Josef Šimánek

PhDr. Josef Šimánek
Josef Šimánek
Narození	16. března 1883 Jindřichův Hradec Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	16. listopadu 1959 (ve věku 76 let) Praha Československo Československo
Povolání	spisovatel, básník, autor sci-fi, knihovník a redaktor
Alma mater	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Témata	knihovní věda, literatura a skauting
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Šimánek (16. března 1883 v Jindřichově Hradci^[1] – 16. listopadu 1959 v Praze) byl český dekadentní básník, prozaik, dramatik, skaut a člen společnosti Universalia.

Dětství a mládí strávil na Jindřichohradecku, jehož krajina se mu stala trvalou inspirací. Jeho přáteli byli grafik Josef Váchal, básník Jaromír Borecký, psychiatr Vladimír Vondráček, manželé filosof Vladimír Hoppe a výtvarnice Marie Hoppeová–Teinitzerová, a především básník Jaroslav Vrchlický (Vrchlického dokonce na podzim 1910 doprovázel na ozdravný pobyt do Opatie u Jadranu). Spřátelil se také s operní pěvkyní Emou Destinnovou a navštěvoval ji v zámečku Stráž nad Nežárkou. Destinnová si jeho knihy oblíbila a vozila si je s sebou na své koncertní cesty.

Studoval gymnázium v Jindřichově Hradci, pak světovou literaturu a moderní filologii na Karlo–Ferdinandově universitě v Praze (v roce 1909 tu získal titul doktora filosofie). Ve své disertaci se věnoval dramatické tvorbě Williama Shakespeara.

Pracoval jako tajemník Českého Zemského Svazu cizineckého a odborný rada v knihovně ministerstva zemědělství. Redigoval Pokrokovou revui (1909–10), Knihovnu západních literatur (1909), Knihovnu pro filosofii, umění a život (1911), Zrcadlo, satirickou přílohu časopisu Samostatnost (1911–12), časopis Týden světem (1913), Nový obzor (1914) a další. Od roku 1918 pracoval v Zemské komisi pro péči o mládež, v letech 1924–49 byl vedoucím knihovny Pozemkového úřadu.

V roce 1917 se stal spolupracovníkem A. B. Svojsíka, zakladatele českého skautingu. V průběhu let byl postupně vůdcem oddílu, zpravodajem náčelnictva Svazu skautů,^[2] představitelem klubu oldskautů. Byl častým přispěvatelem do skautských časopisů, pro mladší skauty – vlčata – přeložil Kiplingovy Knihy džunglí. Byl vyznamenán nejvyšším skautským vyznamenáním, Řádem stříbrného vlka.^[3]

Šimánek začínal jako typický dekadentní básník. Patřil do okruhu České moderny. Ve svých textech se často věnoval okultním a mystickým tématům, exotické krajině Egypta, Španělska, ale i zákoutím staré Prahy. Lze jej považovat za jednoho z průkopníků české sci-fi literatury a skautingu. Náměty si s oblibou vybíral z období antiky.

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Šimánek

• Křišťálový pohár : Okkultické novelly (Zmatlík a Palička 1909)
• Nad starými schody hradčanskými (Zmatlík a Palička 1909)
• Háj satyrů (F. Topič 1915; B. Kočí 1926; B. Kočí 1929)
• Oživlé mramory (B. Kočí 1916; Zmatlík a Palička 1920)
• Bratrstvo smutného zálivu a jiná próza (F. Topič 1918)
• Hudba Acherontu : Nehistorický příběh ze starého Řecka (Grafikona 1919)
• Bitva stínů (J. Otto 1920)
• Bohové na zemi : Novely a mythy (Zmatlík a Palička 1925)
• Fainaretina triéra (Nakladatelství Karel Vaclena, Ml. Boleslav 1928)
• Bílá paní (Pražská akciová tiskárna 1937; Československý čtenář 1937)

• Ve chvílích světlých i temných (Jindřichův Hradec 1902)
• Kapky jedu (1908)
• Božstva a kulty (1910)
• Putování malého elfa (1911)
• Propasti a plameny (1917)

• Entemenova vása (1906)
• Egyptská princezna (1915)
• Tvář Aigipanova (1933)

• Skauting, jeho podstata, význam a ethika (1925)
• Oldskauting (1926)
• Padesát let Jana Havlasy (1933)
• Skauting a zálesáctví (1940)

• E. A. Poe – Novelly (1909)
• Bohuslav L. Raýman – Zárodky sebevědomí (1911)

• Rudyard Kipling – Knihy džunglí (1911)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Šimánek na Wikimedia Commons

• Jaromír Borecký: Hovory básníků III. (F. Topič 1917)
• Ivan Wernisch: Zapadlo slunce za dnem, který nebyl (Petrov 2000)
• Luboš Merhaut: Josef Šimánek in Vladimír Forst a kol.: Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce. Sv. 4/I. Praha: Academia, 2008.