Jonáš (prorok)

Jan Brueghel starší: Modlící se Jonáš vyvržen velrybou

Jonáš (hebrejsky יוֹנָה‎, „holubice“) byl starozákonní prorok a hlavní postava stejnojmenné biblické knihy Jonáš. Je známý především svým příběhem o útěku před Bohem a ikonickou scénou v břiše velryby.

Život

O životě a působení proroka Jonáše nepodává bible mnoho informací. Jmenovitě je uveden pouze jako hlavní postava knihy Jonáš a dále v krátké zmínce ve 2. knize královské.[1] Ani zde se však o prorokovi nedovídáme nic víc než jméno, místo původu a označení „služebník Boží“.

To on, král Jarobeám II., obnovil hranice Izraele od Lebo-chamátu až k Mrtvému moři v Aravě, jak to Hospodin, Bůh Izraele, řekl ústy svého služebníka Jonáše, syna Amitajova, proroka z Gat-cheferu.

—2. královská 14:25

Řada komentářů interpretuje příběh knihy Jonáš jako metaforu či alegorii, nikoli jako historický příběh. Někteří komentátoři[2] zase tvrdí, že zmínka v 2. knize královské nepopisuje další Jonášovo proroctví, ale připomíná proroctví v Ninive popsané v knize Jonáš a jeho symboliku: tak jako se Bůh slitoval a zachránil hříšné Ninivany, tak se navzdory hříchům krále Jarobeáma II. slitoval nad Izraelem a dopřál mu vítězství.

Jméno a původ

Jméno proroka je uváděno jako Jona ben Amitaj. Hebrejské slovo jona (יוֹנָה‎) označuje holuba nebo holubici. Rabínské výklady vztahují toto jméno k holubici, kterou vypustil Noe z archy na konci potopy; alegorický výklad vysvětluje obraz Jonáše/holubice jako symbol lidské duše. Katoličtí komentátoři připouštějí souvislost s holubicí; jako pravděpodobnější vysvětlení však uvádějí zkrácení jména Jochanan (יוֹחַנָּן‎, doslova „Bůh je milostivý“)[3] nebo Jehonatan (doslova „Bůh dal“).[4] Patronymum Amitaj pak znamená „pravdivý“, „věrný“.

Jako místo původu proroka je v 2. knize královské[1] uvedeno místo Gat ha-Chefer, které bývá ztotožňováno s pozdějším el-Mešhed. Protože se toto místo mělo nacházet na území izraelského kmene Zabulón,[5] je i onen prorok některými rabínskými autoritami považován za příslušníka tohoto kmene.

Doba jeho působení bývá obvykle odvozována od zmínky ve 2. knize královské[1] a kladena do období panování krále Jarobeáma II., tedy 8. stol. př. n. l. Z verše však nevyplývá, kdy a komu bylo proroctví vyřčeno; August Klostermann se např. domnívá, že to mohlo být v době krále Jóachaze.[6][7]

Rabínská tradice, která považuje Jonáše za žáka Elíšova, předpokládá počátek jeho působení v době ještě o generaci dřívější; připisuje mu však dosažení značně vysokého věku (120 nebo 130 let).

Hrob Jonášův

O konci Jonášova života a jeho smrti nemáme žádné zprávy. Ani místo jeho hrobu není známo; existuje však několik míst, které místní lidová tradice uvádí jako Jonášův hrob: v izraelském Mašhadu (Jonášově rodišti), v Lodu (uváděném někdy také jako prorokovo rodiště) a poblíž iráckého Mosulu (starověkého Ninive)

Kniha Jonáš

Související informace naleznete také v článku Kniha Jonáš.

Podrobně je v bibli popsán příběh, kdy byl Jonáš Bohem povolán, aby šel kázat pohanům v asyrském městě Ninive. Aby nemusel uposlechnout Božího hlasu,[8] který ho žádal oznámit v Ninive blížící se Boží soud, uprchl na moře.[9] Chtěl se odplavit do Taršíše, ale Bůh seslal na loď obrovskou bouři.[10] Námořníci poznali, že je to vše kvůli Jonášovi,[11] a na jeho naléhání ho hodili do moře, kde ho pak spolkla velká ryba.[12] Po třech dnech[13] ho ryba na Boží příkaz vyplivla zpět na souš.[14] Jonáš šel do Ninive, kde kázal, že Bůh město zničí.[15] Obyvatelé se začali kát a Bůh město nezničil. Jonášovi se nelíbilo, že jim Bůh odpustil, a ulehl pod strom, který ale posléze uschl. Jonáš si stěžoval Bohu a ten ho pokáral, že mu je líto jednoho stromu a celého města ne.

Jonáš v judaismu

Ačkoli nemáme v tanachu žádné další jmenovité zmínky o Jonášovi, rabínská tradice jej ztotožňuje s chlapcem, který pobýval s prorokem Elijášem v době hladomoru[16] a kterého Elijáš oživil.[17][7] Dále jej ztotožňuje s žákem Elíšovým, který byl poslán, aby pomazal Jehúa za krále.[18][19]

Jonáš v křesťanství

Jonáš se stal častým duchovním i uměleckým námětem, neboť kromě pohádkového líčení jeho pobytu v břiše ryby se stal v křesťanském chápání předznamenáním Krista. Jako Jonáš byl v břichu ryby tři dny a pak byl osvobozen, tak i Kristus po třech dnech v hrobu vstal z mrtvých;[20] Jonáš kázal pohanům, kteří se obrátili a káli, ale když Ježíš kázal Židům, nevěřili mu. Viz Mt 12,38–40; Lk 11,29–32.

