Josef August Rakouský

Josef August Habsbursko-Lotrinský
arcivévoda Josef August Rakouský v roce 1916
Regent Maďarského království
Ve funkci: 6. srpna 1919 – 23. srpna 1919
Předchůdce	Sándor Garbai
Nástupce	Miklós Horthy
Vrchní velitel Jihotyrolské armádní skupiny
Ve funkci: 15. července 1918 – 26. října 1918
Předchůdce	Franz Conrad von Hötzendorf
Nástupce	Alexander von Krobatin
Velitel 6. armády
Ve funkci: 15. ledna 1918 – 15. července 1918
Předchůdce	nově zřízená funkce
Nástupce	Alois Schönburg-Hartenstein
Velitel 7. armádního sboru
Ve funkci: 18. listopadu 1914 – 22. listopadu 1916
Předchůdce	Andreas von Fail-Griessler
Nástupce	Georg Schariczer von Rény
Prezident Maďarské akademie věd
Ve funkci: 1936 – 1944
Předchůdce	Albert Berzeviczy
Nástupce	Gyula Kornis
Stranická příslušnost
Členství	nezávislý politik
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	polní maršál (1918), generálplukovník (1916), generál jezdectva (1914), polní podmaršál (1911), generálmajor (1908)
Rodné jméno	Joseph August Viktor Klemens Maria von Österreich
Narození	9. srpna 1872 Alcsútdoboz, Maďarsko
Úmrtí	6. července 1962 (ve věku 89 let) Rain, Straubing-Bogen, Bavorsko
Místo pohřbení	Feldafing, Bavorsko a posléze Hrobka palatinů v Budapešti
Choť	Augusta Marie Luisa Bavorská
Rodiče	Josef Karel Ludvík Habsbursko-Lotrinský Klotylda Sasko-Kobursko-Saalfeldská
Děti	Josef František Gisela Augusta Žofie Klementina Ladislav Luitpold Matyáš Josef Magdalena Marie
Příbuzní	Alžběta Klementina Habsbursko-Lotrinská, Marie Dorotea Habsbursko-Lotrinská, Markéta Klementina Habsbursko-Lotrinská, Ladislav Filip Habsbursko-Lotrinský, Alžběta Jindřiška Rakouská a Klotylda Habsbursko-Lotrinská (sourozenci) Josef Arpád Habsbursko-Lotrinský, Géza Habsbursko-Lotrinský[1], Michael Koloman Habsbursko-Lotrinský[1], Markéta Habsbursko-Lotrinská[1], Ilona Habsbursko-Lotrinská[1], Anna Terezie Habsbursko-Lotrinská[1], Štěpán Dominik Antonín Hubert Habsbursko-Lotrinský[1] a Marie Kynga Habsbursko-Lotrinská[1] (vnoučata)
Profese	politik a voják
Ocenění	Pour le Mérite Řád černé orlice velkokříž Řádu Karla III. komandér Vojenského řádu Marie Terezie rytíř Řádu zlatého rouna … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Archduke Joseph August of Austria
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef August Viktor Klemens Maria Rakouský (9. srpna 1872 Alcsútdoboz – 6. července 1962 Straubing) byl rakouský arcivévoda, člen Habsbursko-lotrinské dynastie. Od mládí sloužil v c. k. armádě, za první světové války velel armádním uskupením v Srbsku, na východní frontě a nakonec v Itálii. V armádě dosáhl nejvyšší hodnosti polního maršála (1918). Jako oblíbený člen uherské větve Habsburků sehrál důležitou úlohu i po zániku monarchie a v roce 1919 byl krátce regentem v Maďarsku. I později se v meziválečném období uplatňoval v různých sférách veřejného života a v letech 1936–1944 byl prezidentem Maďarské akademie věd.

Josef byl synem arcivévody Josefa Karla Ludvíka Rakouského a princezny Klotyldy Sasko-Kobursko-Gothajské. Jeho děd byl uherským palatinem, rovněž jeho otec žil převážně v Uhrách. Zde Josef August navštěvoval benediktinské gymnázium v Győru.

Po maturitě vstoupil jako poručík do c. k. armády, službu začínal u 1. pěšího pluku v Opavě, poté sloužil v Prešpurku a po povýšení na nadporučíka (1894) u dragounů v Brně. Po dosažení plnoletosti se jako arcivévody stal automaticky členem rakouské Panské sněmovny.^[2] V roce 1898 byl povýšen na kapitána a poté několik let strávil v Budapešti u královské uherské zeměbrany (jeho otec byl v té době vrchním velitelem zeměbrany). Postupoval v hodnostech (major 1902, podplukovník 1903, plukovník 1905). Od roku 1905 byl čestným majitelem 15. dragounského pluku.^[3] U zeměbrany dosáhl hodnosti generálmajora (1908), až jako polní podmaršál (1911) se vrátil k c. k. armádě a byl velitelem 31. pěší divize v Budapešti.^[4]

Jako velitel 31. pěší divize bojoval na začátku první světové války na srbské frontě,^[5] později byl přeložen do Haliče. V roce 1914 dosáhl hodnosti generála jezdectva^[6] a od září 1914 byl velitelem 7. armádního sboru.^[7][8] Po vyhlášení války ze strany Itálie byl přeložen na italskou frontu a zúčastnil se bitev na Soči. V listopadu 1916 se vrátil na východní frontu, kde bojoval proti ruským a rumunským vojskům. K datu 1. listopadu 1916 obdržel nově zřízenou armádní hodnost generálplukovníka. V lednu 1918 byl znovu povolán na italskou frontu, kde byl pověřen velením 6. armády, v létě téhož roku pak převzal vrchní velení nad 10. a 11. armádou (Jihotyrolská armádní skupina). Závěr války strávil na Balkáně, kde převzal velení Kövessovy. Těsně před zánikem monarchie byl jako historicky poslední osobnost povýšen do hodnosti rakousko-uherského polního maršála (24. října 1918).^[9] K datu 1. prosince 1918 byl v armádě penzionován.^[10]

