Josef Anýž

Josef Anýž
Josef Anýž (1898)
Josef Anýž (1898)
poslanec sněmu království Českého
Ve funkci:
1895 – 1912
Stranická příslušnost
ČlenstvíMladočeši

Narození29. února 1852
Hořovice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí27. června 1912 (ve věku 60 let)
Praha-Nové Město
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtísrdeční selhání
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
SídloPraha II (od 1881)
Alma materČeské vysoké učení technické v Praze
Profesepolitik, novinář a pedagog
CommonsJosef Anýž
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Josef Anýž (vlevo) se svou sestrou a velkoobchodníkem s kávou Kulíkem na náměstí sv. Blažeje, Dubrovník, 1911
Poslanci Josef Anýž, Pavel Blaho (agrárník), Karel Adámek a Eduard Šubrt  v Luhačovicích 1911
Národní listy ze dne 27.6.1912, titulní strana  s oznámením úmrtí Josefa Anýže

Josef Anýž (29. února 1852 Hořovice[1]27. června 1912 Praha-Nové Město[2]) byl český politik, novinář a pedagog.

Život

Byl nejstarším z deseti dětí hořovického obchodníka s dřívím Josef Anýže (* 1824). Jeho rodný dům č. p. 16 stával v Hořovicích v Pražské ulici vedle domu „U modré boty“, přímo v ose dnešní Jiráskovy ulice.[3] Obecnou školu navštěvoval Anýž ve Velké Vísce, protože v té době Hořovice ještě vlastní školu neměly. Na radu učitelů ho rodiče dali na vyšší reálnou školu v Praze, poté absolvoval pražskou polytechniku. Již za studentských let se zapojil do vznikajícího národního života a byl činný v mnoha spolcích. Zpočátku působil jako učitel Vocelova pražského ústavu a Ženského výrobního spolku[4]. Po soukromých studiích byl jmenován suplujícím profesorem na Karlo-Ferdinandově c. k. univerzitě a suplujícím profesorem české vyšší reálky v Praze, kde sám studoval. Vyučoval tam matematiku a deskriptivu. V roce 1878 se rozloučil s povoláním učitele a nastoupil redakce politického časopisu Občan v Brně[4] a v roce 1879 přešel do pražské redakce Šimáčkova Posla z Prahy a odtud později do Českých novin. Od roku 1882 už byl členem redakce Národních listů a po smrti Josefa Baráka se v  listopadu 1883 stal šéfredaktorem tohoto tehdy největšího a nejvlivnějšího deníku. Byl jím až do své smrti, tj. celých 29 let. Anýžův plat činil na vrcholu jeho kariéry podle dochované smlouvy z roku 1910 ročně 6240 korun plus nemocenské a sociální pojištění. Své práci v novinách byl do té míry oddán, že stejně jako předtím Grégr odmítl kandidaturu do vídeňské říšské rady. V rodině původního vydavatele Národních listů Julia Grégra požíval Anýž značné důvěry - když se v roce 1893 nemocný Grégr vzdal veškeré činnosti, pověřilo redakční direktorium vydáváním listu právě Anýže a když v roce 1896 Grégr zemřel, stal se Anýž ze závěti poručníkem Grégrových nezletilých dětí. Pro své sociální cítění byl také znám svými přednáškami v dělnických spolcích a působením v Národní jednotě severočeské a pošumavské[4]. Vedl demokratický spolek Havlíček. Byl členem spolku pro zbudování pomníku mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí, nejvíce oceňoval návrh řešení Ladislava Šalouna. Od roku 1902 byl členem zemské školní rady a byl zároveň členem výboru Ústřední matice školské[4], získáváním prostředků aktivně podporoval zakládání českojazyčných škol v jazykově smíšených oblastech Rakouska-Uherska. Na úrovni ministerstva vyučování se zasadil též o zřízení reálného gymnázia v Berouně. K jeho dobré znalosti školských poměrů přispívala spolupráce s redaktorem F.V. Moravcem a s Jindřichem Metelkou. V roce 1895 byl zvolen zemským poslancem sněmu království Českého za Hořovice, Beroun, Radnice a Rokycany. Na půdě sněmu se zasloužil mj. zejména o úpravu učitelských platů a v roce 1899 o vydání průvodních předpisů ke školnímu řádu. Mezi poslanci představoval spíše radikální křídlo, za autoritativní postoj Národních listů bylo po volbách v roce 1900 považováno Anýžovo rozhodnutí nepřijmout do poslaneckého klubu agrárníky a národní sociály, což ovšem v konečném důsledku vedlo k určitému oslabení strany.

