Josef Božek

Josef Božek
Josef Božek
Narození	28. února 1782 Běry Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	21. října 1835 (ve věku 53 let) Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Povolání	vynálezce a strojní inženýr
Děti	Romuald Božek
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Božek (polsky Józef Bożek; 28. února 1782 Běry, Slezsko – 21. října 1835 Praha^[1]) byl český mechanik a konstruktér, známý především konstrukcí prvního parovozu v českých zemích.

Josef Božek se narodil 28. února 1782 ve slezských Běrech v rodině mlynáře Mikuláše Božka a jeho druhé ženy Marie, roz. Dudové.^[2] Do školy chodil do nedaleké Białé. Pak vystudoval katolické gymnázium v Těšíně, kde jej podporoval profesor Leopold Šeršník (Scherschnik, Szersznik), zakladatel Šeršníkova muzea. Zde údajně sestrojil na čtyřicet mechanismů a modelů a díky Šeršníkovi se některé dochovaly dodnes. Jako gymnasista navrhl rekonstrukci a sestrojil téměř půl metru vysoký model porouchaného olomouckého orloje, ale olomoučtí radní nakonec na tuto opravu nepřistoupili.^[3] V roce 1803 odešel na studia do Brna, kde se od roku 1763 rozvíjel textilní průmysl. Vzal s sebou model stroje na postřihování sukna. Jeden rok zde chodil na přednášky o technické mechanice profesora Karla Andrého a pak odešel do Prahy studovat logiku a filozofii na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy Univerzity.

Na doporučení Josefa Dobrovského byl přijat jako vychovatel tří synů synů hraběte Karla Josefa Clam-Martinice. Studium na fakultě brzy přerušil a na nabídku ředitele pražské polytechniky Františka Antonína Gerstnera nastoupil jako technik v mechanickém kabinetu na Stavovský polytechnický ústav za roční plat 3000 zlatých.^[4] Gerstnera zaujal jeho model postřihovacího stroje. Do povědomí veřejnosti přišel jako zhotovitel kvalitních protéz, o které byl po napoleonských válkách mezi válečnými invalidy zájem.^[5] Noviny napsaly o jeho pohyblivé mechanické protéze pro řeckého generála Alexandrose Ypsilantiho, který v bitvě u Drážďan přišel o ruku. Ruskému důstojníku Nikolaji Jakovleviči Danilevskému, otci stejnojmenného ruského filozofa a historika Danilevského, zkonstruoval protézy obou nohou.

Vyučil se přitom u pražského hodináře Petra Heinricha a pro účely výuky polytechniky zhotovil soubor modelů hodinových kroků nejprogresivnějších systémů, i pro speciální použití od typů přenosných, interiérových, astronomických až po věžní hodiny. V roce 1812 zdokonalil astronomické hodiny klementinské hvězdárny, když dosavadní kotvici a vřeteno nahradil tzv. Grahamovým hákem, který okamžitě začali používat i ostatní pražští hodináři. Dodnes funkční hodiny se v pražském v Astronomickém ústavu používaly do roku 1984.^[6] Dále zhotovoval nástěnné kyvadlové hodiny skříňové.

Zkonstruoval věžní hodiny pro pražskou Invalidovnu a Bílou věž v Hradci Králové.^{[p 1]} Vytvořil také "umělé hodiny" pro Dům U bílého jednorožce na Staroměstském náměstí.^[3] Pro hraběte Kounice sestrojil kapesní hodinky, které se samočinně natahovaly pohybem ruky během chůze.^[8]

O parním stroji a jeho využití na vozidle se Božek poprvé dozvěděl od pražského obchodníka Hübla. Ten v Paříži sledoval experimenty britského konstruktéra Richarda Trevithicka.^[9] V roce 1811 Trevithickův parní stroj jako první přivezl do Čech hrabě Jiří František August Buquoy. Byl rozložený v bednách, jednotlivé součásti byly jen hrubě opracovány a hrabě k nim neměl žádné plány. Božek se úspěšně pustil do jeho zprovoznění. Pak zkonstruoval vlastní parní vůz, který jako první na našem území předvedl 24. září 1815 v Královské oboře. Referoval o tom deník Prager Zeitung. Sestrojil také dva parníky. Nejdříve asi 1,5 metru dlouhý model, který předvedl na rybníku ve Valdštejnské zahradě a pak 13,27 metru dlouhý a 2,84 metru široký parník, který společně s parním vozem předvedl 1. června 1817 v Královské oboře a na náhonu Císařského mlýna^[10] Během produkce se strhla průtrž mračen a v nastalém zmatku někdo ukradl pokladnu s vybraným vstupným.^[11] Zadlužený Božek rozbil svůj vůz a zanevřel do konce života na experimenty s parním strojem. Založil podnik Strojírny Božek a synové, který se věnoval konstrukci čerpadel pro vodárny (např. systém odtlačného zařízení pro novomlýnskou vodárnu v Praze). Později zhotovoval vagóny pro Gerstnerovu koněspřežnou železnici České Budějovice – Linec.

