Josef Škoda (sochař)

Josef Škoda
Rodné jméno	Josef Václav Škoda
Narození	1. května 1901 Česká Skalice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	15. srpna 1949 (ve věku 48 let) Maršov u Úpice Československo Československo
Příčina úmrtí	Srdeční příhoda
Vzdělání	Akademie výtvarných umění v Praze
Alma mater	Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání	sochař
Významná díla	Soutok Labe s Orlicí
Ovlivněný	Jan Štursa Otto Gutfreund
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Václav Škoda (1. května 1901, Česká Skalice – 15. srpna 1949, Maršov u Úpice) byl český sochař. Svým sochařským uměním výrazně přispěl (nejen) k zlepšení a formování kvalitního veřejného prostoru v Hradci Králové, což se stalo důležitým prvkem v éře, kterou je město Hradec Králové nazýváno "Salon republiky."

Josef Škoda, jménem pokřtěný Václav, spatřil světlo světa 1. května 1901 v České Skalici nedaleko Hradce Králové. Byl synem kameníka Václava Škody (1870–1937) a Marie Škodové (?–1903), rozené Hejzlarové. Z tohoto manželství vzešli také další dva potomci, Emilie (1921–1942) a Bohumil (1899–1966). V roce 1903 postihla rodinu velká tragédie – zemřela jeho matka. Otec Václav se poté znovu oženil se sestrou zesnulé matky, Antonií, která se stala starostlivou opatrovnicí dětí a silnou oporou svému manželovi. O rok později se rodina přestěhovala do Hradce Králové, kde se pro Václava Škodu nabízely lepší pracovní příležitosti. Díky své houževnatosti a zručnosti si v hradecké firmě Ježek vydobyl pozici dílovedoucího a získal si dobré renomé. Brzy se mohl osamostatnit, což zajistilo pevný základ pro rodinu. V roce 1910 zakoupil dům s číslem popisným 506 na Slezském předměstí, kde zároveň založil svou kamenosochařskou firmu. Škodova firma se aktivně podílela na tvorbě památníků a reprodukčního sochařství v rámci rozvíjejícího se města.

Josef i Bohumil následovali svého otce a v roce 1921 absolvovali sochařsko-kamenickou školu v Hořicích, kde se specializovali na své budoucí oblasti působnosti. Josef se věnoval sochařskému umění, zatímco Bohumil se stal kameníkem a brzy převzal rodinnou dílnu. Po ukončení školy vstoupil Josef na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval sochařství pod vedením Jana Štursy mezi lety 1921 a 1925. Poté, co úspěšně dokončil studium na AVU, sloužil Josef vojenskou službu u leteckého pluku. V letech 1926 až 1927 rozšířil své znalosti na Uměleckoprůmyslové škole v Praze pod vedením Otto Gutfreunda.

Po ukončení studií se v Praze pokoušel najít vlastní ateliér, avšak neúspěšně. Proto se koncem roku vrátil zpět do Hradce Králové. V tomto východočeském městě měl již rodinný zázemí i kamenosochařskou firmu, což mu poskytovalo ideální podmínky pro jeho budoucí uměleckou činnost. Po návratu navázal kontakt s místní kulturní scénou a vytvořil několik pevných přátelství.

Éra třicátých let byla pro Josefa velmi aktivní. Účastnil se společenského života v Hradci Králové a přispíval svými díly do veřejného prostoru. V roce 1931 se oženil s Olgou Mikanovou (1909–1986), dcerou hudebního vědce a učitele na královéhradeckém dívčím lyceu Jaroslava Mikana, která byla také návrhářkou. Josefova tvorba, zejména drobné sochy zobrazující akt, byla vystavována v místním muzeu (1935), a také hrál klíčovou roli při vzniku Skupiny výtvarných umělců v Hradci Králové.

