John Vanderpant

John Vanderpant
Rodné jméno	Jan van der Pant
Narození	11. ledna 1884 Alkmaar
Úmrtí	24. července 1939 (ve věku 55 let) Vancouver
Alma mater	Univerzita v Leidenu Amsterdamská univerzita
Povolání	umělec a fotograf
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

John Vanderpant (11. ledna 1884, Alkmaar – 24. července 1939, Vancouver) byl nizozemsko-kanadský fotograf, majitel galerie a spisovatel. Živil se portrétováním a zároveň se stal známým jako hlavní člen mezinárodního hnutí modernistické fotografie v Kanadě. Byl klíčovou postavou vancouverské umělecké komunity.^[1]

Osobní život a raná kariéra

Narodil se jako Jan van der Pant 11. ledna 1884^[2] a vyrostl v Alkmaaru. Ačkoli se očekávalo, že převezme otcovu tabákovou firmu, rozvinul umělecké vášně, zejména ty, které se týkaly hudby a literatury.^[2] Od roku 1905 do roku 1912 studoval na univerzitě v Amsterdamu a na univerzitě v Leidenu. Publikoval také několik básní v nizozemských literárních časopisech a v roce 1908 vydal svou jedinou básnickou knihu Verzen [Verses].^[2] Jeho povídka Haar Verdriet byla publikována v roce 1908 a v lednu téhož roku publikoval časopis Nederland in Riip jeho první fotografii: zimní obraz.^[2] V roce 1910, když byl ještě registrován na univerzitě v Leidenu, začal pracovat jako fotoreportér pro časopis Op de Hoogte [Dobře informovaný]. Do roku 1913 publikoval fotograficky ilustrované články o Itálii, Portugalsku, Nizozemsku a Kanadě.^[2]

Dne 6. července 1911 se Vanderpant oženil s Catharinou over de Linden. Nakonec se stala členkou duchovního proudu Křesťanská věda a její víra měla velký vliv na jejího manžela.^[2] V roce 1911 emigrovali do Kanady a Vanderpant publikoval několik článků v nizozemských novinách a časopisech o Kanadě jako o možné nové domovině pro nizozemské farmáře. V roce 1912 Vanderpanta najala kanadská vláda, aby přednášel nizozemskému publiku o kanadské imigraci.^[2] Vanderpant a Catharina se v roce 1912 usadili v Okotoksu v Albertě, kde si otevřel fotografické studio. V roce 1916 se přestěhovali do Fort Macleod a otevřeli další studio při zachování toho v Okotoksu. Nakonec otevřel třetí studio ve městě Pincher Creek.^[2]

Vanderpantsovi měli v letech 1913 až 1917 tři děti: Annu (1913), Johna (1915) a Catharinu (1917). John ještě v dětském věku zemřel na chřipku. V roce 1919 se John a Catharina Vanderpantovi a jejich dvě dcery přestěhovali do Britské Kolumbie. Usadili se v New Westminsteru, kde Vanderpant úspěšně podnikal v oblasti portrétní fotografie.^[2]

Život a kariéra v Britské Kolumbii

V roce 1921 se Vanderpant spřátelil s piktorialistou a fotografem žijícím ve Victorii, Harrym Uppertonem Knightem.^[2] Oba muži navštívili kanadskou malířku a spisovatelku Emily Carrovou v roce 1933 a Knight vyfotografoval Vanderpanta a Carrovou v jejím ateliéru. V roce 1924 se Vanderpant setkal a spřátelil s restauratérem a amatérským fotografem Johanem Heldersem. Oba používali tiskový proces s bromidem stříbrným a papír Kodak P.M.C. No. 8.^[2] Z Heldersova díla se zachovalo jen málo, ale mezi jeho nejznámější tisky patří portrét Yousufa Karshe.^[3]

Vanderpant se stal aktivním účastníkem mezinárodních salonů, získal několik ocenění, certifikátů a medailí. Jeho fotografické práce zprostředkovávaly poutavé efekty světla a stínu, textur a kompozic. V roce 1920 založil New Westminster Photographic Salon jako součást galerie Fine Arts Gallery na výroční provinční výstavě v Britské Kolumbii.^[2] V jednu chvíli tento salon vystavoval 1400 tisků z 23 zemí. Od roku 1923 do roku 1929 Vanderpant hostil New Westminster Salon of Pictorial Photography (jediný mezinárodní salon v západní Kanadě během 20. let 20. století).^[2] Kromě toho propagoval výstavy umění Britské Kolumbie a kanadských umělců, včetně dnes slavné Group of Seven.^[2] Vanderpant z fotografických salonů byl po čase rozčarován a svou účast na nich ukončil. V roce 1924 muzeum umění v San Franciscu zakoupilo Vanderpantův tisk Window Patterns. Příští rok měl samostatnou výstavu svých tisků v Královské fotografické společnosti v Londýně v Anglii.^[2] Od roku 1925 do roku 1934 putovaly samostatné výstavy jeho prací po Kanadě, Spojených státech a Evropě.^[2]

