Josef Bek
| Josef Bek | |
|---|---|
 Josef Bek jako Karel Hampl ve filmu Siréna (1947) | |
| Narození | 21. prosince 1918 Hradec Králové  Československo |
| Úmrtí | 5. května 1995 (ve věku 76 let) Praha Česko |
| Alma mater | obchodní akademie |
| Podpis |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef Bek (21. prosince 1918 Hradec Králové – 5. května 1995 Praha) byl český herec.
Život
Katolická rodina Beků bydlela v Hradci Králové v Mýtské ulici.[1] Otec Josefa Beka pocházel z velkostatkářské rodiny, ale protože se zamiloval do kuchařky, vařící v hospodě, rodina ho vydědila. Na milost ho nevzala do konce života, proto pracoval i na nádraží, kde jezdil s rudlem.[zdroj?]
Josef Bek přišel na svět předčasně, prý jako chlupaté klubíčko. Nedonošenci nedávala velkou šanci na život ani porodní bába. Narodil se několik měsíců po vzniku Československa, inkubátory ještě neexistovaly a tak začal v troubě. Tehdy se v troubě nedonošenci běžně udržovali v tolik potřebném teple. Obě starší sestry si na něj prý prsty malovaly obrázky. Ani dál to neměl lehké - jako prvňák dostal dvojku z mravů za to, že pana řídícího pozdravil „Pochválen buď Ježíš Kristus“, jak se to naučil při ministrování v kostele. Na obecné škole vůbec docela trpěl, protože neuměl vyslovit „ř“. Sám se pak vydal do ústavu pro hluchoněmé za ředitelem, aby s ním cvičil.[zdroj?]
Vystudoval královéhradeckou obchodní akademii. Jako dítě ministroval a zpíval v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Velkém náměstí v Hradci Králové. Po studiích nastoupil do spořitelny, kde prošel různá oddělení a skončil jako hlavní pokladník. Aby se vyhnul pracovnímu nasazení, odešel za 2. světové války jako operní pěvec k profesionálnímu divadlu v Olomouci, kde setrval do roku 1954. Po válce zde vystupoval v operetě i činohře, tato dráha ho však neuspokojovala a proto přešel do činohry.[2] V letech 1954–1985 byl v hereckém angažmá v Městských divadlech pražských [3].
V roce 1947 se oženil, manželství však skončilo bezdětné.[4][p 1] Manželka Eva Nováková–Beková byla do roku 1954 sólová tanečnice olomouckého divadla.[5]
Je pochován na hřbitově v Hradci Králové – Pouchově.
Dílo
Hrál v téměř sedmdesáti českých filmech, ve dvou stech televizních pořadů, jakož i mnoha desítkách divadelních her. Mezi Bekovy populární role patří např. vysloužilý voják Martin Kabát ve filmu Hrátky s čertem nebo řidič autobusu ve filmu Florenc 13,30, amatérský dirigent Honza ve filmu Hudba z Marsu. Uvědomělého dělníka Toníka hrál v propagačním filmu o dělnickém hnutí v 1. republice Anna proletářka (1952). S Irenou Kačírkovou natočil v roce 1958 pod režijním vedením Ladislava Rychmana patrně na světě vůbec první obdobu dnešních videoklipů, filmovou písničku Dáme si do bytu.[6]
Divadelní role (výběr)
- 1957 František Langer: Obrácení Ferdyše Pištory, titul. role, Divadlo komedie, režie Rudolf Hrušínský
- 1958 Alejandro Casona: Stromy umírají vstoje, Lovec, Komorní divadlo, režie Ota Ornest
- 1962 M. Roli, L. Vincenzoni: Sbohem, Lugano, Nicola Sacco, Komorní divadlo, režie Václav Hudeček
- 1964 Arthur Watkyn: Pan Dodd má schůzku, Lancelot Dodd, Divadlo ABC, režie Ota Ornest
- 1967 Oscar Wilde: Ideální manžel, Sir Robert Chiltern, Komorní divadlo, režie Ota Ornest, 115 repríz
- 1972 Nikos Kazantzakis, Joseph Stein: Já, k čertu, žiju rád!, Zorba, Divadlo ABC, režie František Miška
Film
První velkou filmovou roli Karla Hampla získal Josef Bek ve filmu Siréna (1947) podle stejnojmenného románu Marie Majerové.
