Josef Ferdinand Toskánský

Josef Ferdinand Toskánský
arcivévoda Josef Ferdinand (1895)
Generální inspektor c. k. vojenského letectva
Ve funkci: 8. července 1917 – 3. září 1918
Velitel 4. armády
Ve funkci: 30. září 1914 – 7. června 1916
Předchůdce	Moritz von Auffenberg
Nástupce	Karl Tersztyánszky von Nádas
Velitel 14. armádního sboru
Ve funkci: 2. srpna 1914 – 30. září 1914
Předchůdce	Viktor Dankl
Nástupce	Josef Roth
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generálplukovník (1916), generál pěchoty (1914), polní podmaršál (1911), generálmajor (1908)
Narození	24. května 1872 Salcburk, Rakousko-Uhersko
Úmrtí	28. února 1942 Vídeň, Rakousko
Choť	Rosa Jockelová
Rodiče	Ferdinand IV. Toskánský a Alice Bourbonsko-Parmská
Děti	Claudia Maria Theresia Principessa di Firenze Maximiliam Franz Joseph Karl Otto Heinrich Graf von Habsburg
Příbuzní	Germana Marie Toskánská, Anežka Marie Toskánská, Luisa Antonie Toskánská, Jindřich Ferdinand Toskánský, Leopold Ferdinand Salvátor Rakousko-Toskánský, Petr Ferdinand Rakousko-Toskánský, Marie Antonie Toskánská[1] a Anna Marie Toskánská (sourozenci)
Alma mater	Tereziánská vojenská akademie
Profese	voják a politik
Ocenění	rytíř Řádu zlatého rouna
Commons	Archduke Joseph Ferdinand, Hereditary Grand Duke of Tuscany
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Ferdinand Toskánský (německy: Joseph Ferdinand Salvator Maria Franz Leopold Anton Albert Johann Baptist Karl Ludwig Rupert Maria Auxilatrix von Österreich-Toskana 24. května 1872, Salcburk – 28. února 1942, Vídeň) byl rakouský arcivévoda a následník trůnu zaniklého toskánského velkovévodství. Od mládí sloužil v c. k. armádě, za první světové války byl velitelem armádního sboru a nakonec samostatným vrchním velitelem 4. armády. V roce 1916 dosáhl hodnosti generálplukovníka, z východní fronty byl ale ještě téhož roku odvolán. Před zánikem Rakouska-Uherska zastával funkci generálního inspektora vojenského letectva (1917–1918), po roce 1918 žil v soukromí.

Život

Byl druhým synem posledního toskánského velkovévody Ferdinanda IV. a jeho druhé manželky Alice Bourbonsko-Parmské. Rodičům se narodil v rakouském exilu, kam se uchýlili po zániku velkovévodství. Od roku 1902, kdy Josefův starší bratr Leopold opustil Habsburský dům, se stal otcovým následníkem a dědicem titulu. Po otcově smrti však titul toskánského velkovévody nepřijal^[2] a soustředil se na vojenskou kariéru.

Po zrušení monarchie podepsal dokument, ve kterém se zřekl svých nároků na trůn a zůstal v Rakousku. Roku 1938 se dostal do koncentračního tábora Dachau, ze kterého byl za pomocí rodiny Hermanna Göringa po týdnu propuštěn.^[3]

Vojenská kariéra

První vojenskou průpravu získal na jezdecké kadetní škole v Hranicích, poté studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě, proslul svým jezdeckým uměním a také jako šermíř. V hodnosti poručíka nastoupil v roce 1892 k tyrolským myslivcům v Bregenzu. V roce 1894 získal hodnost nadporučíka a několik let sloužil u 93. pěšího pluku v Olomouci. Po dosažení plnoletosti se jako arcivévoda stal automaticky členem rakouské Panské sněmovny (1894).^[4] V letech 1895–1897 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni, kterou dokončil v hodnosti kapitána a poté sloužil u 59. pěšího pluku v Salzburgu. V Salzburgu zůstal i v hodnsti majora (1897), ale vrátil se k jednotkám tyrolských myslivců. V roce 1903 byl povýšen na podplukovníka a stal se zástupcem velitele pěšího pluku č. 27 v Lublani. Jako plukovník (1905) převzal velení 93. pěšího pluku v Olomouci.^[5] Od roku 1905 byl také čestným majitelem pěšího pluku č. 45 dislokovaného v Přemyšlu.^[6]

