Josef Bílý

arm. gen. Josef Bílý
generál Josef Bílý
Narození	30. června 1872 Ochoz u Zbonína České království České království
Úmrtí	28. září 1941 (ve věku 69 let) Praha Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Vojenská kariéra
Hodnost	armádní generál
Doba služby	1888-1935
Sloužil	Rakousko-uherská armáda Československá armáda
Války	I. světová válka
Podpis
multimediální obsah na Commons

Josef Bílý (30. červen 1872 Ochoz u Zbonína^{[1][p 1]} – 28. září 1941 Praha^[2]) byl český generál a velitel Obrany národa.

Služba v rakousko-uherské armádě

Po skončení základní školní docházky absolvoval v letech 1888 až 1892 kadetní školu pěchoty c.k. rakousko-uherské armády v Terstu a nastoupil službu u 15. pěšího pluku v Tarnopolu jako velitel čety a později praporový pobočník. V letech 1898 až 1900 absolvoval Vysokou školu vojenskou ve Vídni a poté odešel k 7. pěší divizi v Osijeku (Slavonie), později do Lvova a v roce 1906 do Terstu. Byl jmenován také učitelem taktiky a pořadové přípravy v kadetní škole ve Vídni. Na této pozici působil v letech 1908 až 1910. Odtud odešel ke 4. pěšímu pluku ve Vídni.

V hodnosti majora odjel 18. srpna 1914 jako velitel praporu na ruskou frontu I. světové války; zúčastnil se bojů v Haliči a Karpatech. Dne 3. července 1915 byl zraněn; zranění si léčil v polní nemocnici v Lublani. Po půl roce u vojenské vlády v Lublině byl v Brixenu jmenován velitelem praporu a od února 1917 velitelem zvláštní skupiny Oberstleutnant Bily na frontě u Asiaga. Vyučoval v informačním kurzu a v červnu 1918 se jako velitel 7. bosensko-hercegovinského pěšího pluku zúčastnil ofenzívy u Asiaga v Itálii.

V československé armádě

Po vzniku ČSR se Josef Bílý přihlásil do formující se československé armády v Praze a 28. listopadu 1918 se stal vojákem z povolání. V hodnosti plukovníka zastával funkce na oblastním a posádkovém velitelství v Českých Budějovicích. Od jara 1920 byl krátce velitelem pluku v Užhorodě a poté velitelem pěší brigády ve Frýdku (1920 až 1922). Již jako zkušený voják byl Josef Bílý 16. prosince 1921 povýšen na generála a jmenován zástupcem velitele Zemského vojenského velitelství v Brně.

V letech 1923 až 1928 velel 6. pěší divizi a absolvoval (1924) informační kurz pro generály ve francouzském Versailles. V letech 1928 až 1935 byl velitelem Zemského vojenského velitelství v Čechách v Praze. Dne 3. dubna 1928 byl povýšen do hodnosti divizního generála a 26. června 1931 do hodnosti armádního generála. Po 47 letech ve vojenské uniformě odešel k 1. červenci 1935 do výslužby.

Protinacistický odboj

Ihned od začátku německé okupace v březnu 1939 se generál Josef Bílý zapojil do odboje. Stal se členem tzv. Rady starších, kterou dále tvořili generálové Alois Eliáš, Hugo Vojta a Sergej Vojcechovský. Ta dala podnět k založení ilegální protinacistické vojenské odbojové organizace Obrana národa (ON) vzniklé koncem března 1939.^[3] Po 30. červnu 1939 se armádní generál Josef Bílý stal jejím hlavním velitelem, podléhal mu zemský velitel v Čechách generál Hugo Vojta a zemský velitel na Moravě generál Bohuslav Všetička.

Po řadě zatýkání se gestapu podařilo ON částečně paralyzovat. Bílý žil od prosince 1939 v ilegalitě. Dne 14. listopadu 1940 byl zatčen gestapem v chatě na Harusově kopci v katastru obce Radňovice u Nového Města na Moravě^{[4] [p 2]} a uvězněn Praze na Pankráci a v Terezíně.

Zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich po nástupu do funkce, aby zlomil odpor českých vlastenců, vydal hned první den svého úřadování Nařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě o vyhlášení civilního výjimečného stavu ze dne 27. září 1941, podle jehož § 2 se lze v případech souvisejících s veřejnou bezpečností a veřejným pořádkem odchýliti od platného práva.^{[p 3]} „Vyhlašuji na ochranu zájmů říše s účinností od 28. září 1941 dvanácti hodin až na další na území protektorátu Čechy a Morava civilní stav výjimečný…“ Ve zprávě nadřízeným Heydrich mj. napsal: „…za prvé: Pro přípravu velezrady odsoudil stanný soud v Praze armádního generála Josefa Bílého a divizního generála Hugo Vojtu, oba mimo službu, k trestu smrti…“ Trest smrti byl vykonán 28. září 1941 ve 21 hodin zastřelením.^{[5] [p 4]}

Na popravišti generál Bílý odmítl pásku na oči. Jeho poslední slova zněla: „Ať žije Československá republika! Psi, palte!“^[6]

Vyznamenání

Seznam vyznamenání.^[7]

• 1868 Jubilejní pamětní medaile 1868

• 1926 Řád medvědobijce, II. třídy - komandér

• 1898 Jubilejní pamětní medaile 1898

• 1907 Vojenská záslužná medaile, bronzová medaile

• 1908 Vojenský jubilejní kříž

• 1912 Vojenský záslužný kříž, III. třídy

• 1913 Vojenský služební odznak, III. třídy pro - důstojníky

• 1914 Vojenská záslužná medaile, stříbrná medaile

• 1915 Vojenský záslužný kříž, III. třídy

• 1915 Řád železné koruny, III. třídy - rytíř

• 1916 Řád Leopolda, V. třídy - důstojník

• 1918 Řád železné koruny, II. třídy - komandér

• 1923 Řád znovuzrozeného Polska, IV. třídy

• 1924 Řád čestné legie, IV. třídy – důstojník

• 1925 Řád italské koruny, III. třídy - důstojník

• 1925 Řád rumunské hvězdy, III. třídy - komtur

• 1926 Řád medvědobijce, II. třídy - komandér

• 1926 Řád svatého Sávy, II. třídy - velkodůstojník

• 1929 Řád čestné legie, III. třídy – komandér

• 1929 Řád Nilu II. třídy - velkodůstojník

• 1932 Řád rumunské koruny, II. třídy - velkodůstojník

• 1933 Řád jugoslávské koruny, II. třídy

• 1945 Československý válečný kříž 1939, in memoriam

• 1992 Řád Milana Rastislava Štefánika, II. třídy, in memoriam

• 2008 Kříž obrany státu ministra obrany České republiky, in memoriam

• 2018 Řád Bílého lva, I. třída vojenská skupina, in memoriam^[8]

Připomínky, pamětní desky

• Pamětní deska na domě ve Verdunské ulici (na adrese: Verdunská 801/17, 160 00 Praha 6 – Bubeneč), kde žil generál Josef Bílý do roku 1937 se svojí ženou Hanou Bílou.^[9]

JOSEF BÍLÝ // Zde žil v letech 1935-1937 rakouský podplukovník, / československý armádní generál / a první hlavní velitel Obrany národa. / Byl popraven 28.9.1941 v Praze-Ruzyni. // Jeho poslední slova byla // „Ať žije Československá republika! Psi, palte!“ //

Nápis na pamětní desce ve Verdunské ulici, text,  

• Generála Josefa Bílého připomíná pamětní deska (odhalená 16. května 2009) umístěná na vnější zdi kaple.^[10] Ta se nachází na vojenském hřbitově u Čížovské silnice poblíž jihočeského Písku (severozápadním směrem od Písku cca 3 km vzdušnou čarou od středu města) směrem na obec Čížová.^[10]

Armádní generál Josef Bílý / vrchní velitel odbojové organizace / Obrana národa / narozen 30. 6. 1872 v Ochozu / popraven 28. 9. 1941 v Praze ^[10]

Nápis na pamětní desce u Písku, text, ^[10]

• Jméno generála Josefa Bílého je uvedeno na pamětní desce v budově jízdárny bývalých Ruzyňských kasáren.^[11] Budova jízdárny se nachází v areálu vojenského útvaru v Praze-Ruzyni.^[11] Areál je součástí spojovacího vojska Armády České republiky.^[11] Jízdárna byla do současné podoby upravena v roce 2017.^[11] (text: ... Popraveni zastřelením / 28. září 1941 / armádní generál Josef Bílý 30. 6. 1872 – 28. 9. 1941 ...^[11])
• Na Staroměstské radnici převzali (v lednu roku 2018) z rukou starosty MČ Prahy 1 Oldřicha Lomeckého zástupci rodiny generála Josefa Bílého čestné občanství, které bylo generálu Josefu Bílému (in memoriam) uděleno.^[12]
• Dne 28. června 2018 na vnějším plášti domu v Mikulandské ulici číslo 122/4 v Praze 1 byly slavnostně odhaleny dvě kamenné pamětní desky.^[13][9] První z nich připomíná armádního generála Josefa Bílého. Ten v tomto domě žil v letech 1937 až 1939 se svou ženou Hanou.^[13] Druhá pamětní deska připomíná založení vojenské ilegální odbojové organizace Obrana národa v březnu roku 1939, které se odehrálo rovněž v tomto domě (a také v bytě armádního generála Josefa Bílého).^{[13][14] [p 5] [p 6]}

