Josef Cukr
| Pater Josef Cukr SJ | |
|---|---|
| řeholní kněz | |
 Josef Cukr 21. dubna 2007 v Bohosudově na pouti vikariátů litoměřické diecéze. | |
| Církev | římskokatolická |
| Znak |  (c) I, SajoR, CC BY-SA 2.5 |
| Zasvěcený život | |
| Institut | jezuité |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 3. ledna 1917 nebo 2. ledna 1917 |
| Místo narození | Boršice,  Rakousko-Uhersko |
| Datum úmrtí | 26. června 2014 (ve věku 97 let) |
| Místo úmrtí | Velehrad,  Česko |
| Povolání | římskokatolický duchovní |
| Řády a ocenění | medaile Za zásluhy _BAR.svg){kind=small} 1. stupeň (1999) |
 citáty na Wikicitátech | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef Cukr SJ (3. ledna 1917 Boršice – 26. června 2014 Velehrad) byl český římskokatolický kněz, jezuita, člen protinacistického odboje a politický vězeň nacismu a komunismu.
Život
Za druhé světové války se účastnil odposlouchávání porad gestapáckých agentů ve špatně zajištěném bytě a předávání získaných informací odboji. Od 22. července 1944, ještě jako scholastik,[1] byl zatčen a po brutálních výsleších, při nichž přišel o velkou část zubů, byl vězněn v Terezíně a na Pankráci. V květnu 1945 se podílel na pražském povstání. Po válce studoval na Heythrop College v Anglii a poté se vrátil do Československa. V roce 1950 byl nejprve v rámci akce K internován v koncentračním klášteře v Bohosudově a poté přiřazen k PTP. V roce 1953 byl zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen za údajnou velezradu a špionáž k 11 letům vězení. Nejprve byl vězněn na Mírově, posléze musel pracovat v koncentračních táborech u uranových dolů na Jáchymovsku. Propuštěn byl v roce 1960. Dne 24. září 1968 byl litoměřickým biskupem Štěpánem Trochtou, který se vrátil z komunistického vězení, s okamžitou platností ustanoven administrátorem farního úřadu v Bohosudově a excurrendo farního úřadu v Krupce, okres Teplice.
Po sametové revoluci obnovil poutní místo Bohosudov. V roce 1999 mu prezident Václav Havel udělil Medaili Za zásluhy I. třídy.
Ocenění
V roce 2013 mu byla udělena Cena Václava Bendy.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ LARISCH, Jan; KRATOCHVÍL, Jakub. Naši pastýři 1938 – 1945. [s.l.]: Miroslav Kalousek, 2017. 224 s. S. 8.
- ↑ Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2012 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2013 [cit. 2017-06-04]. Dostupné online.
Literatura
- Acta curiae litomericensis 6/1968, Litoměřice 1968, str. 7.
- Miloš Doležal: Proti zlému krompáč a lopata, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2006, ISBN 80-7195-005-X (str. 54–69)
- HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. S. 24.
Externí odkazy
Osoba Josef Cukr ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Cukr
- Josef Cukr na www.jesuit.cz
- Josef Cukr na stránkách Centra dějin české teologie KTF UK Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.
- Zemřel jezuita Josef Cukr
- Zemřel jezuita P. Josef Cukr na webu litoměřického biskupství
Média použitá na této stránce
.svg)
Civil/merchant marine ensign of Austria-Hungary from 1869 to 1918
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Stužka: Medaile Za zásluhy I. stupně – Česká republika (od roku 1994).