Josef Augusta (paleontolog)

prof. RNDr. Josef Augusta
Narození17. března 1903
Rakousko-Uhersko Boskovice
Úmrtí4. února 1968 (ve věku 64 let)
Československo Praha
Povoláníspisovatel, paleontolog, vysokoškolský učitel, spisovatel literatury faktu a prozaik
Alma materMasarykova univerzita
Tématapaleontologie, geologie a popularizace vědy
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Studie Vývoj člověka – výsledek spolupráce J. Augusty s akademickou sochařkou Jaroslavou Lukešovou (1920-2007)

Josef Augusta (17. března 1903 Boskovice[1]4. února 1968 Praha) byl český paleontolog, pedagog a také autor populárně-vědeckých knih pro mládež i pro dospělé.

Život

Josef Augusta se narodil v jihomoravském městě Boskovice roku 1903 v rodině berního úředníka. Po absolvování klasického gymnázia v rodném městě vystudoval v letech 19211925 přírodní vědy na Masarykově univerzitě v Brně (studium zakončil doktorátem), na které setrval až do roku 1931 v roli asistenta geologického ústavu. Věnoval se především geologii a paleontologii. Po absolvování základní vojenské služby učil dva roky na měšťanské škole v Olešnici. Pokračoval v terénních výzkumech v oblasti Boskovické brázdy, kde se nacházela četná prehistorická naleziště. Věnoval se studiu obojživelníků a ryb z období prvohor a na toto téma publikoval několik vědeckých studií.[2]

Od roku 1933 působil v Geologicko-paleontologickém ústavu Univerzity Karlovy v Praze, kde mezi mnoha vědeckými publikacemi vydal společně s dr. M. Remešem první učebnici Úvod do všeobecné paleontologie (1936). V roce 1936 se stal docentem a později profesorem. Kvůli uzavření vysokých škol byl jmenován až po válce se zpětnou platností od roku 1939. V době války byl zaměstnancem Státního geologického ústavu a pracoval většinou na ostravských dolech. Začal psát svou první populárně-naučnou knihu z období pravěku Zavátý život (1941), ke které vytvořil ilustrace akademický malíř Zdeněk Burian. [2]

Po válce se Josef Augusta vrátil zpět do Prahy na své původní místo v Geologicko-paleontologickém ústavu UK. V letech 19571959 byl jmenován děkanem a od roku 1960 až do své smrti vedl katedru paleontologie na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Zemřel v Praze ve věku 64 let, pochován je v Lipníku nad Bečvou, rodišti své manželky. [2]

Ve své vědecké práci se Josef Augusta zprvu zabýval permskou flórou a studiem prvohorních krytolebců a ryb. Brzy se však stal významným popularizátorem zejména v oblasti paleontologie, ale i stratigrafie a geologie. Mezinárodního věhlasu dosáhl zejména rekonstrukcemi pravěké flóry a fauny ve spolupráci s akademickým malířem Zdeňkem Burianem. Své vědecké dílo publikoval v četných našich i zahraničních odborných časopisech. [3]

Josef Augusta je autorem sto dvaceti vědeckých publikací a řady populárně-naučných knih pro mládež i dospělé. Jako vědecký poradce se podílel na slavném filmu režiséra Karla Zemana Cesta do pravěku z roku 1955.