Rok 1937 znamenal pro Josefa a jeho ženu Olgou velkou radost, kdy se narodila dvojčata, Radan a Olga, která posílila jejich šťastné manželství. Nicméně, tato šťastná období třicátých let byla brzy střídána válečnými strastmi a utrpením. Josef zůstal politicky neangažovaný a věnoval se především volné tvorbě. V roce 1940 pracoval na soše spisovatelky Boženy Němcové, která měla být umístěna před budovou Anglobanky a nahradit pomník Tomáše Garrigue Masaryka. Bohužel, kvůli válečným událostem byla socha Němcové odhalena až pět let po skončení války, tedy rok po autorově smrti.^[1][2]

Po druhé světové válce se seznámil s básníkem Františkem Halasem. Ten jej později pravidelně navštěvoval, když přijížděl do Hradce Králové za spisovatelem Karlem Michlem. Naposledy se setkali ve Škodově ateliéru v květnu 1949.^[3] Z tohoto setkání existuje fotografie, později otištěná v novinách.^[4]

Josef Václav Škoda zemřel 15. srpna 1949.

Éra první Československé republiky představovala v oblasti sochařství velmi plodné období, během kterého vynikli sochaři Jan Štursa (1880–1925), kteří osobitě rozvíjeli odkaz svého učitele Josefa Václava Myslbeka (1848–1922), a také Otto Gutfreund (1889–1927), který na rozdíl od Štursy absorboval a reflektoval nové evropské trendy. Absolventi jejich ateliérů ve 20. a 30. letech, a dokonce i ve druhé polovině 20. století, byli ovlivněni pracemi těchto učitelů.

Také Josef Škoda ve své tvorbě čerpal z díla zmíněných umělců a osobitě rozvíjel civilistní a neoklasicistní umělecký směr, zejména v meziválečné éře a v 40. letech minulého století. Vytvořil řadu bust, aktů, alegorických plastik, reliéfů a pomníků. Během celé své kariéry se věnoval tematice ženského aktu, což je jedním z nejstarších motivů sochařství. Jeho raná tvorba ze 20. let obsahuje převážně neoklasicistní akty mladých a smyslných žen, což jasně odkazuje na dílo jeho prvního učitele Jana Štursy. Tento směr pokračoval i v průběhu 30. let ve Škodových pracích v mramoru, sádře i bronzu.

Škoda byl také ovlivněn díly francouzských sochařů Augusta Rodina a Émila-Antoina Bourdella, se kterými se mohl seznámit během svých studií a cest po Evropě. Inspirace těmito umělci se projevuje především v jeho aktech a bustách, o nichž v roce 1942 napsal sochař Josef Marek: "Jsou to pravé tváře bojovníků, ne masky, ale živé tváře, jakoby přímo vynesené naráz z víru boje, který ještě rozechvívá jejich rysy."

Vedle drobných plastik a soch se Škoda věnoval i monumentálním zakázkám pro veřejný prostor města Hradce Králové a jeho okolí. V roce 1934 bylo do Jiráskových sadů v Hradci Králové umístěno jeho alegorické sousoší Soutok Labe s Orlicí, znázorňující dvě postavy, muže a ženu, které symbolizují řeky Labe a Orlici. Jejich protáhlé končetiny symbolizují dlouhé cesty vod, které se setkávají v Hradci Králové. Tento monumentální symbol zachycuje intimní chvíli setkání dvou lidí a jejich doteku.

Po vypuknutí druhé světové války se Škoda stáhl do ústraní a věnoval se především tvorbě drobných plastik a soch, ve kterých dokonale zachytil individualitu člověka a jeho vnitřní rozpoložení. Civilistní sochařská díla Otty Gutfreunda ovlivnila Škodu zejména v jeho návrzích pro architekturu a také po skončení druhé světové války, kdy se Škoda věnoval pracím ve stylu socialistického realismu, oslavujícím práci a sounáležitost lidí.^[5]

Škodovy realizace na území města Hradec Králové a jeho blízkého okolí byly zpracovány Janem Florentýnem Báchorem a Ladislavem Zikmundem-Lenderem. Texty k jednotlivým dílům jsou uveřejněny na stránkách Královéhradeckého architektonického manuálu^[6] a v bakalářské práci Jana Florentýna Báchora.^[7]

Škodova tvorba pro veřejný prostor silně souvisí s Hradcem Králové a jeho okolím. Proslavil se zejména díky svým veřejným sochařským projektem, které zahrnovaly nejen pomníky významných osobností české kultury, politiky a historie, ale také alegorické plastiky a památníky věnované dvěma světovým válkám. Škoda rovněž přispěl k sochařské výzdobě architektury v Hradci Králové.^[2]

