Josef Buršík

Josef Buršík
Narození	11. září 1911 Postřekov Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	30. června 2002 (ve věku 90 let) Northampton Spojené království Spojené království
Místo pohřbení	Northampton
Národnost	Češi
Povolání	voják, projektant, vojenský velitel a odbojář
Ocenění	Leninův řád Hrdina Sovětského svazu Řád Milana Rastislava Štefánika Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem Řád Suvorova III. třídy Československý válečný kříž 1939
Choť	Naděžda Anastasie Pospíšilová[1]
Příbuzní	Josef Bursik (vnuk)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Buršík (11. září 1911, Postřekov^[2] – 30. června 2002, Northampton) byl československý generál, politický vězeň, exulant a účastník zahraničního odboje.

Pocházel z Chodska. Později se stal důstojníkem československé armády. Přes Polsko se dostal do SSSR, kde skončil v lágru pod správou sovětské NKVD. V Buzuluku vstoupil do čs. jednotky a po absolvování poddůstojnického kurzu velel četě pod vedením kapitána Jaroše (hrdina SSSR, posmrtně). Po bojích u Sokolova absolvoval tankové učiliště a velel tankovému praporu. Jako jeden z prvních se probil do centra Kyjeva, za což byl v prosinci 1943 vyznamenán Zlatou hvězdou hrdiny Sovětského Svazu. Se svým praporem prošel peklem východní fronty až do Prahy.

Po válce si léčil zranění a tuberkulózu. Byl jmenován velitelem tankové brigády v Ostravě. Pro svůj protikomunistický postoj byl v roce 1949 obviněn z velezrady a odsouzen na 10 let, ke ztrátě poloviny majetku a odebrání všech vyznamenání kromě Hrdiny Sovětského svazu. Za to, že měl „drzost“ odvolat se proti rozsudku, byl potrestán čtyřmi lety vězení navíc. Po zhoršení zdravotního stavu ve vězení Mírov uprchl z nemocnice u Olomouce, do které byl převezen.^[3].

S manželkou se mu v srpnu 1950 podařil útěk do Bavorska, ale své dvě dcery uviděl až v r. 1963. Jeho jméno, fotografie i zmínky o něm byly v Československu vymazány, jako by nikdy neexistoval. V Německu pracoval v Americkém fondu pomoci československým uprchlíkům. V roce 1955 se odstěhoval do Anglie. Napsal paměti, které publikoval v knize „Nelituj oběti“.^[4] Na protest proti okupaci ČSSR roku 1968 vrátil Sovětům svá vyznamenání. Přes chronickou tuberkulózu se dožil pádu komunismu, své rehabilitace v roce 1990 a povýšení.

Když ho v prvním červencovém týdnu roku 2002 v britském Northamptonu pohřbívali, měl na sobě uniformu s hodností generálmajora a na hrudi řád Milana Rastislava Štefánika. V roce 2005 mu byl posmrtně udělen řád Bílého lva.

• Československý válečný kříž 1939 – za statečnost v boji
• Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem, udělena 4krát
• Československá medaile za zásluhy I. stupně
• Pamětní medaile československé armády v zahraničí
• Řád rudé hvězdy – za statečnost v bojích u Sokolova
• Řád bratrství a jednoty (Jugoslávie) II. třídy
• Hrdina Sovětského svazu – za hrdinství při osvobozování Kyjeva
• Leninův řád – za hrdinství při osvobozování Kyjeva
• Medaile za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce 1941–1945, (SSSR)
• Řád rudé hvězdy ^[5], (SSSR)
• Řád Suvorova, II. stupeň, (SSSR)
• Sokolovská pamětní medaile ^[6]
• Řád Milana Rastislava Štefánika
• Řád Bílého lva – vojenská skupina, I. třída, za zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost (in memoriam)

• Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 86. 
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 164. 
• BURŠÍK, Josef. Nelituj oběti (dostupné online v NK ČR). Praha: Naše vojsko, 1992. 125 s. Dostupné online. ISBN 80-206-0288-7. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Buršík na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Buršík
• Pamětní síň v rodné obci Josefa Buršíka
• Český rozhlas: Ecce Homo - Josef Buršík
• Komunistický cenzor vymazal Buršíka,hrdinu od Kyjeva, razítkem 'Závadné'
• Vojenské rozhledy: Generálmajor Josef Buršík Archivováno 19. 5. 2020 na Wayback Machine.