Josef Čupera
JUDr. Josef Čupera | |
---|---|
tajemník poslaneckého klubu ČSNS | |
Ve funkci: 1945 – 1948 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | ČSNS |
Narození | 9. února 1908 Tišnov Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 8. srpna 1973 (ve věku 65 let) Československo |
Místo pohřbení | Krčský hřbitov |
Profese | advokát a politik |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Josef Čupera (9. února 1908 Tišnov – 8. srpna 1973) byl český právník a politik Československé národněsocialistické strany. Po monstrprocesu se skupinou okolo Milady Horákové byl Čupera zatčený na podzim roku 1949 odsouzen na doživotí v navazujícím procesu JUDr. Čupera a spol., který se uskutečnil v létě 1950. Podmínečně propuštěn byl v roce 1963 a v roce 1990 byl posmrtně rehabilitován.
Biografie
Josef Čupera narozený v roce 1908 v Tišnově absolvoval obecnou školu v nedalekém Blansku. Poté v Brně vystudoval reálné gymnázium a právnickou fakultu, kde promoval v roce 1932. Po dokončení svých studií pracoval jako praktikant u brněnského Okresního soudu a na magistrátu města Brna. Během druhé světové války učil na obchodní akademii a v posledním válečném roce pracoval v tišnovské továrně na letadla.[1]
Do Československé strany národně socialistické vstoupil v roce 1931. V listopadu 1945 byl brněnským župním výborem nominován do funkce tajemníka poslanecké klubu této strany. Ve funkci tajemníka ČSNS setrval i po únorovém komunistickém převratu, kdy se zapojil do práce tzv. národněsocialistické politické šestky. Přitom zajišťoval kontakty napříč členskou základnou národních socialistů a snažil se komunikovat i s některými bývalými poslanci, například s Miladou Horákovou, Emilem Weilandem či Josefem Nestávalem.[2] Zatčen byl v Praze 8. listopadu 1949. Ve vyšetřovací vazbě v Ruzyňské věznici byl během výslechů fyzicky i psychicky týrán a vydírán.
„Byl jsem zatčen 8. 11. 1949 o páté hod. ranní orgány StB v Praze za velkých bezpečnostních opatření a odvezen do Ruzyně. Hned po příjezdu započal první výslech, který trval nepřetržitě 51 hodin. Skončil 10. 11. 1949 dopoledně. Při tomto výslechu byly postupně používány donucovací prostředky: 1. nesčíslné dřepy, bití obuškem na paty, facky obyčejné a pěsťové, bití důtkami, bejkovcem, přikládání ústí revolveru na spánky, stálé nadávky a vyhrožování provazem, chození po cele. Byl jsem zatčen bez zatykače a bylo na mně žádáno, abych řekl, co jsem prováděl ilegálního.
Jak se později zjistilo, neměl vyšetřovatel žádné konkrétní skutečnosti mé trestné činnosti. Ze začátku šlo jen o to, že jsem se měl setkati s nějakými lidmi ilegálně. Konkrétně jména uváděna nebyla. Pak jsem byl požádán, abych popsal svoji dosavadní činnost v poslaneckém klubu a z této činnosti pak vyšetřovatel vykonstruoval moji ilegální činnosti s tím, že za všech okolností musí vytvořit ilegální skupinu s ilegální činnosti a řádnými funkcionáři. Jinak, že by mne nemohli odsoudit."část z protokolu sepsaného s Josefem Čuperou 4. 6. 1969[3]
Proces pojmenovaný dle jeho osoby jako JUDR. Čupera a spol. se v Praze odehrál 20. až 21. června 1950. V tomto vykonstruovaném procesu bylo spolu s Čuperou pro zločiny velezrady a vyzvědačství odsouzeno 12 dalších osob. Josef Čupera dostal doživotní trest v těžkému žaláři a byl mu zkonfiskován veškerý majetek. Dostal navíc i peněžitý trest ve výši 20 000 Kčs a na dobu deseti let mu byla odňata občanská práva. V průběhu trestu pobýval ve věznicích v Praze, v Leopoldově, Valdicích a na Borech. Podmínečně propuštěn byl v roce 1963, načež se živil jako účetní. Zemřel deset let po svém propuštění. Plně rehabilitován byl teprve v prosinci 1990.
Odkazy
Reference
- ↑ ČUPERA, JOSEF (9. 2. 1908, TIŠNOV – 1973) [online]. https://www.ustrcr.cz [cit. 2022-11-10]. Dostupné online.
- ↑ Kaplan (2008), s. 288–290.
- ↑ Kaplan (2008), s. 291.
Literatura
- KAPLAN, Karel. Druhý proces: Milada Horáková a spol. - rehabilitační řízení : 1968-1990. Praha: Karolinum, 2008. 582 s. ISBN 978-80-246-1431-1. Dále jen Kaplan (2008).
- KOUROVÁ, Pavlína; KOURKA, Petr; VADAS, Martin; STEHLÍK, Michal. Žádáme trest smrti! : propagandistická kampaň provázející proces s Miladou Horákovou a spol.. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2008. 287 s. ISBN 978-80-87211-03-8.
Související články
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“