Josef Bohumil Souček

Prof. ThDr. Josef Bohumil Souček, dr. h. c.
Narození12. května 1902
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí9. září 1972 (ve věku 70 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma matergymnázium
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy
Povolánívysokoškolský učitel, překladatel, farář, biblista a evangelický teolog
ZaměstnavatelČeskobratrská církev evangelická
Oceněnímedaile Za zásluhy mzz 1. stupeň in memoriam (2000)
Nábož. vyznáníEvangelická církev v Rakousku (1781–1918) (1902–1918)
Českobratrská církev evangelická (1918–1972)
DětiLydie Roskovcová[1]
RodičeJosef Souček[1]
PříbuzníJan Roskovec[2] (vnuk)
Funkcepředseda (Akademická YMCA; 1945–1950)
děkan (Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy; 1966–1970)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Bohumil Souček (12. května 1902 Praha[3]9. září 1972 Praha) byl český teolog, biblista-novozákoník, duchovní Českobratrské církve evangelické, profesor Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké (HČEFB), po roce 1950 profesor a děkan Komenského evangelické bohoslovecké fakulty (KEBF) v Praze a iniciátor ekumenického překladu Bible.

Život

Po maturitě na pražském Akademickém gymnáziu (1921) studoval teologii a historii na UK v Praze, v letech 19231925 také v Basileji, v Paříži a v Aberdeenu. Poté byl vikářem v Hořicích (1926–1927), následně vikářem a farářem v Krabčicích (1928–1930), v letech 19301945 zastával funkci tajemníka Synodní rady ČCE.

Na základě úspěšné obhajoby disertační práce Theologické výklady Kralické šestidílky získal doktorát teologie (22. 10. 1930) a v roce 1933 habilitoval na HČEFB v oboru novozákonní věda. Roku 1945 byl jmenován profesorem, na KEBF ve třech funkčních obdobích (1960–1966) byl jejím proděkanem, v letech 19661970 děkanem. Roku 1961 inicioval práci na českém ekumenickém překladu Bible (ČEP) a až do své smrti vedl její novozákonní skupinu.

Mezi jeho žáky patří prof. M. Balabán, prof. L. Hejdánek, prof. J. Heller, prof. Petr Pokorný, prof. M. Prudký, Jan Šimsa a další. Roku 1960 získal Souček čestný doktorát univerzity v Aberdeenu, 1969 v Basileji a v roce 2000 byl vyznamenán Medailí za zásluhy I. stupně in memoriam.

Dílo

Souček byl v mládí ovlivněn švýcarským teologem K. Barthem, R. Bultmannem, svým starším kolegou J. L. Hromádkou i celoživotním přátelstvím s J. Patočkou. Jeho velmi rozsáhlé dílo (přes 30 knih a brožur, přes 300 článků) svědčí jak o jeho vědecké svědomitosti a originalitě, tak také o starosti a péči o život jeho církve. Odtud vycházel i jeho upřímný zájem o ekumenismus a spolupráci křesťanských církví. Souček pečlivě sledoval vývoj teologického myšlení, zejména v německé a anglické oblasti, v mezinárodních diskusích a polemikách si však získával respekt svou střízlivostí. Sledoval i veřejné dění a před válkou se v něm angažoval, na rozdíl od svého přítele a kolegy J. L. Hromádky si však s politikou nikdy nezadal. Byl to mimořádně vzdělaný a přitom skromný a laskavý člověk.

Velká část jeho díla je věnována praktickému životu věřících a církve. Vydal řadu výkladů k Novému zákonu, vynikající řecko-český slovník, podílel se na konkordanci, výkladovém Biblickém slovníku a měl lví podíl na vzniku nového překladu Bible. Ale i jeho odborné publikace jsou psány s ohledem na vzdělané i laické čtenáře, jsou prosté a srozumitelné.

Hlavní publikace

  • Theologie výkladů kralické šestidílky. 1933. Dostupné online
  • Bláznovství kříže. Praha 1932 a Heršpice 1996
  • Epištola Pavlova Filipským. Praha 1937
  • První epištola Pavlova Korintským. Praha 1940
  • Epištola Pavlova Kolosenským. Praha 1947
  • Spravedlnost Boží. Výklad epištoly k Římanům. Praha 1948 a 1997
  • Víra a svět. Lidské vztahy ve světle evangelia. Praha 1948
  • Utrpení Páně podle evangelií. Praha 1951 a 1983
  • Biblická konkordance I./II. (spolu s M. Bičem). Praha 1954 a 1963
  • Řecko-český slovník k Novému zákonu. Praha 1961, 1973 a 1987
  • Dělná víra a živá naděje. Výklad ep. Jakubovy a 1. Petrovy. Praha 1968
  • Teologie apoštola Pavla. [s.l.]: Kalich, 1982. 
  • Teologické a exegetické studie. Dodatek: Bibliografie prací J. B. Součka. Praha 2002

Odkazy

Literatura

  • Ottův slovník naučný nové doby. Dodatky, VI. díl, 1. svazek. Praha 1940, s. 122–123
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 649. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 171. 

Reference

  1. a b Pavel Smetana: Český bratr. Česko. Dostupné online.
  2. Zdeněk Nešpor, Zdeněk Vojtíšek, Táňa Klementová, Andrea Beláňová: Malý slovník českých nekatolických náboženských osobností 20. a 21. století. 2019. ISBN 978-80-7017-261-2.
  3. Matriční záznam o narození a křtu Českobratrské evangelické církve u sv. Klimenta v Praze

Související články

Externí odkazy

Děkan Komenského evangelické bohoslovecké fakulty
Předchůdce:
Josef Lukl Hromádka
19661970
Josef Bohumil Souček
Nástupce:
František M. Dobiáš

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Josef Bohumil Souček.jpg
Autor: Neznámý autor, Licence: CC BY-SA 3.0 cz
Josef Bohumil Souček
CZE Medaile Za zasluhy 1st (1994) BAR.svg
Stužka: Medaile Za zásluhy I. stupně – Česká republika (od roku 1994).