Josef Šíl

MUDr. Josef Šíl
poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci: 1889 – 1901
poslanec Říšské rady
Ve funkci: 1891 – 1896
Stranická příslušnost
Členství	mladočeská str.
Narození	5. července 1850 Dvůr Králové nad Labem Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	28. února 1933 (ve věku 82 let) Kolín Československo Československo
Alma mater	Karlo-Ferdinand. univ.
Profese	lékař a politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Šíl, uváděn i jako Josef Šil (5. října 1850 Dvůr Králové nad Labem – 28. února 1933 Kolín), byl český lékař a politik, poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady.

Vystudoval gymnázium v Hradci Králové a pak Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze, kde roku 1875 získal titul doktora všeobecného lékařství. Od konce 70. let 19. století působil jako praktický lékař v Kolíně a stal se primářem tamní okresní nemocnice.^[1]

V zemských volbách roku 1889 získal mandát poslance Českého zemského sněmu za mladočeskou stranu. Mandát obhájil v zemských volbách roku 1895.^[2] Na zemském sněmu setrval do roku 1901.^[1] Ve volbách roku 1891 se stal i poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor), kde zastupoval městskou kurii, obvod Jičín, Sobotka atd. Poslanecký slib složil 13. dubna 1891.^[3] Na mandát v Říšské radě rezignoval v listopadu 1896.^[2]

Patřil k radikálnímu křídlu mladočeské strany.^[1][2] Významně se projevoval během aféry okolo umístění reliéfu s podobiznou Jana Husa na budově nově stavěného Národního muzea v Praze. V listopadu 1889 Šíl na jednání zemského sněmu prosazoval umístění Husovy plakety na přední místo.^[1] Střetl se v tomto tématu s představiteli konzervativních staročechů a konzervativní šlechty, jejíž představitel Karel IV. kníže ze Schwarzenbergu naopak označil husity za „komunismus 15. století“ a prohlásil: „Mezi husity bylo na počátku onoho hnutí mnoho charakterů ctihodných, avšak husité bohužel zvrhli se brzy v tlupu lupičů a žhářů.“^[4] Husova podobizna byla nakonec na muzeu instalována.^[5]

Byl stoupencem českého státního práva a od roku 1892 podporoval radikální list Neodvislost,^[1] který byl napojen na pokrokové hnutí. Šil po zákazu pokrokářského tisku vydával v Kolíně ve svém domě jako náhradu Nezávislé listy.^[6] V roce 1896, když se mladočeská strana názorově rozdělila během projednávání takzvané Badeniho volební reformy na Říšské radě, patřil Šíl k vnitrostranické opozici, která odmítala tento návrh podpořit. Reforma sice výrazně rozšiřovala volební právo, ale zachovávala kuriový systém a tedy nerovnost voličských hlasů. Šil náležel mezi 15 mladočeských poslanců, kteří i ve finálním hlasování odmítli vládní předlohu podpořit.^[7] V reakci na výsledek hlasování o volební reformě složil mandát v Říšské radě a opustil mladočeskou stranu.^[8] Historik Jiří Malíř Šíla označuje za nepolepšitelného radikála.^[9]

Až do pozdního věku pak byl aktivní jako funkcionář sokolského hnutí.^[1]