Josef Fiala (právník)
prof. JUDr. Josef Fiala, CSc. | |
---|---|
Soudce Ústavního soudu ČR | |
Úřadující | |
Ve funkci od: 17. prosince 2015 | |
Narození | 1953 (70–71 let) Měřín Československo |
Alma mater | Masarykova univerzita |
Profese | pedagog a soudce |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Josef Fiala (* 1953 Měřín) je vysokoškolský učitel na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, bývalý vedoucí katedry občanského práva. Od prosince 2015 působí také jako soudce Ústavního soudu.
Život
Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně (dnes Masarykova univerzita) v roce 1976, kde v roce 1978 získal titul doktora práv. Věnuje se především právním vztahům k nemovitostem. Vědeckou hodnost kandidáta věd získal za práci Věcná břemena (1984), habilitoval se v roce 1995 s prací Bytové vlastnictví v České republice. V roce 2006 byl jmenován profesorem.
Prof. Fiala krom svých pedagogických činností působil také jako asistent ústavních soudců Ivany Janů, Miloše Holečka a Evy Zarembové.[1] Publikoval mnoho monografií, popularizačních příruček, řadu odborných článků a podílí se na učebnicích občanského práva hmotného. Za své vědecké dílo v oblasti občanského práva hmotného získal mnoho desítek ocenění vědeckou komunitou po celém světě.
Působí také jako rozhodce a je členem Legislativní rady vlády. Na konci října 2015 se prezident Miloš Zeman rozhodl jmenovat jej soudcem Ústavního soudu,[2][3] k čemuž získal i nutný souhlas Senátu.[4] Jmenován byl 17. prosince 2015.[5]
Některé publikace
- Byt v soukromém a veřejném právu. Brno: Masarykova univerzita, 2011, 135 s., ISBN 978-80-210-5747-0
- Bytové vlastnictví v České republice. Brno: Iuridica Brunensia, 1995, 152 s., ISBN 80-85964-06-6
- Contract law in the Czech Republic. Alphen aan den Rijn: Wolters Kluwer, 2012, 172 s., ISBN 978-90-411-4091-3
- Občanské právo. Praha: Wolters Kluwer, 2012, 2. vyd., 965 s., ISBN 978-80-7357-948-7
- Občanské právo hmotné. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, 2. vyd., 650 s., ISBN 978-80-7380-228-8
- Občanské právo hmotné. Brno: Masarykova univerzita a Doplněk, 2002, 3. vyd., 433 s., ISBN 80-210-2793-2
- Občanský zákoník. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2009, 2 sv., 1618 s., ISBN 978-80-7357-395-9
- Občanský zákoník. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2014, 6 sv., ISBN 978-80-7478-369-2
- Úvod do soukromého práva. Brno: Masarykova univerzita, 2006, 3. vyd., 158 s., ISBN 80-210-4112-9
- Zákon o vlastnictví bytů. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2005, 3. vyd., 476 s., ISBN 80-7179-337-X
Reference
- ↑ Asistenti soudců [online]. Brno: Ústavní soud České republiky [cit. 2013-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-16.
- ↑ Prezident republiky navrhl Senátu Parlamentu ČR JUDr. Josefa Fialu na funkci ústavního soudce [online]. Kancelář prezidenta České republiky, 2015-10-21 [cit. 2015-10-21]. Dostupné online.
- ↑ Obměnu Ústavního soudu by mohl dokonat Josef Fiala. ČT24 [online]. 2015-10-20 [cit. 2015-10-24]. Dostupné online.
- ↑ Josef Fiala doplní Ústavní soud, zvolilo ho 52 senátorů ze 71. Česká justice [online]. 2015-12-02 [cit. 2015-12-02]. Dostupné online.
- ↑ Prezident jmenoval Josefa Fialu ústavním soudcem. České noviny [online]. 2015-12-17 [cit. 2015-12-17]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Fiala (právník)
- Josef Fiala na stránkách Masarykovy univerzity (publikace, životopis, výuka apod.)
- Medailonek na stránkách Ústavního soudu Archivováno 30. 10. 2016 na Wayback Machine.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“