José Higueras

José Higueras
José Higueras na US Open 2008
StátŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
Datum narození28. února 1953 (69 let)
Místo narozeníDiezma, Španělsko
BydlištěPalm Springs, CA, Spojené státy
Výška178 cm
Profesionál od1973
Ukončení kariéry1986
Držení raketypravou rukou;bekhend jednoruč
Výdělek1 406 355 USD
Dvouhra
Poměr zápasů454–234
Tituly16 ATP
Nejvyšší umístění6. místo (13. června 1983)
Dvouhra na Grand Slamu
French Opensemifinále (1982, 1983)
Wimbledon2. kolo (1974, 1977)
US Open4. kolo (1977)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistrůčtvrtfinále (1983)
Čtyřhra
Poměr zápasů123–167
Tituly3 ATP
Nejvyšší umístění169. místo (3. ledna 1983)
Čtyřhra na Grand Slamu
French Openfinále (1978)
Wimbledon2. kolo (1974)
US Open2. kolo (1975)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 8. září 2013
Některá data mohou pocházet z datové položky.
José Higueras jako Federerův trenér na US Open 2008

José Higueras (* 28. února 1953 Diezma, Andalusie) je španělský tenisový trenér a bývalý profesionální tenista. Na okruhu ATP Tour vyhrál šestnáct turnajů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červnu 1983 na 6. místě a ve čtyřhře pak v lednu téhož roku na 169. místě.

Na nejvyšší grandslamové úrovni se ve dvouhře nejdále probojoval do semifinále antukového French Open 1982 a 1983, když v prvním případě prohrál s Argentincem Guillermem Vilasem 1–6, 3–6, 6–7, a v následujícím ročníku nestačil na Švéda Matse Wilandera ve čtyřech setech. Na Roland Garros 1978 si po boku krajana Manuela Orantese také zahrál finále mužské čtyřhry, v níž byl nad jejich síly americký pár Gene MayerHank Pfister.

Na Turnaji mistrů se probojoval do čtvrtfinále dvouhry 1983. Jako sedmý nasazený vyřadil v předkole argentinského hráče Josého Luise Clerca, aby mezi posledními osmi tenisty skončil na raketě světové jedničky Matse Wilandera.

Ve španělském daviscupovém týmu debutoval v roce 1973 červencovým semifinále Evropské zóny proti Itálii, v němž prohrál obě dvouhry s BarazzuttimZugarellim a spolu s Gisbertem vyhráli čtyřhru. V soutěži nastoupil k sedmnácti mezistátním utkáním s bilancí 15–15 ve dvouhře a 6–3 ve čtyřhře. Na úvodním ročníku Světového poháru družstev 1978 byl členem vítězného španělského družstva.

Trenérská kariéra

Profesionální kariéru započatou roku 1973 ukončil v sezóně 1986.

Následně se stal trenérem spolupracujícím s tenisty světové úrovně. Z pozice kouče vedl Američana Michaela Changa, který v sedmnácti letech získal titul na French Open 1989, jako nejmladší vítěz pařížského grandslamu. Spolu s Bradem Stinem poté připravoval amerického tenistu Jima Couriera, kterému roku 1992 dopomohl stát se světovou jedničkou a vyhrát čtyři majory na French Open 1991, 1992 a také na Australian Open 19921993.

Mezi jeho další svěřence patřili Todd Martin, Sergi Bruguera, Carlos Moyà, Pete Sampras, Dmitrij Tursunov, Guillermo Coria, Robby GinepriŠachar Pe'erová. V dubnu 2008 navázal spolupráci se švýcarským tenistou Rogerem Federerem[1], původně pouze na antukovou část sezóny, když Švýcarovi ve sbírce trofejí stále chyběl Pohár mušketýrů. Koučování bylo prodlouženo do poloviny září téhož roku, než se stal šéftrenérem elitních hráčů Amerického tenisového svazu (USTA) .[2] Do konce roku 2008 začal připravovat Robbyho Ginepriho a pozici šéftrenéra opustil.

Dlouhodobě žije v kalifornském Palm Springs, kde založil tenisovou akademii José Higueras Tennis Training Center.

