Josef František Maxmilián z Lobkovic

Josef František Maxmilián kníže z Lobkowicz
1. roudnický vévoda
Ve funkci: 3. května 1786 – 16. prosince 1816
Předchůdce	Roudnické vévodství zřízeno
Nástupce	Ferdinand Josef z Lobkowicz
7. kníže z Lobkovic a vladař domu lobkowiczkého
Ve funkci: 14. ledna 1784 – 16. prosince 1816
Předchůdce	Ferdinand Filip z Lobkowicz
Nástupce	Ferdinand Josef z Lobkowicz
Zaháňský vévoda
Ve funkci: 14. ledna 1784 – 3. května 1786
Předchůdce	Ferdinand Filip z Lobkowicz
Nástupce	Petr Biron
Narození	7. prosince 1772 Vídeň nebo Roudnice nad Labem[zdroj?] Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	15. prosince 1816 (ve věku 44 let) nebo 16. prosince 1816 (ve věku 44 let) Třeboň Rakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbení	Lobkowiczká hrobka při kostele sv. Václava v Roudnici nad Labem
Choť	(1792) Marie Karolína ze Schwarzenbergu (1775–1816)
Rodiče	Ferdinand Filip z Lobkowicz (1724–1784) a Gabriela Savojská (1748–1828)
Děti	Ferdinand Josef z Lobkowicz Marie Gabriela z Lobkovic Jan Karel Filip z Lobkowicz Anna z Lobkovic Josef František Karel z Lobkowicz Karel Jan Josef z Lobkovic Marie Eleonora z Lobkovic Ludvík Jan Karel z Lobkovic Tereza Karolína z Lobkowicz
Příbuzní	vnuk: Mořic Alois z Lobkowicz (1831–1903) vnuk: František Evžen z Lobkowicz (1839–1898) vnuk: Ferdinand Jiří z Lobkowicz (1850–1926) vnuk: Rudolf Ferdinand z Lobkowicz (1840–1908) tchán: Jan Nepomuk I. ze Schwarzenbergu (1742–1789) švagr: Josef II. ze Schwarzenbergu (1769–1833) švagr: Karel Filip ze Schwarzenbergu (1771–1820) děd: Filip Hyacint z Lobkowicz (1680–1734)
Profese	houslista a mecenáš
Ocenění	1809 rakouský Řád zlatého rouna (č. 875)
Commons	Joseph Franz, 7th Prince of Lobkowicz
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef František Maxmilián kníže z Lobkowicz, také z Lobkovic (německy Joseph Franz Maximilian Fürst von Lobkowitz, 3.^[1], 7.^[zdroj?] nebo 8. prosince^[2] 1772 Vídeň^[1][2] nebo Roudnice nad Labem^[zdroj?] – 16. prosince 1816 Třeboň^[1]) byl český šlechtic, první vévoda z Roudnice (1786),^[3] pocházel z roudnické primogenitury rodu Lobkoviců.

Narodil se jako Josef František Maxmilián Karel z Lobkovic (německy Joseph Franz Maximilian Ferdinand Karl von Lobkowitz), syn knížete Ferdinanda Filipa a jeho manželky princezny Gabriely Savojské (její prasynovec Karel Albert se stal později sardinským králem). Byl také vnukem knížete Filipa Hyacinta z Lobkovic. Josef František sloužil u rakouské císařské armády, kde dosáhl hodnosti generálmajora, kromě toho byl velikým milovníkem hudby a houslistou a také významným hudebním mecenášem.

Jako mecenáš podporoval Josepha Haydna, který mu v roce 1799 věnoval oba své smyčcové kvartety Op. 77. Zejména pak podporoval Ludwiga van Beethovena, jenž knížeti věnoval mnoho svých skladeb. Na jeho zámku v Roudnici nad Labem byla například poprvé uvedena Beethovenova Eroica^[zdroj?] a na zámku Jezeří bylo v roce 1798 poprvé uvedeno Haydnovo oratorium Stvoření. Kníže rovněž stál u zrodu vídeňské Společnosti prátel hudby.

Kníže Josef František Maxmilián z Lobkovic se poprvé setkal s Beethovenem již v roce 1792, kdy Beethoven přijel do Vídně na žádost hraběte Valdštejna. Josefu Františku Maximiliánovi bylo tehdy 20 let a Beethovenovi o dva roky více. Poté, co se kníže seznámil blíže s Beethovenovou hudbou, rozhodl se jej podporovat. Spolu s arcivévodou Rudolfem a hrabětem Kinským mu zajistili roční příjem, který Beethovenovi umožnil věnovat se naplno hudbě, aniž by se musel starat o existenční problémy. Beethoven se pak díky této podpoře rozhodl zůstat ve Vídni, a to i přes slib, jímž se zavázal vestfálskému králi.^[zdroj?] Knížeti pak věnoval řadu svých děl. Když 24. ledna 1816 v Praze zemřela jeho manželka Marie Karolína, objednal kníže u Beethovena cyklus písní (An die ferne Geliebte), kterou chtěl uctít její památku.

• Šest smyčcových kvartetů (F, G, D, c, A, B), op. 18
• 3. symfonie Es-dur „Eroica“, op. 55
• 5. symfonie c-moll, „Osudová“, op. 67
• 6. symfonie F-dur, „Pastorální“, op. 68
• Smyčcový kvartet Es-dur, op. 74 tzv. „Harfový“
• Nejstaršímu synovi knížete věnoval k jeho 26. narozeninám svou Lobkowitz-Kantate pro soprán, sbor a klavír.

