José Castellanos Contreras

José Castellanos Contreras
Jiná jména	José Arturo Castellanos Contreras
Narození	23. prosince 1893[1] San Vicente, Salvador Salvador
Úmrtí	18. června 1977[1] San Salvador, Salvador Salvador
Povolání	plukovník generálního štábu vládních vojenských sil Salvadoru; salvadorský diplomat
Zaměstnavatelé	vládní vojenské síly Salvadoru; diplomatické služby Salvadoru
Domovské město	Liverpool, Hamburk, Ženeva
Znám jako	„Schindler ze Salvadoru“ (německy: „Schindler von El Salvador“)[2]
Ocenění	Spravedlivý mezi národy
Choť	Maria Schürmann
Děti	dcera (Frieda de Garcia) a dva synové (Paul Andree a José Arturo Castellanos mladší)
Rodiče	otec: Adelino Castellanos;[3] matka: Isabel Contreras de Castellanos[4]
Příbuzní	dva bratři, vnučka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

(c) Chaim Topol, CC BY-SA 3.0

José Arturo Castellanos Contreras (23. prosince 1893, San Vicente, Salvador – 18. června 1977, San Salvador, Salvador) byl vysokým důstojníkem (plukovníkem)^[5] generálního štábu ozbrojených sil v Salvadoru^{[5] [p 1]} a koncem 30. a v první polovině 40. let 20. století salvadorským diplomatem, který během druhé světové války zachránil několik desítek tisíc židovských životů. ^{[p 2]} Posmrtně byl prohlášen za Spravedlivého mezi národy.

Stručný životopis

José Arturo Castellanos Contreras prakticky od ledna roku 1910, kdy vstoupil do Vojenské polytechnické školy (Escuela Politécnica Militar), strávil přes 26 aktivních let v ozbrojených silách Salvadoru, kde nakonec dosáhl hodnosti plukovníka a vysoké důstojnické funkce v generálním štábu. ^{[p 3] [p 1]} Později jako generální konzul Salvadoru působil na následujících místech: Liverpool (Anglie) – roky 1937, 1938 (zde ve funkci vojenského zástupce na konzulátu); Hamburk (Německo) – roky 1938, 1939; Ženeva (Švýcarsko) – léta 1941 až 1945. Během druhé světové války zastával ve švýcarské Ženevě (v období od 4. listopadu 1941 do 1. října 1945) funkci generálního konzula pro Salvador. Ve spolupráci s židovsko-maďarským podnikatelem jménem György Mandl pomohl zachránit minimálně 25 tisíc Židů^[5] ze středoevropského regionu před nacistickým rasovým pronásledováním a smrtí tím,^[2] že poskytl celkem asi 40 tisíc osvědčení^[1] o salvadorském občanství^[5] (a z toho plynoucí ochranu mezinárodního Červeného kříže)^[5] (de facto politický azyl).^{[6] [p 2]} V roce 2010 byl prohlášen za Spravedlivého mezi národy.

Podrobný životopis

Rodinný původ a kariéra v armádě

José Arturo Castellanos Contreras se narodil v roce 1893 v provinčním městě San Vicente, jeho otcem byl generál Adelino Castellanos^[3] a jeho matkou byla Isabel Contreras de Castellanos^[4] a měl dva bratry.

V lednu roku 1910 nastoupil jako kadet do Vojenské polytechnické školy (Escuela Politécnica Militar), kterou opustil v roce 1913 jako poddůstojník. V roce 1914 se stal velitelem útvaru dělostřelectva a v roce 1917 byl povýšen na plukovníka a velitele dělostřeleckého pluku. V roce 1921 začal (po dalším kariérním postupu) velet Národní gardě (španělsky: Guardia Nacional) nejprve ve funkci zástupce velitele a v roce 1928 jako velitel. V roce 1930 se vrátil zpět k dělostřelectvu. V roce 1931 se k moci v Salvadoru dostal generál Maximiliano Hernández Martínez, když vojenským pučem svrhl civilní vládu. V roce 1932, kdy se v západním Salvadoru odehrála etnocida, se plukovník Castellanos stal důstojníkem odpovědným za dělostřelectvo v generálním štábu vládních vojenských sil Salvadoru (FAES). ^{[p 1]} A byl to právě diktátor a stoupenec fašismu Maximiliano Hernández Martínez, který plukovníka Castellanose poslal do Itálie, jenž byla tou dobou fašistickou diktaturou Benita Mussoliniho. Ve 30. letech 20. století studoval plukovník Castellanos v italském Turíně na Vojenském institutu armády (italsky: Istituto di Studi Militari dell'Esercito) a v roce 1936 se stal zástupcem velitele generálního štábu vládních vojenských sil Salvadoru (FAES). ^{[p 1]}

