Josef Alois Kouble

Reverendus Dominus Josef Alois Kouble
římskokatolický kněz
R.D. Josef Kouble
Církev	římskokatolická
Provincie	česká
Diecéze	litoměřická
Znak
Svěcení
Kněžské svěcení	25. srpna 1849
Osobní údaje
Datum narození	3. srpna 1825
Místo narození	Bozkov Rakouské císařství Rakouské císařství
Datum úmrtí	7. července 1886 (ve věku 60 let)
Místo úmrtí	Bozkov Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtí	cévní mozková příhoda
Povolání	spisovatel a katolický duchovní
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Alois Kouble (3. srpna 1825, Bozkov^[1] – 7. července, 1886 tamtéž) byl český římskokatolický kněz, spisovatel-humorista a organizátor kulturního života v Podkrkonoší. Dlouhodobě řídil divadlo ve Vysokém nad Jizerou. Psal povídky a epigramy. Sbíral nářečí místních obyvatel. Jeho životní příběh a dílo inspirovaly mimo jiné Karla Václava Raise a Antala Staška.

Narodil se v Bozkově u Semil v domě č. 100. Vystudoval jičínské gymnázium. Potom studoval bohosloví v Praze a Litoměřicích, na kněze byl vysvěcen 25. srpna 1849.^[2]

Dlouhodobě působil jako kaplan ve Vysokém nad Jizerou, kde aktivně podporoval českou kulturu. Roku 1856 byl zvolen ředitelem místního divadla a tuto funkci zastával osmnáct let. Nakupoval a půjčoval knihy a časopisy. Naslouchal horalům, zapisoval si jejich nářečí^[3] a svou sbírku uveřejnil v Časopise Musea království Českého; tím zachránil řadu výrazů před zapomenutím. Z jeho práce později čerpali spisovatelé Karel Václav Rais a Antal Stašek nebo autor slovníku František Štěpán Kott.^[2]

Později se stal farářem v Osečné, Příchovicích a Semilech. Nakonec se vrátil jako farář do rodného Bozkova,^[3] kde zemřel 7. července 1886 na „ochrnutí mozku“ (cévní mozkovou příhodu).^[4]

Jako spisovatel byl především humorista.^[2] Některé texty publikoval pod pseudonymy: Boskovský, Josef z Hor, Kuba nebo Josef Kovářů.

V době Bachova absolutismu vydával spolu s Fr. Drahoňovským ručně psaný časopis Ježek po srsti a proti srsti; jejich sbírku dlouhá léta uchovával učitel Mařatka ve Staré Vsi u Vysokého.^[3]

Roku 1860 s Drahoňovským sestavil humoristický almanach Krakonoš a vydal jej ve Vilímkově nakladatelství. Přispěl do něj jednou ze svých nejlepších prací, humoreskou Se sněhem spadlý ženich.^[2]

Velmi vlivnou prací byl jeho článek Podřečí severních Čech, který vyšel spolu s dodatky v Časopise Musea království Českého r. 1864.^[5] Jak již bylo zmíněno, využíval nářeční prvky z této sbírky např. Karel Václav Rais v románech Zapadlí vlastenci nebo O ztraceném ševci.^[2]

Knižně vydal:

• Zrnka české soli (1862), sbírka epigramů
• Překvapení : činohra v jednom jednání (1867)
• Rybrcol druhý na Krkonoších : dramatický žert ve dvou jednáních pro mládež (1867)

Kouble byl svými současníky uznávaný pro vlastenectví a ušlechtilý charakter. Měl smysl pro humor, bez závisti a škarohlídství. Svou kulturní a osvětovou činností i sběrem místního nářečí inspiroval další autory.

Pro Karla Václava Raise, který ve svých pracích využíval sebraná nářeční „zrnka“,^[2] se stal předlohou pro postavu pátera Chvály v Zapadlých vlastencích.^[6]

Kouble se osobně znal s Antalem Staškem, který jako student jezdil do Vysokého na prázdniny a v 80. letech se stal advokátem v Semilech. I ten využíval sebrané krkonošské nářečí ve svých dílech.^[2]

Politik Karel Kramář, rodák z Vysokého, byl Koubleho žákem na obecné škole.^[2]

V srpnu 1940, u příležitosti 115. narozenin, byl na Koubleho hrobě umístěn nový kamenný pomník. Místní občané tak ocenili jeho buditelské úsilí, které v té době ještě bylo v živé paměti.^[7]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Alois Kouble na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Alois Kouble
• Josef Alois Kouble v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
• Václav Petera: Géniové církve a vlasti – Josef Alois Kouble^{[nedostupný zdroj]}