John Wayne Gacy

John Wayne Gacy
John Wayne Gacy s Rosalynn Carterovou roku 1978. Tehdy měl na svědomí přes 30 lidských životů.
John Wayne Gacy s Rosalynn Carterovou roku 1978. Tehdy měl na svědomí přes 30 lidských životů.
Základní údaje
Rodné jménoJohn Wayne Gacy, Jr.
AliasKlaun zabiják
Datum narození17. března 1942
Místo narozeníChicago, Illinois USA
Datum úmrtí10. května 1994 (52 let)
Místo úmrtíCrest Hill, Illinois USA
Zatčení1968
13. prosince 1978 (opět)
Výše trestutrest smrti
Propuštění19. října 1971
Příčina smrtismrtící injekce
Oběť
Modus operandiomámení, znásilnění, strangulace
Počet obětí33
Období vraždění19721978
Stát vražděníUSA USA
Místo vraždyIllinois
Některá data mohou pocházet z datové položky.

John Wayne Gacy, Jr. (17. března 1942, Chicago10. května 1994, Crest Hill, Illinois) byl americký sériový vrah, podnikatel a politický aktivista, známý také jako „Klaun zabiják“, který v letech 19721978 znásilnil a zabil 33 mladých chlapců.

29 obětí bylo pohřbeno v jeho sklepě a zbylé čtyři oběti byly vhozeny do řeky poté, co Gacy plně využil prostor pod podlahou sklepa, kam své oběti pohřbíval. Sám přirovnal toto místo ke hřbitovu.

Životopis

Mládí

John Wayne Gacy se narodil v Chicagu, Illinois, jako jediný syn a druhé ze tří dětí narozených strojníkovi Johnu Gacymu Samuelovi (1900–1969) a Marion Elaineové (1908–1989). Chlapec byl polského a dánského původu. Měl sestry, starší Joanne a mladší Karen.

V dětství byl poměrně otylý a nebyl sportovní typ. Miloval své sestry a matku, zato měl chladné vztahy s otcem. Ten, coby notorický alkoholik, byl hrubý na svou ženu a děti často bil. Malého Johna často označoval jako „slabocha“ a „maminčina mazánka“ a dokonce mu řekl, že z něho roste „buzerant“.

Táta mi vždy říkal, že jsem hloupý a že ničeho nedosáhnu, takže když jsem se do něčeho dal, dělal jsem to na 100 procent. Umínil jsem si, že budu vykonávat pořádně každou práci.
— John Wanye Gacy u výslechu probíral vztahy s otcem

V dětství byl mladý John zneužíván rodinným přítelem. Bál se však svěřit otci. Když bylo Johnovi 11 let, utrpěl úraz hlavy poté, co spadl z houpačky. Poranění v jeho mozku vytvořilo krevní sraženinu, která zůstala bez povšimnutí až do jeho 16 let, kdy začal mít výpadky paměti. Jeho despotický otec to považoval za simulaci ve snaze vyhnout se školním povinnostem.

V dospělosti byl poměrně oblíbený: pracoval jako poslíček s novinami, nebo vyjížděl k požárům či nehodám a pomáhal policistům a hasičům. Pracoval také ve prospěch místního kostela a vozil lidi na nedělní bohoslužby. To vše dělal pro svého otce, kterému to stejně bylo málo.

V roce 1962, po hádce se svým otcem, odešel Gacy z domova a přestěhoval se do Las Vegas, kde pracoval v márnici po dobu tří měsíců, poté se vrátil do Chicaga. Absolvoval obchodní akademii.

V roce 1964 odešel do Springfieldu, kde pracoval jako prodavač. Tam se setkal s Marlynn Myersovou, se kterou se tentýž rok oženil.

Přesun do Iowy a zneužívání mladistvých

Novomanželé se brzy odstěhovali do Waterloo v Iowě. Po lukrativní nabídce od otce Gacyho ženy byl J. W. Gacy jmenován manažerem tří KFC restaurací. V organizaci Jaycees byl dokonce vyznamenán Mužem roku. Roku 1967 zplodil syna, následovaný dcerou v roce 1969. V té době se špitalo, že měl intimní styky s mladými zaměstnanci.

Roku 1968 byl Gacy zatčen a obviněn ze zneužívání mladistvého Donalda Voorheesa. Sám Gacy se poté přiznal, že měl zneužít ještě dva mladíky a dívat se s nimi na porno filmy. Nakonec byl odsouzen na 10 let vězení. Ještě téhož dne podala Marlynn Gacyová žádost o rozvod. Gacy už svou ženu ani děti nikdy neviděl.

