Josef Forbelský

doc. PhDr. Josef Forbelský
Narození19. prosince 1930
Skřivany
Úmrtí14. listopadu 2022 (ve věku 91 let)
PseudonymJanus
Povoláníspisovatel, překladatel, vysokoškolský učitel, filolog a učitel
StátČeskoČesko Česko
Alma materUniverzita Karlova
Arcibiskupské gymnázium Praha-Bubeneč
Biskupské gymnázium Bohosudov
Tématašpanělština, čeština, francouzština, Literatura Španělska, hispanistika a překlad
OceněníCena Josefa Jungmanna (2016)
PříbuzníPetr Nikolaev (zeť)[1]
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Forbelský (19. prosince 1930, Skřivany u Nového Bydžova – 14. listopadu 2022[2])[3] byl český vysokoškolský pedagog, lingvista a překladatel, zabývající se převážně španělskou literaturou. V roce 2017 se stal za překlad Cervantesova románu Persiles a Sigismunda laureátem ceny Josefa Jungmanna za rok 2016.[4]

Biografie

Studoval na Státním reálném gymnáziu v Novém Bydžově, kam chodíval denně tam i zpět tři km pěšky. Poté, co absolvoval kvartu s vyznamenáním, přešel, na základě konsenzu rodiny, na Arcibiskupské gymnázium v Praze. Zde se mu dostalo vzdělání v latině, řečtině a také ruštině. Následně pokračoval ve studiu u jezuitů na Biskupském gymnáziu v Bohosudově, v jejichž knihovně se seznamoval s díly klasických španělských autorů.[5]

Posléze se přihlásil ke studiu španělštiny a češtiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, následně si pak ještě rozšířil svoji kvalifikaci o francouzštinu.[6] Roku 1973 získal titul PhDr., roku 1991 se úspěšně habilitoval.

Na poli literárního překladu se pak věnoval autorům, kterými byli např. Baltasar Gracián, Miguel de Cervantes y Saavedra[7], Juana Inés de la Cruz, Lope de Vega, Azorín, Ramón Gómez de la Serna[8], Gabriel García Márquez, Augusto Roa Bastos, Miguel Delibes, José Jiménez Lozano, Luis Martín-Santos, či Jorge Luis Borges.

Byl vyznáním katolík,[9] ve svých pamětech vzpomíná také např. na Křížovou cestu v Bohosudově.

Bibliografie (výběr)

Akademické práce

  • BĚLIČ, Oldřich; FORBELSKÝ, Josef. Dějiny španělské literatury. 1. vyd. Praha: SPN, 1984. 261 s. 
  • FORBELSKÝ, Josef. Španělská literatura 20. století. 1. vyd. V Praze: Karolinum, 1999. 332 s. 
    • FORBELSKÝ, Josef; SÁNCHEZ FERNÁNDEZ, Juan Antonio. Španělská moderní literatura 1898-2015. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2017. 616 s. Druhé, rozšířené vydání. 

Akademické překlady

  • Anderson Imbert, Enrique. Dějiny literatur Latinské Ameriky. 1. vyd. Praha : Odeon, 1966. 665 S. (spolupřekladatel)

Ostatní (historie, křesťanství)

  • FORBELSKÝ, Josef; HORYNA, Mojmír; ROYT, Jan. Pražské Jezulátko. 1. vyd. Praha: Aventinum, 1992. 95 s. 
  • FORBELSKÝ, Josef. Španělé, Říše a Čechy v 16. a 17. století : osudy generála Baltasara Marradase. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2006. 716 s. 

Odkazy

Reference

  1. ↑ Zemřel hispanista Josef Forbelský, vyznamenaný španělským králem. ČeskéNoviny.cz [online]. 2022-11-15 [cit. 2022-11-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-21. 
  2. ↑ Překládal Cervantese a Márqueze, vyznamenal ho španělský král. Zemřel hispanista Forbelský. cnn.iprima.cz [online]. [cit. 2022-11-15]. Dostupné online. 
  3. ↑ Josef Forbelský. Databáze českého uměleckého překladu [online]. [cit. 2016-07-12]. Dostupné online. 
  4. ↑ ČTK. Jungmannovu cenu obdržel hispanista Forbelský za překlad Cervantesova posledního díla. Hospodářské noviny. 2017-10-03. Dostupné online [cit. 2017-10-04]. 
  5. ↑ Forbelský, Josef In: Obec překladatelů
  6. ↑ MAREŠOVÁ, Milena M. Josef Forbelský: Svět se mnou, svět beze mě [online]. Český rozhlas Vltava, 2014-02-10 [cit. 2016-07-05]. Autobiografie. Dostupné online. 
  7. ↑ ČT. Cervantesův překladatel: rozhovor s Josefem Forbelským — ASAP: 400 let výročí – Alespoň Shakespeara aby přečetli. www.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2016-07-05]. Dostupné online. 
  8. ↑ VRZALOVÁ HEJSKOVÁ, Marcela. Prudký zásah poetického miniobrazu: Rozhovor s Josefem Forbelským. www.svetovka.cz [online]. [cit. 2016-07-05]. Roč. 2012, čís. 10. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-25. 
  9. ↑ Jsem katolík - Doc. PhDr. Josef Forbelský, hispanista. Signály.cz [online]. [cit. 2016-07-05]. Video. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-08-19. 

Literatura

Autobiografie

  • (česky) ŠUSTROVÁ, Petruška. Služebníci slova. 1. vyd. Praha: Pulchra, 2008. 328 s. Kapitola Kapitola Josef Forbelský (60-66 S.). Autobiografické rozhovory se 40 českými překladately. 
  • (česky) FORBELSKÝ, Josef. Svět se mnou, svět beze mě. 1. vyd. Praha: Academia, 2013. 457 s. (Paměť, sv. 58). Autobiografie autora, bez fotografií. 
  • (česky) RUBÁŠ, Stanislav (ed.). Slovo za slovem: S překladateli o překládání. 1. vyd. Praha: Academia, 2012. 450 s. (Paměť). Kapitola Josef Forbelský (83–94 S.). Autobiografie, rozhovory s 27 českými překladately. 

Knižní recenze

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“