Jordan Thompson

Jordan Thompson
Jordan Thompson na French Open 2021
Jordan Thompson na French Open 2021
StátAustrálieAustrálie Austrálie
Datum narození20. dubna 1994 (29 let)
Místo narozeníSydney, Austrálie[1]
BydlištěSydney, Austrálie[1]
Výška183 cm[1]
Hmotnost73 kg[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek5 474 605 USD
Dvouhra
Poměr zápasů118–140
Tituly1 ATP, 11 challengerů, 5 Futures
Nejvyšší umístění32. místo (26. února 2024)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2017, 2019, 2020, 2024)
French Open3. kolo (2019)
Wimbledon3. kolo (2021)
US Open4. kolo (2020)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry1. kolo (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů68–59
Tituly4 ATP, 6 challengerů, 5 Futures
Nejvyšší umístění61. místo (26. února 2024)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2014, 2023, 2024)
French Open3. kolo (2017)
Wimbledon3. kolo (2023)
US Open3. kolo (2017)
Týmové soutěže
Davis Cupfinále (2022, 2023)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240226a26. února 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jordan Thompson (* 20. dubna 1994 Sydney) je australský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden singlový a čtyři deblové turnaje včetně doublu na Los Cabos Open 2024. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šestnáct titulů ve dvouhře a dvanáct ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v únoru 2024 na 32. místě a ve čtyřhře v témže datu na 61. místě. Trénuje ho Peter Luczak.[1] V juniorském kombinovaném žebříčku ITF figuroval nejvýše na 18. příčce v říjnu 2012.

V australském daviscupovém týmu debutoval v roce 2017 melbournským 1. kolem světové skupiny proti České republice, v němž vyhrál dvouhry s Jiřím VeselýmJanem Šátralem. Australané zvítězili 4:1 na zápasy. V letech 2022 a 2023 byl součástí družstva, které v Málaze prohrálo světové finále. Do září 2024 v soutěži nastoupil k dvanácti mezistátním utkáním s bilancí 5–3 ve dvouhře a 4–2 ve čtyřhře.[3]

Austrálii reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016Riu de Janeiru, kde se účastnil mužské dvouhry. V úvodním kole však podlehl Britovi Kylemu Edmundovi ve dvou setech.

Tenisová kariéra

Ve dvouhře okruhu ATP World Tour debutoval na lednovém Apia Sydney International 2013. Na úvod kvalifikace nestačil na 81. hráče žebříčku Guillerma Garcíu-Lópeze ze Španělska. Na Australian Open 2013 obdržel divokou kartu do kvalifikace, kde zdolal Francouze Nicolasa Renavanda poměrem gamů 9–7 v rozhodující sadě. Ve druhé fázi však skončil na raketě amerického jednadvacátého nasazeného Ryana Sweetinga.[1]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Australian Open 2014, do něhož si vybojoval divokou kartu v australském kvalifikačním turnaji po rozhodující výhře nad Benjaminem Mitchellem. V prvním kole podlehl polské světové jednadvacítce Jerzymu Janowiczovi, když ztratil dvousetové vedení.[1]

Na příjmu ve Wimbledonu 2016

Na divokou kartu startoval i na Apia Sydney International 2016, kde mu z příznivého stavu 6–2, 4–0, skrečoval Slovák Martin Kližan. Jednalo se o jeho první vítězný zápas na okruhu ATP Tour.[4] Následně jej přehrál favorizovaný krajan Bernard Tomic, jemuž odebral v každém setu dvě hry. Navazující Australian Open 2016 znamenalo další účast díky divoké kartě a porážku v prvním duelu proti Brazilci Thomazi Belluccimu. V závěru února pak vybojoval premiérový titul na okruhu ATP Challenger Tour, když zvítězil nad Adamem Pavláskem na francouzské události Challenger La Manche 2016.[5] Druhou trofej přidal na květnovém Kunming Open 2016, dotovaném 100 tisíci dolary, po finálové výhře nad Francouzem Mathiasem Bourguem. Bodový zisk mu premiérově v kariéře zajistil postup do elitní světové stovky.[6]

