José Ramos-Horta

José Ramos-Horta, GCL
José Ramos-Horta v roce 2022
José Ramos-Horta v roce 2022
4. a 7. prezident Východního Timoru
Úřadující
Ve funkci od:
20. května 2022
Předseda vládyTaur Matan Ruak
PředchůdceFrancisco Guterres
Ve funkci:
17. dubna 2008 – 20. května 2012
Předseda vládyXanana Gusmão
PředchůdceFernando de Araújo (dočasný)
NástupceTaur Matan Ruak
Ve funkci:
20. května 2007 – 11. února 2008
Předseda vládyEstanislau da Silva
Xanana Gusmão
PředchůdceXanana Gusmão
NástupceVicente Guterres (dočasný)
Předseda vlády Východního Timoru
Ve funkci:
26. června 2006 – 19. května 2007
PrezidentXanana Gusmão
PředchůdceMari Alkatiri
NástupceEstanislau da Silva
Stranická příslušnost
ČlenstvíCNRT (2022–současnost)
Narození26. prosince 1949 (74 let)
Dili, Portugalský Timor
ChoťAna Pessoa Pinto (rozveden)
DětiLoro Horta
Alma materHaagská akademie mezinárodního práva (do 1983)
Antioch College (do 1984)
Fondation René-Cassin
School of International and Public Affairs, Columbia University
Kolumbijská univerzita
ZaměstnáníAdvokát
Právník
Politik
Profesepolitik, advokát a právní poradce
NáboženstvíŘímský katolík
OceněníNobelova cena za mír (1996)
velkokříž Řádu svobody (1998)
velkokříž s řetězem Řádu prince Jindřicha (2007)
Řád Josého Martího (2010)
Řád Amílcara Cabrala I. třídy (2011)
… více na Wikidatech
PodpisJosé Ramos-Horta, podpis
Webová stránkaramoshorta.com
CommonsJosé Ramos Horta
Některá data mohou pocházet z datové položky.

José Manuel Ramos-Horta (IPA: ʒuˈzɛ ˈʁɐmuz ˈoɾtɐ), GCL (* 26. prosince 1949) je východotimorský politik, 7. prezident Východního Timoru. Spolu s Carlosem Belom získal Nobelovu cenu za mír a před prezidentstvím působil od roku 2006 jako předseda vlády.[1]

Poté, co Východní Timor získal v roce 2002 nezávislost na Indonésii, byl prvním ministrem zahraničí. 25. června 2006 na tuto funkci rezignoval. O den později byl prezidentem Xananem Gusmãou jmenován dočasným předsedou vlády. 10. července, o dva týdny později, se z něj oficiálně stal v pořadí druhý předseda vlády Východního Timoru.

11. února 2008 byl na něj spáchán atentát, který se zraněním přežil.

Biografie

Mládí a rodina

Jako mestic[2] se narodil v Dili, hlavním městě Východního Timoru, rodičům, kteří byli diktaturou Antónia Salazara nuceni odejít do exilu do tehdy Portugalského Timoru. Do školy chodil v malé vesnici Soibada. Z jeho jedenácti sourozenců byli čtyři zavražděni indonéskou armádou.

Studoval mezinárodní právo na Hague Academy of International Law (1983) a na Antioch University (1984), kde získal titul MA (Master of Arts). Na International Institute of Human Rights ve Štrasburku studoval mezinárodní lidská práva (1983). Postgraduálně studoval americkou zahraniční politiku na Columbia University v New Yorku (1983).

Rozvedl se s Anou Pinto, východotimorskou ministryní vnitra. Mají syna Lora.

Politická kariéra

Aktivně se podílel na politickém vývoji ve Východním Timoru, kvůli čemuž byl dva roky (1970-1971) v exilu v Portugalské východní Africe. Předtím byl jeho děda také donucen odejít do exilu, z Portugalska nejdříve do Azor, pak do Kapverd, Portugalské Guiney a nakonec do Portugalského Timoru.