Diplomacie

Plukovník Castellanos získal diplomatickou imunitu při nákupu zbraní.^[7] Zbrojařská továrna ve švýcarském městě Solothurn byla společným podnikem tvořeným továrnou na nábojnice Hirtenberger (tu zastupoval Fritz Mandl) a firmou Rheinmetall (tu zastupoval zbrojní inženýr – technik zbraní Hans Eltze). Tato společná firma (joint venture) se zabývala exportem rakouských a německých zbraní. ^{[p 4]} V červnu roku 1937 cestoval plukovník Castellanos do Čech. Dne 25. října 1937 byl Jiřím VI. (králem Spojeného království a britských dominií) akreditován jako generální konzul (a vojenský zástupce) Salvadoru v anglickém městě Liverpoolu. Dne 9. května 1938 byl akreditován Adolfem Hitlerem jako generální konzul Salvadoru v německém přístavním městě Hamburku. ^{[p 5] [p 6]} Dne 4. listopadu 1941 se plukovník Castellanos stal v Ženevě generálním konzulem Salvadoru v době, kdy v čele švýcarské federální rady stál (v letech 1928 až 1944) Marcel Pilet-Golaz (1889–1958). Plukovník Castellanos byl znám svým nesouhlasným postojem k fašistickému režimu nejen v Německu, ale i v tehdejším Salvadoru.^[5] Viděl, jakému pronásledování jsou vystaven Židé a ještě v Německu se jim snažil nějakým způsobem pomáhat.^[5]

Druhá světová válka

Jeho snaha pomoci se mohla plně rozvinout ale až během jeho působení ve funkci konzula v neutrálním Švýcarsku.^[5] Prvním, komu pomohl, byl jeho kamarád (v Transylvánii narozený) maďarský židovský obchodník jménem György Mandl, který znal plukovníka Castellanose z dob svého podnikání. György Mandl byl v Záhřebu zatčen nacisty, ale podařilo se mu uprchnout do Ženevy. György Mandl oslovil plukovníka Castellanose s prosbou, aby mu pomohl vyřešit životně vážnou situaci, do níž se dostal on, jeho rodina i bezpočet jeho židovských souvěrců (lidí vyznávajících stejnou víru). Castellanos ad hoc pomohl Mandlovi hned v několika věcech. Vystavil všem členům jeho rodiny nové doklady totožnosti, tím se jim změnilo občanství (stali se z nich občané Salvadoru), György Mandl se stal mužem s italsky znějícím jménem George Mantello (George Mandel-Mantello) a získal funkci prvního tajemníka salvadorského konzulátu (byl Castellanosův atašé). Následoval krátký hovor s gestapem, během něhož se objasnilo, že došlo k faux pas a na základě salvadorských dokladů nemohou nikoho z rodiny George Mantella (a ani jeho samotného) poslat do Osvětimi. Se souhlasem plukovníka Castellanose začal Mandl (přes zákaz salvadorské vlády vpouštět do země židovské uprchlíky) vystavovat vstupní víza a posléze i celým rodinám osobní průkazy se salvadorským občanstvím. ^{[p 7]} Obdobné doklady byly pašovány také do Němci obsazených zemí, především však do Francie a Maďarska. Tímto způsobem bylo vydáno přinejmenším 13 tisíc osvědčení o „salvadorském občanství“ a to hlavně „středoevropským“ Židům. V distribuci dokumentů Židům do Maďarska pomohl významnou měrou švýcarský vicekonzul působící na zastupitelství Švýcarska v Budapešti, kterým byl (od roku 1942 až do konce druhé světové války) švýcarský diplomat Carl Lutz (1895–1975). Celkově se odhaduje, že bylo vydáno asi 40 tisíc osvědčení o salvadorské státní příslušnosti.^[1] Tato osvědčení o státní příslušnosti sice nemohla být přímo použita k opuštění země (jako by tomu bylo u cestovních pasů), ale tento typ dokladů poskytoval jejich nositelům právo žádat o ochranu u Mezinárodního červeného kříže^[10] nebo případně u švýcarského konzula v Budapešti. Takovéto záruky ve skutečnosti zachránily desítky tisíc „Salvadořanů“ bulharské, české, slovenské, maďarské, polské a rumunské národnosti ze spárů nacistické smrticí mašinérie. Teprve v průběhu roku 1944 směl Castellanos začít vydávat určitý počet víz legálně, tedy se svolením salvadorské vlády. Celkem se odhaduje, že výše popsaným způsobem bylo zachráněno minimálně 25 tisíc Židů.^{[5] [p 2] [p 8]}

Osobní život

Plukovník Castellanos se oženil ve Švýcarsku s Marií Schürmannovou (Maria Schürmann byla původem ze Švýcarska.) a měl s ní dceru (Frieda de Garcia) a dva syny (Paul Andree, José Arturo Castellanos mladší). Po druhé světové válce vedl klidný a nenápadný život aniž by se více kde angažoval. Zemřel v roce 1977. Jeho přítel George Mandel-Mantello zemřel v roce 1992.^[1] Měl syna jménem Enrico Mandel-Mantello.^[1]

Ocenění

Činnost a úsilí plukovníka Castellanose při záchraně Židů ze střední Evropy zaregistrovalo, zdokumentovalo a uznalo v různých dobách hned několik organizací, například Anti-Defamation League (ADL) (v překladu: Liga proti hanobení), American Jewish Committee (AJC) ^{[p 9]} a skupina Víza pro život (group Visas For Life).

