Josef Bezdíček

Josef Bezdíček
Josef Bezdíček
Josef Bezdíček
Narození30. září 1900
Hodonín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí6. července 1962 (ve věku 61 let)
Teplice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťVlasta Fabianová (1941–1962)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Bezdíček (30. září 1900 Hodonín[1] – 6. července 1962 Teplice) byl český rozhlasový a divadelní režisér, herec a pedagog.

Studium, divadlo

Jeho otec byl ředitelem brněnského gymnázia. Josef Bezdíček absolvoval gymnázium a Státní konzervatoř v Brně. Začal hrát v brněnském Zemském divadle, avšak měl zájem o avantgardní divadlo a spolu s Vladimírem Gamzou vedl od roku 1924 v Brně založené České studio.[2][3] V roce 1925 soubor pokračoval po spojení se souborem E. A. Longena krátce pod názvem Sečesteal.[4] Následně Bezdíček působil v Bratislavě ve Slovenském národním divadle jako herec a režisér. V roce 1927 byla v Bratislavě otevřena pobočka Radiojournalu, kde působil jako herec později i režisér. Z Bratislavy odešel krátce do Prahy, kde působil v divadle Uranie a ve smíchovském divadle U Libuše. V roce 1931 se vrátil do Brna a pokračoval dál v činnosti v Zemském divadle.

Rozhlas

Ve stejné době začal pracovat i v brněnském Radiojournalu, vedeném ředitelem Antonínem Slavíkem. Do Radiojournalu jej doporučil Slavíkův spolupracovník Dalibor Chalupa.[5] V roce 1932 se stal Bezdíček rozhlasovým režisérem. V rozhlase spolupracoval úzce i s Karlem Vetterlem a Františkem Kožíkem. V brněnském rozhlase uvedl okolo 150 rozhlasových her. Nahrávky her neexistují, neboť šlo o živé vysílání.[6] Současně působil jako hostující režisér v brněnském divadle.[7] V Brně vedl Bezdíček také esperantský klub herců, nazvaný TRAKT. V esperantu uvedl brněnský rozhlas v rámci programu Verda stacio např. Čapkovo RUR, Matku a Bílou nemoc a Langerovu Jízdní hlídku.[8]

Po 15. březnu 1939 se vedení brněnského Radiojournalu rozešlo a Chalupa s Bezdíčkem odešli do Prahy. Zde pracovali v rozhlase, kde právě končila éra průkopníků rozhlasového vysílání vedených prof. Jaroslavem Hurtem.[9] Bezdíček se stal v rozhlase šéfrežisérem, spolupracoval s Přemyslem Pražským a Miloslavem Jarešem.

Pedagogická činnost

Od roku 1941 vyučoval na pražské konzervatoři. Později se stal profesorem herectví na pražské DAMU. V letech 1955–1958 vykonával funkci děkana DAMU. V Pražském rozhlase vychoval mnoho nových pracovníků, k jeho žákům patřil např. pozdější režisér Jiří Horčička.[10]

Osobní život

S první manželkou, Věrou Bezdíčkovou měl dvě dcery (Janu narozenou roku 1929 a Evu narozenou roku 1931). Jeho druhou manželkou (od června 1941) byla herečka Vlasta Fabianová. Manželku mu později odvedl Bohuš Záhorský.[11]

Citát

„S Bezdíčkem jsme prožili v Brně krásné roky. Byla jsem svědkem jeho cílevědomé práce, on byl svědkem mých hereckých úspěchů. Víc než svědkem. Strážcem, kritikem i rádcem. Když se dívám na svůj život nazpátek, mohu prohlásit, že Josef Bezdíček byl pro mne, především pro mou uměleckou dráhu, v mém životě jedničkou.“
— Vlasta Fabianová [12]

Ocenění

Divadelní režie, výběr

Rozhlasové režie, výběr

Osobnosti české kultury o Josefu Bezdíčkovi

Ota Ornest

  • Nejvíc mne těšilo pracovat s Bezdíčkem, to byl opravdový profesionál.[14]
  • Pak jsem navštívil hlavního režiséra Bezdíčka. S ním jsem si ovšem rozuměl mnohem víc. Řekl jsem mu, že jsem si přivezl některé rozhlasové hry, o nichž se domnívám, že by se uplatnily taky u nás. "To nechám na vás," odvětil Bezdíček. "Pro tuto chvíli se stáváte mým dramaturgem. A já vám zaručuji, že co přeložíte, to uvedu." Přeložil jsem pro něho asi pět her. Skutečně všechny uvedl a v některých jsem i hrál.[14]

Bohumil Bezouška

  • ... v prvé řadě Josef Bezdíček, vzdělaný, moudrý a laskavý pán, teoretik i vynikající praktik. Bezdíček začínal v Brně a spolu s dramaturgem, rovněž vzácným člověkem, Daliborem Chalupou, položili průběhem let skutečné základy naší moderní rozhlasové činohry a velikým podílem přispěli k úrovni práce se slovem v rozhlase vůbec. S malými technickými prostředky – nepracovalo se ještě s magnetofonovým záznamem – vytvářel Bezďa, jak byl v rádiu nazýván, veliké činohry, ze kterých by mnohé uspěly ještě dnes.[15]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Hodonín
  2. ↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 96,
  3. ↑ Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 42
  4. ↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 182
  5. ↑ Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 83, ISBN 80-207-0419-1
  6. ↑ Josef Bezdíček na stránkách Rozhlasová historie
  7. ↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 382
  8. ↑ Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 65, ISBN 80-204-0493-7
  9. ↑ Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 87, ISBN 80-207-0419-1
  10. ↑ Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 354, ISBN 80-204-0493-7
  11. ↑ Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 347,ISBN 80-207-0419-1
  12. ↑ Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 86, ISBN 80-207-0419-1
  13. ↑ VELÍŠEK, Martin. Sen noci svatojánské - dvě archivní nahrávky z let 1950 a 1964 [online]. Český rozhlas, 2016-06-09 [cit. 2016-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-06. 
  14. ↑ a b Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 207, ISBN 80-85625-19-9
  15. ↑ Bohumil Bezouška: Jak jsem proskotačil život, Lunarion, Praha, 1993, str. 176, ISBN 80-85774-08-9

Literatura

  • Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 42, 91
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 112, 267, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 78-90, 97, 101-3, 105, 111, 129, 136, 151-2, 158, 178, 180, 182, 191, 211, 216, 303, 347, 349, 387, 411, 433, 441, ISBN 80-207-0419-1
  • Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 51
  • Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 47, 60-65, 353-4, ISBN 80-204-0493-7
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 96, 171, 180, 182, 382, 612, 652
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 93. 
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 102, ISBN 80-207-0485-X
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 201, 207, ISBN 80-85625-19-9
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 4. sešit : Bene-Bez. Praha: Libri, 2006. 376-477 s. ISBN 80-7277-299-6. S. 471–472. 

Externí odkazy

děkani DAMU
Předchůdce:
František Salzer
1955–1958
Josef Bezdíček		Nástupce:
František Salzer

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Josef Bezdíček.jpg
Josef Bezdíček, český rozhlasový a divadelní režisér, herec a pedagog