Josef Škoda (lékař)

prof. MUDr. Josef Škoda
Josef Škoda
Narození	10. prosince 1805 Plzeň, Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	13. června 1881 (ve věku 75 let) Vídeň, Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Alma mater	Vídeňská univerzita
Povolání	lékař, profesor, chirurg, dermatolog, patolog, učitel a výzkumník
Zaměstnavatel	Vídeňská univerzita
Příbuzní	František Škoda (sourozenec) Emil Škoda (synovec)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Škoda, německy Josef von Škoda (10. prosince 1805 Plzeň^[1] – 13. června 1881 Vídeň, Rakousko^[2][3][4]) byl rakouský lékař českého původu, dermatolog a vysokoškolský profesor vnitřního lékařství na lékařské fakultě Vídeňské univerzity. Společně s Karlem Rokytanským a Ferdinandem Hebrou patřil mezi přední osobnosti druhé vídeňské lékařské školy.

Narodil se v Plzni jako syn zámečníka. Po absolvování gymnázia a filozofického lycea v Plzni studoval od roku 1825 na lékařské fakultě Vídeňské univerzity. Studia zakončil doktorátem medicíny 10. července 1831.

Jako lékař nejdříve sloužil v Čechách (v Chrudimi, Kouřimi a Plzni) při epidemii cholery. V letech 1832–1838 působil jako asistent ve Všeobecné nemocnici města Vídně. Zabýval se patologicko-anatomickou diagnózou a napsal publikaci Abhandlung über Perkussion und Auskultation (Pojednání o poslechu a poklepu; 1839). V roce 1839 se stal městským lékařem pro chudé a od 13. února 1840, na doporučení Dr. Ludwiga Türkheima, předsedy císařského výboru pro vzdělání, byl jmenován do neplacené funkce šéflékaře právě otevřeného oddělení tuberkulózy ve všeobecné nemocnici.^[4]

Působil na vídeňské lékařské fakultě, kde se proslavil jako internista a spolupracovník profesora patologie Karla Rokytanského. V roce 1846 byl díky zásahu Karla Rokytanského a navzdory přání zbytku fakulty jmenován profesorem a přednostou I. interní kliniky. V roce 1848 začal jako první profesor přednášet v němčině namísto latiny. Dne 17. července 1848 byl zvolen aktivním členem matematicko-fyzikální sekce Rakouské akademie věd. Byl osobním lékařem arcivévody Františka Karla a arcivévodkyně Žofie. U rakouské císařovny Alžběty v roce 1860 stanovil správně diagnózu plicní tuberkulózy a doporučil pobyt u moře v teplých krajích. V roce 1869 byl jmenován dvorním radou.

Josef Škoda zůstal svobodný. Investoval do různých průmyslových podniků a spravoval i investice svých příbuzných. Patřil k největším akcionářům České severní dráhy. Poskytl prostředky svému synovci Emilu Škodovi na koupi a další rozvoj tehdejší Valdštejnovy strojírny v Plzni (pozdější Škodovy závody).^[5]

Začátkem roku 1871 odešel do důchodu. Studenti i obyvatelé Vídně na jeho počest uspořádali velkolepé oslavy.^[6] Zemřel ve Vídni.

Rokytanský jej nazval „světlem pro ty, kdo studují, příkladem pro ty, kdo se snaží, a pevninou pro ty, kdo ztratili naději“.

Největším přínosem Josefa Škody je rozvoj metod fyzické diagnostiky. Zpopularizoval téměř zapomenutou metodu poklepu, kterou objevil vídeňský lékař Leopold Auenbrugger a metodu poslechu, kterou mezitím rozvíjeli francouzští lékaři. V odborném lékařském časopise Medizinische Jahrbücher des k.k. österreichen Kaiserstaates publikoval od roku 1834 řadu odborných článků často založených na porovnání jeho vlastních klinicko-diagnostických pozorování s patologicko-anatomickými výsledky Karla Rokytanského. Tematicky se kromě poklepu a poslechu věnoval i nemocem srdce a plic, ale i léčbě tyfu a gangrény.

Jeho nejznámějším dílem je poměrně útlá publikace Abhandlung über Perkussion und Auskultation (Pojednání o poslechu a poklepu) z roku 1839, která byla opakovaně vydávána^{[pozn. 1]} a překládána a zajistila mu mezinárodní uznání. Jeho poznatky jsou z větší části stále platné.

