Josef Škalda

Josef Škalda
Josef Škalda[1]
Josef Škalda[1]
Narození15. srpna 1894
Malé Petrovice u Třebechovic,
okres Hradec Králové,Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí23. ledna 1942 (ve věku 47 let)
Německá říše Berlín, Třetí říše
Příčina úmrtípopraven stětím
BydlištěBudečská 1026/14, Praha 2
Povoláníkrejčí, voják,
policejní úředník
Znám jakokrycí jméno "Taťka"
ChoťOlga Škaldová - Koncičková [2]
Příbuzníbratr Václav Škalda,
tchán František Ducháček [2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Škalda (15. srpna 1894, Malé Petrovice u Třebechovic – 23. ledna 1942, Berlín – Plötzensee) byl francouzský legionář a osobnost protinacistického odboje za protektorátu.[3]

Josef Škalda byl v první světové válce vojákem francouzské cizinecké legie a poté příslušníkem Československých legií ve Francii (příslušník československé roty "Nazdar"[1]). Během druhé světové války působil v protinacistickém domácím nekomunistickém odboji. Stál v čele odbojové organizace Družstvo v prvním sledu, byl v těsném kontaktu s vedoucími členy (první garnitury) předních protektorátních rezistenčních organizací.[3] V odboji působil především jako zakladatel a jeden z prvních vydavatelů ilegálního časopisu V boj. Kolem roku 1939 bydlel na Královských Vinohradech v Budečské ulici 1026/14 [3]. [p 1] Zde také vznikla první čísla této ilegální tiskoviny.[3] Za tuto svoji protiříšskou činnost byl odsouzen k trestu smrti a popraven v Berlíně-Plötzensee.

Stručný životopis do roku 1921

Josef Škalda se původně vyučil krejčím. Před vypuknutím první světové války odešel do Francie, kde vstoupil dobrovolně 29. července 1914 do francouzské cizinecké legie. Téměř po celou dobu trvání první světové války sloužil v severní Africe. Tady se (mimo jiná místa) zúčastnil bojů v Alžírsku a Maroku. Po vzniku Československé legie ve Francii byl (26. května 1918) převelen do jejího 21. střeleckého pluku.[1] Po pádu monarchie a vzniku Československa (po 28. říjnu 1918) bojoval proti Polákům na Těšínsku (v rámci tzv. Československo-polského sporu o Těšínsko [p 2]) a proti Maďarům na Slovensku (v rámci tzv. Maďarsko-československé války [p 3]). Tato etapa životní pouti Josefa Škaldy v roli vojáka skončila v roce 1921 demobilizací a od tohoto roku pak sloužil u policie. Zde pracoval jako civilním strážník (policejní agent) tj. byl příslušníkem sboru neuniformované stráže bezpečnosti.[5] Kolem roku 1939 se o něm hovoří jako o penzionovaném policejním úředníkovi a předsedovi vinohradské pobočky "Svazu československých záložníků a bývalých vojáků".[3] (Tento svaz byl složen vesměs z bývalých legionářů.[6])

Vojenská kariéra Josefa Škaldy

Vojenská kariéra Josefa Škaldy[5]
OdDoPopis
29. července 1914 Příslušníkem 1. pluku Cizinecké legie (Nábor provden v náborovém středisku v kantonu Mézieres v departementu Ardeny. Přiděleno osobní číslo 16634.)
4. srpna 191428. listopadu 1914Alžír
29. listopadu 191430. listopadu 1914„Région Sahariene“ (saharský region)
1. prosince 1914 Účast v potyčkách (nebo válce) na straně Alžíru proti Maroku
16. listopadu 191616. listopadu 1916Účast v boji u El Maadid
 listopad 1916Umístěn v severní Africe
 1916Hodnost voják 2. třídy (obdoba naší hodnosti vojín)
18. září 191718. září 1917Uváděn jako český dobrovolník v 1. pluku Cizinecké legie
26. května 1918 Zařazen v Cognacu v hodnosti „sergent“ s matričním číslem 4559. Služba ve 2. rotě 21. československého střeleckého pluku. Účast v bojích v Alsasku, v Argone a u Teronu.
 31. prosince 1919Konec zápočtu legionářské služby
 23. června 1920Zproštěn legionářské služby
 2. května 1921Propuštěn z legií v hodnosti četaře (demobilizační záznamy nesou data 10. května 1921 a 17. srpna 1921)

Vyznamenání z legií a první světové války

Za aktivity ve francouzské cizinecké legii byl vyznamenán:

  • „Médaille Coloniale (Maroc)“ ("Koloniální medaile (Maroko)")
  • „Mutaj el Hafid“ (medaile "Mutaj el Hafid")
  • „Médaille Commémorative Coloniale 1914–1918“ ("Koloniální Pamětní medaile 1914-1918")

Po skončení první světové války obdržel vyznamenání:

Josef Škalda v letech 1939 až 1942

Díky odbojářské aktivitě Josefa Škaldy a lidí soustředěných kolem něj (Josef Sejkora, Josef Krupička, Karel Lukeš, Jaroslav Straširipka a další[1]) vznikla odbojová skupina Družstvo v prvním sledu, jejíž hlavní náplní bylo vydávání ilegálního časopisu V boj (do listopadu 1939 vyšlo celkem 29 čísel[1]).

Podíl Josefa Škaldy na odbojové činnosti "Družstva" je podrobně zachycen v hesle Družstvo v prvním sledu.

Zatčení

Když vydavatelé časopisu V boj Josef Škalda a Josef Sejkora v poledne dne 10. listopadu 1939 opustili (s balíky výtisků určených pro kolportéry) zadní trakt Hotelu Zlatá husa (dnes (2015) hotel Ambassador v dolní části Václavského náměstí – Václavské náměstí 840/5) byli uprostřed Václavského náměstí zastaveni gestapem. V pasáži Alfa došlo ke srážce. Škalda vytáhl revolver a namířil na gestapáka. Stiskl spoušť, ale rána nevyšla. Než stačil pálit podruhé, srazil mu jiný gestapák ruku a další pomocníci gestapa se Škaldy a Sejkory zmocnili. V pozadí celé akce stálo udání konfidenta gestapa Rudolfa Kotrbatého. Na Škaldově zatčení se podílel i konfident gestapa Jaroslav Nachtmann.[4]

Odsouzení a poprava

Josef Škalda byl shledán vinným (a označen za "nepřítele Říše" [3]). Lidovým soudním dvorem byl (12. září 1941[1]) odsouzen k trestu smrti za spáchání velezrady (a "velezrádné štvavé psaní velkého rozsahu" [3]) a za pokus o vraždu úředníka pražské státní policie. Popraven byl stětím v pátek dne 23. ledna 1942 v 06.05 hodin[1] v Berlíně-Plötzensee.

Pamětní deska

Pamětní deska s portrétem
Josefa Škaldy
(Praha 2, Budečská 1026/14)

Pamětní deska na domě na adrese: Praha 2, Budečská 1026/14 [p 5] nese text:

ZDE V BŘEZNU R. 1939
    JOSEF ŠKALDA    
S NĚKOLIKA SPOLUPRACOVNÍKY
ZALOŽIL ILLEGÁLNÍ ČASOPIS
    V BOJ    
DRUŽSTVO V PRVNÍM SLEDU

SVOJI PRÁCI PRO VLAST
    ZAPLATIL ŽIVOTEM
BYL SŤAT V BERLINĚ PLÖTZENSEE
    23. LEDNA 1942    

—pamětní deska [7][8]