V listopadu 1975, ve svých dvaceti pěti letech, byl zvolen ministrem zahraničí vlády "Demokratické republiky Východní Timor", kterou sestavily strany bojující za nezávislost. Z Východního Timoru uprchl tři dny před indonéskou invazí, aby ho hájil před OSN.

Přijel do New Yorku a snažil se přesvědčit Radu bezpečnosti OSN, aby se postavila proti indonéské okupaci, během které zemřelo odhadem 102 000 obyvatel Východního Timoru.[3]

V květnu 1994 se filipínský prezident Fidel Ramos na tlak Jakarty snažil zabránit mezinárodní konferenci o Východním Timoru v Manile a zabránil Ramosu-Hortovi účastnit se jí. Později toho roku Ramose-Hortu thajská vláda prohlásila nežádoucí osobou.[4]

V prosinci 1996 obdržel se svým krajanem Carlosem Filipem Ximenesem Belou Nobelovu cenu za mír. Nobelova komise je vybrala kvůli "vytrvalým snahám zabránit útlaku malých lidí" s vírou, že "toto ocenění pobídne snahy o diplomatické řešení konfliktu ve Východním Timoru". Komise považovala Ramose-Hortu za "vedoucího mezinárodního mluvčího za Východní Timor od roku 1975".[5]

Hrál velkou roli při jednání o ústavních základech nezávislosti. 27. září 2002 se Východní Timor stal součástí OSN a Ramos-Horta byl jejím prvním ministrem zahraničí.

3. června 2006 se stal navíc dočasným ministrem obrany, protože předchozí ministr rezignoval.[6] 25. června 2006 ale z obou funkcí rezignoval a prohlásil: "Nechci mít nic společného se současnou vládou nebo s jakoukoli vládou, ve které bude Alkatiri."[7] Na předsedu vlády Mariho Alkatiriho byl vyvíjen tlak, aby opustil svou funkci, ale vedení strany FRETILIN se na schůzi ve stejný den rozhodlo, že ve funkci zůstane.[8] Když Alkatiri 26. června rezignoval, Ramos-Horta stáhl svou rezignaci a stal se přechodným předsedou vlády, než bude zvolen Alkatiriho nástupce.[9] 8. července 2006 se jím stal on sám.[10]

Před tím, než se stal předsedou vlády, byl jedním z kandidátů na nástupce Kofiho Annana na pozici generálního tajemníka OSN.[11] O toto místo se přestal ucházet, protože byl zvolen premiérem, ale naznačil, že by se v budoucnu mohl o tento úřad ucházet.[12]

V rozhovoru s Al-Džazírou 22. února 2007 oznámil, že bude kandidovat na prezidenta ve volbách toho roku.[13] 25. února svou kandidaturu oznámil oficiálně. Získal podporu Xanany Gusmãy, který znovu kandidovat nehodlal.[14]

V prvním kole voleb 9. dubna se umístil na druhém místě s 21,81 % hlasů; poté on a Francisco Guterres, kandidát za FRETILIN, který skončil první, soupeřili v druhém kole voleb v květnu.[15] Výsledky byly oznámeny 11. května - Ramos-Horta získal 69 % hlasů.[16]

Prezidentství

José Ramos-Horta v roce 2009.

Zvolen do úřadu prezidenta Východního Timoru byl při ceremonii v Dili 20. května 2007.[17] Den předtím rezignoval na předsedu vlády.

Pokus o atentát

11. února 2008 byl postřelen při pokusu o atentát. Během přestřelky se zranil jeden jeho bodyguard a dva rebelové byli zastřeleni.[18][19] Ramos-Horta byl ošetřen v Dili a pak byl převezen do nemocnice v Austrálii. Největší zranění utrpěl na pravé plíci. Lékaři předpokládali, že byl střelen dvakrát nebo třikrát.[20] Jeho stav byl kritický, ale stabilní.[21] Bylo mu navozeno umělé kóma[22] a znovu nabyl vědomí 21. února.[23]

Z nemocnice byl propuštěn 19. března, i když v Austrálii zůstal do 17. dubna na fyzioterapii. Na tiskové konferenci na letišti po návratu pobídl zbývající rebely skrývající se v horách, aby se vzdali.[24]

Konec funkčního období a návrat do úřadu

Mandát obhajoval i v prezidentských volbách 17. března 2012, kdy ale získal pouze 17,48 % a ze třetího místa se neprobojoval do 2. kola, kam postoupili Francisco Guterres a Taur Matan Ruak. Prezidentem byl zvolen Taur Matan Ruak[25], v roce 2017 pak Gutteres, tehdy Ramos-Horta nekandidoval.

