Josef František Maxmilián z Lobkovic

Josef František Maxmilián kníže z Lobkowicz
1. roudnický vévoda
Ve funkci: 3. května 1786 – 16. prosince 1816
Předchůdce	Roudnické vévodství zřízeno
Nástupce	Ferdinand Josef z Lobkowicz
7. kníže z Lobkovic a vladař domu lobkowiczkého
Ve funkci: 14. ledna 1784 – 16. prosince 1816
Předchůdce	Ferdinand Filip z Lobkowicz
Nástupce	Ferdinand Josef z Lobkowicz
Zaháňský vévoda
Ve funkci: 14. ledna 1784 – 3. května 1786
Předchůdce	Ferdinand Filip z Lobkowicz
Nástupce	Petr Biron
Narození	7. prosince 1772 Vídeň nebo Roudnice nad Labem[zdroj?] Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	15. prosince 1816 (ve věku 44 let) Třeboň Rakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbení	Kostel svatého Václava v Roudnici nad Labem
Choť	(1792) Marie Karolína ze Schwarzenbergu (1775–1816)
Rodiče	Ferdinand Filip z Lobkowicz (1724–1784) a Gabriela Savojská (1748–1828)
Děti	Ferdinand Josef z Lobkovic Gabriela z Lobkovic Jan Nepomuk Karel z Lobkovic Anna z Lobkovic Josef František Karel z Lobkowicz Karel Jan Josef z Lobkovic Marie Eleonora z Lobkovic Ludvík Jan Karel z Lobkovic
Příbuzní	vnuk: Mořic Alois z Lobkowicz (1831–1903) vnuk: František Evžen z Lobkowicz (1839–1898) vnuk: Ferdinand Jiří z Lobkowicz (1850–1926) vnuk: Rudolf Ferdinand z Lobkowicz (1840–1908) tchán: Jan Nepomuk I. ze Schwarzenbergu (1742–1789) švagr: Josef II. ze Schwarzenbergu (1769–1833) švagr: Karel Filip ze Schwarzenbergu (1771–1820) děd: Filip Hyacint z Lobkowicz (1680–1734)
Profese	houslista a mecenáš
Ocenění	1809 rakouský Řád zlatého rouna (č. 875)
Commons	Joseph Franz, 7th Prince of Lobkowicz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef František Maxmilián kníže z Lobkowicz, také z Lobkovic (německy Joseph Franz Maximilian Fürst von Lobkowitz, 3.^[1], 7.^[zdroj?] nebo 8. prosince^[2] 1772 Vídeň^[1][2] nebo Roudnice nad Labem^[zdroj?] – 16. prosince 1816 Třeboň^[1]) byl český šlechtic, první vévoda z Roudnice (1786),^[3] pocházel z roudnické primogenitury rodu Lobkoviců.

Život

Narodil se jako Josef František Maxmilián Karel kníže z Lobkovic (německy Joseph Franz Maximilian Ferdinand Karl Fürst von Lobkowitz), syn knížete Ferdinanda Filipa a jeho manželky princezny Gabriely Savojské (její prasynovec Karel Albert se stal později sardinským králem). Byl také vnukem knížete Filipa Hyacinta z Lobkovic. Josef František sloužil u rakouské císařské armády, kde dosáhl hodnosti generálmajora, kromě toho byl velikým milovníkem hudby a houslistou a také významným hudebním mecenášem.

Hudební mecenát

Jako mecenáš podporoval Josepha Haydna, který mu v roce 1799 věnoval oba své smyčcové kvartety Op. 77. Zejména pak podporoval Ludwiga van Beethovena, jenž knížeti věnoval mnoho svých skladeb. Na jeho zámku v Roudnici nad Labem byla například poprvé uvedena Beethovenova Eroica^[zdroj?] a na zámku Jezeří bylo v roce 1798 poprvé uvedeno Haydnovo oratorium Stvoření. Kníže rovněž stál u zrodu vídeňské Společnosti prátel hudby.

Kníže Josef František Maxmilián z Lobkovic se poprvé setkal s Beethovenem již v roce 1792, kdy Beethoven přijel do Vídně na žádost hraběte Valdštejna. Josefu Františku Maximiliánovi bylo tehdy 20 let a Beethovenovi o dva roky více. Poté, co se kníže seznámil blíže s Beethovenovou hudbou, rozhodl se jej podporovat. Spolu s arcivévodou Rudolfem a hrabětem Kinským mu zajistili roční příjem, který Beethovenovi umožnil věnovat se naplno hudbě, aniž by se musel starat o existenční problémy. Beethoven se pak díky této podpoře rozhodl zůstat ve Vídni, a to i přes slib, jímž se zavázal vestfálskému králi.^[zdroj?] Knížeti pak věnoval řadu svých děl. Když 24. ledna 1816 v Praze zemřela jeho manželka Marie Karolína, objednal kníže u Beethovena cyklus písní (An die ferne Geliebte), kterou chtěl uctít její památku.

Díla věnovaná Beethovenem Josefu Františku Maxmiliánovi

• Šest smyčcových kvartetů (F, G, D, c, A, B), op. 18
• 3. symfonie Es-dur „Eroica“, op. 55
• 5. symfonie c-moll, „Osudová“, op. 67
• 6. symfonie F-dur, „Pastorální“, op. 68
• Smyčcový kvartet Es-dur, op. 74 tzv. „Harfový“
• Nejstaršímu synovi knížete věnoval k jeho 26. narozeninám svou Lobkowitz-Kantate pro soprán, sbor a klavír.