Odkazy

Poznámky

  1. ↑ V letech 1940 - 1945 "Humboldtova" (německy Humboldtstrasse); nyní (2015) Budečská 1026/14, Praha 2 [4]
  2. ↑ Po zániku Rakouska-Uherska vznikl mezi nově vzniklým Československem a Polskem spor o území Těšínska. Po krátkém vojenském střetnutí a Polskem odmítnutém plebiscitu rozhodla 28. července 1920 konference velvyslanců ve Spa o rozdělení sporného území mezi oba státy.
  3. ↑ Dne 28. října 1918 byl vyhlášen samostatný československý stát. Součástí Československa mělo být území Slovenska (tehdy Horních Uher), které dosud náleželo Maďarsku. Počátkem listopadu 1918 začalo docházet ke střetům mezi Maďary a československými vojenskými jednotkami. 2. prosince však francouzský podplukovník Vyx, který byl přednostou vojenské mise Dohody v Budapešti, upozornil Maďarsko, že československá armáda byla uznána za součást dohodového vojska. Též upozornil na to, že Slovensko je součástí Československé republiky, která má právo vojensky obsadit území Slovenska a Maďarsko má povinnost odtud svá vojska stáhnout. Tim však maďarsko-československé spory neskončily.
  4. ↑ Jednalo se nejspíše o Croix de guerre 1914–1918 tj. Válečný kříž za službu v 1. sv. válce. Obecně: Croix de guerre (Válečný kříž) je vyznamenání Francouzské republiky zavedené 2. dubna 1915. Jde o vyznamenání za chrabrost v boji s nepřítelem a uděluje se francouzským a spojeneckým vojákům.
  5. ↑ Pamětní deska: GPS Souřadnice: 50°04′27″ s. š., 14°26′32″ v. d.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Josef Škalda na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1939 - 1941) (Rejstřík osob: Josef Škalda). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. S. 92. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je první z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 
  2. ↑ a b JEDLIČKOVÁ, Blanka. Ženy okolo ilegálního časopisu "V boj" 1939 - 1942 [online]. Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická: 2011 [cit. 2015-07-23]. S. 1 až 80. Bakalářská práce, akademický rok 2010/2011; formát PDF, celkem 128 stran. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-25. 
  3. ↑ a b c d e f g Jan B. Uhlíř. Slovo historika: ZAPOMENUTÝ HRDINA JOSEF ŠKALDA. S. 9. Noviny Prahy 2 [online]. [cit. 2015-08-06]. Roč. 14, rok 2012, čís. 12, s. 9. Ke stažení v PDF formátu. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-12-22. 
  4. ↑ a b JIŘÍ, Padevět. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: Škalda Josef + Družstvo v prvním sledu). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 291, 297, 339, 392, 393, 444, 577. 
  5. ↑ a b PANUŠ, Bernard. Škalda Josef [online]. Klub přítel pplk. Karla Vašátky [cit. 2015-08-05]. Dostupné online. 
  6. ↑ -RED-. V boj [online]. Encyklopedie Co Je Co, 2000-03-14, rev. 2006-10-16 [cit. 2015-08-12]. Dostupné online. 
  7. ↑ ŠTRUPL, Vladimír. Vojenská pietní místa v Praze 2 (strana 6) : Pamětní deska Josef Škalda [online]. Praha 2: Spolek pro vojenská pietní místa (archivní), 2008-04-05 [cit. 2015-08-05]. (spoluautorka Diana Štruplová). Dostupné online. 
  8. ↑ ŠTRUPL, Vladimír. Pamětní deska Josef Škalda [online]. Praha 2: Spolek pro vojenská pietní místa, 2008-04-05 [cit. 2015-08-05]. Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0002-18093. Dostupné online. 

Literatura

  • ŽÁČEK, Pavel. Ilegální časopis „V BOJ“. Odbojová organizace „Družstvo v prvním sledu“ v roce 1939 [online]. Praha: FSV UK Praha [cit. 2015-08-13]. Disertační práce; rok 2001; postgraduální studium v oboru masová komunikace a žurnalistika na FSV UK Praha (PhDr. Pavel Žáček, Ph.D. (* 1969)). Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-12-05. 
  • MAŠKA, Edvard. Josef Škalda [online]. I.. vyd. Praha: Orbis, 1946-01-01 [cit. 2015-09-07]. (KDO JE, svazek 21). Edvard Maška (* 13. března 1900 v Místku. Redaktor, prozaik, monografie významných osobností, návody k životnímu úspěchu); Digitalizovaný dokument; Číslo nár.bibl. cnb000394343; Systém. číslo 000394343; Vazba knihy: sešitová. Dostupné online. 

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of German Reich (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Flag of Germany (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Czechoslovak War Cross 1918 Bar.png
Stužka: Československý válečný kříž 1914-1918.
Ribbon Czechoslovak Revolutionary Medal.png
Autor: Realismadder, Licence: CC BY-SA 3.0
Ribbon bar of the Czechoslovak Revolutionary Medal
Josef.Skalda.(1894-1942).gif
Josef Škalda (* 1894 - 1942) byl zaprvní světové války bývalý příslušník československých legií ve Francii a osobnost protinacistického odboje za protektorátu. V odboji působil především jako zakladatel a jeden z prvních vydavatelů ilegálního časopisu V boj. Za tuto svoji protiříšskou činnost byl odsouzen k trestu smrti a popraven v Berlíně-Plötzensee. Foto před rokem 1942.
Croix de Guerre 1914-1918 ribbon.svg
Autor: Boroduntalk, Licence: CC BY 3.0
Ribbon bar: Croix de Guerre 1914-1918 (France)
Josef.Skalda.Pam.Deska.Budecska.Praha.jpg
Autor: Mojmir Churavy, Licence: CC BY-SA 4.0
Pamětní deska na domě v Praze 2, ulice Budečská 1026/14. Připomíná založení ilegální protinacistické odbojové skupiny "Družstvo v prvním sledu", ilegální časopis "V boj" a odbojáře Josefa Škaldu (* 1894 - † 1942).