Josef Fiala (skladatel)

Josef Fiala
Základní informace
Narození3. února 1748, 2. března 1748 nebo 3. března 1748
Lochovice
České královstvíČeské království České království
Úmrtí31. července 1816 (ve věku 68 let)
Donaueschingen
Bádensko Bádensko
Povoláníhudební skladatel, hobojista a gambista
Nástrojehoboj
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Fiala (3. března 1748 Lochovice[1]31. července 1816 Donaueschingen) byl český gambista, hobojista a hudební skladatel.

Život

V mládí byl ve službách hraběnky Valpurgy Netolické a hrál v její kapele na zámku v Lochovicích. Hraběnka jej vyslala do Prahy, aby studoval hru na hoboj u předního hobojisty Jana Šťastného. Zde se naučil i hře na violoncello a violu da gamba u Františka Josefa Wernera. Z poddanství se mu podařilo uprchnout a v roce 1774 se stal hobojistou na dvoře knížete Arnošta Kraft z Oettingen-Wallersteinu ve Švábsku. Jeho spoluhráči v kapele byli mimo jiné Ignaz von Beeck, Josef Rejcha a František Antonín Rössler-Rosetti. Dochoval se záznam z roku 1776 o křtu jeho nemanželského syna Františka Xavera Josefa.

V roce 1777 byl jmenován hobojistou kapely bavorského kurfiřta Maxmiliána Josefa III. Na jeho dvoře se setkal s Wolfgangem Amadeem Mozartem, se kterým se spřátelil. Mozart ho uvedl do šlechtické společnosti, pomáhal mu s pořádáním koncertů a přispěl tak k jeho pozdějšímu věhlasu.

Ve stejném roce se oženil s dcerou svého kolegy, hornisty Josefa Procházky. Z mnoha dětí, které se jim narodily, pouze dvě následovaly svého otce. Josef a Maximilián se stali hudebníky v Badische Hofkapelle v Karlsruhe.

Ke konci roku 1778 odešel do Salcburku (bydlel ve stejném domě jako Mozart), kde se stal hobojistou v kapli arcibiskupa Jeronýma z Colloreda. Hrál na housle a violoncello i v divadelním orchestru a účastnil se tak i premiéry Mozartova Únosu ze serailu. Ze Salcburku se přesunul do Vídně, kde působil jako první hornista v kapele knížete Esterházyho.

V roce 1786 byl pozván do Petrohradu, kde vstoupil do služeb knížete Orlova, aby zorganizoval jeho orchestr. Na zpáteční cestě z Ruska uspořádal několik koncertů v různých evropských městech včetně Prahy, Berlína a Vratislavi. Hrál i před pruským králem Fridrichem Vilémem II. Po návratu, se v roce 1792 stal prvním violoncellistou v kapele knížete Josefa Marii Benedikta z Fürstenbergu v Donaueschingenu, kde v roce 1816 zemřel.

Josef Fiala byl všestranný skladatel i výkonný umělec. Své současníky udivoval virtuozitou své hry a vrcholnou technickou obtížností se vyznačovaly i jeho instrumentální koncerty. V jeho díle je patrný vliv W. A. Mozarta a naopak sám Mozart Fialovy skladby vysoce oceňoval. Poměrně velká část jeho děl se dochovala. Dodnes některá vycházejí znovu v moderních revizích. U nás byla jeho díla nalezena na zámku v Náměšti nad Oslavou. V roce 1993 vydal Reimländer tematický katalog jeho děl.

Dílo

Instrumentální koncerty s orchestrem

Komorní hudba

  • 30 skladeb pro 5–10 dechových nástrojů
  • 24 kvartetů
  • 10 trií
  • 7 skladeb pro housle a violoncello
  • 3 skladby pro violoncello a kontrabas
  • 1 skladba pro 2 flétny
  • 2 skladby pro flétnu nebo hoboj a fagot
  • 2 skladby pro hoboj a housle
  • 2 skladby pro hoboj a violu

Ostatní skladby

  • 10 symfonií
  • Rondo pro cembalo a housle
  • 2 sonáty pro cembalo nebo kladívkový klavír
  • Různé tance pro cembalo
  • Mše
  • Ave Maria

Literatura

  • Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV, Praha
  • J.F. Reichardt: Forsetzung der Berichtigungen und Zusätze zum Gerberschen Lexikon der Tonkünstler u.s.w., in Musikalische Monathsschrift (1792) (Berlin, 1973)
  • L. Schiedermair: Die Blütezeit der Öttingen-Wallerstein'schen Hofkapelle (1966)
  • E. Hintermaier: Die Salzburger Hofkapelle von 1700 bis 1806, pp. 112-16 (disertační práce, Universita Salzburg, 1972)
  • J.R. Piersol: The Oettingen-Wallerstein Hofkapelle and its Wind Music, pp. 374-403 (disertační práce, University of Iowa, 1972)
  • François-Joseph Fétis: Biographie universelle des musiciens, t. 3-4, Paris, Firmin-Didot, 1861, p. 243-4.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Média použitá na této stránce