19. dubna 2022 však Ramos-Horta zvítězil v 2. kole prezidentské volby nad úřadujícím prezidentem Gutteresem se ziskem 62,1 % hlasů a 20. května se vrátil do úřadu.[26]

Ostatní aktivity

Ramos-Horta a manželé Obamovi.

Ramos-Horta podporoval americkou invazi a okupaci Iráku a odsuzoval antiamerické názory odpůrců jako "pokrytecké".[27]

5. října 2009 se jako jediná zahraniční hlava státu účastnil pohřbu bývalé prezidentky Filipín Corazon Aquinové. Byl také jedinou hlavou státu, která se 30. června 2010 účastnila inaugurace Noynoye Aquina, patnáctého prezidenta Filipín.

Vyznamenání

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku José Ramos-Horta na anglické Wikipedii.

  1. ↑ GREENLEES, Donald. East Timor hopes new leader will heal divisions. International Herald Tribune. 11. května 2007. Dostupné online. 
  2. ↑ Dr. José Ramos-Horta. www.ramos-horta.org [online]. [cit. 2010-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-02-14. 
  3. ↑ Detailní statistická zpráva připravená pro Commission for Reception, Truth and Reconciliation in East Timor udává 102 000 obětí konfliktu během let 1974-1999, a to přibližně 18 600 zabití a 84 200 dalších úmrtí následkem hladu a nemocí. (Benetech Human Rights Data Analysis Group. The Profile of Human Rights Violations in Timor-Leste, 1974-1999 [online]. Human Rights Data Analysis Group (HRDAG), 9. února 2006 [cit. 2010-11-28]. (A Report to the Commission on Reception, Truth and Reconciliation of Timor-Leste). Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-22. 
  4. ↑ Sonny Inbaraj Asean's commitment to East Timor faces tough test Asia Times. www.atimes.com [online]. [cit. 2010-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-01-18. 
  5. ↑ The Norwegian Nobel Committee (2006). The Nobel Peace Prize 1996. Získáno 26. června 2006.
  6. ↑ Seattle Times (3 June 2003). Nobel laureate takes security posts.
  7. ↑ Australian Associated Press (2006). Timor's foreign minister resigns. Získáno 25. června 2006.
  8. ↑ Associated Press (2006). Alkatiri to remain as PM. Získáno 25. června 2006.
  9. ↑ Reuters (2006). Jose Ramos-Horta to be East Timor prime minister Archivováno 18. 1. 2006 na Wayback Machine.. Získáno 8. července 2006.
  10. ↑ Associated Press (2006). Ramos-Horta named E Timor's new PM. Získáno 8. července 2006.
  11. ↑ UNSG.org (2006). Spec growing on Ramos-Horta Archivováno 16. 8. 2007 na Wayback Machine.. Získáno 27. září 2006.
  12. ↑ The Courier Mail (2006). Ramos Horta ‘on PM shortlist’ Archivováno 20. 6. 2020 na Wayback Machine.. Získáno 27. září 2006.
  13. ↑ "East Timor PM to run for president", Al Jazeera, 22. února 2007.
  14. ↑ "Nobel laureate Jose Ramos-Horta to run for president in East Timor", Associated Press (International Herald Tribune), 24. února 2007.
  15. ↑ "Two set to square off for presidency", AAP (news.com.au), 18. dubna 2007.
  16. ↑ "Guterres congratulates Horta as new president of Timor-Leste", Xinhua (People's Daily Online), 11. května 2007.
  17. ↑ "Ramos-Horta sworn in as E Timor president"[nedostupný zdroj], 20. května 2007.
  18. ↑ Ve Východním Timoru postřelili prezidenta, podle premiéra šlo o převrat [online]. iDnes.cz, 2008-02-11 [cit. 2012-02-09]. Dostupné online. 
