Jonny O'Mara
| Jonny O'Mara | |
|---|---|
_(48199114476).jpg) Jonny O'Mara na French Open 2019 | |
| Stát |  Spojené království |
| Datum narození | 2. března 1995 (27 let)[1] |
| Místo narození | Arbroath, Spojené království[1] |
| Bydliště | Arbroath, Spojené království[1] |
| Výška | 183 cm[1] |
| Hmotnost | 80 kg[1] |
| Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
| Výdělek | 490 816 USD |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 0–0 |
| Tituly | 0 ATP, 1 Futures |
| Nejvyšší umístění | 489. místo (10. dubna 2017) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 66–61 |
| Tituly | 3 ATP, 7 challengerů, 16 Futures |
| Nejvyšší umístění | 44. místo (20. května 2020) |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | čtvrtfinále (2020) |
| French Open | 3. kolo (2022) |
| Wimbledon | 2. kolo (2017) |
| US Open | 3. kolo (2019, 2021) |
| Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
| Wimbledon | čtvrtfinále (2022) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 11. června 2022 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jonny O'Mara (* 2. března 1995 Arbroath) je britský profesionální tenista a deblový specialista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál tři deblové turnaje. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal jeden titul ve dvouhře a dvacet tři ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v dubnu 2017 na 489. místě a ve čtyřhře pak v květnu 2020 na 44. místě. Trénuje ho Louis Cayer. Dříve tuto roli plnili Colin Fleming a Toby Smith.[1]
Tenisová kariéra
V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutoval v květnu 2011, když na turnaj v Edinburghu obdržel divokou kartu. V úvodním kole podlehl krajanu Davidu Riceovi.[2] Na okruhu ATP World Tour se premiérově představil, opět díky divoké kartě, ve čtyřhře AEGON International 2017, konané na eastbournské trávě. S Britem Scottem Claytonem vypadli v úvodní fázi s česko-argentinským párem Jiří Veselý a Diego Schwartzman. O týden později prožil první start v nejvyšší grandslamové kategorii, když s Claytonem získali divokou kartu do deblové soutěže Wimbledonu 2017. Ve druhé fázi však nenašli recept na finsko-australský pár Henri Kontinen a John Peers.[1][2]
Premiérovou trofej na túře ATP vyhrál o rok později s krajanem Lukem Bambridgem na Nature Valley International 2018 v Eastbourne, když do soutěže získali divokou kartu. Ve čtvrtfinále vyřadili nejvýše nasazené Kolumbijce Juana Sebastiána Cabala s Robertem Farahem a v semifinále švédsko-francouzskou dvojici Roberta Lindstedta s Édouardem Rogerem-Vasselinem. V boji o titul pak zdolali britskou sourozeneckou dvojici Kena a Neala Skupských po dvousetovém průběhu.[3] Druhou trofej si odvezl opět s Bambridgem z říjnového Stockholm Open 2018, na němž zastavili bratry Skupské ve čtvrtfinále. V závěrečném utkání přehráli novozélandsko-nizozemské turnajové trojky Marcuse Daniella s Wesleym Koolhofem díky zvládnutým koncovkám obou sad. Celkový poměr zápasů vítězných Britů na túře ATP po turnaji činil 9–4.[4]
Finále na okruhu ATP Tour
| ||||||||
Čtyřhra: 7 (3–4)
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítěz | 1. | 29. června 2018 | Eastbourne, Spojené království | tráva | Luke Bambridge | Ken Skupski Neal Skupski | 7–5, 6–4 |
| Vítěz | 2. | 21. října 2018 | Stockholm, Švédsko | tvrdý (h) | Luke Bambridge |  Marcus Daniell Wesley Koolhof | 7–5, 7–6(10–8) |
| Finalista | 1. | leden 2019 | Puné, Indie | tvrdý | Luke Bambridge |  Rohan Bopanna Divij Šaran | 3–6, 4–6 |
| Finalista | 2. | březen 2019 | São Paulo, Brazílie | antuka (h) | Luke Bambridge |  Federico Delbonis Máximo González | 4–6, 3–6 |
| Finalista | 3. | květen 2019 | Estoril, Portugalsko | antuka | Luke Bambridge |  Jérémy Chardy Fabrice Martin | 5–7, 6–7(3–7) |
| Finalista | 4. | únor 2020 | Santiago, Chile | antuka |  Marcelo Arévalo |  Roberto Carballés Baena Alejandro Davidovich Fokina | 6–7(3–7), 1–6 |
| Vítěz | 5. | 3. října 2021 | Sofie, Bulharsko | tvrdý (h) | Ken Skupski |  Oliver Marach Philipp Oswald | 6–3, 6–4 |
Tituly na challengerech ATP a okruhu Futures
| Legenda |
|---|
| Challengery (0–0 D; 7–7 Č) |
| Futures (1–2 D; 16–8 Č) |
Dvouhra (1 titul)