První vítězný zápas v hlavní grandslamové soutěži dosáhl na French Open 2016, kde na jeho raketě zůstal srbský tenista Laslo Djere. Ve druhém kole nenašel recept na dvacátého sedmého nasazeného Chorvata Iva Karloviće po čtyřapůlhodinovém boji, jenž skončil výsledkem 7–6, 3–6, 6–7, 7–6 a 10–12.[7]

Premiérový titul na okruhu ATP Tour vybojoval z mužské čtyřhry Brisbane International 2017, do níž nastoupil s krajanem Thanasim Kokkinakisem na divokou kartu. Ve druhém kole zdolali nejlepší světový pár Pierre-Hugues Herbert a Nicolas Mahut z Francie. Semifinále pak zvládli proti zkušené dvojici deblových specialistů Daniel Nestor a Édouard Roger-Vasselin. Ve finále zdolali lucembusko-americkou dvojici Gilles Müller a Sam Querrey. Kokkinakis se přitom vrátil na profesionální túru po 15měsíční přestávce způsobené poraněním ramene, jež měl operované.[8]

Do dvouhry AEGON Championships 2017 v londýnském Queen's Clubu postoupil až jako šťastný poražený z kvalifikace, když mu patřilo 90. místo na žebříčku ATP. Přestože v celé sezóně 2016 nevyhrál ani jeden zápas v hlavních soutěžích okruhu ATP Tour, v úvodním kole londýnské události vyřadil za 1.43 hodin světovou jedničku a dvojnásobného obhájce titulu Andyho Murrayho.[9][10] Ve druhé fázi však dohrál na raketě Sama Querreyho po třísetovém průběhu. První dvě singlová finále prohrál na travnatém Libéma Open v 's-Hertogenboschi. V roce 2019 nenašel recept na Francouze Adriana Mannarina[11] a v ročníku 2023 na Nizozemce Tallona Griekspoora.[12]

Na únorovém Los Cabos Open 2024 vyhrál obě soutěže. Ve dvouhře se na prahu vyřazení ocitl ve čtvrtfinále, když s Američanem Alexem Michelsenem prohrával již 0–6 a 0–3 a následně odvrátil tři mečboly. V semifinále pak zvládl třísetovou bitvu proti světové šestce Zverevovi, trvající 3:40 hodiny. V závěrečném duelu přehrál dvanáctého muže klasifikace Caspera Ruuda z Norska ve dvou sadách. První singlová trofej jej posunula o osm míst výše na nové žebříčkové maximum, 32. příčku.[13] S krajanem Maxem Purcellem ovládl i čtyřhru po finálové výhře nad ekvádorsko-kazachstánským párem Gonzalo Escobar a Oleksandr Nedověsov. Stal se tak prvním Australanem od Kyrgiose na Washington Open 2022, který vyhrál na jediném turnaji obě soutěže.[14]

Finále na okruhu ATP Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0)
ATP Tour 250 (1–2 D; 4–2 Č)

Dvouhra: 3 (1–2)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeř ve finálevýsledek
Finalista1.červen 2019's-Hertogenbosch, NizozemskotrávaFrancie Adrian Mannarino6–7(7–9), 3–6
Finalista2.červen 2023's-Hertogenbosch, NizozemskotrávaNizozemsko Tallon Griekspoor7–6(7–4), 6–7(3–7), 3–6
Vítěz1.únor 2024Los Cabos, MexikotvrdýNorsko Casper Ruud6–3, 7–6(7–4)

Čtyřhra: 6 (4–2)

Rokč.datumturnajpovrchspoluhráčsoupeři ve finálevýsledek
Vítěz1.20170108a8. ledna 2017Brisbane, AustrálietvrdýAustrálie Thanasi KokkinakisLucembursko Gilles Müller
USA Sam Querrey
7–6(9–7), 6–4
Finalista1.1. srpna 2021Atlanta, Spojené státytvrdýUSA Steve JohnsonUSA Reilly Opelka
Itálie Jannik Sinner
4–6, 7–6(8–6), [3–10]
Vítěz2.9. dubna 2023Houston, Spojené státyantukaAustrálie Max PurcellSpojené království Julian Cash
Spojené království Henry Patten
4–6, 6–4, [10–5]
Finalista2.červenec 2023Atlanta, Spojené státytvrdýAustrálie Max PurcellUSA Nathaniel Lammons
USA Jackson Withrow
6–7(3–7), 6–7(4–7)
Vítěz3.únor 2024Dallas, Spojené státytvrdý (h)Austrálie Max PurcellUSA William Blumberg
Austrálie Rinky Hijikata
6–4, 2–6, [10–8]
Vítěz4.únor 2024Los Cabos, MexikotvrdýAustrálie Max PurcellEkvádor Gonzalo Escobar
Kazachstán Oleksandr Nedověsov
7–5, 7–6(7–2)

