Josef Florian

Josef Florian
Fotografie z rodinného alba z roku 1930
Narození	9. února 1873 Stará Říše Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	29. prosince 1941 (ve věku 68 let) nebo 14. ledna 1941 (ve věku 67 let) Stará Říše Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbení	hřbitov ve Staré Říši hrob Josefa Floriana
Povolání	literát, vydavatel, překladatel
Témata	vydávání, překlady z francouzštiny a překlady z angličtiny
Děti	Metoděj (1904–1987), Eva (1907–1996), Marta (zemřela 1973), Michael (1911–1984), Františka (1917–1995), Jan (1921–2007), Marie (1909-1998)
Příbuzní	Otto Maria Stritzko (zeť)
Podpis
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Florian (9. února 1873 Stará Říše^[1] – 29. prosince 1941 Stará Říše^[2]) byl moravský katolicky orientovaný myslitel, literát, vydavatel filozofické i umělecké literatury a překladatel z francouzštiny a angličtiny.

Josef Florian pocházel z rodiny venkovského tesaře z městečka Stará Říše na Vysočině. Maturitu složil na reálce v nedaleké Telči.^[2] Krátce působil na obecní škole v Kostelní Myslové a potom odešel na vysokoškolská studia. Nejprve na techniku a odtud přešel na filozofickou fakultu. Po studiích nastoupil jako středoškolský profesor přírodopisu do Náchoda, kde se seznámil s radikální filosofií francouzského myslitele Léona Bloye. Pod jeho vlivem opustil pedagogickou dráhu a po patnácti letech se vrátil do rodného kraje. Usadil se zpět ve Staré Říši, kde se naplno projevila jeho svéráznost a zarputilost. Oženil se a svých dvanáct dětí neposílal do školy, ale vzdělával je podle svých metod doma sám.

Roku 1903 začal Florian ve Staré Říši s hluboce promyšlenou koncepcí vydávat dle svého názoru hodnotné a společensky potřebné knihy.^[3] Šlo o díla středověkých i novodobých myslitelů, teologickou, nábožensko-esejistickou, filosofickou i vědeckou literaturu, ale též českou beletrii (K. J. Erben, J. Zeyer, J. Deml, J. Durych, K. Schulz) i beletrii překladovou (G. K. Chesterton, F. Jammes, W. B. Yeats, R. M. Rilke, F. Kafka, G. Trakl, S. Anderson, A. Remizov, V. Rozanov). Sám přeložil více než 60 děl, především z francouzštiny (L. Bloy, J. A. Barbey d’Aurevilly, M. Schwob, Auguste Villiers de l'Isle Adam, A. Maurois, G. Marcel a M. Blondel), a úzce spolupracoval s překladatelem a editorem A. L. Střížem.

Kolem jeho vydavatelství se soustředil okruh předních českých autorů. Jeho vydavatelské dílo dosáhlo úctyhodných rozměrů. Bývá udávano přes čtyři sta titulů,^[2] z toho 140 samostatných knih, 131 sborníků a 27 výborů poezie. Mezi ilustrátory jeho knih patřili Josef Váchal, Bohuslav Reynek, Josef Čapek, Florianův syn Michael a mnoho dalších. Florianovy knihy byly zařazeny do edic Studium (1904–1912), Nova et vetera (1912–1921), Kurs (1922–1946), Nejmenší revue (1930), Archy (1926–1948) a zejména Dobré dílo (1912–1948). Poslední edice Dobré dílo tvořila vrchol práce nakladatelství nejen počtem 150 svazků, ale také zaměřením na vrcholná díla české i světové beletrie. Výbor jeho vzpomínek byl vydán posmrtně v tisku Okolo našich (1945).

Díla vycházející v jeho nakladatelství v letech 1912–1925 tiskla moravská tiskárna Kryl & Scotti v Novém Jičíně. Tu v roce 1909 založil Ferdinand Scotti a Karel Kryl, dědeček známého zpěváka a básníka Karla Kryla. Výjimku tvořilo období od podzimu 1915 do jara 1919, kdy tiskárna nefungovala, protože oba tiskaři sloužili v rakouské armádě na frontách první světové války.

Josef Florian zemřel doma po návratu z třebíčské nemocnice, dne 29. prosince 1941.

Jeho děti šly většinou v otcových stopách a zájem o umění přešel i na některá z jeho vnoučat. Vynikl grafik Michael, dále řezbář, malíř a restaurátor Jan, také varhaník, tvůrce betlémů a ilustrátor Metoděj, varhanice a malířka Anna^[4] nebo malířka Marie^[5], která se provdala za malíře Ottu Stritzka. Malířkou se stala i jejich dcera Juliana roz. Stritzková, druhá manželka Ivana Martina Jirouse, jenž skrze ni navázal vztah s Florianovým rodným krajem a nějakou dobu zde žil.

Syn Gabriel (1924–2011) se stal restaurátorem a pozoruhodným amatérským astronomem^[6] a podílel se s bratrem Janem na vzpomínkové publikaci Být dlužen na duši (redaktor Aleš Palán).^[7]

Z dětí Josefova syna Jana: Miriam Prokopová (roz. Marie Florianová, *1963) je malířka a fotografka^[8], Jan Florian (ml.) je sochař, Magdalena Křenková (*1966) je malířka, restaurátorka a básnířka^[9], Václav Florian je malíř, Karla Nixová je grafička a fotografka.

• HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. 
• KOSATÍK, Pavel. Česká inteligence : od Jaroslava Golla po Magora. Praha: Mladá fronta, 2011. 392 s. ISBN 978-80-204-2373-3. 
• PUTNA, Matin C. Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848-1918. Praha: Torst, 1998. 801 s. ISBN 80-7215-059-6. 
• STANKOVIČ, Andrej. Josef Florian a Stará Říše. Praha: Triáda, 2008. 1.136 s. ISBN 978-80-86138-92-3. 
• KOUDELKA Ivo, Celoživotní přátelství českého nakladatele Josefa Floriana s filozofem Léonem Bloy a malířem Georgesem Rouaultem. Praha, Listy umění 1/2017, ISBN 978-80-905784-5-6
• FLORIAN Jan. Umělecká sbírka Josefa Floriana a okruh jeho přátel, 2014, Krajanské sdružení na podporu české kultury, Ženeva
• Oldřich Sirovátka, heslo Josef Florian, in: Lexikon české literatury, díl. 1 (A-G), Praha, Academia 2000, str. 721–723;
• FUČÍK, Bedřich. Čtrnáctero zastavení. Melantrich 1992. str. 73–88.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Florian na Wikimedia Commons
• Osoba Josef Florian ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Florian
• Josef Florian v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR