John Russell

John Russell
John Russell, 1st Earl Russell by Lowes Cato Dickinson detail.jpg
Premiér Spojeného království
Ve funkci:
30. červen 1846 – 23. únor 1852
PanovníkViktorie
PředchůdceRobert Peel
NástupceEdward Smith-Stanley
Premiér Spojeného království
Ve funkci:
29. říjen 1865 – 28. červen 1866
PanovníkViktorie
PředchůdceHenry Temple
NástupceEdward Smith-Stanley
Stranická příslušnost
ČlenstvíWhigové a Liberální strana

Narození18. srpen 1792
Londýn
Úmrtí28. květen 1878
Westminster, Londýn
Místo pohřbeníKostel sv. Michala
ChoťAdelaide Lister (od 1835)
Frances Russell (od 1841)
RodičeJohn Russell a Georgiana Byng
DětiRollo Russell
John Russell
Lady Agatha Russell
Lady Georgiana Russell
Lady Victoria Russell
George Gilbert William Russell
PříbuzníLouisa Hamilton, Francis Russell, 7th Duke of Bedford, George Russell[1], Lord Alexander Russell, Lord Charles Russell, Lord Edward Russell a Lord Francis Russell (sourozenci)
Arthur John Godfrey Russell[2], Margaret Frances Russell[2] a John Albert Russell[2] (vnoučata)
Alma materEdinburská univerzita
Profesepolitik
Náboženstvíanglikánská církev
Oceněnírytíř velkokříže Řádu sv. Michala a sv. Jiří
rytíř Podvazkového řádu
člen Královské společnosti
PodpisJohn Russell, podpis
CommonsJohn Russell, 1st Earl Russell
Některá data mohou pocházet z datové položky.

John Russell, 1. hrabě Russell (18. srpen 179228. květen 1878) byl britský státník, člen strany Whigů, později Liberální a vykonával funkci premiéra.

Mládí

Russell se narodil v aristokratickém prostředí. Russellův rod byl již od poloviny 17. století jedním ze základních pilířů Whigů a patřil k nejbohatší vrstvě velkostatkářů. Jako mladší syn Johna Russella, 6. vévody z Bedfordu, ale John Russell nebyl dědicem rodinného majetku.

Studoval na Westminsterské škole a Edinburské univerzitě, kterou navštěvoval tři roky, ale studium na ní nedokončil. Je jedním z pěti britských předsedů vlád s vysokoškolským vzděláním, kteří nestudovali na některé ze škol v Oxfordu nebo Cambridge.

Politická kariéra

Poslancem parlamentu se stal roku 1813. Ve 20. letech byl členem reformního křídla Whigů. Když se premiérem stal Charles Grey přijal funkci pokladníka armády a brzy se stal řádným členem vlády. Byl jedním z hlavních zastánců reformy volebních obvodů. Poté, co roku 1834 byl předseda Dolní sněmovny John Spencer povýšen do šlechtického stavu a stal se členem Sněmovny lordů, nahradil ho John Russel. I v této pozici byl vůdčí postavou reformního křídla Whigů a prosazoval náboženskou svobodu a poté co se stal ministrem vnitra, provedl reformy správy měst (mimo Londýn), které vedly k její demokratizaci.

Roku 1845 se jako vůdce opozice stal nepopulárním, když přesvědčil konzervativního premiéra Roberta Peela, aby podpořil odvolání cla na obilí. Když toto téma způsobilo rozštěpení konzervativců, vrátila se moc do rukou Whigů a Russell se stal premiérem. Jeho první funkční období bylo spíše neúspěšné a bylo poznamenáno rozštěpením strany a tak nebyl schopen prosadit své priority.

V době kdy byl premiérem postihl Irsko hladomor. Jeho vláda byla zasažena konfliktem se svéhlavým ministrem zahraničí Templem, který silně podporoval revoluční hnutí na kontinentu. Když bez vědomí královny uznal převrat Napoleona III, byl nucen odstoupit a brzy poté padla i vláda.

Po krátkém období, kdy u moci byla konzervativní vláda pod vedením Smith-Stanleye, vznikla koaliční vláda Whigů a Peelových spojenců, jejímž předsedou se stal George Hamilton-Gordon. Russell se stal předsedou dolní komory parlamentu a spolu s Templem zavedli Británii, navzdory Gordonovu odporu, do krymské války. Neúspěchy na počátku angažovanosti v tomto konfliktu vedly k rezignaci vlády a Temple sestavil novou. Russell dostal nabídku zapojit se do ní, ale odmítl ji a přechodně se z politiky stáhl.

Roku 1859 po krátkém působení konzervativní vlády se s Templem usmířili a Russell se stal ministrem zahraničí v jeho vládě. Toto období bylo poznamenáno bouřlivými událostmi za hranicemi Británie – sjednocením Itálie, Americkou občanskou válkou a válkou o Šlesvicko-Holštýnsko mezi Dánskem a německými státy. Jeho vliv na britskou politiku byl nicméně zastíněn Templeho vlivem. Roku 1861 byl povýšen do šlechtického stavu a stal se hrabětem Russellem.

Když roku 1865 Temple náhle zemřel, stal se znovu premiérem. Jeho druhé období ve funkci premiéra bylo krátké a neúspěšné. Roku 1866 vedlo rozštěpení strany k rezignaci vlády a Russell trvale odešel na odpočinek.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Russell, 1st Earl Russell na anglické Wikipedii.

  1. Kindred Britain.
  2. a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

John Russell, 1st Earl Russell Signature.svg
John Russell, 1st Earl Russell's signature.
John Russell, 1st Earl Russell by Lowes Cato Dickinson detail.jpg
Detail of John Russell, 1st Earl Russell, by Lowes Cato Dickinson (died 1908). See source website for additional information.
Royal Coat of Arms of the United Kingdom (HM Government).svg
Autor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 3.0
Royal Coat of Arms of the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland in the style used by the Government of Queen Elizabeth II from 1952 to 2022 (as used in all places except Scotland).
Quarterly, First and Fourth Gules three lions passant guardant in pale Or armed and langued Azure (for England), Second quarter Or a lion rampant within a double tressure flory counter-flory Gules (for Scotland), Third quarter Azure a harp Or stringed Argent (for Ireland), the whole surrounded by the Garter; for a Crest, the imperial crown Proper; for Supporters, dexter a lion rampant guardant Or crowned as the Crest, sinister a unicorn Argent armed, crined and unguled Proper, gorged with a coronet Or composed of crosses patée and fleurs de lys a chain affixed thereto passing between the forelegs and reflexed over the back also Or; Motto 'Dieu et mon Droit’ ('God and my Right') below the shield.
  • PINCHES, J.H & R.V., The Royal Heraldry of England, 1974, Heraldry Today.