Jonáš v islámu

Minaret Jonášovy Mešity v Ninive
Související informace naleznete také v článku Proroci islámu.

Jonáš je v islámu často zmiňovanou postavou. Korán se mu věnuje minimálně v 6 súrách. Nazývá ho „Júnus“ nebo také Dhu n-Nún (Pán ryby). Súra 10 dokonce nese název Jonáš a súra 68 zase název Nún (tedy v překladu ryba, což někteří vykládají jako odkaz na Jonášovu rybu, která v súře vystupuje).[21]

Islámská tradice reinterpretuje Jonášův příběh a mění pořadí některých částí knihy Jonáš. Podle Ibn Kathira[22] byl Jonáš prorokem města Ninive a přál si zánik tohoto hříšného města. Kazatelé z Jonášovy obce mu radili, aby se raději modlil za obrácení Ninivských než za jejich zkázu, ale Jonáš odmítl. Rozhodl se na Ninive seslat pohromu Boží.

Alláh však žádnou pohromu neseslal, a tak se Jonáš v hněvu rozhodl odjet pryč. Na cestě lodí jej však stihla bouře a námořníci jej obětovali mořské zrůdě. Ta Jonáše vyplivla na pobřeží, kde Bůh pro jeho lepší pochopení uskutečnil zázračné podobenství s rostlinou/stromem, které jinak nacházíme ve 4. kapitole Knihy Jonáš.[23]

Historické pořadí súr o Jonášovi[24]

  1. Súra 68 (Pero či Nún), verše 48–50
  2. Súra 37 (Stojící v řadách), verše 139–148
  3. Súra 21 (Proroci), verše 87–88
  4. Súra 10 (Jonáš), verše 98
  5. Súra 6 (Dobytek), verše 86
  6. Súra 4 (Ženy), verše 161

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c 2Kr 14, 25 (Kral, ČEP)
  2. ↑ Raši k 2Kr 14:25
  3. ↑ HEJČL, Jan. Bible česká. Svazek III.. Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1925. 1267 s. Kapitola Proroctví Jonášovo, s. 889. 
  4. ↑ Hejčl, str. 895
  5. ↑ Joz 19, 13 (Kral, ČEP)
  6. ↑ 2Kr 13, 4–5 (Kral, ČEP)
  7. ↑ a b JONAH - JewishEncyclopedia.com. www.jewishencyclopedia.com [online]. [cit. 2023-07-10]. Dostupné online. 
  8. ↑ Jonáš 1:1–2 Stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi, synu Amítajovu: „Vstaň, jdi do Ninive, toho velikého města, a volej proti němu, neboť zlo, které páchají, vystoupilo před mou tvář.“
  9. ↑ Jonáš 1:3 „Ale Jonáš vstal, aby uprchl do Taršíše, pryč od Hospodina. Sestoupil do Jaffy a vyhledal loď, která plula do Taršíše. Zaplatil za cestu a vstoupil na loď, aby se s nimi plavil do Taršíše, pryč od Hospodina.“
  10. ↑ Jonáš 1:4 „I uvrhl Hospodin na moře veliký vítr a na moři se rozpoutala veliká bouře. Lodi hrozilo ztroskotání.“
  11. ↑ Jonáš 1:7 „Zatím se lodníci mezi sebou smluvili: „Pojďte, budeme losovat a poznáme, kvůli komu nás postihlo toto neštěstí.“ Losovali tedy a los padl na Jonáše“
  12. ↑ Jonáš 2:1 „Hospodin však nastrojil velikou rybu, aby Jonáše pohltila. Jonáš byl v útrobách ryby tři dny a tři noci.“
  13. ↑ Matouš 12,38–40
  14. ↑ Jonáš 2:11 „I rozkázal Hospodin rybě, a vyvrhla Jonáše na pevninu.“
  15. ↑ Jonáš 3:4 „Jonáš vešel do města, procházel jím jeden den a volal: „Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno.“
  16. ↑ 1Kr 17, 8 (Kral, ČEP)
  17. ↑ 1Kr 17, 17–24 (Kral, ČEP)
  18. ↑ 2Kr 9, 1–10 (Kral, ČEP)
  19. ↑ DIVECKÝ, Jan. Králové Izraele. Příběhy biblických hrdinů. Praha: P3K, 2010. ISBN 978-80-87186-07-7. S. 114. 
  20. ↑ Matouš 12:40 „Jako byl Jonáš v břiše mořské obludy tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země.“
  21. ↑ Hrbkův Korán, komentář k súře 68, verš 1, str. 659
  22. ↑ Ibn Kathir, Stories of the prophets [1]
  23. ↑ "MUŽ S RYBOU" - Jak Mohamed opravil biblickou knihu Jonáš?. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  24. ↑ Podle Hrbka – Korán, Ivan Hrbek, 1972, Odeon

Literatura

  • NOVOTNÝ, Adolf. Biblický slovník. Praha: Kalich, 1956. Heslo Jonášova kniha, s. 307. 
  • DOUGLAS, J. D. Nový biblický slovník. Praha: Návrat domů, 1996. ISBN 80-85495-65-1. Heslo JONÁŠ, s. 449. 
  • WIESEL, Elie. Příběhy o naději. Eseje o velkých postavách židovské tradice. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-469-9. 2. kapitola: Jonáš aneb neobratnost, s. 25–40. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce