Josef Alois z Windisch-Grätze
Princ Josef Windischgrätz | |
---|---|
Kapitán císařské gardy | |
Ve funkci: 1890 – 1906 | |
Předchůdce | Alexander von Koller |
Nástupce | Friedrich von Beck-Rzikowsky |
Vojenská služba | |
Služba | Rakousko-Uhersko |
Hodnost | generál jezdectva (1890), polní podmaršál (1882), generálmajor (1877) |
Narození | 23. června 1831 Praha |
Úmrtí | 18. října 1906 (ve věku 75 let) Vídeň |
Titul | princ |
Choť | Marie Taglioni (od 1866) |
Rodiče | Alfred z Windisch-Grätze a Marie Eleonora ze Schwarzenbergu |
Děti | František z Windisch-Grätze |
Profese | důstojník |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Josef Alois Mikuláš Pavel Jan Křtitel princ z Windischgrätze (německy Joseph Aloys Niklas Paul Johann Baptist Prinz von und zu Windischgrätz, 22. června 1831 Praha – 18. října 1906 Vídeň) byl česko-rakouský šlechtic z rodu Windischgrätzů. V hodnosti generála rakousko-uherské armády byl účastníkem několika válek a jako potomek významné rodiny prodělal rychlou kariéru (jeho otcem byl maršál Alfred z Windischgrätze). Zastával velitelské posty u různých posádek v monarchii, v roce 1890 dosáhl hodnosti generála jezdectva a nakonec zastával čestnou funkci velitele jedné z císařských gard (1890–1906).
Životopis
Narodil se v Praze jako nejmladší syn polního maršála Alfreda Windischgrätze (1787–1862) ze starého šlechtického rodu Windischgrätzů původem ze Slovinska[1] a jeho manželky Marie Eleonory, rozené princezny Schwarzenbergové (1796–1848).[2]
Od mládí sloužil v armádě a díky svému původu rychle postupoval v hodnostech, v roce 1864 byl již majorem. Po prusko-rakouské válce sloužil v hodnosti podplukovníka u 4. husarského pluku v Klatovech. V roce 1869 byl povýšen na plukovníka a poté velel 12. husarskému pluku v Haliči.[3][4]
V roce 1877 dosáhl hodnosti generálmajora a poté byl velitelem jezdecké brigády v Šoproni,[5] jako velitel pěchotní brigády byl později převelen do Košic.[6] V roce 1882 byl povýšen na polního podmaršála a poté byl velitelem 2. pěchotní divize ve Vídni.[7] Nakonec dosáhl hodnosti generála jezdectva (1890)[8][9] a v letech 1890–1906 zastával čestnou hodnost kapitána císařské gardy harcířů (Ersten Arcieren Leibgarde).[10][11]
Tituly a ocenění
Jako syn knížete užíval od narození titul prince s nárokem na oslovení Jasnost (Durchlaucht) V roce 1882 získal titul c. k. komořího[12] a v roce 1889 byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence. Za zásluhy byl nositelem velkokříže Leopoldova řádu, Vojenského záslužného kříže s válečnou dekorací a Vojenské záslužné medaile. Několik vyznamenání obdržel také od zahraničních panovníků, byl nositelem velkokříže belgického Leopoldova řádu, švédského Řádu meče, Řádu rumunské hvězdy, italského Řádu sv. Mořice a Lazara, dánského Danebrožského řádu a saského Albrechtova řádu, dále pak nositelem pruského Řádu červené orlice I. třídy a rytířem Řádu württemberské koruny.[13] Od roku 1887 byl čestným majitelem 11. husarského pluku.[14][15]
V roce 1866 se v Berlíně oženil s Marií Taglioni (1830–1891), bývalou primabalerinou berlínského státního baletu. Z jejich manželství se narodil syn František Serafín (1867–1947).[16]
Jeho nejstarší bratr Alfred II. z Windischgrätze byl dědicem knížecího titulu a rozsáhlého majetku v Čechách (Tachov, Kladruby), zároveň sloužil v armádě a dosáhl hodnosti polního podmaršála. Vysokých postů ve vojsku dosáhli také další bratři August Josef (1828–1910) a Ludvík (1830–1904).
Odkazy
Reference
- ↑ Ottův slovník naučný, díl XXVII.; Praha, 1908; s. 251–252
- ↑ Rodokmen Windischgrätzů dostupné online
- ↑ Kais. königl. Militär Schematismus für 1869–1870; Vídeň, 1869; s. 601 dostupné online
- ↑ Kais. königl. Militär Schematismus für 1871; Vídeň, 1871; s. 601 dostupné online
- ↑ Kais. königl. Militär Schematismus für 1878; Vídeň, 1877; s. 113 dostupné online
- ↑ Kais. königl. Militär Schematismus für 1881; Vídeň, 1880; s. 119 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 30 dostupné online
- ↑ Seznam generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 203 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů císařské Arcièren-Leibgarde in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 54 dostupné online
- ↑ Gothaischer genealogischer Hofkalender, Gotha, 1893; s. 260 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 272 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Josefa Windischgrätze in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 15 dostupné online
- ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 714 dostupné online
- ↑ Husarský pluk č. 11 na webu valka.cz dostupné online
- ↑ Rodina Josefa Windischgrätze na webu geni.com dostupné online
Literatura
- HOFMANN, Gustav: Rodinný archiv Windischgrätz 1226–1945; Státní oblastní archiv v Plzni, 1976 (materiály k osobě Josefa Windischgrätze s. 557 ad.) dostupné online
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Wappen Windisch-Graetz
Windisch-Graetz, Josef Prinz zu, 1831-1906