Literární dílo

  • Krytolebci ze spodního permu Boskovické brázdy na Moravě, 1936, vědecká publikace,
  • O glaukonitické vrstvě s rybími zbytky z křídy plaňanské, 1936, vědecká publikace,
  • Úvod do všeobecné paleontologie, 1936, vědecká publikace,
  • O larválních stadiích některých stegocephalů z českého permu, 1937, vědecká publikace,
  • Zavátý život, 1941, populárně-naučná kniha (první společná s malířem Zdeňkem Burianem), devět povídek ze života pravěkého tvorstva,
  • Divy prasvěta, 1942, populárně-naučná kniha (kronika pravěké přírody a tvorstva),
  • Karpatský jelen a jeho rod, 1943, vědecká publikace,
  • Draci a obři, 1947, populárně-naučná kniha (tvorstvo pohádek a starých přírodopisů),
  • Lovci jeskynních medvědů, 1947, populárně-naučná kniha (formou povídek přibližuje mladému čtenáři život neandertálského pračlověka),
  • Choroby a zranění pravěkých zvířat, 1948, vědecká publikace,
  • Ztracený svět, 1948, populárně-naučná kniha (beletristickou formou zpřístupněné paleontologické poznatky o životě pravěkých zvířat a o geologických epochách, ve kterých žila),
  • Pravěké ptactvo, 1949, populárně-naučná kniha (vypráví o předcích našich ptáků i o ptácích vymřelých, a to chronologicky i systematicky podle rodů),
  • Z hlubin pravěku, 1949, beletristicky zpracované příběhy, které popularizují paleontologické poznatky o pravěkých, dávno vymřelých zvířatech a jejich boji o potravu a barvitě popisují přírodu různých geologických epoch (některé kapitoly objasňují významné nálezy, např. mamuta zamrzlého v ledu na Sibiři, praptáka aj.),
  • Neandrtálci, 1951, kapitola z vývojových dějin člověka (učební pomůcka pro školy),
  • Z pradějin člověka, 1954, kniha shrnuje nejnovější poznatky o vývoji lidského plemene a na základě nálezů pozůstatků pravěkých lidí poutavě líčí jejich lovecký život, jejich postupné zdokonalování nástrojů a zbraní a jejich primitivní náboženské kulty a z nich vyplývající způsoby pohřbívání mrtvých,
  • Z pradějin tvorstva, 1954, kniha vypráví o vzniku a vývoji života na zemi, seznamuje postupně čtenáře se živočichy pravěkých moří, s prvotní suchozemskou květenou, s praobojživelníky, s plazími obludami doby druhohorní a s praptáky (závěrem je pojednáno o Darwinově teorii a jejích předchůdcích),
  • Lovci mamutů a sobů, 1955, kapitola z vývojových dějin člověka (učební pomůcka pro školy),
  • Pradějiny koně, 1955, kapitola z vývojových dějin živočišstva (učební pomůcka pro školy),
  • Hlubinami pravěku, 1956, populárně-naučná kniha (přehledem vývoje rostlinstva a živočišstva pro široké kruhy čtenářů),
  • Prehistoric Animals (Pravěká zvířata), 1956, anglicky,
  • Z vývojových a kulturních pradějin člověka, 1957, antropologická publikace líčící v hlavních rysech cestu, po níž se ubíral vývoj člověka od dávných prapředků až k dnešku,
  • Zrození Venuše, 1960, tři povídky o vzniku výtvarných děl pravěkých lidí,
  • Prehistoric Man (Pravěký člověk), 1960, anglicky,
  • Opolidé a předlidé, 1961, kniha popisuje archeologické nálezy dokládající vývoj člověka, portrétuje vynikající antropology a podává historii vědeckých vývojových teorií,
  • Prehistoric Reptiles and Birds, (anglické vydáni knihy Pravěké ptactvo), 1961,
  • Das Buch von den Mammuten (Kniha mamutů), 1962), německy,
  • Prehistoric Sea Monsters (Prehistorické vodní příšery), 1964, anglicky,
  • The Age Of Monsters (Věk obrů), 1966, anglicky,
  • U pravěkých lovců, 1971, (z pozůstalosti), povídky z mladšího období starší doby kamenné.

Knihy jsou však poplatné své době a reflektují tehdejší znalosti o pravěkém světě. Obzvláště patrné je to v případě druhohorních dinosaurů, které popisuje podle tehdejšího přesvědčení jako studenokrevné a pomalé plazy, zatímco dnes převažuje přesvědčení o hbitých a u některých druhů i neobvykle bystrých tvorů, kteří jsou příbuzensky bližší ptákům než plazům.

Pocty

V roce 2017 byl první ornitopodní dinosaurus, který byl objeven na území České republiky, pojmenován na počest Zdeňka Buriana a Josefa Augusty jako Burianosaurus augustai.[4]

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Boskovice
  2. a b c CODR, Milan; GLÜCKSELIG, Josef. Přemožitelé času, sv. 18. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Josef Augusta, s. 44–48. 
  3. Slovník české literatury. www.slovnikceskeliteratury.cz [online]. [cit. 2020-04-21]. Dostupné online. 
  4. SOCHA, Vladimír. Informační karta burianosaura. OSEL.cz [online]. 5. listopadu 2018. Dostupné online.  (česky)

Literatura

  • FORST, Vladimír a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 1. A–G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 91–92. 
  • Osobnosti – Česko: Ottův slovník. Praha: Ottovo nakl., 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 22. 
  • TOMEŠ, Josef a kol. Český biografický slovník XX. století: I. A–J. Praha: Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 32–33. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla a kol. Biografický slovník českých zemí: 1. sešit: A. Praha: Libri, 2004. 155 s. ISBN 80-7277-215-5. S. 139–140. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
VyvojCloveka.Jaroslava.Lukesova(1920-2007).jpg
Autor: Zdeněk Lukeš, Licence: CC BY-SA 3.0
Akademická sochařka Jaroslava Lukešová (1920-2007) v době svých studií vytvořila didakticky působivý "Vývoj člověka". Při tvorbě spolupracovala s českým paleontologem Prof. RNDr. Josefem Augustou. Vycházeli z tehdy známých aktuálních vědeckých poznatků. Odlitky s hlavami biologických předků člověka se dodnes nachází v různých zoologických zahradách světa.
Zdenek Burian and Josef Augusta.jpg
Painter Zdeněk Burian (left) and palaeontologist Josef Augusta (right), with Burian's then recently finished painting of an Iguanodon (1950)