Majetek

V roce 1805 byl roudnické primogenituře potvrzen fideikomis, který tvořila panství Roudnice nad Labem, Encovany, Vysoký Chlumec, Jezeří, Nelahozeves a Bílina. Okněžněné hrabství Sternstein prodal kníže v roce 1807 bavorské koruně, ale titul si směl ponechat.^[4]

Rodina

Oženil se 2. srpna 1792 ve Vídni s Marií Karolínou ze Schwarzenbergu (7. 9. 1775 Vídeň – 24. 1. 1816 Praha), dcerou knížete Jana Nepomuka I. ze Schwarzenbergu (1742–1789) a jeho manželky Marie Eleonory z Öttingen-Wallersteinu (1747–1797). Narodilo se jim 12 dětí, dvě z nich zemřely v dětství:

• 1. Marie Gabriela (19. 7. 1793 Vídeň – 11. 5. 1863 Vídeň)
  • ∞ (23. 9. 1811 Roudnice nad Labem) Vincenc z Auerspergu (9. 6. 1790 Praha – 16. 2. 1812 Vídeň)
• 2. Marie Eleonora (28. 10. 1795 – 10. 3. 1867^[5] nebo 1876)
  • ∞ (11. 10. 1812) Weriand Alois Leopold Ulrich z Windischgrätzu (31. 5. 1790 – 27. 10. 1867)
• 3. Ferdinand Josef Jan (12. 4. 1797 – 18. 12. 1868 Vídeň), zakladatel roudnické linie, 2. vévoda roudnický, 8. kníže z Lobkowicz
  • ∞ (9. 9. 1826) Marie z Liechtensteinu (31. 12. 1808 Vídeň – 24. 5. 1871 Vídeň)
• 4. Jan Nepomuk Karel (14. 1. 1799 Vídeň – 6. 6. 1878 Konopiště), zakladatel křimické linie
  • ∞ (20. 5. 1834 Vídeň) Karolína z Vrbna a Bruntálu (12. 2. 1815 Vídeň – 18. 10. 1843 Křimice)
• 5. Tereza Karolína (zv. Rézy; 23. 9. 1800 – 29. 9. 1868 Křimice)
• 6. Marie Paulina (* a † 30. 12. 1801)
• 7. Josef František Karel (17. 2. 1803 Vídeň – 18. 3. 1875 Praha), zakladatel dolnobeřkovické linie, generál jízdy
  • 1. ∞ (20. 8. 1835 Praha) Antonie Kinská z Vchynic a Tetova (17. 5. 1815 Praha – 31. 12. 1835 Pardubice)
  • 2. ∞ (11. 5. 1848 Vídeň) Zdeňka z Lobkowicz (4. 10. 1828 Lvov – 25. 2. 1917 Dolní Beřkovice)
• 8. Karel Jan (24. 2. 1804 – 11. 4. 1806)
• 9. Ludvík Jan Karel (30. 11. 1807 – 3. 9. 1882), zakladatel velkomeziříčské linie,^{[6][pozn. 1]} kapitán jízdy
  • ∞ (6. 5. 1837) Leopoldina z Liechtensteinu (4. 11. 1815 Zhoř – 8. 9. 1899 Břežany)
• 10. Marie Anna (22. 1. 1809 Vídeň – 25. 10. 1881 Aschach an der Donau)
  • ∞ (29. 5. 1827 Vídeň) František Arnošt Harrach (13. 12. 1799 Vídeň – 26. 2. 1884 Nice)
• 11. Zdeňka (Sidonie) Karolína (13. 1. 1812 Jezeří – 20. 6. 1880 Stübing)
  • ∞ (6. 11. 1832 Jezeří) Ferdinand Leopold Pálffy-Daun (2. 12. 1807 Prešpurk (Bratislava) – 8. 12. 1900 Stübing)
• 12. Karel Jan (24. 11. 1814 Praha – 26. 9. 1879 Salcburk), vládní prezident v Salcbursku, místodržitel v Dolním Rakousku, na Moravě a v Tyrolsku a Vorarlbersku
  • ∞ (15. 9. 1856) Julie z Redwitz-Wildenrothu (25. 9. 1840 – 4. 6. 1895 Parsch bei Salzburg)

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

• Antonín Machát: Beethoven – jak žil a tvořil. 2. vyd. Vídeň: Lidová knihovna vídeňská, 1939
• KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. 
• Jan Racek: Beethoven a české země. 1. vyd. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1964, 138 s.
• Jan Županič a kol.: Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Aleš Skřivan, 2001, 340 s.
• Lenka Fešarová: Beethovenovi mecenáši. Diplomová práce. Masarykova univerzita Brno, 2008 (Dostupné online)

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef František Maxmilián z Lobkovic na Wikimedia Commons
• Franz Joseph Maximilian Fürst von Lobkowitz
• Rodokmen Lobkoviců
• Beethovenovy inspirace u Lobkoviců

Předchůdce: - vznik titulu

I. vévoda roudnický 1786-1816

Nástupce: Ferdinand Josef z Lobkowicz