Josef Řehulka

genmjr. v. v. Ing. Josef Řehulka
Josef Řehulka
Narození	16. října 1915 Smolkov Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	8. února 2002 (ve věku 86 let) Ostrava Česko Česko
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Řehulka (16. říjen 1915 Smolkov – 8. února 2002 Ostrava) byl československý a český voják, účastník bojů druhé světové války, politický vězeň komunistů a činovník obnovené Československé obce legionářské na Ostravsku.

Narodil se 16. října 1915 ve Smolkově, dnes části Háje ve Slezsku, do rodiny železničního zřízence. V rodné obci vychodil obecnou školu, poté studoval v nedaleké Opavě Státní reálné gymnázium a nakonec Vyšší hospodářskou školu, kterou ukončil maturitou. Později absolvoval také první ročník abiturientského kurzu při Obchodní akademii v Českých Budějovicích.^[1]

V roce 1937 nastoupil vojenskou službu a po vyřazení z Vojenské akademie v Hranicích sloužil v hodnosti poručíka u Pěšího pluku 37 v Levoči coby velitel čety. Po rozbití a okupaci Československa v březnu 1939 byl nucen nejprve opustit Slovensko a následně také řady likvidované československé armády. Krátce předával zpravodajské informace polskému konzulátu v Moravské Ostravě. V létě 1939 pak opustil ilegálně Protektorát a 13. srpna 1939 vstoupil v polských Malých Bronovicích u Krakova do československé vojenské skupiny pod vedením pplk. Ludvíka Svobody.^[1]

Po porážce Polska byl od 17. září 1939 do května 1941 internován v Suzdalu na území SSSR. Teprve koncem léta 1941 se mu podařilo dostat na Střední východ, kde byl pověřen výcvikem rekrutů a redigováním Zpravodaje, periodika pro čs. vojáky v regionu. Po výcviku u protiletadlového dělostřelectva byl koncem roku 1942 přidělen k 200. čs. lehkému protiletadlovému pluku - východnímu, se kterým se zúčastnil obrany libyjského přístavu Tobruk, při kterém utrpěl zranění. V roce 1943 se již jako kapitán vrátil v čele skupiny důstojníků do SSSR s cílem posílit velitelský kádr zde působící československé jednotky. Postupně sloužil v různých funkcích u 1. československé samostatné brigády, 2. československé paradesantní brigády a 1. československého armádního sboru. Prošel funkcemi velitele roty, praporu a nakonec se stal přednostou 4. oddělení štábu (organizačního a osobního) sboru, se kterým prodělal těžký postup přes Dukelský průsmyk do vlasti. Jeho posledním válečným působištěm byla škola pro záložní důstojníky v Popradu. V době druhé světové války používal krycí jméno Řeka.^[2]

Po válce Josef Řehulka setrval v armádě a postupně sloužil v Olomouci, Bruntále a nakonec v Praze při Hlavním štábu československé branné moci. V letech 1945–1947 absolvoval Vysokou školu válečnou a dosáhl hodnosti majora generálního štábu. Únor 1948 jej zastihl jako důstojníka 2. oddělení (zpravodajského) Hlavního štábu. Po nástupu komunistů k moci byl přeložen na nevýznamný post velitele pěšího praporu Pěšího pluku 31 Arco v Dačicích. V listopadu byl 1949 byl pod smyšlenou záminkou zatčen a následně bez soudu vězněn nejprve na samotce v Mladé Boleslavi a poté v táboře nucených prací na Mírově, kde byl podroben brutálnímu mučení a šikaně ze strany dozorců.^[3] Zároveň byl degradován na vojína a zbaven všech vyznamenání. Propuštěn byl až v červenci 1951. Jako režimu nepohodlná osoba mohl pracovat pouze v dělnických profesích, kvůli věznění se mu rovněž rozpadlo manželství, které za války uzavřel s rodačkou z podkarpatskoruského Rachova a příslušnicí 1. československého armádního sboru ppor. Annou Hriňovou.^[1]

