José Zorrilla

José Zorilla y Moral
José Zorilla y Moral
Rodné jméno	José Zorrilla Moral
Narození	21. února 1817 ; Valladolid
Úmrtí	23. ledna 1893 (ve věku 75 let) ; Madrid
Místo pohřbení	Hřbitov svatého Justa (1893–1896); Panteón de Hijos Vallisoletanos Ilustres (od 1896)
Povolání	dramatik, básník a spisovatel
Alma mater	Real Universidad de Toledo; Univerzita ve Valladolidu
Významná díla	Don Juan Tenorio
Příbuzní	Rosa Chacel (praneteř)
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

José Zorrilla y Moral (21. února 1817 — 23. března 1893) byl španělský básník a dramatik.

Biografie

Pocházel ze šlechtické rodiny, vystudoval v Toledu právo a stal se úředníkem na magistrátu v rodném Valladolidu. V roce 1836 opustil úřad a věnoval se novinářství a psaní. V roce 1837 napsal elegii na smrt Larry, která mu získala literární věhlas a slávu, v témže roce vydal první sbírku svých básní, dále pokračoval v úspěšné literární kariéře. V roce 1855 se stal dvorním básníkem mexického císaře Maxmiliána I.^[zdroj?] Po jeho popravě se musel navrátit do Španělska, posléze se stal roku 1885 členem Španělské královské akademie (RAE). V roce 1887 získal celoživotní pensi, která ho zbavila hmotným starostí. V roce 1889 byl prohlášen za španělského národního básníka.^[zdroj?]

Dílo

K jeho hlavním dílům patří lyrické sbírky s legendistickou tematikou Catntos del Trovador (1841), Flores perdidas (1834), El album de un loco (1867), Poema religioso (1869), Composiciones varias (1877), Le leyenda del Cid (1880), El cantar del Romero (1879). Jeho texty jsou silně pod vlivem francouzských romantiků,^[zdroj?] zejména Chateaubrianda a Huga,^[zdroj?] věnoval se převážně tvorbě lyrickoepických skladeb, čerpajících ze španělské národní historie a pověstí,^[zdroj?] označoval je za legendy, přesto se vyznačují velkou nápaditostí zejména v popisných pasážích. Velkou slávu mu získalo Calderónem ovlivněné^[zdroj?] drama Don Juan Tenorio (1844). Mimoto napsal také drama Traidor, inconfeso y martyr (1849).