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures

Legenda
Challengery (11–13 D; 7–1 Č)
Futures (5–3 D; 5–3 Č)

Dvouhra: 32 (16–16)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeř ve finálevýsledek
Vítěz1.20130728a28. července 2013Bad Waltersdorf, RakouskoantukaRakousko Patrick Ofner1–6, 6–4, 6–0
Vítěz2.20130929a29. září 2013Alice Springs, AustrálietvrdýJaponsko Juiči Itó6–4, 6–1
Finalista1.20131012a12. října 2013Sydney, AustrálietvrdýAustrálie Greg Jones6–3, 5–7, 1–6
Finalista2.20140302a2. března 2014Port Pirie, AustrálietvrdýAustrálie Luke Saville2–6, 1–3skreč
Finalista3.20140525a25. května 2014Bol, ChorvatskoantukaAustrálie Maverick Banes6–7, 6–4, 3–6
Finalista4.20140831a31. srpna 2014Bangkok, ThajskotvrdýJižní Korea Čong Hjon6–7, 4–6
Vítěz3.20150329a29. března 2015Melbourne, AustrálieantukaNový Zéland Jose Rubin Statham6–1, 7–5
Vítěz4.20150809a9. srpna 2015Bangkok, ThajskotvrdýČínská Tchaj-pej Čchen Ti6–2, 6-2
Vítěz5.20150816a16. srpna 2015Bangkok, ThajskotvrdýČínská Tchaj-pej Čchen Ti6–0, 3–6, 6–2
Finalista5.20151018a18. října 2015Ho-Či-Minovo Město, VietnamtvrdýIndie Saketh Myneni5–7, 3–6
Finalista6.20151101a1. listopadu 2015Traralgon, AustrálietvrdýAustrálie Matthew Ebden5–7, 3–6
Vítěz6.20160228a28. února 2016Cherbourg, FrancietvrdýČesko Adam Pavlásek4–6, 6–4, 6–1
Vítěz7.20160501a1. května 2016Anning, ČLRantukaFrancie Mathias Bourgue6–3, 6–2
Vítěz14.20161016a16. října 2016Ho Či Minovo Město, VietnamtvrdýJaponsko Go Soeda5–7, 7–5, 6–1
Vítěz15.20161030a30. října 2016Traralgon, AustrálietvrdýSlovinsko Grega Žemlja6–1, 6–2
Finalista16.20170611a11. června 2017Surbiton, Spojené královstvítrávaJaponsko Júiči Sugita6–7(7–9), 6–7(8–10)
Finalista8.červenec 2017inghamton, Spojené státytvrdýSpojené království Cameron Norrie4–6, 6–0, 4–6
Finalista9.srpen 2017Vancouver, KanadatvrdýNěmecko Cedrik-Marcel Stebe0–6, 1–6
Vítěz10.únor 2018Čennaí, IndietvrdýIndie Juki Bhambri7–5, 3–6, 7–5
Finalista10.únor 2018Kjóto, Japonskokoberec (h)Austrálie John Millman5–7, 1–6
Finalista11.červenec 2018Soul, Jižní KoreatvrdýUSA Mackenzie McDonald6–1, 4–6, 1–6
Finalista12.červenec 2018Binghamton, Spojené státytvrdýSpojené království Jay Clarke7–6(8–6), 6–7(5–7), 4–6
Finalista13.září 2018Columbus, Spojené státytvrdý (h)USA Michael Mmoh3–6, 6–7(4–7)
Finalista14.říjen 2018Calgary, Kanadatvrdý (h)Chorvatsko Ivo Karlović6–7(3–7), 3–6
Vítěz11.říjen 2018Traralgon, AustrálietvrdýJaponsko Jošihito Nišioka6–3, 6–4
Vítěz12.listopad 2018Canberra, AustrálietvrdýŠpanělsko Nicola Kuhn6–1, 5–7, 6–4
Finalista15.duben 2019Nan-čchang, Čínaantuka (h)Slovensko Andrej Martin4–6, 6–1, 3–6
Vítěz13.červen 2022Surbiton, Spojené královstvítrávaUSA Denis Kudla7–5, 6–3
Finalista16.červen 2022Nottingham, Spojené královstvítrávaSpojené království Dan Evans4–6, 4–6
Vítěz14.září 2022Columbus, Spojené státytvrdý (h)Ekvádor Emilio Gómez7–6(8–6), 6–2
Vítěz15.únor 2023Rome, Spojené státytvrdý (h)USA Alex Michelsen6–4, 6–2
Vítěz16.květen 2023Kwangdžu, Jižní KoreatvrdýAustrálie Max Purcell6–3, 6–2