- 1928 Jménem Jeho Veličenstva
- 1947 Siréna
- 1947 Portáši
- 1948 Němá barikáda
- 1948 Případ Z-8
- 1949 Dva ohně
- 1949 Revoluční rok 1848
- 1949 Žízeň
- 1950 V trestném území
- 1950 Slepice a kostelník
- 1951 Mikoláš Aleš
- 1952 Anna proletářka
- 1952 Akce B
- 1953 Jestřáb kontra Hrdlička
- 1953 Expres z Norimberka
- 1953 Můj přítel Fabián
- 1954 Frona
- 1954 Ještě svatba nebyla
- 1955 Rudá záře nad Kladnem
- 1955 Strakonický dudák
- 1955 Punťa a čtyřlístek
- 1955 Hudba z Marsu
- 1955 Ztracená stopa
- 1956 Hrátky s čertem – role: Martin Kabát
- 1956 Synové hor – role: Bohumil Hanč
- 1956 Hra o život
- 1956 Zlatý pavouk
- 1956 Jurášek
- 1957 Florenc 13.30
- 1958 Co řekne žena
- 1959 105% alibi
- 1959 Letiště nepřijímá
- 1961 Kde alibi nestačí
- 1965 Alibi na vodě
- 1965 Bílá paní
- 1969 Světáci
- 1970 Partie krásného dragouna – role: zpěvák (zpíval „Dragonskou polku“)
- 1977 Ať žijí duchové! – role: hajný
- 1978 Lakomec
Televize
- 1964 Tři sestry (TV zpracování tragikomedie Antona Pavloviče Čechova) – role: podplukovník Alexander Ignatievič Veršinin, velitel baterie
- 1966 Čertouská poudačka (TV pohádka) – role: kapelník Brůšek
- 1966 Sedm koní a vavříny (TV film) – role: návštěvník dostihů
- 1967 Obrácení Ferdyše Pištory (TV přepis klasické divadelní komedie Františka Langera)
- 1969 Kaviár jen pro přátele (TV komedie) – role: Pepa (přezdívka Kábrt)
- 1969 Hříšní lidé města pražského (TV seriál) – role: Javurek (13. epizoda)
- 1971 Taškařice v ateliéru (hudební fraška) – hlavní role: malíř
- 1971 Maryša (TV inscenace dramatu) – role: Filip Vávra
- 1972 Pohár za první poločas (TV film) – role: oddílový lékař Dr. Plocek
- 1973 Zlatovláska (TV filmová pohádka) – role: generál
- 1974 Bližní na tapetě (TV cyklus mikrokomedií Malé justiční omyly) – role: inženýr, nápadník Květy Zemanová (13.příběh: Výlet do neznáma)
- 1975 Chalupáři (TV seriál) – role: TV moderátor (díl Kapřín)
- 1975 Pan Tau (TV seriál)
- 1975 30 případů majora Zemana (TV seriál 1974-1979) – role: vedoucí masny Černý (7.díl: Mědirytina)
- 1977 Nikola Šuhaj loupežník (TV film) – role: major
- 1979 Inženýrská odysea (TV seriál) – role: Břetislav Hajný, ředitel Kovostroje
- 1980 Okres na severu (TV seriál) – role: generální ředitel Benedikt
- 1986 Drahá tetičko...! (TV komedie) – role: Vilém Opočenský
- 1993 Pomalé šípy (TV seriál) – role: Daněk
Rozhlasové role
- 1955 Miguel de Cervantes y Saavedra: Lišák Pedro[7]
- 1979 Hurvínek a lupiči – role: lupič
- Kůň s krávem neboli Svatba po hanácku
Posmrtné připomínky
- V Olomouci-Slavoníně a v Hradci Králové jsou po něm pojmenované ulice.[8][9]
- V Hradci Králové má na Malém náměstí pamětní desku.[10]
Citát
| „ | Pepíka Beka musel milovat každý. Pepík byl charakterní člověk a rád pomohl lidem, když to bylo možné. On měl pořád dobrou náladu a vlastní popularity mnohdy využil ve prospěch druhých. Pepík byl se všemi kamarád a nikdy nikoho nepodrazil. Ve filmech hrál sice kladné hrdiny, ale dalo se mu věřit, protože to byl čistý člověk. Zatímco jiní je hráli, ale věřit se jim nedalo. | “ |
| — Květa Fialová[11] | ||
Odkazy
Poznámky
- ↑ Matrika oddaných Svatý Kopeček 1947 v roce 2019 ještě nedigitalizována. Ze zprávy v tisku není jasné, zda svatba proběhla koncem září nebo začátkem října 1947.