V roce 1908 získal hodnost generálmajora a stal se velitelem 5. pěší brigády v Linzi, kde byl od roku 1911 velitelem 3. pěší divize.^[7] Mezitím byl povýšen na polního podmaršála (1911). Na začátku první světové války převzal velení 14. armádního sboru^[8] a k datu 1. srpna 1914 získal hodnost generála pěchoty.^[9] Se svým sborem byl zařazen do 3. armády generála Brudermanna a zúčastnil se bojů na východní frontě. Po značných početních ztrátách v prvních bojích o Halič byl 1. října 1914 povolán do vrchního velení 4. armády.^[10] V únoru 1916 byl povýšen do hodnosti generálplukovníka,^[11] krátce nato utrpěla 4. armáda obrovské ztráty během Brusilovovy ofenzívy. Arcivévoda Josef Ferdinand byl na nátlak vrchního velení spojeneckého Německa odvolán v červnu 1916 a odešel do ústraní. Po nástupu Karla I. mu byla nabídnuta nově zřízená funkce generálního inspektora vojenského letectva (Generalinspekteur der Luftstreitkräfte). I když se o letectví zajímal od mládí, v technických záležitostech se příliš neorientoval a jeho nominace narazila na odpor armádního velení. Do funkce byl nakonec jmenován v červenci 1917 a zastával ji až do zániku monarchie. K datu 1. prosince 1918 byl v armádě penzionován.^[12]

Řády a vyznamenání

Již v roce 1891 se stal rytířem prestižního Řád zlatého rouna,^[13] během vojenské služby obdržel řadu ocenění v Rakousku-Uhersku, ale i od zahraničních panovníků.^[14][15]

Rakousko-Uhersko

• Řád zlatého rouna (1891)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Vojenský záslužný kříž III. třídy (1905)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• Vojenská záslužná medaile (1911)
• Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1914)
• velkokříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1915)
• Vojenský záslužný kříž I. třídy s válečnou dekorací (1915)
• Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1915)

Zahraničí

• velkokříž Řádu svatého Josefa (Toskánsko, 1892)
• Řád routové koruny (Sasko, 1893)
• velkokříž Leopoldova řádu (Belgie, 1904)
• velkokříž Řádu sv. Ferdinanda (Itálie, 1905)
• Řád svatého Huberta (Bavorsko, 1908)
• Řád černé orlice (Německo, 1910)
• Železný kříž II. třídy (Německo, 1915)
• Železný kříž I. třídy (Německo, 1915)
• Královský hohenzollernský domácí řád (Německo, 1915)

Rodina

Josef Ferdinand byl dvakrát ženatý. Oba jeho sňatky byly morganatické.

1. ~ 1921 Rosa Jockelová (roz. Kaltenbrunnerová) (1878–1929), rozvod roku 1928
2. ~ 1929 Gertruda Tomaneková (1902–1997)
   1. Klaudie (* 1930), svobodná a bezdětná
   2. Maxmilián (* 1932)

Zájmy

Jako velký milovník lovů se roku 1903 vydal na loveckou výpravu do Egypta pod pseudonymen hrabě Buriano. Vlastnil balon, kterým roku 1909 uskutečnil let z Lince do francouzského Dieppe. Cestu zdolal za 16 hodin.

Vývod z předků

Odkazy

Reference

Literatura

• BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 167–168 (heslo Joseph Ferdinand Salvator Erzherzog von Österreich) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)
• HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: BRÁNA, Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 188–189. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Ferdinand Toskánský na Wikimedia Commons
• Arcivévoda Josef Ferdinand na webu austro-hungarian army
• Arcivévoda Josef Ferdinand Toskánský na webu Muzea města Hranice
• http://genealogy.euweb.cz/habsburg/habsburg8.html
• (anglicky) Genealogics-Leo van de Pas

Předchůdce: Ferdinand IV. Toskánský

Titulární toskánský velkovévoda Josef Ferdinand Toskánský 1908–1921

Nástupce: Petr Ferdinand Toskánský