Josef Šusta

Prof. PhDr. Josef Šusta
prof. Josef Šusta
2. čs. ministr školství a nár. osvěty
Ve funkci: 15. září 1920 – 26. září 1921
Předchůdce	Gustav Habrman
Nástupce	Vavro Šrobár
Stranická příslušnost
Členství	nestraník
Narození	19. února 1874 Třeboň Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	27. května 1945 (ve věku 71 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Hřbitov Šárka
Rodiče	Josef Šusta
Alma mater	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Profese	historik, pedagog, spisovatel a akademik
Podpis
Commons	Josef Šusta
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Šusta (19. února 1874^{[1][pozn. 1]} Třeboň – 27. května 1945 Praha) byl český historik, spisovatel a politik, syn správce třeboňského panství Josefa Šusty (1835–1914). Patřil vedle historika Josefa Pekaře k předním žákům tzv. Gollovy školy. Vynikal znalostmi v oblasti světových a hospodářských dějin i dějin umění,^[2] k oblastem zájmu patřil český vrcholný středověk, reformace nebo moderní evropské politické dějiny. Za druhé světové války byl prezidentem České akademie věd a umění, pro přijetí této složité úlohy byl po válce obviněn z kolaborace, a svůj život proto ukončil sebevraždou.

Po studiích (1883–1899) v Českých Budějovicích (na gymnáziu Jana Valeriána Jirsíka byl spolužákem Emila Háchy^[3]), Praze (žák Jaroslava Golla) a Vídni (Ústav pro rakouský dějezpyt) pokračoval studijním pobytem v Itálii (Rakouský historický ústav v Římě, Vatikánský archiv).

Byl generačním druhem Josefa Pekaře, profesorem všeobecných dějin Univerzity Karlovy (1910), děkanem filozofické fakulty (1916),^[4] prezidentem České akademie věd a umění (1939–1945), habilitoval se prací Pius IV. Před pontifikátem a na začátku pontifikátu.

Jeho činnost měla klíčový význam v zařazení československé historie do kontextu světového vývoje a v oboru hospodářských a sociálních dějin. Kritizoval Františka Palackého za filozoficko-historickou koncepci českých dějin (vyzdvihl např. pozitivum německé kolonizace Čech v rozvoji území zakládáním měst a přílivem finančního kapitálu).

Byl nositelem (10. července 1934) francouzského řádu Komtura Čestné legie (Commandeur de l'Ordre National de la Légion d'honneur).

Přispíval mj. do Lumíra, Lidových novin a Venkova. Měl kritický vztah k římskokatolické církvi – vystoupil z ní po návratu ze studijního pobytu v Itálii a Vatikánu.^[zdroj?][5]

Od r. 1936 byl hlavním editorem šestisvazkových Dějin lidstva od pravěku k dnešku, vydávaných nakladatelstvím Melantrich (do r. 1942 vyšlo šest svazků).^[zdroj?]

V letech 1920–1921 působil v úřednické vládě Jana Černého jako ministr školství (MŠANO).

Byl členem pátečníků, jednalo se o přítele T. G. Masaryka, Edvarda Beneše, Karla Čapka a blízkého přítele Maxe Dvořáka.

Po skončení druhé světové války byl obviněn z kolaborace (okupanti jej mj. přiměli vstoupit do Ligy proti bolševismu). Dne 27. května 1945 vyjel z Hanspaulky nejbližší cestou k Vltavě – přímou tramvají č. 11 – a spáchal sebevraždu skokem do Vltavy z Hlávkova mostu.^[3][6][7] V 50. letech byl pohřben na šáreckém hřbitově u kostela sv. Matěje.^[8]

• Die römische Kurie und das Konzil von Trient unter Pius IV. (Vídeň 1904–1914). Sv. 1 dostupný online.
• Purkrabské účty panství Novohradského z let 1390–1391 (Praha 1909). Dostupné online.
• Dvě knihy českých dějin. Kus středověké historie našeho kraje. Kniha první: Poslední Přemyslovci a jejich dědictví 1300–1308 (Praha 1917). Dostupné online.; Kniha druhá: Počátky lucemburské (Praha 1919). Dostupné online.
• Dějiny Evropy v letech 1812–1870 (Praha 1922–1923). Dostupné online.
• Světová politika v letech 1871–1914 (Praha 1924–1931). Dostupné online.
• Přemysl Otakar II. a římská koruna v roce 1255 (Praha 1930). Dostupné online.
• Dějepisectví : jeho vývoj v oblasti vzdělanosti západní ve středověku a době nové (Praha 1933). Dostupné online.
• Dějiny lidstva 4. Středověk vrcholný a stárnoucí (Praha 1942)
• Dějiny lidstva 5. V branách nového věku (Praha 1938) vč. redakce celého cyklu
• České dějiny – Soumrak Přemyslovců a jejich dědictví (Praha 1938), Král Cizinec (Praha 1939), Karel IV. Otec a syn 1333–1346 (Praha 1946), Karel IV. Za císařskou korunou 1346–1355 (Praha 1948)
• úvahy a kritiky (např. Macharův Řím, Lumír 36, 1908)
• přednáškové cykly (Rennaisance a papežství, Stolice dějin na Pražské universitě 1905–1906)

• Cizina (román, Praha 1914)
• Léta dětství a jinošství (Vzpomínky I – rodné Třeboňsko)
• Mladá léta učňovská a vandrovní. Praha-Vídeň-Řím (Vzpomínky II – vysokoškolská studia, počátky vědecké práce)

• ČECHURA, Jaroslav a ŠETŘILOVÁ, Jana. Dvě vzpomínky na Josefa Šustu. Osobnosti české minulosti. Historický obzor, 1995, 6 (7/8), s. 187-190.
• KOSATÍK, Pavel. Česká inteligence : od Jaroslava Golla po Magora. Praha: Mladá fronta, 2011. 392 s. ISBN 978-80-204-2373-3. 
• KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví : od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 1065 s. ISBN 80-7106-252-9. 
• LACH, Jiří: Josef Šusta a Dějiny lidstva. Olomouc, Vydavatelství Univerzity Palackého 2001, 182 s. ISBN 80-244-0210-6
• LACH, Jiří: Životní osudy historika Josefa Šusty. In: ŠUSTA, Josef: Dvě knihy českých dějin II. Počátky lucemburské 1308-1320. Praha, Argo 2002, 42 s. ISBN 80-7203-377-8.
• LACH, Jiří: Josef Šusta 1874-1945. A History of a Life. A Life in History. Olomouc, Vydavatelství Univerzity Palackého 2003, XIV + 105 s. ISBN 80-244-0810-4
• Josef Šusta a František Hrubý ve vzájemné korespondenci. Prameny dějin moravských. Edd. BOROVSKÝ, Tomáš – LACH, Jiří. Brno, Matice moravská 2006, s. 9-57 (studie), 61-272 (edice). ISBN 80-86488-30-6.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Šusta na Wikimedia Commons
• Autor Josef Šusta ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Šusta
• Digitalizovaná díla Josefa Šusty v České digitální knihovně
• Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
• Josef Šusta v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
• Strasti prezidenta České akademie Josefa Šusty
• Jiří Lach: Šustovy italské pobyty a jejich obraz v románu Cizina (na stránkách Archivováno 16. 11. 2008 na Wayback Machine. VKOL)
• Josef Šusta: Dvacet let od počátku Velké války – unikátní záznam rozhlasové přednášky prof. Josefa Šusty z července 1934