Josef Červinka

Josef Červinka
Rodné jménoJosef Schwarz
Narození16. červen 1915
Luže
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí23. srpna 2003 (ve věku 88 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povolánírozhlasový režisér, herec a překladatel
Oceněnímedaile Za zásluhy mzz II. stupeň (2002)
Křišťálová růže za umělecký přednes
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Červinka (vlastním jménem Josef Schwarz, židovským jménem Ješajáhu ben Benjamin Zev, 16. června 1915 Luže23. srpna 2003 Praha) byl český rozhlasový režisér, herec a překladatel.

Život

Narodil se v rodině podnikatele Viktora Schwarze v městečku Luže. Studoval gymnázium ve Vysokém Mýtě, v Chrudimi a v Pardubicích, ale žádné nedokončil. Nakonec odešel do Prahy, kde studoval jednoroční obchodní školu. Poté pracoval (19351937) jako úředník u firmy Philips. Na konci 30. let se stal woodcrafterem, členem ISAW (Internacionální socialistická asociace woodcrafterská), při letním táboření se seznámil s Jiřím Ohrensteinem (Jiřím Ortenem).

Za vlastní úspory začal studovat dramatické oddělení pražské konzervatoře, kde byl Jiří Orten jeho spolužákem.[1] Jeho přáteli byli Pavel Tigrid a Jiří Orten. S Jiřím Ortenem a Bohuslavem Březovským bydleli společně v pronajatém bytě na Vinohradech. Jeho první rozhlasovou úlohou byla recitace veršů Vítězslava Nezvala v roce 1937.

Dne 23. března 1939 uprchl spolu s Pavlem Tigridem do Velké Británie. Zde nejprve absolvoval kurs pro svářeče a pracoval v továrně. I během války pořádali spolu s Otou Ornestem a Josefem Ledererem divadelní představení. V roce 1941 byl spolu s Otou Ornestem a Pavlem Tigridem přijat na základě konkursu do BBC,[2] kde pak působil v československé redakci. Spolu s Otou Ornestem vystupoval mj. ve vysílání pro mládež, uváděném každou středu jako rozhovory dvou obyčejných mladých českých lidí, Pepíka a Vaška, kteří vyjadřovali své názory na aktuální situaci nebo např. v roli legionáře v Langerově pásmu o životě T. G. Masaryka [3].

Spolu s Otou Ornestem dostali stipendium na stáž v Královské akademii dramatického umění (RADA), kde se účastnili práce v shakespearovské třídě.[4]

V roce 1944 onemocněl tuberkulózou.[5] Léčil se v jižní Anglii a po skončení války ve švýcarském Davosu. Zde přeložil svou první knihu (William Saroyan: Jmenuji se Aram).

V roce 1947 nastoupil do Československého rozhlasu. Aby nedocházelo k záměně se stejnojmenným dalším zaměstnancem rozhlasu, zvolil si pseudonym s příjmením své matky za svobodna – Červinka. V roce 1952 byl pro svou bývalou spolupráci s BBC a další kádrové důvody (syn továrníka, přítel Pavla Tigrida, bratr emigranta) propuštěn, ale po jisté době opět přijat. Věnoval se rozhlasové režii, recitaci (mimo rozhlas nejčastěji v divadle Viola) a překladům z angličtiny.

Dílo

Jeho jediným prozaickým dílem je kniha vzpomínek:

  • Trpělivě obnošené tělo (pod jménem Josef Schwarz-Červinka, Torst, Praha, 2003, ISBN 80-7215-189-4)

Byl autorem řady rozhlasových režií, například:

Rozhlasové role

Překlady

U překladů používal své občanské jméno Josef Schwarz. Překládal z angličtiny. Mimo jiné díla těchto spisovatelů:

Odkazy

Reference

  1. Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 53, ISBN 80-85625-19-9
  2. Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 60, ISBN 80-85625-19-9
  3. Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 62, 65, ISBN 80-85625-19-9
  4. Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 73–4, ISBN 80-85625-19-9
  5. Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 90, ISBN 80-85625-19-9
  6. William Shakespeare: Richard III. [online]. Čerský rozhlas, 2016-04-02 [cit. 2016-04-02]. Dostupné online. 
  7. Červinka Josef (vl. jm. Schwarz). Český rozhlas [online]. [cit. 2016-01-09]. 
  8. Giles Stannus Cooper: Celou cestu domů Archivováno 20. 6. 2020 na Wayback Machine. na stránkách Českého rozhlasu
  9. Bruno Schulz: Skořicové krámy (9 dílů) [online]. Český rozhlas, 2017-07-21 [cit. 2017-07-21]. Dostupné online. 
  10. Daniela Fischerová: Čeho se bojí Mistr [online]. Český rozhlas, 2015-06-16 [cit. 2017-09-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-08. 
  11. a b Tvůrčí skupina Drama a literatura. Carey Harrison: To by se psychiatrovi stát nemělo. Dvojka [online]. Český rozhlas, 2020-09-27 [cit. 2020-09-27]. Dostupné online. 
  12. Jiří Robert Pick: Anekdoty Franci Roubíčka. Dvojka [online]. 2021-01-09 [cit. 2021-01-09]. Dostupné online. 
  13. Radioservis Praha od 30.4.2023
  14. MÍŠKOVÁ, Gabriela. Směšnost a hrůznost jsou sestry. Edgar Ladislava Klímy ve Strašidelném létu na Dvojce. Program [online]. Český rozhlas, 2021-07-14 [cit. 2021-07-25]. Dostupné online. 
  15. ŘÍHOVÁ, Marie. Leo Perutz: Noc pod Kamenným mostem. Příběhy z tajemného prostředí rudolfinské Prahy [online]. Český rozhlas, 2021-06-06 [cit. 2021-06-06]. Dostupné online. 
  16. VELÍŠEK, Martin. Oscar Wilde: Bezvýznamná žena. Vltava [online]. Český rozhlas, 2019-12-21 [cit. 2019-12-21]. Dostupné online. 

Literatura

  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 26, 43, 48, 53, 55–7, 60, 62, 65, 73–4, 82, 90–92, 102, 110, 215, ISBN 80-85625-19-9

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
CZE Medaile Za zasluhy 2st (1994) BAR.svg
Stužka: Medaile Za zásluhy II. stupně – Česká republika (od roku 1994).