Přehled trénovaných tenistů

Finálové účasti na turnajích ATP Tour

Dvouhra: 28 (16–12)

StavČ.RokTurnajPovrchFinalistaVýsledek
Finalista1.1975Båstad, ŠvédskoantukaŠpanělsko Manuel Orantes0–6, 3–6
Finalista2.1976São Paulo, BrazíliekoberecArgentina Guillermo Vilas3–6, 0–6
Vítěz1.1976Santiago, ChileantukaBrazílie Carlos Kirmayr5–7, 6–4, 6–4
Vítěz2.1977Murcia, ŠpanělskoantukaSpojené království Buster Mottram6–4, 6–0, 6–3
Finalista3.1977Bogotá, KolumbieantukaArgentina Guillermo Vilas1–6, 2–6, 3–6
Vítěz3.1978Káhira, EgyptantukaŠvédsko Kjell Johansson4–6, 6–4, 6–4
Vítěz4.1978Nice, FrancieantukaFrancie Yannick Noah6–3, 6–4, 6–4
Finalista4.1978Indianapolis, USAantukaUSA Jimmy Connors0–6, 3–6
Vítěz5.1978Bournemouth, Velká BritánieantukaItálie Paolo Bertolucci6–2, 6–1, 6–3
Vítěz6.1978Madrid, ŠpanělskoantukaČeskoslovensko Tomáš Šmíd6–7, 6–3, 6–3, 6–4
Vítěz7.1979Houston, USAantukaUSA Gene Mayer6–3, 2–6, 7–6
Vítěz8.1979Hamburk, NěmeckoantukaUSA Harold Solomon3–6, 6–1, 6–4, 6–1
Finalista5.1979North Conway, USAantukaUSA Harold Solomon7–5, 4–6, 6–7
Vítěz9.1979Boston, USAantukaChile Hans Gildemeister6–3, 6–1
Finalista6.1979Quito, EkvádorantukaParaguay Víctor Pecci6–2, 4–6, 2–6
Finalista7.1979Santiago, ChileantukaChile Hans Gildemeister5–7, 7–5, 4–6
Finalista8.1981Viňa del Mar, ChileantukaParaguay Víctor Pecci4–6, 0–6
Finalista9.1982Linec, RakouskoantukaŠvédsko Anders Järryd4–6, 6–4, 4–6
Vítěz10.1982Hamburk, NěmeckoantukaAustrálie Peter McNamara4–6, 6–7, 7–6, 6–3, 7–6
Finalista10.1982North Conway, USAantukaČeskoslovensko Ivan Lendl3–6, 2–6
Vítěz11.1982Indianapolis, USAantukaUSA Jimmy Arias7–5, 5–7, 6–3
Vítěz12.1983La Quinta, USAtvrdýUSA Eliot Teltscher6–4, 6–2
Vítěz13.1983Bournemouth, Velká BritáhieantukaČeskoslovensko Tomáš Šmíd2–6, 7–6, 7–5
Finalista11.1983Hamburk, NěmeckoantukaFrancie Yannick Noah6–3, 5–7, 2–6, 0–6
Finalista12.1983Řím, ItálieantukaUSA Jimmy Arias2–6, 7–6, 1–6, 4–6
Vítěz14.1983Stuttgart, NěmeckoantukaŠvýcarsko Heinz Günthardt6–1, 6–1, 7–6
Vítěz15.1984Kitzbühel, RakouskoantukaParaguay Víctor Pecci7–5, 3–6, 6–1
Vítěz16.1984Bordeaux, FrancieantukaItálie Francesco Cancellotti7–5, 6–1

Čtyřhra: 5 (3–2)

