Jokosuka E1Y

Průzkumný hydroplán typu 14
Jokosuka E1Y
E1Y2 ョ-189 od Jokosuka kókútai
E1Y2 ョ-189 od Jokosuka kókútai
Určeníprůzkumný plovákový letoun
VýrobceJokosuka
První let1923
Zařazeno27. ledna 1926[1]
Charaktervyřazen
UživatelJaponské císařské námořní letectvo
Výroba1925 až 1934[1]
Vyrobeno kusů320[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Průzkumný hydroplán typu 14 (japonsky 一四式水上偵察機 Džúsan-šiki suidžó teisacuki) byl jednomotorový dvoumístný či třímístný dvouplošný průzkumný plovákový letoun japonského císařského námořního letectva z 20. let 20. století určený k dálkovému průzkumu z pobřežních základen a lodí císařského námořnictva. Od roku 1928 bylo typu přiděleno krátké označení E1Y. Celkem bylo vyrobeno 320 kusů ve třech verzích.

Vývoj

V roce 1921 zahájil Jokosucký námořní arzenál vývoj nového jednomotorového průzkumného hydroplánu, který měl nahradit dosavadní Jokosuka Ro-gó Kó-gata. Za pomoci konstruktérů od britského výrobce letadel Short Brothers tak vznikl dvoumístný jednomotorový dvouplošný průzkumný hydroplán typu 10, který byl poháněn motorem Lorraine-Dietrich o výkonu 400 k (294,2 kW). V roce 1923 byly vyrobeny dva prototypy, ale ukázalo se, že letoun je příliš těžký pro zvolenou pohonnou jednotku. Modifikovaná verze, známá jako typ 10 model A, z roku 1923 výrazné zlepšení nepřinesla. V roce 1925 byl zalétán typ 10 model B, u kterého se již podařilo vyřešit problémy s hmotností, stabilitou a řízením. Bylo postaveno několik kusů typu 10 model B, ale do výzbroje císařského námořnictva zařazen nebyl.[2]

V roce 1923 vzneslo císařské námořnictvo požadavek na nový průzkumný hydroplán.[1] Jokosucký arzenál vyšel z průzkumného hydroplánu typu 10, který byl následně přestavěn. Rozpětí bylo zmenšeno z 16,16 m na 13,99 m a hmotnost prázdného letounu snížena z 1912 kg na 1660 kg.[3] Upravený typ byl nakonec 27. ledna 1926 přijat do výzbroje jako průzkumný hydroplán typu 14 (typ 14 jako 14. rok éry Taišó, tedy rok 1925). V roce 1928 bylo typu přiděleno i krátké označení E1Y: první průzkumný hydroplán vyráběný v Jokosuce.[1]

Hydroplán byl v roce 1926 zařazen do služby ve dvou verzích: model 1 (budoucí E1Y1) a model 2 (budoucí E1Y2). Obě verze byly jednomotorové plovákové dvouplošníky vyzbrojené jedním pohyblivým 7,7mm kulometem a mohly nést buď dvě 110kg, nebo čtyři 30kg pumy. E1Y1 byl dvoumístný[4] nebo třímístný[5] a poháněl jej řadový motor Lorraine-Dietrich 1 V12 (12 válců uspořádaných do V) o výkonu 400 k (294,2 kW). Vzletová hmotnost byla 2600 kg. E1Y2 byl třímístný s celokovovými plováky a poháněný řadovým motorem Lorraine-Dietrich 2 s válci do W a o výkonu 450 k (331,0 kW). Vzletová hmotnost byla 2750 kg.[1][4] Vzletová hmotnost u obou variant byla větší, než 2000 kg, takže E1Y nemohly ke startu z lodí císařského námořnictva použít první katapulty a vystřelit je dokázal až katapult Kure šiki 2-gó 3-gata. Průzkumné hydroplány typu 14 obou verzí proto zpravidla startovaly přímo z mořské hladiny, na kterou je spouštěl a po misi opět z ní vyzvedával derrick (jeřáb) mateřského plavidla.[6]

