Josef Šimon (politik)
| Ing. Josef Šimon | |
|---|---|
| Poslanec České národní rady | |
| Ve funkci: 1969 – 1971 | |
| Poslanec Federálního shromáždění (SN) | |
| Ve funkci: 1969 – 1981 | |
| Ministr průmyslu České soc. rep. | |
| Ve funkci: 1969 – 1971 | |
| Předchůdce | František Čihák |
| Nástupce | Oldřich Svačina |
| Ministr hutnictví a těžkého prům. ČSSR | |
| Ve funkci: 1971 – 1974 | |
| Nástupce | Zdeněk Půček |
| Místopředseda 2. a 3. vlády L. Štrougala | |
| Ve funkci: 1974 – 1981 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | KSČ |
| Narození | 10. března 1921 Medlešice  Československo |
| Úmrtí | 18. prosince 2003 (ve věku 82 let) Praha Česko |
| Děti | Josef Šimon |
| Alma mater | VŠ obchodní Praha |
| Profese | politik |
| Ocenění | Řád republiky Řád práce |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Josef Šimon (10. března 1921[1] Medlešice[2] – 18. prosince 2003 Praha[2]) byl český a československý politik Komunistické strany Československa, poslanec České národní rady a Sněmovny národů Federálního shromáždění za normalizace a člen vlád České socialistické republiky i Československa.
Biografie
Absolvoval obchodní akademii v Chrudimi, od roku 1941 pracoval v ČKD. Po osvobození vystudoval Vysokou školu obchodní v Praze. Od roku 1948 působil na KV KSČ v Praze, kde byl šéfem oddělení průmyslu a obchodu. V letech 1950-52 byl podnikovým ředitelem automobilky Praga-AZKG, 1958-62 podnikovým ředitelem strojírenského koncernu Škoda Plzeň, 1966-69 podnikovým ředitelem automobilky AZNP Mladá Boleslav.[2]
Zastával četné stranické a státní posty. XIV. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. XV. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil. V letech 1969–1971 byl ministrem průmyslu České socialistické republiky ve vládě Josefa Kempného a Josefa Korčáka, v letech 1971–1974 ministrem hutnictví a těžkého průmyslu ČSSR (též oficiálně ministr hutnictví a strojírenství) v první vládě Lubomíra Štrougala a druhé vládě Lubomíra Štrougala a v letech 1974–1981 místopředsedou československých vlád (druhá vláda Lubomíra Štrougala a třetí vláda Lubomíra Štrougala). Zároveň působil jako vedoucí československé delegace a předseda stálé komise RVHP pro strojírenství.[3][4]
Po provedení federalizace Československa usedl do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Mandát nabyl až dodatečně v prosinci 1969. Do federálního parlamentu ho nominovala Česká národní rada, kde rovněž zasedal. Mandát ve FS získal i ve volbách roku 1971 (volební obvod Středočeský kraj) a volbách roku 1976 (obvod Mladá Boleslav) a ve federálním parlamentu zasedal až do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1981.[5][6][7]
Pak v letech 1981–1984 působil jako velvyslanec Československa v Rumunsku. V roce 1960 a 1971 mu byl udělen Řád práce, v roce 1981 Řád republiky.[3] Po návratu z Bukurešti byl penzionován.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ Josef Šimon [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-05]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Jindřich Dejmek: Diplomacie Československa -- Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992) ; Nakladatelství Academia, 2013, ISBN 978-80-200-2285-1, str. 600-601
- ↑ a b Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-04-05]. Dostupné online.
- ↑ Návrh předsednictva ústředního výboru Národní fronty České socialistické republiky na doplňovací volbu delegace České národní rady ve Sněmovně národů Federálního shromáždění ČSSR [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-05]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-05]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-05]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-05]. Dostupné online.
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“