StavČ.RokTurnajPovrchSpoluhráčFinalistéVýsledek
Vítěz1.1974Gstaad, ŠvýcarskoantukaŠpanělsko Manuel OrantesAustrálie Roy Emerson
Brazílie Thomaz Koch
7–5, 0–6, 6–1, 9–8
Finalista1.1975Rotterdam WCT, NizozemskokoberecMaďarsko Balázs TaróczyJihoafrická republika Bob Hewitt
Jihoafrická republika Frew McMillan
2–6, 2–6
Vítěz2.1977Hilversum, NizozemskoantukaŠpanělsko Antonio MuñozFrancie Jean-Louis Haillet
Francie François Jauffret
6–1, 6–4, 2–6, 6–1
Vítěz3.1978Milan WCT, ItáliekoberecParaguay Víctor PecciPolsko Wojciech Fibak
Mexiko Raúl Ramírez
5–7, 7–6, 7–6
Finalista2.1978French Open, PařížantukaŠpanělsko Manuel OrantesUSA Gene Mayer
USA Hank Pfister
3–6, 2–6, 2–6

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku José Higueras na anglické Wikipedii.

  1. Federer works with coach Higueras. BBC Sport [online]. 2008-04-14 [cit. 2013-08-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Associated Press. Higueras hired as director of coaching for elite player development. sports.espn.go.com. 2008-09-16. Dostupné online [cit. 2008-09-23]. (anglicky) 
  3. Greg Garber: Michael Chang's '89 French Open title more than a fond memory – ESPN [online]. ESPN, May 19, 2009 [cit. 2011-10-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. http://www.encyclopedia.com/doc/1G2-3407900122.html
  5. ASAP Sports Transcripts – Tennis – 1997 – THE LIPTON CHAMPIONSHIPS – March 24 – Jim Courier [online]. Asapsports.com, March 24, 1997 [cit. 2011-10-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. bruguera met un point final a deux annees de galere – Archives de la Tribune de Geneve [online]. Archives.tdg.ch [cit. 2011-10-18]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  7. DILLMAN, Lisa. Davis Cup Loss Was Learning Experience for Martin. Los Angeles Times. 1999-01-26. Dostupné online. (anglicky) 
  8. CLAREY, Christopher. TENNIS; Martin's Victory Completes a Tall Order. The New York Times. 2004-01-21. Dostupné online. (anglicky) 
  9. www.stevegtennis.com [online]. [cit. 09-09-2013]. Dostupné v archivu pořízeném dne 27-05-2011. 
  10. DILLMAN, Lisa. Sampras Lets Higueras Go. Los Angeles Times. 2002-07-16. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Internet Archive Wayback Machine [online]. Web.archive.org, October 22, 2004 [cit. 2011-10-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2004-10-22. (anglicky) 
  12. ROBBINS, Liz. Whether on the Court or Off, the Unexpected Is Expected. The New York Times. 2006-08-24. Dostupné online. (anglicky) 
  13. April 19, 2006 in Guillermo Coria. Guillermo Coria and New Coach Jose Higueras [online]. Pro Tennis Fan, April 19, 2006 [cit. 2011-10-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. BEKERMAN, Eitan. Shahar Peer's multinational force – Haaretz Daily Newspaper | Israel News [online]. Israel: April 2, 2008 [cit. 2011-10-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Mens Circuit – Player Biography [online]. ITF Tennis [cit. 2011-10-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Juniors – Player Biography [online]. ITF Tennis, December 31, 1996 [cit. 2011-10-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Juniors – Player Biography [online]. ITF Tennis [cit. 2011-10-18]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Chile.svg
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of South Africa (1928-1994).svg
Flag of South Africa, used between 1928 and 1982. It is identical to the 1982 to 1994 version except that the shade of blue is darker. It is also known as the "Oranje-Blanje-Blou".
Jose Higueras US Open.JPG
Autor: Alexisrael, Licence: CC BY-SA 3.0
Jose Higueras at US Open
Jose Higueras Federer.jpg
Autor: Boss Tweed from New York, Licence: CC BY 2.0
Roger Federer winning the US Open 2008. His coach, José Higueras
Roger Federer at the 2010 Australian Open 02 cropped.jpg
Autor: Rob Young, Licence: CC BY 2.0
Taken at the Australian Open 2010
Flag of South Africa (1928–1994).svg
Flag of South Africa, used between 1928 and 1982. It is identical to the 1982 to 1994 version except that the shade of blue is darker. It is also known as the "Oranje-Blanje-Blou".