Ve vězení se Gacy opět proměnil ve vzorného, pracovitého a aktivního člověka. Zdárně absolvoval zkoušky k získání diplomu na střední škole, vystudoval obor psychologie, pracoval ve vězeňské kuchyni a navíc podal návrh na zbudování minigolfu pro vězně.

Dne 25. července 1969 zemřel Gacyho otec. Navzdory jeho tyranii v dětství se Gacy rozplakal a požádal o propuštění, aby mohl otci na pohřeb. Žádost byla zamítnuta.

Podnikatel a další úspěchy

Gacy byl po celý život pracovitým člověkem a na rozdíl od většiny jiných sériových vrahů to „dotáhl“ poměrně daleko (podobně jako John Brennan Crutchley). Zatímco Crutchley se v přibližně stejném roce stal magistrem na George Washington University, Gacy se roku 1971, kdy byl podmínečně propuštěn za dobré chování, přesunul do Chicaga a založil firmu PDM (Painting, Decorating and MaintenanceMalování, Zdobení a Údržba), která prosperovala a která měla za úkol písmomalířství, lití betonu a další dekorační práce. Její roční obrat činil zhruba 200 tisíc dolarů.

Roku 1972 se seznámil s Carole Hoffovou, kterou si tentýž rok v červenci vzal. Carole vnímala Gacyho jako velmi příjemnou a chápající osobu, neboť také ona byla rozvedená. Carol měla dvě malé děti z předchozího manželství a prohlásila, že se k nim John choval velice přívětivě. Rovněž akceptovala skutečnost, že je, jak se jí přiznal, bisexuál a že míval sex se svými zaměstnanci.

Jejich krize však počala v roce 1975, kdy ji oznámil, ať nepočítá s dalším sexem. Krize se prohloubila ještě více, když před ní Gacy otevřeně komentoval „chlapcův pevný zadek“. Dne 2. března 1976 se oba manželé po vzájemné dohodě rozvedli.

Zato jeho prestiž nebrala konce. V roce 1975 vstoupil do demokratické strany a zřejmě si byl vědom svého polského původu, protože byl jmenován ředitelem roční Chicagské Polish Constitucion Day Parade – každoroční události, jejímž vedoucím byl do svého zatčení roku 1978.

Gacy si přivydělával i tím, že chodil na večírky či do nemocnic pobavit děti v převleku za klauna. Tohle dělal moc rád, dokonce vymyslel dvě různé postavy klaunů, jeden se jmenoval Pogo a druhý Patches. „Pogo byl ten šťastný,“ vysvětloval později, „zatímco Patches byl poněkud vážnější klaun“.

Gacyho vůbec největší úspěch bylo setkání s tehdejší první dámou Rosalynn Carterovou z roku 1978. Vznikly dvě notoricky známé fotografie Gacyho a první dámy. Tyto fotografie byly po Gacyho odhalení zkritizovány policií a FBI.

Vraždy

Dne 2. ledna 1972 neměl Gacy co na práci. Jezdil svým autem po ulicích Chicaga, když na autobusové zastávce potkal 18letého Tima McCoye. Gacy na něho vzpomínal jako na „chlapce z autobusu“. Ten prý cestoval z Michiganu do Omahy. Gacy se McCoye zeptal, zdali nechce strávit noc v jeho bytě, a chlapec souhlasil. Oba v domě popíjeli a užili si spolu sex.

Poté měli oba usnout a druhý den se měl McCoy probudit a jít do kuchyně, kde vzal nůž a šel ke spícímu Gacymu. Ten se probudil a rychle vyskočil z postele. Měla následovat drobná šarvátka, při které byl Gacy pobodán (na důkaz ukázal Gacy při výslechu jizvu na paži). Pak měl chlapci vytrhnout nůž z ruky a bodnout ho do hrudi, což ho mělo zabít.

Gacy se přiznal, že ho jeho smrt vzrušila. Tělo poté vzal do sklepa a pohřbil v podlaze.

O tři roky později, 29. července 1975, zmizel 17letý Gacyho zaměstnanec John Butkovitch. Gacy jeho zmizení odůvodnil tak, že mu vypršel nájem a odstěhoval se za sestrami do státu Arkansas. Ve skutečnosti byl Butkovitch unesen Gacym, znásilněn a mučen, nakonec uškrcen. Jeho tělo pak pohřbil vedle těla McCoye.

Když se 2. března 1976 Gacy rozvedl s manželkou, padly jeho poslední zábrany. Zpočátku si své oběti začal vybírat mezi svými zaměstnanci (Godzik, Szyc), nakonec si je začal vybírat náhodně.

