Jokosuka B4Y

Jokosuka B4Y1
Určení	palubní torpédový bombardér
Výrobce	Jokosuka
Šéfkonstruktér	Sanae Kawasaki
První let	1935 [1]
Zařazeno	1937[1]
Vyřazeno	1943
Uživatel	Japonské císařské námořnictvo
Výroba	1935-1938
Vyrobeno kusů	205 (včetně 5 prototypů)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jokosuka B4Y1 byl japonský třímístný jednomotorový palubní bombardovací letoun dvouplošné koncepce. Letoun sloužil v letech 1936–1943 v japonském císařském námořnictvu. Ve službě nahradil bombardér Micubiši B2M. V době svého vyřazení to byl poslední palubní dvouplošník, který japonské námořnictvo provozovalo. Spojenci letounu přidělili označení Jean, zatímco japonské námořnictvo letoun označilo Námořní palubní útočný letoun typ 96 (japonsky: 九六式艦上攻撃機, Kjúroku šiki kandžó kógekiki).

V roce 1932 japonské námořnictvo vydalo specifikace 7-Ši na stavbu nového palubního bombardéru. Do soutěže se přihlásily továrny Aiči, Micubiši a Nakadžima, které postavily po jednom prototypu. Žádný z nich ale nebyl přijat a v roce 1934 byla vyhlášena nová soutěž (podle specifikací 9-Ši) na výkonnější letoun, který už by nahradil zastaralý bombardér Jokosuka B3Y1. Osloveny byly firmy Micubiši, Nakadžima a Jokosuka. Jako nejlepší byl vyhodnocen prototyp B4Y1 firmy Jokosuka, který navrhl konstruktér Sanae Kawasaki. Nový letoun poprvé vzlétl na konci roku 1935 s kapalinou chlazeným vidlicovým motorem Hiro vz. 91 o výkonu 448 kW. Druhý a třetí prototyp z roku 1936 již měly zabudované hvězdicové devítiválce Nakadžima Hikari 2 o 627 kW chlazené vzduchem. Typ byl považován za dočasné řešení, protože námořnictvo požadovalo torpédový bombardér s daleko vyššími výkony, srovnatelnými s jednoplošnou stíhačkou Micubiši A5M. Letoun byl klasicky uspořádaný dvouplošník s pevným podvozkem a celokovovou konstrukcí místy potaženou plátnem. Měl stejná křídla jako typ Kawaniši E7K. Posádka byla třímístná. Pilot seděl vpředu v otevřené kabině, zatímco navigátor a střelec seděli za ním v kryté kabině.

Přestože byl B4Y1 především palubní bombardér, byl používán i z pozemních základen 13. a 15. kókútai. Ze svých palub ho provozovaly letadlové lodě Akagi, Hóšó, Kaga, Rjúdžó, Sórjú a Unjó a pozemní jednotky 13. a 15. kókútai. V roce 1940 byl typ u prvoliniových jednotek nahrazen jednoplošným letounem Nakadžima B5N (Kate). Od té doby až do roku 1943 letoun létal už jen z palub menších lodí Hóšó a Unjó.

B4Y1 byl nasazen v čínsko-japonské válce a na počátku druhé světové války. V bitvě u Midway létalo 8 letounů B4Y1 z letadlové lodi Hóšó. Jeden z nich 5. června pořídil známý snímek hořící letadlové lodě Hirjú.

Vzhledem k tomu, že firma Jokosuka neměla vlastní výrobní závody, podělily se o sériovou výrobu B4Y konkurenční dodavatelé. Micubiši Džúkógjó vyrobila 135 kusů, Nakadžima Hikóki 37 kusů a Daidžúiči Kaigun Kókúšó (11. námořní arzenál) v Hiro 28 kusů.^[1]

• Posádka: 3
• Rozpětí: 15,0 m
• Délka: 10,15 m
• Výška: 4,36 m
• Nosná plocha: 50 m²
• Plošné zatížení: 72 kg/m²
• Hmotnost prázdného letounu: 2000 kg
• Max. vzletová hmotnost: 3600 kg
• Pohonná jednotka: 1 × vzduchem chlazený hvězdicový devítiválec Nakadžima Hikari-2
  • Výkon pohonné jednotky: 840 hp (626 kW)

• Nejvyšší rychlost: 278 km/h
• Dostup: 6000 m
• Stoupavost: 3,6 m/s
• Dolet: 1580 km

• 1 × 7,7mm pohyblivý kulomet typu 92
• 1 × 800kg torpédo, nebo 500 kg pum

• FRANCILLON, René J. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1994. ISBN 0-87021-313-X. Kapitola Yokosuka B4Y, s. 449 až 451. (anglicky) 
• NĚMEČEK, Václav. Yokosuka B4Y. Letectví a kosmonautika. Září 1986, roč. LXII., čís. 20, s. 29. 
• VEJŘÍK, Lubomír. Vzestup a pád orlů Nipponu - Prolog. 1. vyd. Cheb: Svět křídel, 1994. ISBN 80-85280-26-4. S. 38–40. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jokosuka B4Y na Wikimedia Commons
• (anglicky) Yokosuka B4Y Jean - fotografie a nákres
• Kamufláže letounu Jokosuka B4Y