Josef Bílý / armádní generál / 30.6.1872 - 28.9.1941 / V tomto domě / žil v letech 1937 - 1939 / se svou ženou Hanou / hrdinný voják, / první vrchní velitel / odbojové organizace / Obrana národa. / Byl popraven nacisty / v ruzyňských kasárnách. / Jeho poslední slova / před statečnou smrtí byla: / „Ať žije / Československá republika! / Psi palte!“

Nápis na první pamětní desce, text, ^[13]

OBRANA NÁRODA / V tomto domě v bytě / armádního generála / Josefa Bílého / byla založena v březnu 1939 / po nacistické okupaci / Československa / vojenská odbojová organizace / Obrana národa. / Na jejím vzniku se podíleli / elitní generálové bývalé / československé armády, / stovky bývalých vojáků, / členů Čs. obce sokolské / a dalších statečných Čechů. / Mnozí z nich za tuto činnost / zaplatili cenou nejvyšší, / svým životem. / Čest jejich památce!

Nápis na druhé pamětní desce, text, ^[13]

• Dne 28. června 2018 byla v pasáži, která se nachází jen pár desítek metrů od domu v Mikulandské ulici číslo 122/4 a která „nárožně“ propojuje Národní třídu s Mikulandskou ulici, slavnostně odhalena kruhová kovová pamětní deska. Ta informuje kolemjdoucí o tom, že tato pasáž je pojmenována po generálovi Josefu Bílém – „Pasáž generála Josefa Bílého“.^[13][9][14]

PASÁŽ GENERÁLA JOSEFA BILÉHO // Zde v Mikulandské ulici žil armádní generál / JOSEF BÍLÝ / (30. červen 1872 až 28. září 1941) / spoluzakladatel a první velitel ilegální vojenské odbojové / organizace Obrana národa. 28. září 1941 byl za svou / protinacistickou činnost popraven. Jeho hrdinství, / s nímž čelil nepříteli, / a služba vlasti nám / budiž věčnou inspirací. / Čest jeho památce!

Nápis na pamětní desce v pasáži, text, ^[13]

• Pamětní desky v Mikulandské ulici
• 
  Na domě číslo 122/4 (první)
• 
  Na domě číslo 122/4 (druhá)
• 
  V pasáži mezi ulicemi Mikulandská - Národní třída

• Dne 30. června 2018 byla generálu Josefu Bílému slavnostně odhalena na jeho rodném domě v Ochozu u Zbonína pamětní deska.^[4]
• Roku 2018 byl prezidentem Milošem Zemanem in memoriam oceněn Řádem bílého lva.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

• VHÚ Praha; VHÚ Bratislava. Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945. Praha: Ministerstvo obrany ČR – AVIS, 2005. 348 s. ISBN 80-7278-233-9.
• ŠRÁMEK, Pavel. Českoslovenští vojáci v domácím odboji. Armádní techn. magazín. 2004, roč. 34, č. 12, s. 41–42.
• Ministerstvo vnitra, odbor pro politické zpravodajství. Čís. Z-5062/1945/II.
• CHURAŇ, Milan a kol. Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I. A–M. 2. rozš. vyd. Praha: Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 50–51. 
• Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 53. 
• TOMEŠ, Josef a kol. Český biografický slovník XX. století. I. díl. A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 99. 
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla a kol. Biografický slovník českých zemí. [5. sešit], Bi–Bog. Praha: Libri, 2006. 478–585 s. ISBN 80-7277-309-7. S. 510–511. 
• STROJILOVÁ, Michaela: Armádní generál Josef Bílý (1872-1941). Bakalářská práce obhájená na Historickém ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Brno 2018. Vedoucí práce Vladimír Černý. Dostupné na https://is.muni.cz/th/el6nv/

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Bílý na Wikimedia Commons
• Facebook: úvodní stránka "Obrana národa - armádní generál Josef Bílý" [online]. Facebook [cit. 2018-07-22]. Dostupné online. 
• Kanál "Generál Bílý" na YouTube [online]. YouTube [cit. 2018-07-22]. Dostupné online. 
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Bílý
• Bílý Josef generál [online]. Válka.cz [cit. 2018-07-03]. Dostupné online. 
• Řád Čestné legie. In: Válka ©2015 [online]. [cit. 2018-07-03]. Dostupné online. 
• Mučilo ho gestapo - generál Bílý stojící u zrodu Obrany národa nepomluvil [online]. Pražský deník [cit. 2018-07-03]. Dostupné online.