Josef Beneš (filozof)

Josef Beneš (27. prosince 1901 Hronov – 20. dubna 1970 Praha) byl český filozof.^[1]

Život

Beneš studoval v letech 1920 až 1927 filozofii a přírodní vědy u Jana Blahoslava Kozáka na Karlově univerzitě v Praze, poté v letech 1930–1932 na Kolumbijské univerzitě a Yaleově univerzitě v USA a v letech 1932–1934 na Sorbonně. V roce 1938 se habilitoval na Karlově univerzitě, nejprve přednášel jako soukromý přednášející a od roku 1957 jako profesor.

V meziválečném období Beneš studoval racionální filozofii od René Descarta, Barucha Spinozy, Gottfrieda Wilhelma Leibnize, Immanuela Kanta až po Bertranda Russella, Alfreda North Whiteheada a Edmunda Husserla. Racionalismus považoval za aktivní, kreativní a trend určující cestu. Racionalistická filozofie v jeho pojetí sleduje holistické myšlení, spojuje jednotlivé pohledy a nakonec je spojuje do konzistentního, logického obrazu reality. Po únoru 1948 vyučoval marxistickou filozofii.

Dílo (výběr)

• Tvořivá inteligence v theorii. 1933
• Descartesova metoda ve vědách a ve filosofii. 1936
• Purkyňův odkaz ve vědě a filosofii. 1957

Články v časopisech

• O významu filosofie Bergsonovy. I–III, 1930
• Význam Descartových predikací pro jeho metodu. 1937
• Purkyňova fysiologie a dialektika. 1957

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Josef Beneš (Philosoph) na německé Wikipedii.

Literatura

• Redakce. Šedesát let Josefa Beneše. Filosofický časopis. 1962, roč. 10, čís. 3, s. 465. Dostupné online. 
• Slovník českých filozofů. 1. vyd. V Brně: Masarykova univerzita, 1998. 697 s. ISBN 80-210-1840-2. Heslo „Josef Beneš", s. 34–35. 

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Beneš (filozof)