V roce 1965 mu bylo navrácena hodnost, skutečné rehabilitace se však dočkal až po pádu komunistického režimu. Dnem 30. září 1993 byl prezidentem Václavem Havlem jmenován generálmajorem ve výslužbě.^[4] Roku 1995 se stal četným občanem Háje ve Slezsku.^[5] O dvě léta později mu pak byl vrácen také titul inženýra. V 90. letech se podílel na obnově Československé obce legionářské na Ostravsku, kam se po odchodu do důchodu vrátil. Roku 2000 se pak stal prvním předsedou a krátce před svou smrtí čestným předsedou Jednoty Ostrava I. Až do pokročilého věku aktivně přednášel o svých válečných zkušenostech vojákům, školní mládeži a široké veřejnosti. Zároveň se aktivně zapojoval do realizace pietních aktů a vzpomínkových setkání, jejichž prostřednictvím usiloval o očištění a zachování památky svých někdejších spolubojovníků.

Zemřel 8. února 2002 v Ostravě ve věku 86 let. Po posledním rozloučení s vojenskými poctami byly jeho zpopelněné ostatky uloženy do kolumbária na hřbitově ve Smolkově.^[1][6]

Předměty z pozůstalosti Josefa Řehulky byly po jeho smrti vystaveny v Národním památníku II. světové války v Hrabyni, kde v 80. letech sám působil coby průvodce. V dubnu 2022 jej u příležitosti dvacátého výročí úmrtí připomenula rodina dočasnou výstavou v prostorách Dohnálkovy vily v Háji ve Slezsku.^[7][8]

Trvalé připomínky se Řehulkovi dostalo dne 15. října 2022, kdy mu byla s vojenskými poctami slavnostně odhalena v jeho rodném Smolkově pamětní deska. Stalo se tak péčí Jednoty Československé obce legionářské Ostrava I, rodiny a obce Háj ve Slezsku. Deska je umístěna na zazděném okně mateřské školy, dříve školy obecné, kterou Josef Řehulka v mládí navštěvoval, a která stojí na dohled kolumbáriu smolkovského hřbitova, kde spočívají jeho ostatky.^[9][10][11]

Pamětní deska v současnosti slouží jako místo vzpomínkových setkání ve dnech výročí Řehulkova narození. Poprvé se takto zástupci Jednoty Československé obce legionářské Ostrava I, Sokola a obce sešli s veřejností dne 15. října 2023.^[12]

• Pamětní medaile československé armády v zahraničí se štítky Blízký východ a SSSR
• Československý válečný kříž 1939 (udělen čtyřikrát)
• Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
• Československá vojenská medaile za zásluhy, I. stupeň
• Hvězda 1939–1945
• Africká hvězda se štítkem 8. armády
• Medaile Za vítězství nad Německem
• Dukelská pamětní medaile

• BROŽ, Miroslav - KOPECKÝ, Milan. Československé vojenské jednotky na východě. Svědectví dokumentů, fotografií a věcných exponátů o vzniku a bojové činnosti 1. čs. armádního sboru v SSSR. Praha: Československá obec legionářská, 2019. 496 s. ISBN 978-80-87919-59-0
• MOTÝL, Ivan. Veterán, který se nedočkal své knihy. Čestné salvy dnes ukončí životní pouť generálmajora Josefa Řehulky, hrdiny od Tobrúku i od Dukly. MF Dnes. 2002-02-22, s. B/6. 

• Československá obec legionářská Jednota Ostrava I
• Československý odboj (1939–1945)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Řehulka na Wikimedia Commons

1. Naši členové [online]. ČsOL Ostrava 1, 2022-02-17 [cit. 2022-04-25]. Dostupné online. 
2. O nás [online]. ČsOL Ostrava 1, 2020-10-30 [cit. 2022-04-25]. Dostupné online. 
3. Vzpominej generálmajora ing. JOSEFA ŘEHULKY. Moravskoslezský deník [online]. 2022-02-08. Dostupné online. 
4. KUBECZEK, Josef. Zprávy čtvrtek, 3. července 1997. Radio Prague International [online]. 1997-07-03. Dostupné online.