Dne 20. listopadu 1808 se Božek v Praze v kostele sv. Havla oženil s Josefinou, dcerou pražského sládka Langa.^[12] Narodili se jim dva synové, František (1811–1886) a Romuald (1814–1898). Starší František navázal na otcovu činnost hodináře a jemného mechanika a převzal po něm i zaměstnání c. a k. mechanika na Polytechnice^[13]. Mladší Romuald vynalézal a konstruoval mj. dopravní prostředky, časoměrné přístroje, lékařské či hudební nástroje, byl stavitelem vodovodů a pracoval jako c. a k. mechanik pražské městské vodárny^[14]. Josef Božek zemřel v roce 1835 poté, co si při úpravě staroměstské vodárny přivodil těžký zápal plic. Byl pochován na Olšanských hřbitovech. Manželka Josefa zemřela 26. května 1863 ve věku 78 let, přežila manžela o více než 27 let.^[15]

O rozbitém parním voze zůstaly jen jedna kresba Božkova syna a písemné záznamy. V roce 1942 František Rott podle ní vytvořil model v měřítku 1:5 a je vystaven v Národním technickém muzeu. V roce 1950 byla jako pohyblivá maketa postavena replika parního vozu pro natáčení filmu Posel úsvitu. Funkční repliku postavil počátkem 90. let 20. století Josef Svoboda z Liberce. V roce 2015 tuto repliku zrestaurovali pracovníci Muzea starých strojů a technologií v Žamberku, kde je i vystavena.^[16][17]

Osobnost Josefa Božka se stala námětem několika uměleckých děl. Spisovatel Jaroslav Raimund Vávra v roce 1947 napsal knihu Posel úsvitu – Mechanikus Josef Božek. Podle ní pak roku 1950 režisér Václav Krška natočil životopisný film Posel úsvitu s Vladimírem Rážem v hlavní roli a o rok později za něj byl oceněn na VI. Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Polská spisovatelka Zofia Kossak-Szczucka ve sbírce Nieznany kraj (Neznámý kraj) z roku 1948 Božkovi věnovala povídku Czarodziej (Divotvůrce). Povídku o něm napsal také spisovatel Gustaw Morcinek. Postava Josefa Božka se v roce 2004 objevila v představení Těšínského divadla Těšínské niebo – Cieszyňskie nebe s písničkami Jaromíra Nohavici.

Asi nejznámější Božkův portrét namaloval Antonín Machek. Československá poštovní známka s portrétem Josefa Božka v hodnotě 30 haléřů byla vydána 27. května 1957. V roce 2015 vydala Česká národní banka stříbrnou minci s portrétem Božka na lícní straně a zobrazením parovozu na rubové. Navrhl ji akademický sochař Zbyněk Fojtů u příležitosti 200. výročí předvedení parovozu a měla nominální hodnotu 200 Kč.

V rodných Běrech v roce 1986 Božkovi potomci odhalili pamětní desku na budově Obecního kulturního centra (Dom Działacza Kółek Rolniczych). V roce 2005 umístil pamětní desku do presbytáře kostela v obci Hradec další potomek Michał Bożek a má připomínat Božkův křest, který zde proběhl v roce 1782. Pan Michał Bożek je i majitelem zámku v této obci, který koupil v roce 2004 a patří mu také továrna Ustronianka na výrobu nealkoholických nápojů a minerálních vod v Ustroni.^[5] Gymnázium v Českém Těšíně na Božkovu počest přijalo v roce 2015 název Gymnázium Josefa Božka. Pražské ČVUT společně s gymnáziem nechalo v roce 2018 zrekonstruovat Božkův hrob na Olšanských hřbitovech.^[18]

Božek je někdy označován za slezského (či českého nebo polského) Stephensona. Jako ke krajanovi se k němu hlásí i Poláci.^[19]

• Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 46–47. 
• STREIT, Jiří. Božkové – Osudy rodiny vynálezce. Praha: Dr. K. Kolářová, 1946. 234 s. 
• VÁVRA, Jaroslav Raimund. Posel úsvitu – mechanikus Josef Božek – Freska. Praha: Literární klub Máj, 1947. 615 s. 
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 6. sešit : Boh–Bož. Praha: Libri, 2007. 109 s. ISBN 978-80-7277-239-1. S. 106. 
• KUČERA, Tomáš. Božkové a železnice. Brno, 2013 [cit. 2019-06-05]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Otakar Kirsch. Dostupné online.
• KUČERA, Tomáš. Božkové ve sbírkách Národního technického muzea v Praze. Brno, 2011 [cit. 2019-06-05]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Otakar Kirsch. Dostupné online.

• Ferdinand Verbiest
• Nicolas Joseph Cugnot
• Siegfried Marcus

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Božek na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Božek
• Replika mechanického vozu vynálezce Božka – Události [online]. 2008-08-08 [cit. 2019-06-05]. Dostupné online. 
• Historický parní vůz Josefa Božka je po 200 letech opět probuzen k životu. Novinky.cz [online]. Borgis, 2015-09-13 [cit. 2019-06-05]. Dostupné online.