Z průzkumného hydroplánu typu 14 model 2 byl vyvinut průzkumný hydroplán typu 14 model 3, neboli E1Y3, který byl přijat do výzbroje 28. ledna 1931 a od roku 1932 začal nahrazovat starší modely,[1] od kterých se odlišoval použitím motoru Lorraine-Dietrich 3 se čtyřlistou vrtulí, jiným tvarem ocasních ploch a lepšími výkony.[4][7] Z průzkumného hydroplánu typu 14 model 2 byl roku 1928 odvozen také typ Jokosuka E5Y.[8]

Typů E1Y1 a E1Y2 bylo vyrobeno celkem 218 kusů dodaných v letech 1925 až 1928. Z nich 148 vyrobila firma Aiči, 47 Nakadžima a pouhých 23 Jokosuka. Typ E1Y3 byl vyráběn v letech 1931 až 1934 firmou Aiči, která vyrobila 102 kusů.[1]

Nasazení

Řada devíti průzkumných hydroplánů typu 14 v roce 1927 na pláži Tonomi (富海), východně od Hófu v prefektuře Jamaguči. Zleva doprava se jedná o následující stroje:
  • ノトロ-10 z nosiče hydroplánů Notoro
  • neidentifikovaný v zákrytu za ノトロ-10
  • ノトロ-23 z nosiče hydroplánů Notoro
  • ノトロ-11 z nosiče hydroplánů Notoro
  • ナガト-1 z bitevní lodě Nagato
  • ムツ-1 z bitevní lodě Mucu
  • フルタカ-1 z křižníku Furutaka
  • カコ-1 z křižníku Kako
  • neidentifikovaný

Obě první verze (modely 1 a 2) průzkumného hydroplánu typu 14 byly přijaty do služby v roce 1926 a u císařského námořnictva nahradily starší Jokosuka Ro-gó Kó-gata, dvoumístné průzkumné hydroplány typu 2 a průzkumné hydroplány typu Hansa. Z lodí císařského námořnictva nesly průzkumné hydroplány typu 14 bitevní lodě Nagato, Mucu (obě v letech 1927 až 1929) a Jamaširo (od 1929), bitevní křižníky Kongó, Haruna a Hiei (všechny od 1929) a lehké křižníky Jura (1927 až 1928) a Abukuma (v roce 1928).[1] Fotografie z pláže Tonomi dokazuje přiřazení průzkumných hydroplánů typu 14 i na těžké křižníky Furutaka a Kako.

Od zařazení typu do služby až do roku 1932 operovaly průzkumné hydroplány typu 14 z nosiče hydroplánů Notoro, který je (konkrétně verzi E1Y3) nasadil při tzv. prvním šanghajském incidentu v roce 1932.[9] Podle Lacroix & Wells měl E1Y3 nést i nosič hydroplánů Kamoi.[1]

E1Y se udržely ve službě až do počátku druhé čínsko-japonské války.[4] Od roku 1932 bylo několik E1Y prodáno civilním uživatelům a obvykle přestavěno instalací kabiny pro tři až čtyři cestující. Některé přestavby zahrnovaly i výměnu motoru za Napier Lion.[10]

Varianty

  • průzkumný hydroplán typu 10 – prototyp průzkumného hydroplánu, postaveny dva kusy[2]
  • průzkumný hydroplán typu 10 model A – modifikovaný prototyp, postaven jeden kus[2]
  • průzkumný hydroplán typu 10 model B – dále modifikovaný prototyp a předsériová produkce[2]
  • průzkumný hydroplán typu 14-1, E1Y1 – přepracovaný typ 10, sériová výroba[4]
  • průzkumný hydroplán typu 14-2, E1Y2 – třímístná verze s celokovovými plováky a výkonnějším motorem, sériová výroba[4]
  • průzkumný hydroplán typu 14-2 kai-1 – experimentální verze typu 14-2
  • průzkumný hydroplán typu 14-3, E1Y3 – verze se čtyřlistou vrtulí, zavedená 1931. Vyrobeno 102 kusů firmou Aiči.[7][4]
  • transportní modifikace

Specifikace (E1Y2)

Údaje pro E1Y1 jsou uvedeny v závorce

Technické údaje

  • Osádka: 3[11][1] (2?)
  • Délka: 10,59 m[11][5] (10,91 m[5])
  • Rozpětí: 14,22 m[11][5] (13,99 m[5])
  • Výška: 4,15 m[11][5] (4,15 m[5])
  • Nosná plocha: 54,2 m²[11][5] (54,3 m²[5])
  • Hmotnost prázdného letounu: 1889 kg[11][7] nebo 1880 kg[5] (1660 kg[5])
  • Vzletová hmotnost: 2750 kg[11][5] (2600 kg[5])
  • Pohonná jednotka: 1× vodou chlazený řadový Lorraine-Dietrich 2 s 12 válci do W[11] pohánějící pevnou dřevěnou dvoulistou vrtuli[7]
    • Výkon motoru při hladině moře: 450 k (331,0 kW)[11][5]
    • Maximální výkon motoru: 485 k (356,7 kW)[5]

Výkony

  • Nejvyšší rychlost: 178 km/h[5] nebo 177 km/h[11]
  • Cestovní rychlost: 130 km/h[11][5] (139 km/h[5])
  • Dostup: 4000 m[11][5] (3500 kg[5])
  • Výstup do výšky 3000 m: 28 minut 13 sekund[11] (35 minut 30 sekund[5])
  • Dolet: 1156 km[11][5] (980 km[5])
  • Vytrvalost: 9 hodin[11][5] (7 hodin[5])

Výzbroj

  • 1× 7,7mm pohyblivý kulomet[11][1]
  • 2× 110kg nebo 4× 30kg pumy[11][1]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yokosuka E1Y na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. S. 748. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d MIKESH, Robert; ABE, Shorzoe. Japanese Aircraft, 1910-1941. London: Putnam & Company, 1990. ISBN 0-85177-840-2. S. 272. (anglicky) 
  3. ↑ Mikesh & Abe, str. 272 a 275
  4. ↑ a b c d e f g Mikesh & Abe, str. 274
  5. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y Lacroix & Wells, str. 749
  6. ↑ Lacroix & Wells, str. 747 a 748
  7. ↑ a b c d JANUSZEWSKI, Tadeusz; ZALEWSKI, Krzysztof. Japońskie samoloty marynarki 1912-1945. [s.l.]: Lampart, 1999. ISBN 8386776501. S. 137 a 138. (polsky) 
  8. ↑ Mikesh & Abe, str. 278 a 279
  9. ↑ HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander; ALSLEBEN, Allan, Peter Cundall. IJN Seaplane Tender/Oiler NOTORO: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1998, rev. 2007 [cit. 2010-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Mikesh & Abe, str. 274 a 275
  11. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q Mikesh & Abe, str. 275

Literatura

  • JANUSZEWSKI, Tadeusz; ZALEWSKI, Krzysztof. Japońskie samoloty marynarki 1912-1945. [s.l.]: Lampart, 1999. ISBN 8386776501. (polsky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Yokosuka E1Y.jpg
Yokosuka E1Y
Type14 seaplanes on Tonomi beach.jpg
Row of nine Type 14 Reconnaissance Seaplanes on the beach of Tonomi, east of Hōfu, Yamaguchi Prefecture in 1927. Tailcodes and shipmanship (from left to right):
  • ノトロ-10 assigned to seaplane carrier Notoro
  • unknown (hidden by ノトロ-10, maybe another Notoro?)
  • ノトロ-23 assigned to seaplane carrier Notoro
  • ノトロ-11 assigned to seaplane carrier Notoro
  • ナガト-1 assigned to battleship Nagato
  • ムツ-1 assigned to battleship Mutsu
  • フルタカ-1 assigned to heavy cruiser Furutaka
  • カコ-1 assigned to heavy cruiser Kako
  • unknown