Reference
- ↑ S.R.O, Turistika cz. Hradec Králové – rodný dům Josefa Beka. www.turistika.cz [online]. [cit. 2021-05-21]. Dostupné online.
- ↑ Josef Bek, Petr Hořec: Můj toulavý den (7). Scéna. 16/1977, s. 7. Dostupné online.
- ↑ Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 191, ISBN 80-7243-121-8
- ↑ Herecká svatba. Volné slovo. 4. 10. 1947, s. 5. Dostupné online.
- ↑ Ptejte se knihovny: Eva Nováková-Beková
- ↑ Česká televize: Dáme si do bytu
- ↑ Miguel de Cervantes y Saavedra: Lišák Pedro na stránkách Českého rozhlasu
- ↑ Josefa Beka · 783 01 Olomouc, Česko. Josefa Beka · 783 01 Olomouc, Česko [online]. [cit. 2021-05-21]. Dostupné online.
- ↑ Bekova · 503 01 Hradec Králové, Česko. Bekova · 503 01 Hradec Králové, Česko [online]. [cit. 2021-05-21]. Dostupné online.
- ↑ Hradecký rodák: Pan herec Josef Bek. Hradecký deník. 1. 6. 2016. Dostupné online.
- ↑ Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 135, ISBN 80-7243-121-8
Literatura
- BEK, Josef. Každý den radost / Josef Bek, Petr Hořec. Praha : Baronet, 1994. 292 s. ISBN 80-85621-99-1 (2. vydání Praha : XYZ, 2007. 345 s. ISBN 978-80-87021-74-3).
- BEK, Josef. Toulavý den / Josef Bek, Petr Hořec. Hradec Králové : Kruh, 1988. 164 s.
- BENEŠ, Svatopluk. Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 95, 111, 113, 116–120, 153, 156
- ČERNÝ, František. Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci. Praha : Mladá fronta, 1978, str. 256
- ČERNÝ, Jindřich. Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 233, 290, 301–2, 378, ISBN 978-80-200-1502-0
- Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 263, 265, 304, 311.
- FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 51–53.
- Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha: Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 34.
- Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 40.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 70.
- Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 14, 15, 21–3, 35, 59, 70, 72, 80, 83, 89, 95, 97–8, 113, 125, 131–2, 135, 156, 168, 177, 183, 185, 188, 191, ISBN 80-7243-121-8
- Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 244, 259, 267, 271, 274–5, 281, 283, 288, 298, 301, 307–8, 315–6, 332, 334, 339, 348, 360, ISBN 80-85625-19-9
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 3. sešit : Bas–Bend. Praha: Libri, 2005. 264–375 s. ISBN 80-7277-287-2. S. 346.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Bek na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Bek
- Josef Bek v databázi Archivu Národního divadla
- Josef Bek v Česko-Slovenské filmové databázi
- Josef Bek ve Filmové databázi
- Josef Bek na Kinoboxu.cz
- Josef Bek v Internet Movie Database (anglicky)
- Josef Bek na Dabingforum.cz
- Josef Bek na stránkách Českého rozhlasu
- Josef Bek v cyklu České televize Příběhy slavných
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Josef Bek, Czech theatre and movie actor (1918-1995)
podpis herce Josefa Beka