Josef Antonín Háša

Josef Antonín Háša
Narození25. listopadu 1902
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí17. září 1952 (ve věku 49 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánípodnikatel, filmový producent a divadelní ředitel
DětiJan Háša 1. syn Pavel Háša 2. syn
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Antonín Háša, psáno také Haša[1] (25. listopadu 1902[2], Praha – 17. září 1952, Praha) byl český filmový producent, divadelní podnikatel a ředitel, zakladatel kabaretu Červené eso.

Život

Studium, první zaměstnání

Narodil se v Praze na Smíchově zámečníkovi Josefu Hášovi. Vystudoval reálné gymnázium a následně absolvoval abiturientský kurs na Obchodní akademii. Pak pracoval ve firmě Eta v Praze Vršovicích.

Divadlo

Režisér Jindřich Honzl jej seznámil s Janem Werichem krátce po prvním uvedení hry Vest Pocket Revue, kdy V+W hledali někoho, kdo by bych ochoten investovat do divadla.

V roce 1927 se tak stal Háša spolumajitelem Osvobozeného divadla[1]. Úvodní Hášův vklad činil 10.000 Kč a byl použit jako záloha na celoroční pronájem divadla v Umělecké besedě. Bylo pronajato na pátky, soboty a neděle v celé sezóně 1927/1928[3]. V Osvobozeném divadle působil od 15. září 1927 Háša oficiálně ve funkci administrativního (provozního) ředitele.

Osvobozené divadlo působilo zprvu v Umělecké besedě, později Háša zorganizoval přesun do Adrie na Václavském náměstí[4], kterou v září 1928 opouštěl Vlasta Burian a pak Háša našel působiště v novém obchodním paláci „U Nováků“ ve Vodičkově ulici[5], když přesvědčil majitele Josefa Nováka, aby jim pronajal divadelní prostory v budově. Divadlo mělo nejmodernější technické zařízení, dílny, pohodlné šatny a rozsáhlé zákulisí. Hlediště bylo schopné pojmout téměř tisíc lidí[6].

V Osvobozeném divadle působil Háša až do přelomu let 1931/1932.


Časopis

Byl současně majitelem a vydavatelem časopisu Osvobozeného divadla s názvem „Vest Pocket Revue“, který vyšel jako měsíčník v 7 číslech v období říjen 1929 až červen 1930. Časopis řídila Staša Jílovská, za redakci odpovídal Jan Mikota a tisk zajišťovala tiskárna Melantrichu[7].

Film

Jak rostl postupně zájem o hry V+W a Ježkovu hudbu, rozhodli se v roce 1931 pro natáčení filmů. V dubnu téhož roku byla zaregistrována veřejná filmová společnost VAW (V&W a spol.), jejímž prezidentem se stal Háša a hlavními podílníky Werich a Voskovec[8]. Háša měl dlouhodobé plány na natáčení několika filmů ročně. Společnost měla spolupracovat s francouzskou firmou Le Film Francais a pražskou společností konsorcia Gaumont-Franco-Film-Aubert. Prvním a nakonec jediným natočeným filmem byl Pudr a benzín, v režii Jindřicha Honzla. Film byl natáčen v pařížských ateliérech společnosti Gaumont a v exteriérech v Praze, Dobříši a v severních Čechách. Gaumont poskytl tehdy nejmodernější zvukový systém Radiocinema, umožňující také živé snímání zvuků okolního prostředí. Přes plánované natáčení v rozsahu pěti týdnů došlo ke značnému skluzu a Osvobozené divadlo tak zahájilo sezónu až v listopadu. Film měl premiéru 15. ledna 1932.

Po natočení filmu se firma ocitla v dluzích a exekuci a spory kolem vyúčtování nákladů vedly k trvalé roztržce mezi Hášou a dvojicí V+W a k odchodu Háši z Osvobozeného divadla na přelomu let 1931/1932[9]. Dluhy za natáčení musely být uhrazeny z tržby úspěšných her Golem a Caesar a V+W se museli nadále soustředit především na divadlo[10]. Protože se filmová společnost VAW rozpadla, další film dvojice V+W (Peníze nebo život) pak byl v roce 1932 pro Lloyd Film a AB Studio v Praze.

Červené eso

Po odchodu z Osvobozeného divadla založil v roce 1932 Háša „politický kabaret“ Červené eso, fungující v paláci ČTK, v nynější Opletalově ulici. V kabaretu působil také velký orchestr, hrající hot jazz. Kapelníkem byl E. F. Burian[11]. V kabaretu vystupovali mimo jiné také Ferenc Futurista a Jára Kohout. Kabaret ukončil svoji činnost z finančních důvodů v roce 1933.