V roce 1805 byl roudnické primogenituře potvrzen fideikomis, který tvořila panství Roudnice nad Labem, Encovany, Vysoký Chlumec, Jezeří, Nelahozeves a Bílina. Okněžněné hrabství Sternstein prodal kníže v roce 1807 bavorské koruně, ale titul si směl ponechat.^[4]

Oženil se 2. srpna 1792 ve Vídni s Marií Karolínou ze Schwarzenbergu (7. 9. 1775 Vídeň – 24. 1. 1816 Praha), dcerou knížete Jana Nepomuka I. ze Schwarzenbergu (1742–1789) a jeho manželky Marie Eleonory z Öttingen-Wallersteinu (1747–1797). Narodilo se jim 12 dětí, dvě z nich zemřely v dětství:

• 1. Marie Gabriela (19. 7. 1793 Vídeň – 11. 5. 1863 Vídeň)
  • ∞ (23. 9. 1811 Roudnice nad Labem) Vincenc z Auerspergu (9. 6. 1790 Praha – 16. 2. 1812 Vídeň)
• 2. Marie Eleonora (28. 10. 1795 – 10. 3. 1867^[5] nebo 1876)
  • ∞ (11. 10. 1812) Weriand Alois Leopold Ulrich z Windischgrätzu (31. 5. 1790 – 27. 10. 1867)
• 3. Ferdinand Josef Jan (12. 4. 1797 – 18. 12. 1868 Vídeň), zakladatel roudnické linie, 2. vévoda roudnický, 8. kníže z Lobkowicz
  • ∞ (9. 9. 1826) Marie z Liechtensteinu (31. 12. 1808 Vídeň – 24. 5. 1871 Vídeň)
• 4. Jan Nepomuk Karel (14. 1. 1799 Vídeň – 6. 6. 1878 Konopiště), zakladatel křimické linie
  • ∞ (20. 5. 1834 Vídeň) Karolína z Vrbna a Bruntálu (12. 2. 1815 Vídeň – 18. 10. 1843 Křimice)
• 5. Tereza Karolína (zv. Rézy; 23. 9. 1800 – 29. 9. 1868 Křimice)
• 6. Marie Paulina (* a † 30. 12. 1801)
• 7. Josef František Karel (17. 2. 1803 Vídeň – 18. 3. 1875 Praha), zakladatel dolnobeřkovické linie, generál jízdy
  • 1. ∞ (20. 8. 1835 Praha) Antonie Kinská z Vchynic a Tetova (17. 5. 1815 Praha – 31. 12. 1835 Pardubice)
  • 2. ∞ (11. 5. 1848 Vídeň) Zdeňka z Lobkowicz (4. 10. 1828 Lvov – 25. 2. 1917 Dolní Beřkovice)
• 8. Karel Jan (24. 2. 1804 – 11. 4. 1806)
• 9. Ludvík Jan Karel (30. 11. 1807 – 3. 9. 1882), zakladatel velkomeziříčské linie,^{[6][pozn. 1]} kapitán jízdy
  • ∞ (6. 5. 1837) Leopoldina z Liechtensteinu (4. 11. 1815 Zhoř^[zdroj?] – 8. 9. 1899 Břežany)
• 10. Marie Anna (22. 1. 1809 Vídeň – 25. 10. 1881 zámek Prugg, Bruck an der Leitha^[8])
  • ∞ (29. 5. 1827 Vídeň) František Arnošt Harrach (13. 12. 1799 Vídeň – 26. 2. 1884 Nice)
• 11. Zdeňka (Sidonie) Karolína (13. 1. 1812 Jezeří – 20. 6. 1880 Stübing)
  • ∞ (6. 11. 1832 Jezeří) Ferdinand Leopold Pálffy-Daun (2. 12. 1807 Prešpurk (Bratislava) – 8. 12. 1900 Stübing)
• 12. Karel Jan (24. 11. 1814 Praha – 26. 9. 1879 Salcburk), vládní prezident v Salcbursku, místodržitel v Dolním Rakousku, na Moravě a v Tyrolsku a Vorarlbersku
  • ∞ (15. 9. 1856) Julie z Redwitz-Wildenrothu (25. 9. 1840 – 4. 6. 1895 Parsch bei Salzburg)

• Antonín Machát: Beethoven – jak žil a tvořil. 2. vyd. Vídeň: Lidová knihovna vídeňská, 1939
• KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. 
• Jan Racek: Beethoven a české země. 1. vyd. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1964, 138 s.
• Jan Županič a kol.: Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Aleš Skřivan, 2001, 340 s.
• Lenka Fešarová: Beethovenovi mecenáši. Diplomová práce. Masarykova univerzita Brno, 2008 (Dostupné online)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef František Maxmilián z Lobkowicz na Wikimedia Commons
• Josef František Maxmilián z Lobkowicz v České divadelní encyklopedii
• Franz Joseph Maximilian Fürst von Lobkowitz
• Rodokmen Lobkoviců
• Beethovenovy inspirace u Lobkoviců

Předchůdce: - vznik titulu

I. vévoda roudnický 1786-1816

Nástupce: Ferdinand Josef z Lobkowicz