Kromě toho se Škoda věnoval i kabinetní plastice^[8], zejména ztvárňování ženských aktů. Jeho umělecká práce měla pozitivní vliv na veřejný prostor ve východočeské metropoli, kterou obohatil svými díly. Jeho tvorba představuje významný kulturní odkaz minulosti a slouží jako inspirace a záměr k zamyšlení nad smyslem umění pro budoucí generace. Jeho přínos k vytvoření období nazývaného Salon republiky je nepopiratelný.^[9]

• 1919–1921 Pomník padlým v 1. světové válce ve Svinarech^[10]
• 1921 Pomník padlým v 1. světové válce v Černilově u Hradce Králové^[11]
• 1921–1923 Pomník padlým v 1. světové válce na Pouchově^[12]
• 1923–1924 Pomník obětem 1. světové války v Pileticích^[13]
• 1935 Pomník obětem světové války, Třebechovice pod Orebem. Pomník je umístěn před třebechovickou sokolovnou. na žulovém kvádru je bronzový reliéf s bitevní scénou a jmény obětí první světové války. Pomník byl odhalen v roce 1935 a slavnostní projev při této příležitosti přednesl generál Rudolf Medek. Po roce 1945 byla na dolní část pomníku vytesána jména obětí druhé světové války
• 1937–2018 Legionář k pomníku 4. pluku Prokopa Holého^[14]

• 1923–1924 Pomník Mistra Jana Husa v Malšovicích^[15]
• 1926–1933 Pomník Ladislava Jana Pospíšila na Slezském předměstí v Hradci Králové^[16]
• 1924–1942 Socha Jana Žižky v Žižkových sadech v Hradci Králové, dokončeno až Jiřím Duškem. Soutěž na Žižkův pomník pro hradecké Velké náměstí vyhrál Škoda v roce 1924. Na soše pracoval až do roku 1942, kdy byla činnost výboru pro postavení Žižkova pomníku nacisty ukončena. V padesátých letech bylo rozhodnuto pomník dokončit. Soutěž, vypsanou v roce 1958 vyhrál Jiří Dušek. V roce 1965 byly zkoumány různé varianty umístění. Nakonec byla socha odhalena až v roce 1971^[17][18]
• 1935 pomník Jana Theobalda Helda v Třebechovicích pod Orebem
• 1940/1941–1949 Pomník Boženy Němcové, Hradec Králové, Pospíšilova ulice. Jedná se o návrh, který původně Škoda přihlásil do soutěže na pomník Boženy Němcové v Praze v roce 1940. V roce 1941 měla socha nahradit nacisty strženou sochu prezidenta Masaryka na dnešním Masarykově náměstí v Hradci Králové. Ze záměru ale sešlo. Nakonec byla socha v roce 1950 umístěna před budovou gymnázia na Pospíšilově ulici^[19][20]
• 1946–1949 Pomník Aloise Jiráska na Pražské předměstí v Hradci Králové^[21]
• 1947–1953 Znovu-odlití Pomníku Tomáše G. Masaryka v Hradci Králové^[22]

• 1927 Reliéf na průčelí budovy Podlipanského muzea v Českém Brodě^[23]
• 1928 Alegorie stavitelství pro činžovní dům Josefa Jihlavce v ulici Divišově 757, Hradec Králové^[24]
• 1930 Socha Koželuha a Jircháře pro Koželužskou školu v Hradci Králové^[25][26]
• 30. léta 20. století Reliéfy pro Národní banku Československou^[27]
• 30. léta 20. století Světlonoši na budově hlavního nádraží v Hradci Králové^[28]

• 1926–1933 Soutok Labe s Orlicí, Jiráskovy sady, Hradec Králové^[29]

• 30.–40. léta 20. století Bronzová plastika Boženky Řehákové^[30]

• 1946–1956 Socha Kováka v Kuklenách, Hradec Králové^[31]

• 

  (c) Gampe, CC BY-SA 3.0
  Reliéf na budově Podlipanského muzea v Českém Brodě, 1927
• 

  (c) I, Prazak, CC BY 2.5
  Pomník Ladislava Jana Pospíšila, Hradec Králové, 1933
• 
  Soutok Labe a Orlice, Hradec Králové, 1934
• 
  Světlonoši, hlavní nádraží, Hradec Králové, 1935
• 
  Pomník obětem světové války, Třebechovice pod Orebem, 1935
• 
  Pomník Jana Theobalda Helda, Třebechovice pod Orebem, 1935
• 
  Pomník Boženy Němcové, Hradec Králové, 1940