Čtyřhra: 12 (10–2)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčsoupeři ve finálevýsledek
Finalista1.20140302a2. března 2014Port Pirie, AustrálietvrdýAustrálie Bradley MousleyAustrálie Maverick Banes
Austrálie Gavin Van Peperzeel
3–6, 3–6
Vítěz1.20140406a6. dubna 2014Melbourne, AustrálieantukaAustrálie Bradley MousleyAustrálie Adam Hubble
Austrálie Matt Reid
bez boje
Vítěz2.20140511a11. května 2014Bol, ChorvatskoantukaAustrálie Matthew BartonSlovinsko Tomislav Ternar
Slovinsko Mike Urbanija
6–2, 6–3
Vítěz3.20140518a18. května 2014Bol, ChorvatskoantukaAustrálie Matthew BartonChorvatsko Tomislav Draganja
Chorvatsko Dino Marcan
6–2, 6–1
Vítěz4.20140525a25. května 2014Bol, ChorvatskoantukaAustrálie Matthew BartonAustrálie Maverick Banes
Austrálie Gavin Van Peperzeel
2–6, 6–3, [10–3]
Vítěz5.20150301a1. března 2015Šimadzu, JaponskokoberecAustrálie Benjamin MitchellJaponsko Go Soeda
Japonsko Jasutaka Učijama
6–3, 6–2
Vítěz6.20150329a29. března 2015Melbourne, AustrálieantukaAustrálie Andrew WhittingtonAustrálie Steven De Waard
Austrálie Marc Polmans
6–2, 7–6(7–5)
Finalista2.20150809a9. srpna 2015Bangkok, ThajskotvrdýAustrálie Benjamin MitchellJaponsko Jošihide Macui
Indonésie Christopher Rungkat
6–4, 3–6, [9–11]
Vítěz7.20160205a5. února 2016Launceston, AustrálietvrdýAustrálie Luke SavilleAustrálie Dayne Kelly
Austrálie Matt Reid
6–1, 4–6, [13–11]
Vítěz8.20160327a27. března 2016Šen-čen, ČLRtvrdýAustrálie Luke SavilleIndie Džívan Nedunčežijan
Indie Saketh Myneni
3–6, 6–4, [12–10]
Vítěz9.20160731a31. července 2016Lexington, Spojené státytvrdýAustrálie Luke SavilleJižní Afrika Tucker Vorster
Jižní Afrika Nicolaas Scholtz
6–2, 7–5
Vítěz10.20161105a5. listopadu 2016Canberra, AustrálietvrdýAustrálie Luke SavilleAustrálie Matt Reid
Austrálie John-Patrick Smith
6–2, 6-3
Finalista4.srpen 2017Aptos, Spojené státytvrdýAustrálie Alex BoltIzrael Jonatan Erlich
Spojené království Neal Skupski
3–6, 6–2, [8–10]
Vítěz11.únor 2018Kjóto, Japonskokoberec (h)Austrálie Luke SavilleJaponsko Go Soeda
Japonsko Jasutaka Učijama
6–3, 5–7, [10–6]

Finále soutěží družstev: 2 (0–2)