| č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|
| 1. | července 2016 | Castelo Branco, Portugalsko | tvrdý |  Julian Ocleppo | 3–6, 7–5, 7–6(7–2) |
Čtyřhra (23 titulů)
| č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | května 2014 | Edinburgh, Spojené království | antuka | Marcus Willis |  Maverick Banes Gavin van Peperzeel | 7–6(7–3), 6–1 |
| 2. | května 2014 | Newcastle, Spojené království | antuka | Marcus Willis | Maverick Banes Gavin van Peperzeel | 7–6(10–8), 6–1 |
| 3. | září 2014 | Bol, Chorvatsko | antuka | Christopher O'Connell |  Blaž Bizjak Peter Mick | 6–2, 6–4 |
| 4. | října 2015 | Šarm aš-Šajch, Egypt | tvrdý | Scott Clayton |  Mohamed Safwat Issam Haitham Taweel | 6–2, 6–4 |
| 5. | října 2015 | Šarm aš-Šajch, Egypt | tvrdý | Scott Clayton |  Karol Drzewiecki Maciej Smola | 7–6(10–8), 6–1 |
| 6. | března 2016 | Faro, Portugalsko | tvrdý | Scott Clayton | Erik Crepaldi André Gaspar Murta | 6–2, 7–5 |
| 7. | července 2016 | Idanha-a-Nova, Portugalsko | tvrdý | Scott Clayton | Nuno Deus Jorge Hernando Ruano | 6–2, 6–4 |
| 8. | srpna 2016 | Minsk, Bělorusko | tvrdý | Scott Clayton |  George Tsivadze Anıl Yüksel | 6–4, 3–6, [13–11] |
| 9. | října 2016 | Loughborough, Spojené království | tvrdý (h) | Scott Clayton | Billy Harris Mateusz Terczynski | 6–3, 6–2 |
| 10. | listopadu 2016 | Sheffield, Spojené království | tvrdý (h) | Scott Clayton | Alastair Gray Ewan Moore | 6–4, 6–4 |
| 11. | listopadu 2016 | Barnstaple, Spojené království | tvrdý (h) | Scott Clayton |  Hunter Callahan Nicholas S. Hu | 6–4, 7–5 |
| 12. | prosince 2016 | Dauhá, Katar | tvrdý | Scott Clayton | Lenny Hampel Sebastian Ofner | 6–4, 6–4 |
| 13. | prosince 2016 | Dauhá, Katar | tvrdý | Scott Clayton | Baptiste Crepatte Quentin Folliot | 6–0, 6–0 |
| 14. | prosince 2016 | Dauhá, Katar | tvrdý | Scott Clayton | Edoardo Eremin Julian Ocleppo | 7–6(7–0), 6–4 |
| 15. | dubna 2017 | La Grande-Motte, Francie | tvrdý | Scott Clayton | Yannick Jankovits Jonathan Kanar | 6–4, 6–2 |
| 16. | července 2017 | Dublin, Irsko | koberec | Scott Clayton |  Peter Bothwell Lloyd Glasspool | 6–1, 6–3 |
| 1. | září 2017 | İzmir, Turecko | tvrdý | Scott Clayton |  Denys Molčanov Serhij Stachovskyj | bez boje |
| 2. | únor 2018 | Bergamo, Itálie | tvrdý (h) | Scott Clayton |  Laurynas Grigelis Alessandro Motti | 5–7, 6–3, [15–13] |
| 3. | červen 2018 | Surbiton, Spojené království | tráva | Luke Bambridge | Ken Skupski Neal Skupski | 7–6(13–11), 4–6, [10–7] |
| 4. | září 2018 | Orléans, Francie | tvrdý (h) | Luke Bambridge |  Yannick Maden Tristan-Samuel Weissborn | 6–2, 6–4 |
| 5. | srpen 2019 | Vancouver, Kanada | tvrdý |  Robert Lindstedt |  Treat Conrad Huey Adil Shamasdin | 6–2, 7–5 |
| 6. | říjen 2019 | Mouilleron-le-Captif, Francie | tvrdý (h) | Ken Skupski | Sander Arends David Pel | 6–1, 6–4 |
| 7. | listopad 2021 | Eckental, Německo | koberec (h) |  Roman Jebavý |  Ruben Bemelmans Daniel Masur | 6–4, 7–5 |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jonny O'Mara na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g Jonny O'Mara na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 11. června 2022
- ↑ a b c Jonny O'Mara na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 11. června 2022
- ↑ Eric Nicolson. Arbroath tennis player Jonny O’Mara wins maiden ATP title [online]. The Courier, 2018-06-29 [cit. 2018-07-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Bambridge/O'Mara Clinch Stockholm Title [online]. ATP World Tour, Inc., 2018-10-21 [cit. 2018-10-22]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jonny O'Mara na Wikimedia Commons - Jonny O'Mara na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Jonny O'Mara na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
Média použitá na této stránce
.svg)
.svg)
.svg)
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.
.svg)
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
.svg)
Georgian flag in Pantone MS.
Zelený pruh má znázorňovat většinové katolické obyvatelsto Irska, oranžový pruh reprezentuje protestantskou menšinu a bílý pruh uprostřed znázorňuje mír a harmonii mezi nimi.
.svg)
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.