Oběti lákal pod záminkou společnosti. Když vstoupily do jeho bytu, omámil je Gacy chloroformem, svázal, znásilňoval, mučil a nakonec uškrtil, a to buď provazem nebo látkou.

Přeživší

Z 33 obětí přežily jen dvě, a to Robert Donnelly a Jeffrey Rignall. Oba muži se při procesu stali korunními svědky.

Robert Donnelly: Dne 31. prosince 1977 byl tento 19letý vysokoškolský student zastaven při cestě na autobus černým automobilem. Jeho řidič, (kterým byl samozřejmě Gacy) na něho zamířil pistolí a nutil ho nastoupit.

U sebe doma ho pak omámil a mučil, také měli hrát ruskou ruletu (náboj byl slepý), a dívat se na homosexuální filmy, během kterých měl být Donnely opakovaně znásilněn. Gacy poté svého zajatce propustil se slovy: „Jestli půjdeš k policajtům, najdu si tě.“ Donnelly na policii šel, ale vyšetřovatel věc odložil, protože se prý jednalo o tvrzení proti tvrzení.

Jeffrey Rignall: Tento 26letý muž se v březnu 1978 vrátil z dovolené na Floridě a měl namířeno do gay baru. Zastavil před ním černý vůz a jeho řidič Rignalla pozval do vozu na vykouření jointa.

Po pěti minutách přiložil ke kouřícímu Rignallovi hadr napuštěný chloroformem. Odvezl ho domů, kde ho znásilňoval a mučil. Nad ránem pak jeho tělo odnesl do parku k pomníku Alexandera Hamiltona, kde ho nechal ležet.

Rignall se rozhodl Gacyho žalovat, ten však vyvázl jen s pokutou 3 000 dolarů, a mohl tak směle vraždit dál.

Zatčení

Dne 13. prosince 1978 se ztratil 15letý chlapec Robert Piest. Ten po sobě zanechal vzkaz, že „jde na schůzku s podnikatelem Johnem Gacym, který mu prý dá novou práci, a že se vrátí brzy“. Vzkaz nechal ležet v lékárně, kde pracoval jako brigádník.

Gacymu bylo zavoláno, jestli u něho chlapec není. Ten řekl, že s chlapcem vůbec nejednal, a zavěsil. Policisté se přesto rozhodli prověřit jeho totožnost v centrálním registru a zjistili, že Gacy byl jednou trestán za zneužívání mladistvého.

Ke Gacymu přijelo policejní auto a byla u něho provedena domovní prohlídka. Kromě osobních věcí byly nalezeny podezřelé předměty: prsten pro absolventa střední školy z roku 1975, řidičské průkazy cizích osob, pouta, oblečení moc malé pro Gacyho, stvrzenka z lékárny, kde Robert Piest pracoval, kazety s homosexuálními filmy a několik dalších věcí.

Nakonec začali kopat ve sklepních prostorách a objevili asi třicítku lidských kostí a lidských ostatků. Gacy se na místě přiznal, že zabil 33 mladých mužů a chlapců. Někteří byli na sobě doslova nalepení.

Tělo Roberta Piesta však ve sklepě nalezeno nebylo. Gacy se přiznal, že jeho tělo hodil do řeky, protože ve sklepě již nebylo místo a údajně ho z pohřbívání bolela záda.

Dne 9. dubna 1979 bylo tělo Roberta Piesta objeveno na březích řeky Des Plaines: pitva zjistila, že v jeho hrdle byly stopy papíru.

Soudní proces

Soudní proces s Gacym začal 6. února 1980. Gacy strávil více než 300 hodin s lékaři v Menardově nápravném ústavu, kde podstoupil řadu psychologických testů.

Gacy se pokoušel přesvědčit lékaře a porotu, že trpěl mnohočetnou poruchou osobnosti. Dokonce u soudu vtipkoval: „Nejsem vinen ničím horším, než že jsem provozoval bez povolení hřbitov“. Svou původní výpověď změnil a přiznal se k pěti vraždám: McCoye, Butkovitche, Godzika, Szyce a Piesta. Zbylé vraždy prý prováděli jeho zaměstnanci, zatímco on byl na služební cestě.

Přesto byl Gacy uznán vinným ze všech 33 vražd i příčetným a odsouzen k trestu smrti prostřednictvím smrtící injekce. Se svým právníkem začal pracovat na odvolání, až bylo datum popravy stanoveno na 10. května 1994.