Výsledekč.datum a místo konáníspoluhráčisoupeřiskóre
Finalista1.Davis Cup 2022
27. listopadu 2022
Málaga, Španělsko
tvrdý (hala), Martin Carpena Arena
Austrálie Alex de Minaur
Austrálie Thanasi Kokkinakis
Austrálie Max Purcell
Austrálie Matthew Ebden
Kanada Kanada0–2
Kanada Félix Auger-Aliassime
Kanada Denis Shapovalov
Kanada Vasek Pospisil
Kanada Alexis Galarneau
Kanada Gabriel Diallo
Finalista2.Davis Cup 2023
26. listopadu 2023
Málaga, Španělsko
tvrdý (hala), Martin Carpena Arena
Austrálie Alex de Minaur
Austrálie Alexei Popyrin
Austrálie Max Purcell
Austrálie Matthew Ebden
Itálie Itálie0–2
Itálie Jannik Sinner
Itálie Lorenzo Musetti
Itálie Matteo Arnaldi
Itálie Lorenzo Sonego
Itálie Simone Bolelli

Finále na juniorském Grand Slamu

Čtyřhra juniorů: 4 (3–1)

Stavrokturnajpovrchspoluhráčsoupeři ve finálevýsledek
Finalista2012US OpentvrdýAustrálie Nick KyrgiosSpojené království Kyle Edmund
Portugalsko Frederico Ferreira Silva
7–5, 4–6, 6–10

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jordan Thompson (tennis) na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g Jordan Thompson na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20240226a26. února 2024
  2. Jordan Thompson na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240226a26. února 2024
  3. Jordan Thompson na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20240214a14. února 2024
  4. Seppi Makes Winning Return To Sydney [online]. www.atpworldtour.com, 11 January 2016 [cit. 2016-01-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. THOMPSON CLAIMS BIGGEST EVER TITLE [online]. www.tennis.com.au, 29-02-2016 [cit. 2016-02-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Evans, Thompson Make Top 100 Debuts With Challenger Titles [online]. www.atpworldtour.com, 02-05-2016 [cit. 2016-05-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. THOMPSON’S FRENCH OPEN DREAM ENDS IN HEARTBREAK [online]. www.tennis.com.au, 26-05-2016 [cit. 2016-05-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Australia Associated Press. Kokkinakis and Thompson win Brisbane International doubles title [online]. The Guardian, 2017-01-08 [cit. 2017-01-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Andy Murray beats Milos Raonic to win Aegon Championships – as it happened [online]. 19-06-2016 [cit. 2016-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Piers Newbery. Andy Murray stunned by Jordan Thompson at Queen's [online]. Queen's Club: BBC Sport, 2017-06-20 [cit. 2017-06-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz, ČTK. Mannarino se na sedmý pokus dočkal finálové výhry. Titul získal v Hertogenboschi [online]. TenisPortal.cz, 2019-06-16 [cit. 2019-06-21]. Dostupné online. 
  12. Griekspoor Defeats Thompson For ‘s-Hertogenbosch Title. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-06-18 [cit. 2023-06-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Jordan Thompson beats Casper Ruud for first ATP Tour title in Los Cabos. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-02-25 [cit. 2024-02-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ROGERS, Leigh. Thompson wins maiden ATP singles title at Los Cabos. www.tennis.com.au [online]. Tennis Australia, 2024-02-25 [cit. 2024-02-25]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of Ecuador.svg
Made by author of Xramp, first uploaded by Denelson83 as Flag of Ecuador.svg, modifications by Husunqu.
Flag of Chinese Taipei for Olympic games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Slovenia Flag.svg
Autor: Professorsolo2015, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Slovenia
Flag of Indonesia.svg
bendera Indonesia
Flag of South Africa.svg

Vlajka Jihoafrické republiky

Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker

     zelená rendered as RGB 000 119 073Pantone 3415 C
     žlutá rendered as RGB 255 184 028Pantone 1235 C
     červená rendered as RGB 224 060 049Pantone 179 C
     modrá rendered as RGB 000 020 137Pantone Reflex Blue C
     bílá rendered as RGB 255 255 255
     černá rendered as RGB 000 000 000
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of Portugal (alternate).svg
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
Thompson WM16 (19) (27802529593).jpg
Autor: si.robi, Licence: CC BY-SA 2.0
Thompson WM16 (19)