John William Waterhouse

John William Waterhouse
Narození	6. dubna 1849 Řím
Úmrtí	11. února 1917 (ve věku 67 let) Londýn
Příčina úmrtí	rakovina
Místo pohřbení	Kensal Green
Alma mater	Královská akademie umění
Povolání	malíř a projektant
Choť	Esther Kenworthy Waterhouse (od 1883)[1]
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

John William Waterhouse (pokřtěn 6. dubna 1849 – 10. února 1917) byl anglický malíř známý svými obrazy v prerafaelitském stylu. Přídomek „moderní prerafaelita“ si vysloužil vzhledem k tomu, že tvořil až několik desítek let po rozpadu tzv. Prerafaelitského bratrstva, které zažívalo největší slávu v polovině 19. století. Inspiroval se jak někdejšími prerafaelity, tak i svými současníky – impresionisty. Jeho díla jsou známa zobrazováním žen z řecké mytologie a Artušovských legend.

Narodil se v Itálii. Oba jeho rodiče byli malíři pocházející z Anglie. Později se přestěhoval do Londýna, kde se zapsal na Royal Academy of Arts. Záhy zde začal vystavovat na výročních letních výstavách, na nichž vystavoval velké malby zobrazující scény z každodenního života a mytologie starých Řeků. Později ve své kariéře se přiklonil k prerafaelitskému stylu malby, přestože tento styl nebyl na Britské umělecké scéně v módě už několik desítek let.

Ačkoliv Waterhouse nebyl tak známý jako dřívější prerafaelité, např. Dante Gabriel Rossetti, John Everett Millais či William Holman Hunt, jsou jeho práce v současnosti vystaveny v několika nejvýznamnějších britských uměleckých galeriích. V roce 2009 uspořádala Royal Academy of Arts velkou retrospektivní výstavu jeho díla.

J. W. Waterhouse se narodil britským malířům Williamovi a Isabelle Waterhouseovým v Římě roku 1849. Tedy ve stejném roce kdy Prerafaelitské bratrstvo (Dante Gabriel Rossetti, John Everett Millais a William Holman Hunt), poprvé rozvířilo stojaté vody londýnské umělecké scény. Přesný den jeho narození není znám, ale pokřtěn byl 6. dubna, a pozdější znalec Waterhouseova díla, Peter Trippi, se domnívá, že se narodil někdy mezi 1. a 23. lednem. Dětství strávené v Itálii se projevilo také na jeho malbách, které často zpodobňují výjevy z antického Říma nebo římské mytologie.

V roce 1854 se manželé Waterhouseovi vrátili i se synem zpět do Anglie a nastěhovali se do nového domu v South Kensingtonu v Londýně, který se nacházel v blízkosti nově založeného muzea. V roce 1871 nastoupil Waterhouse na již zmíněnou Royal Academy of Arts, kde původně studoval sochu, ale později se přeorientoval na malbu.

Časná Waterhouseova díla nebyla v prerafaelitském stylu, ale zobrazovala klasická téma po vzoru Lawrence Alma-Tademy a Fredericka Leightona. Tyto jeho časné práce byly vystaveny v různých galeriích, a jeho dílo z roku 1874 nazvané „Spánek a jeho nevlastní bratr Smrt“ bylo vystaveno na výroční výstavě Royal Academy.

Obraz měl velký úspěch, a od té doby vystavoval Waterhouse na každé výroční výstavě až do roku 1916, s výjimkou let 1890 a 1915. Jeho pozice na londýnské umělecké scéně se utužovala, a snad i díky tomuto úspěchu rostl také rozsah jeho děl.

V roce 1883 se oženil s Esther Kenworthyovou, dcerou ředitele umělecké školy z Ealingu, která také vystavovala na Royal Academy. Neměli spolu žádné děti. V roce 1895 byl Waterhouse jmenován členem akademie. Učil na umělecké škole St. John’s Wood a zasedal v radě Royal Academy.

Jedním z nejznámějších Waterhouseových děl je malba nazvaná Paní ze Shalott (The Lady of Shalott). Jedná se o portrét ženy z Artušovských legend, která umírá poté, co nezíská Lancelotovu lásku. Ve skutečnosti namaloval Waterhouse s touto postavou tři obrazy, v roce 1888, 1894 a 1916. Dalším Waterhouseovým objektem byla Ofélie ze Shakespearovy hry Hamlet. Nejznámější obraz s Ofélií ji zobrazuje těsně před smrtí, jak sedí u jezera a zaplétá si do vlasů květiny. Stejně jako Paní ze Shalott a jeho další díla se i tento obraz zabývá tématem ženy umírající ve vodě nebo blízko ní.

Waterhouse bohužel nemohl dokončit sérii obrazů s Ofélií, protože se u něj v roce 1915 projevila rakovina ve smrtelném stádiu. Umírá o dva roky později a je pohřben na hřbitově Kensal Green v Londýně.

Jeho dílo obsahuje 118 maleb.