Během pobytu ve vězení se Gacy naučil malovat. Oblíbeným tématem byli klauni. Celkem vytvořil asi 30 obrazů. Jeho obrazy se na aukcích prodávaly až za 20 000 dolarů.

Poprava

Dne 10. května 1994 byl Gacy v Menardově nápravném ústavu v Crest Hill v Illinois popraven.

Když ulehl na lůžko a měl dostat smrtící injekci, personál musel vyměnit stříkačku, jedna z jehel totiž praskla. Gacy toho využil a pokusil se o útěk. Celá procedura tak trvala skoro 18 minut, přičemž obyčejná poprava smrtící injekcí trvá zhruba jen 4,5 minuty.

Někteří lidé oslavovali jeho smrt, jeho poslední chvíle počítali stejně, jako se odpočítávají poslední sekundy starého roku. Gacyho poslední slova byla: „Polibte mi prdel“.

Oběti

Data úmrtí nejsou bezpečně jistá, jsou zde i data posledního spatření. Jedno z těl bylo identifikováno až 29. listopadu 2011:[1]

JménoVěkDatum úmrtíPoznámka
Timothy McCoy18 let3. leden 1972
John Butkovitch17 let29. července 1975stopy látky na hrdle
Darrell Samson18 let6. dubna 1976stopy látky na hrdle
Samuel Stapleton14 let14. května 1976
Randall Reffert15 let14. května 1976stopy látky na hrdle
Michael Bonnin17 let3. června 1976stopy po škrcení provazem
William Carroll16 let13. června 1976stopy látky na hrdle
James Haakenson16 let6. srpna 1976[2]
Rick Johnston17 let6. srpna 1976
Kenneth Parker16 let25. října 1976
Michael Marino14 let25. října 1976
William Bundy19 let27. října 1976
Francis Alexander21 let2. prosince 1976
Georgy Godzik17 let12. prosince 1976
John Szyc19 let20. ledna 1977
John Prestidge20 let15. března 1977
Matthew Bowman19 let3. července 1977stopy po škrcení provazem
Robert Gilroy18 let15. září 1977stopy látky uvnitř hrdla
John Mowery19 let25. září 1977stopy po škrcení provazem
Russell Nelson21 let17. října 1977stopy látky uvnitř hrdla
Robert Winch16 let10. listopadu 1977nalezen s provazem okolo krku
Tommy Boling20 let18. listopadu 1977stopy po škrcení provazem
David Talsma19 let9. prosince 1977stopy po škrcení provazem
William Kindred19 let16. února 1978stopy látky na krku
Timothy O' Rourke20 let16. nebo 23. června 1978
Frank Landingin19 let4. listopadu 1978
James Mazzara21 let24. listopadu 1978stopy látky v hrdle
Robert Piest15 let13. prosince 1978stopy papíru v hrdle

Bylo nalezeno i dalších sedm těl. Ta však nebyla kvůli pokročilém stadiu rozkladu doposud identifikována. Všechna těla byla pohřbena do společného hrobu s nadpisem: Nikdy nebudeme zapomenuti.

John Wayne Gacy v kultuře

O Gacym byly natočeny filmy:

napsána kniha;

  • Barry Boschelli napsal v roce 2010 novelu Johnny a Já: Pravdivý příběh Johna Wayna Gacyho.
  • Literatura faktu – Zpověď sériových vrahů 2 (2005) od Christopher Berry-Dee.

a objevil se i v hudbě:

  • Norská aggrotech kapela Combichrist jmenuje ve své písni „God Bless“ (česky „Bůh žehnej“) celou řadu sériových vrahů a teroristů, mezi nimi je i John Wayne Gacy.[3][4]
  • Americký zpěvák Sufjan Stevens se jeho příběhu věnuje v písni „John Wayne Gacy Jr“.
  • Rocková skupina, zhudebňující kriminální případy, SKYND, zhudebnila příběh písní John Wayne Gacy.

Odkazy

Reference

  1. http://www.statesman.com/news/nation/sheriff-dna-identifies-john-wayne-gacy-victim-2002174.html[nedostupný zdroj]
  2. 9news.com
  3. Lyricstime.com: Combichrist - God Bless. www.lyricstime.com [online]. [cit. 2012-11-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-12-21. 
  4. Diskografie.cz: Combichrist – God Bless. www.diskografie.cz [online]. [cit. 2012-11-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-09-03. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Johnwaynegacyrosalynncarter.jpg
This file is a work of an employee of the Executive Office of the President of the United States, taken or made as part of that person's official duties. As a work of the U.S. federal government, it is in the public domain.