José Martí

José Martí
(c) I, John M. Kennedy T., CC BY-SA 3.0
Narození	28. ledna 1853 Havana
Úmrtí	19. května 1895 (ve věku 42 let) Oriente
Příčina úmrtí	zabitý v boji
Pseudonym	muschacho
Povolání	jazykovědec, básník, spisovatel, překladatel, voják, politik, esejista, novinář, malíř a revolucionář
Alma mater	Zaragozská univerzita
Žánr	poezie, divadlo a esej
Významná díla	Ismaelillo Simple verses Nuestra América
Politická příslušnost	Partido Auténtico
Manžel(ka)	María del Carmen de Zayas-Bazán e Hidalgo
Děti	José Francisco Martí Zayas Bazán
Rodiče	Leonor Pérez Cabrera
Podpis
oficiální stránka
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

José Martí (rodným jménem José Julián Martí y Pérez, 28. ledna 1853 Havana – 19. května 1895 Dos Ríos, Kuba)^[1] byl kubánským národním hrdinou, vůdčí osobností kubánského hnutí za nezávislost na Španělsku. Byl také básníkem, novinářem, spisovatelem a politickým teoretikem. Jeho verše jsou základem známé písně Guantanamera.

Život

Studium a vězení

Byl synem španělského vojáka Mariana Martího Navarry a jeho ženy Leonor Pérez Cabrera.^{[2] [3]} Otec se po propuštění z armády stal příslušníkem policie v Havaně a později v Matanzasu, kde José Martí poznal těžký život na plantážích a setkal se s projevy rasismu. Na jeho duševní rozvoj měl velký vliv básník Rafael Maria Mendive, který byl ředitelem vyšší chlapecké školy v Havaně. Seznámil ho s kulturním životem Kuby, historií Španělska a bojem Latinské Ameriky za svobodu. ^[4] Svého nadaného žáka podporoval i finančně a umožnil mu studium na soukromé škole San Pablo, kam Martí nastoupil v srpnu 1866.^[5] O dva roky později se zapojil do politického života, když byla na Kubě vyhlášena nezávislost a začala tzv. desetiletá válka. Martí napsal do vlasteneckého časopisu vydávaného Mendivem poemu Abdala na oslavu bojovníka, který položil život za svobodu své země. ^[6] V následujícím období španělského teroru byl Mendive vypovězen z ostrova, jeho škola zavřena. Martí byl v říjnu 1869 zatčen za psaní novinových článků na podporu povstání a odsouzen k šesti letům vězení. Po několika měsících strávených v kamenolomu u Havany se jeho otci podařilo dosáhnout zmírnění trestu na šest let vyhnanství. Martí byl počátkem roku 1871 deportován do Španělska, kde mu bylo povoleno studium na univerzitě.^{[7] [8]}

Život v exilu

Brzy po příjezdu do Madridu popsal své zážitky z kubánského vězení a nelidské zacházení s vězni v knížce s názvem Politické vězení na Kubě. Po studiích práv a filozofie v prosinci 1874 opustil Španělsko a vydal se do Mexika, kam se mezitím přestěhovali jeho rodiče.^[9] Získal zaměstnání v novinách a většinou pod pseudonymem Orestes publikoval divadelní recenze, reportáže z parlamentu a ohlasy na zahraniční politiku. Pronikl mezi mexické liberály a ve svých článcích se stále více zabýval situací na Kubě a bojem proti španělské nadvládě. Na falešný pas se v lednu 1877 dostal do Havany, ale po vyhodnocení situace si uvědomil, že jako novinář bude moci za svobodu své země lépe bojovat v cizině. Usadil se v Guatemale, Po složení zkoušek z guatemalského práva spolupracoval s místní univerzitou, kde získal místo profesora literatury a dějin filozofie. Zapojil se i do politického a uměleckého života. S úspěchem se setkala jeho hra o hrdinovi boje za nezávislost země, pracoval na knize o Guatemale. V prosinci 1877 se oženil.^[9] Jeho manželkou byla María del Carmen de Zayas-Bazán e Hidalgo^[10][11] (1853–1928), dcera bohatého emigranta z Kuby, s níž se seznámil už za pobytu v Mexiku. Měli syna Josého Francisca Martího y Zayase Bazána (* 1878). ^{[12] [13]} Jejich manželství se rozpadlo v roce 1891.^[14]

V roce 1878 se vrátil na Kubu. Po skončení desetileté války byla vyhlášena amnestie a Martí mohl na Kubě žít pod svým jménem. Pracoval jako úředník a soukromý učitel, ale pro své pokrokové názory a veřejné projevy proti španělské nadvládě byl v září 1879 podruhé deportován do Španělska. ^{[9] [15]}

V lednu 1880 se přestěhoval do New Yorku. V americkém exilu se dlouhá léta snažil sjednotit kubánské politiky usilující o nezávislost své země. Zastával názor, že v budoucím politickém vývoji Kuby nemá hrát armáda hlavní roli. Jeho další názory, jako například odpor k USA, volání po rovnosti ras a důraz na vzdělání kubánského lidu byly klíčové nejen pro nadcházející boj o nezávislost ostrova, ale i pro další vývoj Kuby. V roce 1881 strávil několik měsíců ve Venezuele, aby získal zkušenosti ve státě, který získal nezávislost již na počátku 19. století. V New Yorku pracoval jako novinář, získal si jméno i jako literát. V roce 1882 vydal v New Yorku svou první knihu poezie s názvem Ismaelillo, v roce 1885 publikoval pod pseudonymem román Osudné přátelství.^[16] Jeho esej Naše Amerika se stala programem a manifestem národů Latinské Ameriky. Martí byl pokládán za duchovního vůdce Kubánců v exilu, o jeho diplomatické služby měly zájem i další státy. Byl konzulárním zástupcem Uruguaye, Argentiny, Paraguaye v New Yorku.^{[8] [16]}

Boj za osvobození Kuby a smrt

V roce 1891 se vzdal všech funkcí a plně se zapojil do boje za osvobození Kuby a zlepšení života Kubánců žijících ve Spojených státech. Své myšlenky prezentoval na veřejných projevech v různých místech na Floridě. Podařilo se mu dosáhnout ustanovení Kubánské revoluční strany (leden 1892) a sjednotit různé emigrantské spolky. Martí byl pověřen vypracováním jejího programu a stanov. Cílem strany bylo „dosažení úplné nezávislosti ostrova pomocí krátké války zaměřené k zabezpečení štěstí obyvatel ostrova v míru a práci.” ^[17] Mnoho měsíců jezdil po Spojených státech a získával podporu pro ozbrojenou intervenci. Jednal s generálem Gómezem o vytvoření osvobozenecké armády v připravované válce a v prosinci 1894 vypracoval plán invaze na Kubu.^[18] Skupina povstalců v čele v Martím a Gómezem se vylodila na Kubě 11. dubna 1895. Kolem skupiny se v osadě La Mejorana postupně shromažďovali další sympatizanti, navázali spojení s povstalci, které vedl Antonio Maceo a začalo vznikat jádro budoucí revoluční armády. Martí, který byl povstalci nazýván prezidentem, byl vyzýván, aby se vrátil do USA, odkud mohl lépe organizovat materiální pomoc a prosazovat své názory na perspektivní řešení vztahů mezi Spojenými státy, svobodnou Kubou a Latinskou Amerikou vůbec. Před návratem se však chtěl ještě zúčastnit bojové akce a zůstával s hlavním vojenským velením. Dne 19. května 1895 došlo u osady Dos Ríos ke srážce povstaleckých oddílů se španělskou armádou, při které byl Martí zabit.^{[8] [18]} Španělé převezli jeho tělo do Santiaga, kde byl pochován za přísných bezpečnostních opatření. ^[19]

Martího smrt znamenala pro kubánský osvobozenecký boj těžkou ránu. V roce 1898 se Španělsko Kuby vzdalo ve prospěch Spojených států po jejich intervenci na ostrov. Kubě bylo přiznáno právo na sebeurčení pod vojenskou okupací a v roce 1902 byla vyhlášena nezávislost. USA si ponechaly vojenskou základnu Guantánamo. José Martí se pro Kubánce stal národním hrdinou.^[15]

Literární dílo

Martího literární dílo tvoří kromě básní i próza, divadelní hry a řada esejí, které byly většinou publikovány v různých novinách a časopisech po celém americkém kontinentu. Je považován za jednoho ze zakladatelů moderní latinskoamerické poezie. Za svého života vydal dvě básnické sbírky: Ismaelillo (1882) a Prosté verše (1891), která odhaluje hlubokou citlivost a originální poetické vidění a ovlivnila řadu básníků své doby. Posmrtně vyšly další dvě sbírky: Volné verše a Květy z vyhnanství. Ve své poezii spojoval osobní prožitky s aktuálními společenskými problémy. V románu Osudné přátelství (1885) vnesl novou tematiku do latinskoamerické literatury a romantický příběh tragické lásky povznesl na novou úroveň moderními prostředky, ve kterých vynikal jeho vybroušený jazyk a styl. Ten se projevoval i v jeho publicistické tvorbě, kterou povýšil na úroveň umění. Za jeden z vrcholů jeho díla je považován Manifest z Montecristi (březen 1895), ve kterém formuloval své politické názory a naděje na samostatnou budoucnost Kuby.

České a slovenské překlady (výběr)

• Znamenia života. Bratislava: Tatran, 1988. 157 S. Překlad: Jarmila Srnenská.
• Moje Amerika. 1. vyd. Praha: Odeon, 1985. 326 S. Překlad: Vlastimil Maršíček a Jan Schejbal, doslov: Josef Opatrný.
• O umení a literatúre. 1. vyd. Bratislava: Tatran, 1976. 185 S. Překlad: Vladimír Oleríny.
• Raněný orel: Výbor z básnického díla. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1970. 112 S. Překlad: Vlastimil Maršíček.
• Padají z nebe květy: Výbor z básnického díla. 1. vyd. Praha: SNKLHU, 1958. 211 S. Překlad: Vlastimil Maršíček.
• Prosté verše. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1953. 57 S. Překlad: Vladimír Maršíček.

Galerie

• 

  José Martí (malba)

• 

  Socha José Martího v Central Parku (New York)

• 

  Socha José Martího

• 

  Smrt José Martího u Dos Rios (obraz Estebana Valderema, 1917)

• 

  José Francisco Martí Zayas Bazán, syn José Martího

Odkazy

Reference

Literatura

• GOTT, Richard. Kuba – Nové dějiny. Praha: BB Art, 2005. ISBN 80-7341-678-6. 
• OPATRNÝ, Josef. Stručná historie států – Kuba. Praha: Libri, 2002. ISBN 80-7277-089-6. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu José Martí na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je José Martí
• Osoba José Martí ve Wikicitátech
• Stránka věnována José Martímu
• José Martí v Databázi knih