V roce 1926 Vanderpant uzavřel partnerství s Haroldem Mortimerem-Lambem (těžební inženýr, fotograf, malíř a novinář) a 26. března 1928 otevřeli galerii Vanderpant Galleries na adrese Robson Street 1216 ve Vancouveru v Britské Kolumbii (partnerství skončilo v roce 1929).^[2] Pod vlivem Vanderpanta se galerie stala centrem umění, hudby a poezie ve Vancouveru. Členové Vancouver Poetry Society často pořádali setkání a čtení v galeriích a také na několika galavečerech; studenti z Vancouver School of Decorative and Applied Arts, BC College of Arts a hudební fakulty z University of British Columbia navštěvovali hudební večery, aby si poslechli importovanou symfonickou hudbu hranou na gramofonu Vanderpant's Columbia.^[2] V galeriích vystavovali malíři jako Emily Carr, A. Y. Jackson, Jock Macdonald, Max Maynard, Frederick Varley a W. P. Weston. V roce 1931 navíc Vanderpant vystavoval pravděpodobně první kanadskou výstavu tisků od amerických fotografů Imogen Cunninghamové a Edwarda Westona.^[2] Oba ocenili Vanderpantovy fotografie a Weston uvedl, že Vanderpantova práce měla „představivost, formu,... a vitalitu“.^[4]

Zatímco Vanderpant začínal jako piktorialista, jeho tvorba se posunula od měkkých a romantizovaných obrazů k modernističtějším kompozicím. Nikdy však nebyl nepříznivý vůči úpravám jako například zesvětlování, ořezávání nebo zvětšování; ani zcela neopustil měkké zaostření. V polovině 20. let začal fotografovat obilné elevátory na svůj formát 6,5 x 9 cm. Kamera Ansco s anastigmatickou čočkou f/63.^[2] V roce 1929 cestoval po střední Kanadě a měl samostatnou výstavu v hotelu Royal York v Torontu a jednu v Chateau Laurier v Ottawě. Jeho fotografie se stala více experimentální a modernistickou. V roce 1930 se ujal zakázky pro kanadskou tichomořskou železnici, která vedla z Vancouveru do Quebecu. V roce 1932 měl Vanderpant samostatnou výstavu ve Vancouverské umělecké galerii, která demonstrovala jeho fascinaci krásou každodenních předmětů, jako je balicí papír, žárovky, hromady nádobí nebo knih nebo bloky dřeva.^[2] Od 20. let 20. století fotografie obilných výtahů Vanderpanta jedinečně reprezentují „kanadskou průmyslovou architekturu“.^[5] Detailní záběry ovoce a zeleniny byly také způsobem, „jak zdůraznit rytmus a krásu designu v... přírodní architektuře.„^[6]

Ekonomické potíže spojené s obdobím deprese ovlivnily Vanderpantův obchod a zdraví a kolem roku 1937 přestal fotografovat. Zemřel na rakovinu plic ve Vancouveru v roce 1939, ve věku pětapadesáti let, a zanechal po sobě svůj ateliér a rozsáhlé množství práce.^[1]

Uznání

V roce 1926 byl Vanderpant poctěn jmenováním členem Královské fotografické společnosti Velké Británie v Londýně.^[1] V roce 1934 byl prvním vancouverským umělcem, který měl samostatnou výstavu v Seattleské umělecké muzeum. Vancouverská umělecká galerie pořádala výstavy jeho tisků v letech 1932 a 1937 a retrospektivu v roce 1940.^[2] V roce 1976 Kanadská národní galerie sponzorovala výstavu jeho prací, která putovala po celé zemi.^[2] Vanderpantovo dílo je nyní ve sbírkách Library and Archives Canada, Ottawa;^[1] Kanadská národní galerie, Ottawa,^[7] Ontarijská umělecká galerie;^[8] Toronto; Leidenská univerzita, Nizozemsko;^[1] Los Angeles County Museum of Art, Los Angeles, CA;^[1] historické centrum a muzeum New Westminister, New Westminister, Britská Kolumbie;^[1] Rijksmuseum, Amsterdam; a Vancouverská umělecká galerie.^[1]

Galerie

• 

  Gladys

• 

  Haris [Pro...]

• 

  Syn východu

• 

  Plahočí se domů

• 

  Bez názvu

• 

  Variations on a theme

• 

  A fan of grasses

• 

  A wicked generation

• 

  Allies of the alley

• 

  Stavbaři

• 

  City Pattern

• 

  Dlažební kostky

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Vanderpant na anglické Wikipedii.

Literatura

• HILL, Charles C. John Vanderpant: photographs. Ottawa: National Gallery of Canada, 1976. Dostupné online.  Archivováno 29. 10. 2021 na Wayback Machine.
• KOLTUN, Lily (ed.). Private Realms of Light: Amateur Photography in Canada, 1839-1940.. Toronto: Fitzhenry & Whiteside, 1984. ISBN 0889027447. 
• Messenger, Cynthia, “'Their small-toothed interlock': Biomorphism and Mystical Quest in the Visual Art of P.K. Page and John Vanderpant„ Journal of Canadian Studies, Vol. 38, no. 1 (Zima 2004): 76–96. https://www.utpjournals.press/doi/abs/10.3138/jcs.38.1.76
• Sheryl Salloum, “John Vanderpant and the Cultural Life of Vancouver, 1920–1939„ no. 97, BC Studies (Jaro 1993): 38–50. https://ojs.library.ubc.ca/index.php/bcstudies/article/view/1451/1495
• SALLOUM, Sheryl. Underlying Vibrations: The Photography and Life of John Vanderpant.. Victoria, BC: Horsdal & Schubart, 1995. ISBN 0920663400. 

Související články

• Fotografie v Kanadě

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu John Vanderpant na Wikimedia Commons