• s Jakobem Kolletschkou: Uber Pericarditis in pathologisch-anatomischer und diagnostischer Hinsicht. Medicinische Jahrbücher des kaiserlich-königlichen österreichischen Staates, 1834. (O perikarditidě z patologicko-anatomického a diagnostického hlediska)
• Ueber die Perkussion. Medicinische Jahrbücher des kaiserlich-königlichen österreichischen Staates, Wien, 1836, 20: 453-473. (Neue Serie, Band 9). (O poklepu)
• Über den Herzstoss und die durch die Herzbewegungen verursachten Töne und über die Anwendung der Perkussion bei Untersuchung der Organe des Unterleibes. In: Medicinische Jahrbücher des kaiserlich-königlichen österreichischen Staates. Band 22 (= Neue Folge, Bände 13 und 14), (Wien) 1837, S. 227–266 (O tlukotu srdce a zvucích způsobených pohyby srdce a o použití poklepu při vyšetřování břišních orgánů)
• s A. Doblerem: Anwendung der Perkussion bei Untersuchung der Organe des Unterleibes. In: Medicinische Jahrbücher des kaiserlich-königlichen österreichischen Staates. Band 24, (Wien) 1838, S. 5–46. (Aplikace poklepu k vyšetření orgánů břicha)
• Abhandlung über Perkussion und Auskultation. Wien 1839. (O poklepu a poslechu)
• Untersuchungsmethode zur Bestimmung des Zustandes des Herzens. In: Medicinische Jahrbücher des kaiserlich-königlichen österreichischen Staates. Band 27, 1839, S. 528–559. ( Vyšetřovací metoda pro zjištění stavu srdce)
• Über Abdominaltyphus und dessen Behandlung mit Alumen crudum. In: Medicinische Jahrbücher des kaiserlich-königlichen österreichischen Staates. Band 15, 1838. (O břišním tyfu a jeho léčbě kamencem)
• s Jakobem Kolletschkou: Ueber Pericarditis in pathologischer und diagnostischer Beziehung. In: Medicinische Jahrbücher des kaiserlich-königlichen österreichischen Staates. Band 28, 1839, S. 55–74, 227–272 und 397–433. (O perikarditidě z patologicko-anatomického a diagnostického pohledu)
• Über Piorrys Semiotik und Diagnostik. In: Medicinische Jahrbücher des kaiserlich-königlichen österreichischen Staates. Band 18, 1839. (O Piorryho sémiotice a diagnostice)
• Über die Diagnose der Herzklappenfehler. In: Medicinische Jahrbücher des kaiserlich-königlichen österreichischen Staates. Neue Serie, Band 21, 1840. (O diagnostice vad srdečních chlopní)
• Abhandlung über Perkussion und Auskultation. J. G. Ritter von Mösle Witwe & Braunmüller, Wien 1839; 6. Auflage 1864. (O poklepu a poslechu, 6. vydání)
• s Franzem Schuhem: Ueber die Pleura- und Herzbeutelergüsse. Medicinische Jahrbücher des kaiserlich-königlichen österreichischen Staates, 1842. (O pleurálních a perikardiálních výpotcích)
• Fälle von Lungenbrand behandelt und geheilt durch einathmen von Terpentinöldampfen. Zeitschrift der Gesellschaft der Aerzte in Wien, 1853, 9: 445–447. (Případy gangrény léčené a vyléčené inhalací par terpentýnu)
• Ueber die Funktion der Vorkammern des Herzens und über den Einfluss der Kontraktionskraft der Lunge und der Respirationsbewegungen auf die Blutzirkulation. Zeitschrift der Gesellschaft der Aerzte in Wien, 1853, 9: 193–213. (O funkci srdečních síní a o vlivu kontrakční síly plic a dýchacích pohybů na krevní oběh)

Od roku 1861 byl nositelem Řádu Železné koruny třetí třídy. V roce 1871 získal Komturský kříž Řádu Františka Josefa I.^[7][8]

• 
  Portrét – nedatováno
• 
  Portrét – nedatováno
• 
  Profesor Škoda s kolegy v roce 1853

Po Josefu Škodovi je pojmenován jeden z příznaků plicního výpotku při vyšetřování poklepem - Škodova rezonance nebo Škodův bubínkový poklep (anglicky Skodaic resonance, Skoda sign, Skoda tympany).^[9][10]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Joseph Škoda na anglické Wikipedii.

• ANDERLE, Petr. Historie: Znamenití lékaři v českých zemích (27). Neviditelný pes [online]. 28. 3. 2018 [cit. 7. 11. 2023]. Dostupné z: https://neviditelnypes.lidovky.cz/veda/historie-znameniti-lekari-v-ceskych-zemich-27.A180326_232425_p_veda_wag
• HOUDEK, František. Vídeňská medicína v českých rukou. Medical Tribune [online]. 21. 12. 2022 [cit. 6. 11. 2023]. Dostupné z: https://www.tribune.cz/archiv/videnska-medicina-v-ceskych-rukou/
• NOVÁK, Jaroslav. Josef Škoda – lékař a vlastenec. Časopis lékařů českých. 1985, roč. 124, č. 49, s. 1528–153l. ISSN 0008-7335.
• SAKULA, Alex. Joseph Skoda 1805–81: a centenary tribute to a pioneer of thoracic medicine. Thorax [online]. June 1981, vol. 36, iss. 6, s. 404–411. Dostupné z: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC471524/
• SCHOTT, Heinz et al. Kronika medicíny. Praha: Fortuna Print, 1994. 648 s. Edice kronik. ISBN 80-85873-16-8.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Škoda na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Škoda (lékař)
• (anglicky) Joseph Škoda. WhoNamedIt