• 
  Undine
  1872
• 
  Gone But Not Forgotten (Odešel, ale není zapomenut)
  1873
• 
  The Unwelcome Companion - a Street Scene in Cairo (Nevítaný společník – Pouliční výjev v Káhiře)
  1873
• 
  La Fileuse
  1874
• 
  Peristyle (Sloupořadí)
  1874
• 
  Miranda
  1875
• 
  Temple of Aesculapius (Nemocné dítě v Asklépiově chrámě)
  1877
• 
  The Remorse of the Emperor Nero after the Murder of his Mother (Císař Nero má výčitky svědomí po vraždě své matky)
  1878

• 
  Dolce far Niente
  1880
• 
  Diogenes (Díogenés)
  1882
• 
  The Favorites of the Emperor Honorius (Oblíbenci císaře Honoria)
  1883
• 
  Consulting the Oracle (Schůzka s vědmou)
  1884
• 
  Saint Eulalia
  1885
• 
  Magic Circle (Magický kruh)
  1886
• 
  Cleopatra (Kleopatra)
  1888
• 
  The Lady of Shalott (Paní ze Shalott)
  1888
• 
  Ophelia (Ofélie)
  1889

• 
  A Roman Offering (Římská oběť)
  1890
• 
  Circe Offering the Cup to Odysseus (Kirké nabízející Odysseovi pohár)
  1891
• 
  Ulysses and the Sirens (Odysseus a sirény)
  1891
• 
  Danaë
  1892
• 
  Circe Invidiosa
  1892
• 
  Hylas and the Nymph (Hylás a nymfa)
  1893
• 
  La Belle Dame sans Merci
  1893
• 
  A Female Study (Studie ženy)
  1894
• 
  The Lady of Shallot Looking at Lancelot (Paní ze Shalott pohlíží na Lancelota)
  1894
• 
  Ophelia (Ofélie)
  1894
• 
  The Shrine (Svatyně)
  1895
• 
  Saint Cecilia (Svatá Cecílie)
  1895
• 
  Pandora
  1896
• Hylas and the Nymphs (Hylás a Nymfy)
  1896
• 
  Juliet (Julie)
  1898

• 
  The Sieren (Siréna)
  circa 1900
• 
  Destiny (Osud)
  1900
• 
  Lady Clare
  1900
• 
  Nymphs finding the Head of Orpheus (Nymfy nacházející Orfeovu hlavu)
  1900
• 
  Mermaid (Mořská panna)
  1901
• 
  The Crystal Ball (Křišťálová koule)
  1902
• 
  The Missal (Misál)
  1902
• 
  Windflowers (Sasanky)
  1902
• 
  '[Boreas (Boreás)
  1903
• 
  Echo and Narcissus (Echó a Narcis)
  1903
• 
  Psyche Opening the Golden Box (Psyché otevírá zlatou skříňku)
  1903
• 
  Psyche Opening the Door into Cupid's Garden (Psyché otevírá dveře do Kupidovy zahrady)
  1904
• 
  Lamia
  (verze 1)
  1905
• 
  Jason and Medea (Jason a Médea)
  1907
• 
  The Bouquet (Kytice)
  (studie)
  1908
• 
  Ophelia (Ofélie) (studie)
  circa 1908
• 
  Gather Ye Rosebuds While Ye May (Sesbírejte poupata, dokud kvetou)
  1908
• 
  The Soul of the Rose (Duše růže)
  1908
• 
  Gather Ye Rosebuds While Ye May (Sesbírejte poupata, dokud kvetou)
  1909
• 
  Lamia
  (verze 2)
  1909
• 
  Thisbe
  1909

• 
  Ophelia (Ofélie)
  1910
• 
  Spring Spreads One Green Lap of Flowers (Jaro rozprostírá zelený polštář květin)
  1910
• 
  The Charmer (Čarodějka)
  1911
• 
  Penelope and the Suitors (Penelopa a její ctitelé)
  1912
• 
  The Annunciation (Zvěstování)
  1914
• 
  Beatrice
  Circa 1915
• 
  Dante and Beatrice (Dante a Beatrice)
  1915
• 
  I am Half-sick of Shadows, Said the Lady of Shalott (Ze stínů již jsem napůl chorá, řekla paní ze Shalott)
  1916
• 
  A Tale from the Decameron (Příběh z Dekameronu)
  1916
• 
  Miranda – The Tempest (Miranda – Bouře)
  1916
• 
  Tristan and Isolde (Tristan a Isolda)
  1916

• Obrázky, zvuky či videa k tématu John William Waterhouse na Wikimedia Commons
• (anglicky) John William Waterhouse.net Archivováno 29. 5. 2010 na Wayback Machine.
• (anglicky) John William Waterhouse (The Art and Life of JW Waterhouse) Archivováno 14. 2. 2020 na Wayback Machine.
• (anglicky) John William Waterhouse (Comprehensive Painting Gallery)