Josef Boleslav Pecka

Josef Boleslav Pecka
1. předseda čs. sociální demokracie
Ve funkci:
1878 – ?
NástupceJosef Hybeš

Narození19. září 1849
Praha-Hradčany
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí25. července 1897 (ve věku 47 let)
Chicago
Spojené státySpojené státy Spojené státy
Zaměstnáníspisovatel
novinář
politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Boleslav Pecka (19. září 1849 Praha-Hradčany[1]25. července 1897 Chicago) byl žurnalista a básník, představitel první generace dělnických autorů spjatých se založením sociálně demokratické strany, tvůrce známých dělnických básní a písní.

V roce 1878 spoluzakládal Českoslovanskou sociálně demokratickou stranu. Byl několikrát vězněn; v roce 1885 emigroval do USA, kde prošel vývojem od anarchismu k umírněnému socialismu.

Život

Jeden z dopisů zabavený Peckovi po tzv. břevnovském sjezdu. (SOA Praha)

Josef Boleslav Pecka byl synem tkalce, sám také pracoval jako slévač a tkadlec. Od mládí se sám vzdělával a četl socialistickou literaturu a brzy se účastnil politických zápasů. Celý život i svou literární činnost spojil s dělnickým hnutím a podílel se rovněž na založení české sociální demokracie v r. 1878 v hostinci U Kaštanu. Psal do různých časopisů a kalendářů vydávaných pro dělníky, stal se členem redakce Dělnických listů a r. 1874 založil s L. Zápotockým první samostatné dělnické noviny Budoucnost. Potom opět vstoupil do redakce obnovených Dělnických listů, přešel s nimi do Vídně (1881), kde se dostal pod vliv anarchistického radikalismu. V protisocialistickém procesu vedeném v Praze byl odsouzen na 14 měsíců za to, že „složením a rozšiřováním rozličných socialistických písní a básní, zejména písně Vzhůru, bratři, doba vzchází a básně Jméno královské, porušil úctu k císaři“. Po propuštění (1884) pracoval ještě krátce jako novinář v Brně, v Bratislavě a v Prostějově, ale rok nato, za stupňované perzekuce, odjel do Spojených států, stejně jako další literárně činní představitelé dělnického hnutí (Norbert Zoula, Leopold Kochman, František Hlaváček). Snažil se i nadále působit politicky a byl členem různých redakcí. Zemřel 25. července 1897 v Chicagu a byl zde pohřben na Českém národním hřbitově.[2]

Tvorba

Pecka patří mezi průkopníky revoluční žurnalistiky. Do různých novin a časopisů přispíval články, verši a povídkami, vždycky orientovanými na dělnické čtenáře. Nové pojetí literatury ve vztahu k dělnickému hnutí vyložil v úvaze Umění a socialismus (č. 1880); zdůrazňoval potřebnost kultury pro socialismus a uvědomoval si, že teprve v nových podmínkách společenských bude moci vznikat umění odpovídající skutečným zájmům lidu.

(c) Pavel Hrdlička, Wikipedia, CC BY-SA 4.0
Pamětní deska na rodném domě na Hradčanech

Především byl J. B. Pecka (Strahovský) známý četnými revolučními písněmi, jež vedly dělníky k třídnímu vědomí a udržovaly revoluční odhodlání. Hlavním námětem jeho veršů byla bída a perzekuce proletariátu (např. báseň Ve vězení) a potom myšlenka revoluce a politického boje za společnou rovnost a spravedlnost. Nejpůsobivější formou této poezie byla píseň, buď skutečně zpívaná na lidové a zlidovělé melodie, nebo recitovaná, ale vždy počítající s přímým agitačním účinkem. Peckovy písně, hojně užívající ustálených symbolických obrazů (okovy, prapor, otrok atd.), usilovaly o jasnou srozumitelnost, o jednoznačnost myšlenek a o silné citové působení. Často si braly motivy ze života proletářů, oslavovaly lidskou práci, vycházely z aktuálních událostí dělnického hnutí (Pařížská komuna) a útočily ironií a satirou proti buržoazii (Staročeský poslanec). Tlumočily kolektivní hněv, revoluční nálady, víru ve vítězství (Můj příteli, jen nezoufej). Žily dlouho na politických schůzích a demonstracích a šířily se v opisech.

K vydání Peckových básní došlo až posmrtně v Chicagu v neúplném souboru Sebrané básně (1899). Ve Spojených státech byl rovněž vytištěn Peckou uspořádaný Zpěvník českých dělnických písní (1887), zachovávající většinou podle paměti starší texty a verše dalších dělnických básníků, kteří emigrovali do Ameriky.

Dílo

Jednotlivé básně

  • Jsem samoten – z výboru Poesie sociální (1902)
  • Nevěřím! – z výboru Poesie sociální (1902)
  • Ta pravá láska – uveřejněno v almanachu jihočeské omladiny Anemonky (1871)
  • Tartar – z výboru Poesie sociální (1902)
  • Umíralo slunko – z výboru Poesie sociální (1902), uveřejněno též v almanachu jihočeské omladiny Anemonky (1871)
  • Vrabec u vězení – z výboru Poesie sociální (1902)

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Josef Boleslav Pecka – Pražský pantheon. prazskypantheon.cz [online]. [cit. 2020-09-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Habsburg Monarchy.svg

↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Plaque of Josef Boleslav Pecka, Praha.jpg
(c) Pavel Hrdlička, Wikipedia, CC BY-SA 4.0
Pamětní dekska Josefa Boleslava Pecky na Pohořelci
Letter Franz Chaura Dux 1877.jpg
Jeden z dopisů zabavený po tzv. břevnovském sjezdu Josefu Boleslavovi Peckovi spoluzakladatelovi Československé demokratické strany roku 1878. (archivní kulturní památka) Krajský soud trestní Praha, Soudní proces s účastníky svatomarkétského sjezdu 1878, C 848/1878
Josef Boleslav Pecka.jpg
Josef Boleslav Pecka-Strahovský