Dne 27. října 1918 jej císař Karel I. jmenoval homo regius, svým zástupcem v Uhrách,^[11] protože z důvodu nepokojů byla nutná stálá přítomnost nositele monarchistického rozhodnutí v Budapešti. Maďarsko 16. listopadu 1918 vyhlásilo republiku a král se 13. listopadu zřekl veškerého podílu na vládních záležitostech. V dobách Maďarské republiky rad znělo jeho jméno Joseph von Alcsút. Po obnovení monarchie byl od 7. do 23. srpna 1919 říšským správcem, respektive regentem,^[12][11] a v této funkci byl později vystřídán admirálem Horthym.

Jako příslušník uherské větve Habsburků si díky své výborné znalosti maďarštiny a řadě kulturních zájmů udržoval popularitu v Maďarsku i v pozdějších letech a zastával funkce v řadě různých institucí. Od roku 1927 byl členem obnovené Horní sněmovny Maďarského království. Byl držitelem čestných doktorátů na univerzitách v Budapešti a Kluži. V letech 1936–1944 byl prezidentem Maďarské akademie věd. Na konci druhé světové války uprchl do USA (1944), později se vrátil do Evropy a žil v soukromí v Bavorsku u své sestry Margarety, provdané Thurn-Taxisové.

Zemřel 6. července 1962 ve věku 89 let v Rain/Straubingu v Německu.

Již v roce 1891 se stal rytířem prestižního Řádu zlatého rouna,^[13] během vojenské služby později získal řadu ocenění nejen v Rakousku-Uhersku, ale i od zahraničních panovníků.^[14][15] V roce 1917 byl dekorován Vojenským řádem Marie Terezie (jednalo se o první řádovou promoci od roku 1866 konanou v císařské vile Wartholz 17. srpna 1917).^[16][17]

• Řád zlatého rouna (1891)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Vojenský záslužný kříž III. třídy (1905)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• Vojenská záslužná medaile (1911)
• Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1914)
• velkokříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1915)
• Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1915)
• Vojenský záslužný kříž I. třídy s válečnou dekorací (1916)
• Karlův vojenský kříž (1916)
• komandérský kříž Řádu Marie Terezie (1917)
• velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána (1918)

• Řád svatého Huberta (Bavorsko, 1893)
• velkokříž Řádu svatého Josefa (Toskánsko, 1897)
• velkokříž Řádu sv. Alexandra (Bulharsko, 1905)
• Řád černé orlice (Německo, 1906)
• velkokříž Viktoriina řádu (Spojené království, 1908)
• velkokříž Řádu Karla III. (Španělsko, 1908)
• velkokříž Leopoldova řádu (Belgie, 1910)
• Železný kříž II. třídy (Německo, 1915)
• velkokříž Záslužného řádu bavorské koruny (Bavorsko, 1915)
• Železný kříž I. třídy (Německo, 1916)
• Pour le Mérite (Německo, 1917)

Dne 15. listopadu 1893 se oženil se s bavorskou princeznou Augustou Marií Luisou, dcerou Leopolda Maxmiliána Bavorského a arcivévodkyně Gisely Luisy Rakouské, dcery Františka Josefa I.

• Josef František (28. března 1895 – 25. září 1957), ⚭ 1924 Anna Pia Saská (4. května 1903 – 8. února 1976), dcera saského krále Fridricha Augusta III.
• Gisela Augusta (5. července 1897 – 30. března 1901)
• Žofie Klementina Augusta (11. března 1899 – 19. dubna 1978), zemřela svobodná a bezdětná
• Ladislav Luitpold (3. ledna 1902 – 29. srpna 1946)
• Matyáš Josef (26. června 1904 – 7. října 1905)
• Magdalena Marie (6. září 1909 – 11. května 2000)

Kromě psaní publikací též psal do vědeckých časopisů:^[18]

• In denWildnissen Afrikas. Jagdschilderungen aus dem Sudan, Neudamm 1908, 43 str.
• Weidmanns Erinnerungen. Wien-Budapest 1915,176 str.
• A világháboru, amílyennek én láttam (Světová válka, jak jsem ji zažil). Das Aktenmaterial gesammelt und zgst. von Dezsö Rubint/Rubinthy, 7 sv., Budapest 1926-1934
• Der italienische Sieg am Piave. Aus den Memoiren des Erzherzogs Josef, Roma 1936, 20 str.
• Ave crux, spes unica. 1945-1949 (Sammlung meiner von Herzen kommenden Gebete aus der Zeit meiner unglückseligen Verbannung), Clevland O. 1949, 88 str.
• Hohe Jagd. 75 Jahre Weidwerk, Slzburg-Stuttgart 1957, 422 str.

• BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 169–171 (heslo Josef August Erzeherzog von Österreich) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)
• HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 189–190. 

• Maďarsko
• Dějiny Maďarska
• Seznam prezidentů Maďarska

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef August Rakouský na Wikimedia Commons
• Arcivévoda Josef August na webu austro-hungarian army

Předchůdce: Karel I. (jako rakouský císař)

Zemský správce 1918

Nástupce: Mihály Károlyi

Předchůdce: Sándor Garbai

Zemský správce 1919

Nástupce: Miklós Horthy (jako regent MK)