• O své roli zachránce během druhé světové války plukovník Castellanos sotva kdy hovořil. Americký spisovatel Leon Marcus Uris vystopoval bývalého diplomata v roce 1972 a Castellanos mu poskytl v roce 1976 krátké rozhlasové interview. Přesto zůstal Castellanos i nadále mimo pozornost medií. Na otázku proč o svojí činnosti za druhé světové války ve Švýcarsku nikdy ani v rodině nehovořil uvedl, že to pro něj nebylo nic hrdinského a že na jeho místě by každý jiný udělal totéž.^[11]

• V roce 1995 americký prezident Bill Clinton, v dopise adresovaném Lize proti hanobení (Anti-Defamation League), vzdal hold plukovníkovi Castellanosovi a dalším členům tehdejšího salvadorského diplomatického sboru za jejich úsilí věnované záchraně tisíců osob před nacistickou vyhlazovací mašinérií.

• V roce 1999 ocenila městská rada Jeruzaléma vnučku plukovníka Castellanose při příležitosti slavnostního otevření ulice pojmenované El Salvador Street (německy: El-Salvador-Straße) v sousedství městské čtvrti Giv'at Masu'a (v překladu: Vrch strážných světel) v jihozápadní části Jeruzaléma.

• Izraelské ministerstvo zahraničí spolu s židovskou komunitou v Salvadoru požádaly organizaci "Holocaust Martyrs' and Heroes' Remembrance Authority" (Památník mučedníků a hrdinů holocaustu) o vyjádření a v roce 2010 byl Institutem Jad Vašem uznán plukovník José Arturo Castellanos Contreras za Spravedlivého mezi národy.^[12]

• Jeho jméno se také objevilo v seznamu udržovaném nadací Raoula Wallenberga jako jeden z diplomatů, kteří se podíleli na záchraně Židů za druhé světové války.^[10]

Odkazy

Poznámky

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků José Castellanos Contreras na anglické Wikipedii a José Arturo Castellanos Contreras na německé Wikipedii.

• Braham, Randolph L., The Nazis' last victims: the Holocaust in Hungary. (Poslední nacistické oběti: holocaust v Maďarsku) Detroit; (Velká Británie): Wayne State University Press, 1998 (anglicky).
• Kranzler, David, The man who stopped the trains to Auschwitz: George Mantello, El Salvador, and Switzerland's finest hour. (Muž, který zastavil vlaky do Osvětimi: George Mantello, Salvador a nejlepší hodina ve Švýcarsku) Syracuse, N.Y.: Syracuse University Press, 2000 (anglicky).

Související články

• Per Anger
• María Edwards
• Varian Fry
• Giorgio Perlasca
• Eduardo Propper de Callejón
• Ángel Sanz Briz
• Luiz Martins de Souza Dantas
• Aristides de Sousa Mendes
• Chiune Sugihara
• Raoul Wallenberg
• Jan Zwartendijk
• Seznam lidí, kteří pomáhali Židům za druhé světové války

Externí odkazy

• El Salvador a Rescuing Country (Salvador – země záchrany) Nadace Raoula Wallenberga (anglicky)
• Call to honour El Salvador's rescuer of Jews, (Rozhodnutí o poctě salvadorskému zachránci Židů) The Guardian (anglicky)
• Glass House: the story of El Salvador's World War II rescue operations; (Skleněný dům: příběh záchranných operací ve druhé světové válce v Salvádoru) (anglicky)
• Héroe del Holocausto (Hrdina holocaustu) (španělština)
• José Castellanos Contreras – Holocaust Heroes Budapest (José Castellanos Contreras - hrdinové holocaustu (Budapešť)) (anglicky)
• Montgomery, David, Unsung Savior. (Neopěvovaný spasitel) The Washington Post (ze dne 15. července 2008); (anglicky)
• Salvadoran savior of tens of thousands of Jews honored in Germany. (Salvadorský zachránce desítek tisíc Židů byl oceněn v Německu) The Jewish Telegraphic Agency (JTA) (ze dne 16. května 2016) (JTA = Židovská telegrafická agentura (JTA) je mezinárodní zpravodajská agentura dodávající „po drátech“ (wire service) syndikované zprávy určené pro židovskou komunitu po celém světě a to do novin a dalších medií (rozhlasových či televizních stanic). Na webových stránkách JTA je uvedeno přibližně 70 syndikačních kleintů.); (anglicky)
• José Castellanos Contreras – portrétní fotografie