Další působení

Po krachu Červeného esa se stal Háša propagačním pracovníkem v Melantrichu. Od roku 1938 byl pak ředitelem továrny na gramofonové desky Esta. Po odchodu z firmy v roce 1940 založil vlastní firmu Gramostudio v Havířské ulici v Praze (firma byla také krytím pro odbojovou činnost za války)[12]. Po válce jej ministr Kopecký jmenoval zmocněncem pro gramofonový průmysl. V roce 1946 se stal ředitelem národního podniku Gramofonový průmysl (předchůdce Supraphonu).

Na začátku roku 1949 založil v suterénních prostorách budovy ČTK v Opletalově ulici v Praze Divadlo hudby[13].

Rodina, smrt

Měl dva syny – Pavla Hášu (1929–2009), scenáristu a režiséra, manžela herečky Květy Fialové a MUDr. Jana Hášu (1925–1998), internistu v pražské Vojenské nemocnici, u kterého se léčil také Jan Werich[12].

Josef Antonín Háša zemřel v září 1952 na rakovinu[12].

Zajímavosti

  • Na svatbě Jana Wericha dne 1. 7. 1929 byl Háša jedním ze svědků (druhým byl Voskovec).
  • Háša si spolu s Jindřichem Štyrským a s Toyen zřídil v pasáži „U Nováků“ módní studio „Togo“. Stříkací metodou zde zdobili jemné textilie – šály, šátky, dámské prádlo a kravaty[14],[15]
  • Háša plánoval využít časopis Vest Pocket Revue také pro předpremiérové kampaně. Chtěl vyvolat kult Vestpocketky a použít jména Vest Pocket pro různé podniky s účastí nebo patronátem V+W. Plánoval i společné akce s populárním loutkovým divadlem Josefa Skupy, kdy Spejbl a Hurvínek měli spojit síly s V+W ve Vest-Pocket-Varieté. Plány se však neuskutečnily a časopis přestal vycházet v červnu 1930[16].
  • Když byl soubor Osvobozeného divadla na turné se zájezdovým programem s názvem Varieté Revue (od května 1930, celkem 49 představení), Háša s cílem zlepšení finanční situace divadla pronajal pražskou scénu olomoucké a brněnské operetě[17].
  • Od října 1929 umožnil v Osvobozeném divadle s cílem zvýšení výnosů také vystupování Mertenova divadla pro děti (Vojta Merten) s jeho tehdy populárním Kašpárkem[18]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b František Cinger: Tiskoví magnáti Voskovec a Werich, Akropolis, Praha, 2008, str. 11 v části „Lokální patriot“, ISBN 978-80-7304-099-4
  2. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2019-06-25]. Dostupné online. 
  3. ↑ Michal Schonberg: Osvobozené, Odeon, Praha, 1992, str. 62
  4. ↑ Michal Schonberg: Osvobozené, Odeon, Praha, 1992, str. 77
  5. ↑ František Cinger: Tiskoví magnáti Voskovec a Werich, Akropolis, Praha, 2008, str. 45 v části „Vest Pocket Revue“, ISBN 978-80-7304-099-4
  6. ↑ Michal Schonberg: Osvobozené, Odeon, Praha, 1992, str. 98
  7. ↑ František Cinger: Tiskoví magnáti Voskovec a Werich, Akropolis, Praha, 2008, str. 3, 92 v části „Vest Pocket Revue“, ISBN 978-80-7304-099-4
  8. ↑ Michal Schonberg: Osvobozené, Odeon, Praha, 1992, str. 144
  9. ↑ František Cinger: Tiskoví magnáti Voskovec a Werich, Akropolis, Praha, 2008, str. 12-3 v části „Lokální patriot“, ISBN 978-80-7304-099-4
  10. ↑ Michal Schonberg: Osvobozené, Odeon, Praha, 1992, str. 164
  11. ↑ Jaroslav Kladiva: E. F. Burian, Jazzová sekce, Praha, 1982, str. 104
  12. ↑ a b c František Cinger: Tiskoví magnáti Voskovec a Werich, Akropolis, Praha, 2008, str. 13 v části „Lokální patriot“, ISBN 978-80-7304-099-4
  13. ↑ Supraphon: http://www.supraphon.cz/historie-spolecnosti/34-zalozeni-divadla-hudby
  14. ↑ František Cinger: Tiskoví magnáti Voskovec a Werich, Akropolis, Praha, 2008, str. 6-7 v části „Vest Pocket Revue“, ISBN 978-80-7304-099-4
  15. ↑ Academia: http://www.academia.cz/files/ukazky/9788020024428/ukazka.pdf Archivováno 16. 8. 2016 na Wayback Machine.
  16. ↑ Michal Schonberg: Osvobozené, Odeon, Praha, 1992, str. 99
  17. ↑ Michal Schonberg: Osvobozené, Odeon, Praha, 1992, str. 122
  18. ↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 416

Literatura

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“