Byl členem Národní strany svobodomyslné – mladočechů a byl znám svým protirakouským smýšlením. Jako šéfredaktor periodika ve své době utvářejícího veřejné mínění byl, i s ohledem na jeho poslanecký post, respektovanou osobou, v souvislosti s uveřejňovanými články však čelil i žalobám. V některých případech sám požádal o zbavení poslanecké imunity. Anýž byl zastáncem ideje panslavismu, na Slovenské výstavě v Hodoníně v roce 1905 pronesl toto „(...) jsme jediný národ českoslovanský. Naší chybou a slabostí bylo, že nás dovedli Němci rozdělit a nad námi panovat. Víme, že v této říši jsou vlády, které četným národům říše berou nejdražší kulturní statek: jejich národní jazyk. Tím ztěžuje se jejich pokrok i ve všem ostatním. Na to, co Maďaři páší na Slovácích, dívá se celá Evropa s klidem.“ S mnoha dalšími osobnostmi vystoupil 1. března 1908 na velkolepém pohřbu básníka Svatopluka Čecha. Byl také jedním ze svolavatelů tzv. reskriptové schůze v Praze v roce 1893, jejíž potlačení vyústilo 13. září toho roku k uvalení výjimečného stavu na Prahu a okolí. Ten trval až do roku 1895, v tomto období byly Národní listy téměř obden konfiskovány a hrozilo jim zastavení. Anýž se svým právním zástupcem Janem Podlipným však noviny proti státním návladním vždy úspěšně bránil. V roce 1911 dostal informaci, že žamberský soudce a poslanec české národně sociální strany Karel Šviha je tajným spolupracovníkem c.k. policie. Národní listy byly orgánem mladočeské strany - Národní strany svobodomyslné, která v té době vyjednávala volební koalici právě s národními socialisty, proto se Anýž rozhodl celou věc nepublikovat. Na základě dokumentů z Anýžovi redakční pozůstalosti odstartoval tento skandál až v roce 1914 jeho následovník Servác Heller. Svatopluk Machar tuto událost komentuje ve svém díle Satiricon a Anýže zmiňuje v části Musa Pedestris v oddíle 7. Krátce před smrtí, 30. dubna 1912, obdržel Anýž Zlatou medaili města Prahy za zásluhy.

Zemřel 27. června 1912 v půl osmé ráno ve svém pražském bytě ve Vojtěšské ulici č. 240/11. Jako příčinu smrti stanovili přivolaní lékaři srdeční selhání. Smuteční oznámení vyšlo téhož den na titulní straně večerního vydání Národních listů. Mezi účastníky pohřebního průvodu, který se 2. července vydal ze sídla deníku, kde bylo tělo vystaveno, na Vyšehrad, byli Alois Jirásek, Jaroslav Kvapil, primátor města Prahy Karel Groš, poslanci Alois Rašín, Karel Kramář a mnoho dalších osobností z veřejného života. Pohřben je na Vyšehradském hřbitově[5], hrobka č. 6, odd. VI. Autorem Anýžova náhrobku je jeho příbuzný řezbář, návrhář a výrobce kovových uměleckých předmětů Franta Anýž.[3]

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Hořovice
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv.Vojtěcha na Novém Městě pražském
  3. a b Zdeněk Samec proměny PN č.16/2012. www.podbrdskenoviny.cz [online]. [cit. 2013-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-02. 
  4. a b c d www.podbrdsko-encyklopedie.cz/. www.podbrdsko-encyklopedie.cz [online]. [cit. 2013-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-03. 
  5. hrob Josefa Anýže na vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-23. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Habsburg Monarchy.svg

↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Šéfredaktor Národních listů a poslanec Josef Anýž (vlevo), Anýžova sestra a velkoobchodník s kávou Kulík (vpravo), náměstí sv. Blažeje, Dubrovník, 1911.JPG
Šéfredaktor Národních listů a poslanec Josef Anýž (vlevo), Anýžova sestra a velkoobchodník s kávou Kulík (vpravo), náměstí sv. Blažeje, Dubrovník, 1911
Josef Anýž, Pavel Blaho, Karel Adámek a Eduard Šubrt v Luhačovicích 1911.JPG
Poslanci Josef Anýž, Pavel Blaho, Karel Adámek a Eduard Šubrt v Luhačovicích 1911
Národní listy ze dne 27.6.1912, titulní strana s úmrtním oznámením Josefa Anýže.jpg
Národní listy ze dne 27.6.1912, titulní strana s úmrtním oznámením Josefa Anýže
Josef Anýž.JPG
Josef Anýž (29.2.1852 Hořovice - 27.6.1912 Praha, český politik, novinář a pedagog