Josef Šíl

MUDr. Josef Šíl
poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci: 1889 – 1901
poslanec Říšské rady
Ve funkci: 1891 – 1896
Stranická příslušnost
Členství	mladočeská str.
Narození	5. října 1850 Dvůr Králové nad Labem Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	28. února 1933 Kolín Československo Československo
Alma mater	Karlo-Ferdinand. univ.
Profese	lékař
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Šíl, uváděn i jako Josef Šil (5. října 1850 Dvůr Králové nad Labem – 28. února 1933 Kolín), byl český lékař a politik, poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady.

Biografie

Vystudoval gymnázium v Hradci Králové a pak Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze, kde roku 1875 získal titul doktora všeobecného lékařství. Od konce 70. let 19. století působil jako praktický lékař v Kolíně a stal se primářem tamní okresní nemocnice.^[1]

V zemských volbách roku 1889 získal mandát poslance Českého zemského sněmu za mladočeskou stranu. Mandát obhájil v zemských volbách roku 1895.^[2] Na zemském sněmu setrval do roku 1901.^[1] Ve volbách roku 1891 se stal i poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor), kde zastupoval městskou kurii, obvod Jičín, Sobotka atd. Poslanecký slib složil 13. dubna 1891.^[3] Na mandát v Říšské radě rezignoval v listopadu 1896.^[2]

Patřil k radikálnímu křídlu mladočeské strany.^[1][2] Významně se projevoval během aféry okolo umístění reliéfu s podobiznou Jana Husa na budově nově stavěného Národního muzea v Praze. V listopadu 1889 Šíl na jednání zemského sněmu prosazoval umístění Husovy plakety na přední místo.^[1] Střetl se v tomto tématu s představiteli konzervativních staročechů a konzervativní šlechty, jejíž představitel Karel IV. kníže ze Schwarzenbergu naopak označil husity za „komunismus 15. století“ a prohlásil: „Mezi husity bylo na počátku onoho hnutí mnoho charakterů ctihodných, avšak husité bohužel zvrhli se brzy v tlupu lupičů a žhářů.“^[4] Husova podobizna byla nakonec na muzeu instalována.^[5]

Byl stoupencem českého státního práva a od roku 1892 podporoval radikální list Neodvislost,^[1] který byl napojen na pokrokové hnutí. Šil po zákazu pokrokářského tisku vydával v Kolíně ve svém domě jako náhradu Nezávislé listy.^[6] V roce 1896, když se mladočeská strana názorově rozdělila během projednávání takzvané Badeniho volební reformy na Říšské radě, patřil Šíl k vnitrostranické opozici, která odmítala tento návrh podpořit. Reforma sice výrazně rozšiřovala volební právo, ale zachovávala kuriový systém a tedy nerovnost voličských hlasů. Šil náležel mezi 15 mladočeských poslanců, kteří i ve finálním hlasování odmítli vládní předlohu podpořit.^[7] V reakci na výsledek hlasování o volební reformě složil mandát v Říšské radě a opustil mladočeskou stranu.^[8] Historik Jiří Malíř Šíla označuje za nepolepšitelného radikála.^[9]

Až do pozdního věku pak byl aktivní jako funkcionář sokolského hnutí.^[1]

Odkazy

Reference