Jonna Sundlingová

Jonna Sundling Jonna Sundlingová
(c) Sandro Halank, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0 Jonna Sundling (2019)
Datum narození	28. prosince 1994 (29 let)
Místo narození	Umeå
Stát	Švédsko
Sportovní informace
Sport	běh na lyžích
Klub	Piteå Elit
Světový pohár v běhu na lyžích
Debut	2015
Nejlepší umístění	9. místo (2021/22)
Počet výher	7
Stupně vítězů	19
Nejlépe v TdS	14. místo (2019/20)
Medaile v běhu na lyžích
Olympijské hry	1 – 1 – 1
Mistrovství světa	4 – 0 – 0
MS juniorů	3 – 1 – 0
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 26. 2. 2023 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přehled medailí
Běh na lyžích na ZOH
zlato	2022 Peking	sprint
stříbro	2022 Peking	sprint dvojic
bronz	2022 Peking	štafeta
Mistrovství světa v klasickém lyžování
zlato	MS 2021	sprint
zlato	MS 2021	týmový sprint
zlato	MS 2023	sprint
zlato	MS 2023	týmový sprint

Jonna Sundlingová, nepřechýleně Jonna Sundling (* 28. prosince 1994 Umeå) je švédská běžkyně na lyžích. V běhu na lyžích je čtyřnásobnou mistryní světa a olympijskou vítězkou.

Jonna Sundling se narodila v Umeå. Jejími rodiči jsou Stefan Sundling (učitel) a Marie Sundlingová, rozená Nilssonová, Jonna je nejstarší z pěti sourozenců, dalšími jsou Vanessa, Lizette, Isak a Tea-lovela.^[1] Vyrůstala v Tvärålundu, který má pouze tři sta obyvatel, leží 40 severozápadně od Umeå a je součástí obce Vindeln. Závodit v běhu na lyžích začala v klubu Tvärålunds IF.^[2] Odtud zamířila do IFK Umeå a zároveň nastoupila na lyžařské gymnázium v Lycksele, kde ji trénovala tehdejší trenérka švédské juniorské reprezentace Cathrine Engmanová. Prvním mezinárodním podnikem v juniorské kariéře Sundlingové bylo mistrovství světa juniorů v Erzurumu 2012, kde dosáhla na čtvrté místo ve sprintu a získala stříbrnou medaili ve štafetovém závodě. O rok později na juniorském šampionátu v Liberci skončila sedmá ve sprintu, šestá v běhu na 5 km volně a ve štafetě byla členkou vítězného týmu. Na svém posledním mistrovství světa juniorů ve Val di Fiemme 2014 vyhrála zlato ve sprintu a zopakovala si zlatou medaili ve štafetě.^[3] Na základě těchto úspěchů jí trenér Rikard Grip v dubnu 2014 zařadil do reprezentačního A-týmu.^[4]

Podle lyžařské expertky Johanny Ojalové, která Jonnu vedla v juniorské reprezentaci, doplatila Jonna ve své první seniorské sezóně na přetrénování, trénovala příliš mnoho a v intenzitě, která byla na její tehdejší schopnosti přehnaná.^[3] Kvůli častým nemocem ve Světovém poháru debutovala až v závěru sezóny – 15. února 2015 v Östersundu, kde v běhu na 10 km volně skončila na 53. místě. V dalším závodě v Lahti se však už probojovala do první desítky – ve volném sprintu dojela sedmá.^[5]

Opakující se onemocnění jí sužovala i v sezóně 2015/2016, v níž startovala v 6 závodech Světového poháru, nejlépe dojela na 8. místě ve volném sprintu v Davosu. Vrcholem sezóny pro ní bylo Mistrovství světa do 23 let 2016 v Rašnově, kde se stala světovou šampionkou ve sprintu.^[6]

Výborně se jí vydařil vstup do sezóny 2016/17 – nejprve si na Lillehammer Tour 2016 výrazně zlepšila kariérní maximum v distančních závodech (na 5 km volně byla 18. a na 10 km klasicky 14.) a poté se v Davosu poprvé v kariéře probojovala do finále sprintu, v němž obsadila celkové 4. místo.^[7] Postup do finále zopakovala ještě ve sprintu ve Falunu, který dokončila na šestém místě.^[8] Byla nominována na Mistrovství světa 2017 v Lahti, ale onemocněla a trenér Rikard Grip ji nahradil Annou Dyvikovou.^[9] Ve snaze vyřešit své zdravotní potíže, absolvovala operaci mandlí.^[3]

V první polovině olympijské sezóny 2017/18 se však nadále potýkala s nemocemi, což ovlivnilo její výsledky v závodech před olympiádou a ona nebyla na ZOH v Pchjongčchangu nominována.^[3] Její forma se začala zlepšovat až v posledních závodech sezóny – v Lahti a v Drammenu se umístila v bodované třicítce a ve Falunu ve tříetapovém Finále Světového poháru nejprve ve sprintu 2. místem poprvé v kariéře dosáhla medailového umístění^[10] a potom v běhu na 10 km volně 9. místem zlepšila své kariérní maximum v distančních závodech.

Letní přípravu na sezónu 2018/2019 jí narušily bolesti žaludku a nebylo jisté, zda bude dobře připravena na zahájení sezóny. V prvních dvou závodech v Ruce nestartovala, ale v následujícím sprintu v Lillehammeru, který byl zároveň první etapou trojdílné Lillehammer Tour 2018, poprvé v kariéře zvítězila, když ve finiši porazila Stinu Nilssonovou.^[11] Vynechala Tour de Ski, aby byla v dobré formě na šampionátu. V lednu v Drážďanech obsadila ve sprintu 3. místo, když Švédky v tomto závodě kompletně obsadily stupně vítězů – zvítězila Nilssonová a druhá byla Dahlqvistová.^[12] Kromě nachlazení, které prodělala v polovině ledna, se v sezóně těšila dobrému zdraví.^[13] Svými výkony si tak zajistila svoji první účast na Mistrovství světa.^[14] Na šampionátu v rakouském Seefeldu nastoupila pouze ve sprintu volnou technikou. Při něm šla za svým snem o medaili, probojovala se až do finále, v němž se tři sta metrů před cílem dostala do kontaktu s krajankou Majou Dahlqvistovou, při pádu zlomila tyč a dojela zklamaná na 4. místě.^[13] Formu si udržela i při finále Světového poháru v Québecu – ve sprintu dojela třetí a Švédky znovu obsadily pódium ve stejném pořadí jako v Drážďanech^[15], v běhu na 10 km klasicky vyrovnala 9. místem své distanční maximum z předchozí sezóny a po stíhacím závodě na 10 km volně skončila celkově v tříetapovém závodě na 6. místě.^[16]

V běhu na lyžích je hlavně specialistka na sprinterské tratě. Soutěží za lyžařský klub v Piteå.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jonna Sundlingová na Wikimedia Commons
• Jonna Sundlingová v databázi Olympedia (anglicky)
• Jonna Sundlingová v databázi Mezinárodní lyžařské federace (anglicky)