Jolo

Jolo
Sulu
LokalizaceSuluské moře, Celebeské moře, Tichý oceán
StátFilipínyFilipíny Filipíny
Topografie
Rozloha894 km²[1]
Zeměpisné souřadnice5°59′ s. š., 121°8′ v. d.
Nejvyšší vrcholMt. Tumatangas[2] (812[1] m n. m.)
Osídlení
Počet obyvatel447 700 (?) (2000)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jolo je vulkanický ostrov v jihozápadních Filipínách. Je největším ostrovem Suluských ostrovů nepočítaje Basilan.[2] Nachází se jihozápadně od filipínského ostrova Mindanao a severovýchodně od Bornea. Na severozápadě ostrova se nachází Španěly založené město Jolo,[2] které je hlavním městem provincie Sulu v rámci filipínského autonomního regionu Bangsamoro. Přibližně třetina obyvatel ostrova žije v municipalitě Jolo. Dalšími obcemi jsou Parang, Patikul a Talipaw.[1]

Nejvyšší horou ostrova je vyhaslá sopka Mt. Tumatangas. Na ostrově se nachází i činná sopka Bud Dajo.[2]

Historie

Prvním důkazem rozšíření islámu na Jolo je náhrobek nalezený na Mt. Data a datovaný do roku 1310 (710 islámského kalendáře).[3]

Boje se Španěly a Američany

Kalis – oblíbená zbraň etnika Moro
Američtí vojáci pózují nad mrtvými příslušníky etnika Moro po první bitvě o Bud Dajo, 7. března 1906

Jolo bylo hlavním ostrovem Suluského sultanátu. Prvními Evropany, kteří vstoupili na Jolo, se v červnu 1578 stali Španělé Esteban Rodriguez de Figueroa (kapitán), Juan del Campo (jezuitský kněz) a Gaspar Gomez (biskup koadjutor), ale záhy museli ostrov opustit. Během následujících staletí podnikli Španělé na Jolo několik nájezdů s proměnlivou úspěšností. Podmanit si Jolo se jim ale nepodařilo. Roku 1878 založili Španělé opevněné město Jolo.[4]

Po španělsko-americké válce vznesli na Jolo nárok USA. To vedlo k povstání Moro proti okupantům v letech 1899 až 1913 v rámci filipínsko–americké války.[5][6]

Druhá světová válka

Na začátku druhé světové války se večer 24. prosince 1941 na ostrově vylodili vojáci japonské 2. kurské Speciální námořní vyloďovací jednotky a 143. pěšího pluku. Podporovaly je letadlová loď Rjúdžó, nosič hydroplánů Čitose, lehký křižník Džincú a torpédoborce. Ráno 25. prosince již bylo město Jolo a přilehlé letiště v japonských rukou. Asi 300 příslušníků slabě vyzbrojené Filipínské policie kladlo pouze slabý odpor. Japonci si tak zajistili další nástupní prostor pro invazi na Borneo.[7]

Japonci drželi ostrov až do jara/léta 1945. Dne 9. dubna 1945 se na severu ostrova bez jakéhokoliv odporu vylodila většina amerického 163. pěšího pluku. Japonci se stáhli do vnitrozemí. Jejich pozice na Mt. Daho byly dobyty 22. dubna. Na Mt. Tuamtangas se japonské jednotky držely až do 30. června a ještě 17. července se hlídka roty I dostala pod palbu asi stovky Japonců.[8][9]

21. století

Boje na ostrově znovu vzplály v únoru 2005, když se asi 4-5000 filipínských vojáků střetlo s 800 islámskými separatisty ze skupiny Abú Sajafa a následovníky Nur Misuariho. Boje vyhnaly z domovů až 12 000 civilistů.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jolo na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c Encyclopædia Britannica: Jolo [online]. britannica.com [cit. 2009-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d Jolo Island Travel Guide [online]. traveldojo.com [cit. 2009-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Jolo, Philippines History Before 1898 ............... CHINESE TRADERS, CIRCA 1200 A.D. [online]. sulu.gov.ph [cit. 2009-10-20]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  4. ↑ ANG, Josiah C. Historical Timeline of the Royal Sultanate of Sulu, Including Related Events of Neighboring Peoples [online]. [cit. 2009-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ BACEVICH, Andrew J. What happened at Bud Dajo: A forgotten massacre—and its lessons [online]. The Boston Globe, 2006-03-12 [cit. 2009-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Moro Muslims engage USA army Philippines [online]. Military History, 2006 [cit. 2009-10-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-04. (anglicky) 
  7. ↑ WOMACK, Tom. The Dutch Naval Air Force Against Japan: The Defense of the Netherlands East Indies, 1941-1942. [Jefferson?]: McFarland, 2006. Dostupné online. ISBN 9780786423651. S. 57 a 58. (anglicky) 
  8. ↑ MORISON, Samuel Eliot. History of United States Naval Operations in World War II. Vol. 13: The Liberation of the Philippines—Luzon, Mindanao, the Visayas, 1944-1945. [s.l.]: University of Illinois Press, 2002. Dostupné online. ISBN 9780252070648. S. 226 a 227. (anglicky) 
  9. ↑ CONVERSE, Elliott Vanveltner. The exclusion of black soldiers from the Medal of Honor in World War II: the study commissioned by the United States Army to investigate racial bias in the awarding of the nation's highest military decoration. [s.l.]: McFarland, 1997. Dostupné online. ISBN 9780786402779. S. 146 a 147. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Sulu archipelago.png
Location map of Sulu Archipelago
Kalis seko kris moro sword 2 overall.jpg
Autor: Filhistorydotcom <http://filhistory.com>, Licence: CC BY-SA 3.0
"The kris is the most famous Moro weapon. Variations are found in every Moro tribe and it was a key symbol of a man’s status and rank in society as well as being a powerful talisman. Kris blades are wide at the base, double-edged, and can be waved, half-waved half-straight, or straight (straight blades were more practical in combat). Older kris had fewer waves and the waves were deeper and wider." From <http://www.arscives.com/historysteel/philippines.introduction.

The above example came from the Cheney Cowles Museum in Spokane, Washington. The kris is believed to be a 19th century piece.

Overall sword length: 623 mm (24 1/2"); Blade length: 530 mm (20.9"); Blade has five luks (waves); Scabbard length: 600 mm (23.6 inches)

Other uploaded materials by the same author are here:

(a) Luzon weapons; (b) Visayan weapons; (c) Moro weapons; and (d) Lumad (non-Moro Mindanao) weapons
Bud Dajo Massacre Trench on Jolo Island c1906.png
After the Battle at Mount Dajo on Jolo island, Sulu province. March 7, 1906. The Bud Dajo massacre was called "The Battle Above the Clouds". Moros who opposed the US laws took refuge at the top of Bud Dajo, an extinct volcanic crater on the island of Jolo in the southern Philippines. They built defense cottas or forts. US military under the command of Major General Leonard Wood bombed the stronghold killing over 600 men, women and children. This was one of the military operations conducted against the Moros (Filipino Muslims). US soldiers pose for the camera in the aftermath of the massacre.[1]