• Josef Škoda - sochy, 249. výstava Městského musea v Hradci Králové, 1. – 30. listopad 1942
• Dílo akademického sochaře Josefa Škody, souborná výstava, květen 1951, Hradec Králové

• Výstava Krásné jizby Družstevní práce, MPM Hradec Králové, prosinec 1929 – leden 1930, vystavující: Jan Trampota, Vojtěch Sedláček, Josef Škoda a Josef Sudek (1 618 návštěvníků)^[32]
• Umělci národu: Výstava soudobého umění v Praze, Praha, 23. leden – 28. únor 1943
• Člověk a práce, Výstavní síň Práce, Praha, květen 1946
• Bedřich Mudroch a Josef Škoda, 281. výstava Městského musea v Hradci Králové, 1948

• Stopy z bronzu a kamene: Josef Václav Škoda, Galerie moderního umění v Hradci Králové, 23. června 2023 – 14. ledna 2024, kurátor Jan Florentýn Báchor^[9]
• Plastika drobná a drobnější: Josef Václav Škoda, Galerie moderního umění v Hradci Králové, 16. únor – 29. září 2024, kurátoři Jan Florentýn Báchor a Kateřina Křížkovská^[2]

• Anděla Horová a kol. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. 1. vyd. Svazek 2. Praha: Academia, 1995. ISBN 80-200-0522-6. Heslo Škoda, Josef, s. 826–827. 
• VLČKOVÁ, Věra. Akademický sochař Josef Škoda - 100. výročí narození. Náš čas. 2. 5. 2001, roč. 41, čís. 17, s. 5. ISSN 1210-6321. 
• JAKL, Jan. Josef Škoda pomník Žižky nedokončil. Mladá fronta DNES : Východočeské vydání. 26. 8. 1999, roč. x, čís. 198, s. 4. ISSN 1210-1168. 
• KMOŠEK, Petr. Dílo stále živé : K osmdesátému pátému výročí narození sochaře Josefa Škody. Pochodeň : Orgán východočeského KV KSČ. 31. 5. 1986, čís. 126, s. 4. ISSN 1801-285X. 
• ŠKODA, Josef. Dílo akademického sochaře Josefa Škody: Upomínková publ. k souborné výstavě : Hradec Králové v květnu 1951. Hradec Králové: Krajské nakladatelství KNV, 1951. 31 s. 
• TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. 3. vyd. Svazek 2. Praha: Rudolf Ryšavý : Tvar, 1950. Heslo Škoda, Josef, s. 540–541. 
• ŠTĚRBA, Karel. Básník František Halas - na poslední návštěvě u sochaře Josefa Škody. Pochodeň : krajský orgán Komunistické strany Československa pro Královéhradecko. 4. 11. 1949, čís. 43, s. 6. ISSN 1801-285X. 
• ŠTĚRBA, Karel. Josef Škoda v práci i životě. Pochodeň : krajský orgán Komunistické strany Československa pro Královéhradecko. 26. 8. 1949, čís. 33, s. 4. ISSN 1801-285X. 
• šifra -šl. Soudruh Josef Škoda zemřel. Pochodeň : krajský orgán Komunistické strany Československa pro Královéhradecko. 19. 8. 1949, čís. 32, s. 4. ISSN 1801-285X. 
• Tvůrce pomníku M. Tyrše, akademický sochař bratr Josef Škoda z Hradce Králové s chotí u svého díla. Jas. 11. 11. 1932, čís. 46, s. 5. 
• BÁCHOR, Jan Florentýn. Umění ve veřejném prostoru Hradce Králové v období první republiky. Hradec Králové, 2022 [cit. 2023-01-02]. 80 s. bakalářská. Filozofická fakulta Univerzity Hradec Králové. Vedoucí práce Veronika Středová. Dostupné online.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Škoda na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Škoda (sochař)
• Josef Škoda v informačním systému abART
• Josef Škoda v informačním systému Socharstvi.info
• Josef Škoda v informačním systému Sochy a města
• Josef Škoda na stránkách Průvodce - Hradeckým Krajem
• Josef Škoda Archivováno 19. 2. 2008 na Wayback Machine. na stránkách PROSTOR – architektura, interiér, design