  19. ↑ Ramos Horta wounded, Reinado dead in Timor attack. ABC News. Australian Broadcasting Corporation, 11. února 2008. Dostupné online [cit. 11. 2. 2008]. 
  20. ↑ Australian troops arrive in East Timor. AP, 12. února 2008.
  21. ↑ Ramos-Horta on way to Darwin [online]. [cit. 2010-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-02-15. 
  22. ↑ East Timor leader 'in induced coma'. BBC News. London: BBC News Online, 11. února 2008. Dostupné online [cit. 11. 2. 2008]. 
  23. ↑ Ramos-Horta regains consciousness. ABC News. 21. února 2008. Dostupné online [cit. 21. 2. 2008]. 
  24. ↑ Lindsay Murdoch, "Emotional homecoming for Ramos Horta", theage.com.au, 17. dubna 2008.
  25. ↑ Novým prezidentem Východního Timoru je bývalý velitel timorské armády. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2012-04-20 [cit. 2023-10-27]. Dostupné online. 
  26. ↑ Ramos-Horta wins Timor-Leste presidential election. The Star [online]. [cit. 2023-10-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ U.S. Soldiers Are The Real Heroes In Iraq Wall Street Journal 17 October 2005. state-of-flux.blogspot.com [online]. [cit. 2010-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-07-08. 
  28. ↑ a b ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-22]. Dostupné online. 
  29. ↑ PORTUGAL, Rádio e Televisão de. José Ramos-Horta reuniu-se com Fidel Castro no final da visita a Havana. José Ramos-Horta reuniu-se com Fidel Castro no final da visita a Havana [online]. [cit. 2019-11-11]. Dostupné online. (portugalsky) 
  30. ↑ Story Map Tour. www.arcgis.com [online]. [cit. 2020-04-12]. Dostupné online. 
  31. ↑ Imprensa Nacional de Cabo Verde - quiosque digital. Boletim Oficial [online]. 2011-08-01 [cit. 2019-11-11]. Čís. 26. Dostupné online. 
  32. ↑ Ramos-Horta to receive Order of Australia | José Ramos-Horta. web.archive.org [online]. 2017-03-23 [cit. 2019-08-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  33. ↑ Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2014-03-07 [cit. 2019-08-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Ribbon jose marti.png
Autor: Artur Balana, Licence: CC BY 3.0
Stuha řádu José Martí
Amílcar Cabral Order - 1st Class (Cabo Verde).png
Autor: McOleo, Licence: CC BY 4.0
Ribbon bar of the Amílcar Cabral Order - 1st Class (The Republic of Cabo Verde)
BRA Ordem de Rio Branco Gra-Cruz BAR.svg
Ribbon bar: Grand Cross of the Order of Rio Branco – Brazil. (Ordem de Rio Branco – Grã-Cruz).
OrderAustraliaRibbon.png
Order of Australia's Ribbon
Jose Ramos-Horta with Obamas.jpg
President Barack Obama and First Lady Michelle Obama pose for a photo during a reception at the Metropolitan Museum in New York with Jose Ramos-Horta.
José Ramos-Horta, USAID 2009.jpg
East Timor President José Ramos-Horta speaks during a meeting with Acting USAID Administrator Alonzo Fulgham Feb. 24, 2009.
Assinatura de José Ramos-Horta.jpg
Assinatura de José Manuel Ramos-Horta.
PRT Order of Prince Henry - Grand Collar BAR.svg
Autor: Oritsu.me, Licence: CC BY-SA 4.0
Ribbon bar of the Grand Collar of the Order of Prince Henry
2022-05-20 José Ramos-Horta.jpg
Staatspräsident José Ramos-Horta
PRT Order of Liberty - Grand Cross BAR.png
Order of Freedom - Grand Cross