Josef Ceremuga

Josef Ceremuga
Narození14. června 1930
Ostrava, Morava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí6. května 2005 (ve věku 74 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníVinohradský hřbitov
Povoláníhudební skladatel a pedagog
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Ceremuga (14. června 1930 Ostrava6. května 2005 Praha) byl český hudební skladatel a pedagog.

Život

Během studia na gymnáziu v Ostravě začal studovat i hru na housle na Janáčkově hudební škole v Ostravě. Pokračoval studiem skladby na Hudební fakultě AMU v Praze. Jeho učiteli byli Jaroslav Řídký a Václav Dobiáš. Kromě toho absolvoval i kurz čtvrttónové hudby u Aloise Háby a aspiranturu na AMU

Od roku 1960 pracoval v kabinetě zvukové skladby Filmové fakulty Akademie múzických umění. Již v roce 1967 byl jmenován docentem a o dva roky později děkanem této fakulty. V jeho díle tak zaujímá filmová hudba významné místo. Na hudební fakultě AMU byl v roce 1982 jmenován profesorem skladby. Získal řadu domácích i zahraničních ocenění. V roce 1981 mu byl udělen čestný titul zasloužilý umělec.

Bohužel v posledním desetiletí svého života zcela oslepl, přestal komponovat a na veřejnosti nevystupoval.

Ve své tvorbě vycházel z moravské hudební tradice, z díla Leoše Janáčka a děl klasiků hudby 20. století (např. Sergeje Prokofjeva). Dosáhl úspěchu v celé Evropě nejen svou hudbou pro film, ale i orchestrálními a komorními skladbami.

Zemřel roku 2005 v Praze. Byl zpopelněn a pohřben na Vinohradském hřbitově.

Dílo

Scénická a velká vokální díla

Orchestrální skladby

  • I. symfonie (1952)
  • I. koncert pro housle a orchestr (1955)
  • Tři symfonické fresky (1959)
  • Koncert pro klavír a orchestr (1962)
  • Hommage aux étudiants, předehra (1964)
  • II. symfonie (1967)
  • Concerto da camera č. 1 pro dechový kvintet a smyčcový orchestr (1971)
  • III. symfonie (1975)
  • Slavnostní předehra (1977)
  • Pražská symfonietta (1977)
  • II. koncert pro housle a orchestr (1980)
  • Tři slezské tance (1980)
  • Koncert pro klavír, trubku a symfonický orchestr (1982)
  • IV. symfonie - koncertantní (1986)
  • V. symfonie (1988)
  • VI. symfonie (1989),

Komorní skladby

  • Smyčcový kvartet č. 1 (1956)
  • Klavírní trio (1960)
  • Sonáta pro violoncello a klavír (1957)
  • Sonáta pro violu a klavír (1961 )
  • Čtyři obrázky pro klarinet a akordeon (1961)
  • Smyčcový kvartet č. 2 (1964)
  • Dechový kvintet č. 2 (1967)
  • Smyčcový kvartet č. 3 (1973
  • Světem mládí. Suita pro hoboj a klavír
  • Kvintet pro flétnu, hoboj, housle, violu a violoncello
  • Faunovy nálady pro flétnu, kytaru a marimbu (1980)
  • Dialog pro violoncello a klavír (1982)
  • Dechový kvintet č. 3 (1987)
  • Barokní suita pro 4 kytary (1987)
  • Smyčcový kvartet č. 4 (1988)

Skladby pro sólové nástroje

  • Pět krátkých skladeb pro klavír a Toccata (1961)
  • De profundis clamavi pro varhany (1969
  • Koncertní suita pro kytaru (1984)

Vokální skladby

  • Tři lyrické písně (1951)
  • Čtyři elegické písně pro hlubší hlas a klavír na verše Fr. Hrubína (1965)
  • Tři smíšené sbory na verše Stanislav Kostka Neumanna (1954)
  • Láska k milému (cyklus písní na texty moravské lidové poezie – 1957, rev. 1975)
  • Aztécké písně pro mezzosoprán, 2 flétny a harfu (1975)
  • Chvalozpěvy (cyklus dětských sborů – 1984)

Hudba k filmům

  • Bunkr(1970)
  • Návštěva (1961)
  • Dialog (1967)
  • Turista (1961)
  • Konečná (1970)
  • Kotrmelec (1962)
  • Inventura (1963)
  • Muž na útěku (1969)
  • Náš táta Bezlíček (TV inscenace – 1973)
  • Ďábelská jízda na koloběžce (1963)
  • Iluze (1969)
  • Guide (1968)
  • Otevřené okno (1963)
  • Alcron (1963)
  • Umřel nám pan Foerster (1963)
  • Změny a proměny (1967)
  • Poslední sbohem (1961)
  • Umění milovati de arte amatoria (1968)
  • Třináct minut (1964)
  • Předpověď: nula (1966)
  • Dostal jsem nápad udělat kočku (1967)
  • Čo ja o tom viem alebo záznam o sklamani (1968)
  • Zpívali jsme Arizonu (1964)
  • Zpěv který nezemřel (1962)

Odkazy

Literatura

  • Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV, Praha

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“