Josef Friedl

Ing. Josef Friedl
Ing. Josef Friedl[1]
Ing. Josef Friedl[1]
Jiná jménaodbojová krycí jména: „Třešňák“; „Václavík“[2]
Narození15. září 1907[3]
Praha, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí8. února 1945 (ve věku 37 let)[3]
Drážďany, Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtípopraven
BydlištěZálesí 47/58, Praha 4, 142 00 Lhotka
Vzdělánívysokoškolské
Povoláníkomerční inženýr; úředník; ředitel nakladatelství
ZaměstnavatelLaichterovo nakladatelství v Praze
TitulIng.
Politická stranaSociální demokracie
Děti2
Příbuznísestra
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Rodinná trojitá vila ve Lhotce - Zálesí, kde v prostředním domku bydlel Ing. Josef Friedl
Rodinná vila ve Lhotce - Zálesí, kde bydlel JUDr. Rudolf Mareš - soused Ing. Josefa Friedla
Pamětní deska odbojové
činnosti skupiny PVVZ
GPS: 50°04′39″ s. š., 14°26′15″ v. d.

Josef Friedl (15. září 1907 Praha[1] – 8. února 1945 Drážďany) byl komerční inženýr, nakladatelský a kulturní pracovník a účastník II. odboje.[4][5] Úředník a pozdější ředitel pražského nakladatelství Jana a Františka Laichterových.[6] V době Protektorátu Čechy a Morava pracoval ve vrcholných funkcích pražského centra ilegální odbojové organizace PVVZ,[2] kde (mimo jiné) řídil shromažďování a distribuci zpravodajsky cenných informací.[6] Po zatčení v říjnu 1941 byl dlouze vězněn a začátkem února 1945 popraven.[6]

Stručný životopis

Mezi léty 1931 až 1941 vykonával Josef Friedl úřednickou funkci a později se stal ředitelem Laichterova nakladatelství v Praze. Společensky se angažoval ve vedení Dělnické akademie a byl funkcionářem sociálně demokratické strany v Praze-Krči.[4] Po zřízení protektorátu (15. března 1939) se Josef Friedl již od jara 1939 zařadil do okruhu vedoucích činitelů ilegální odbojové organizace PVVZ.[4] Měl na starosti řízení aktivit PVVZ ve východních Čechách (na Chrudimsku a Nasavrcku) a současně vedl rozsáhlou zpravodajskou agendu – fungoval jako spojka ke komunistické domácí protiněmecké rezistenci a také jako spojka k sovětskému konzulátu v Praze.[4] Mezi roky 1940 až 1941 vykonával funkci zástupce PVVZ v zastřešujícím odbojovém orgánu – v Ústředním vedení odboje domácího (ÚVODu).[4] V roce 1941 pak zastupoval PVVZ také v Ústředním národně revolučním výboru Československa.[4] Na podzim roku 1941 se stal jednou z mnoha obětí konfidenta Antonína Nerada. Ing. Josef Friedl byl zatčen gestapem v sobotu 18. října 1941[1] v Laichterově nakladatelství, až do roku 1944 byl pak vězněn na různých místech. Nakonec jej odsoudili 27. října 1944 k trestu smrti. Byl popraven 8. února 1945 v Drážďanech.[3][4]

Podrobný životopis

Rodinný původ

Josef Friedl pocházel z pražské česko-německé rodiny. Německy znějící příjmení získal po otci, matka byla Češka. Po studiu na obchodní akademii v Karlíně absolvoval Friedl vysokou školu obchodní v Praze[5] a pracoval jako úředník v nakladatelství Jana a Františka Laichterových (dále jen Laichterovo nakladatelství - protektorátní adresa: Praha XII, U Rajské zahrady číslo popisné 956/4).[3] Později se stal ředitelem Laichterova nakladatelství.[5] Friedl bydlel s manželkou a dvěma dětmi v rodinném domku na adrese Zálesí 47/58, Praha 4, 142 00 Lhotka.[3][p. 1] Manželka Josefa Friedla jakož i obě jeho děti a sestra druhou světovou válku přežily.[3]

Ilegální činnost

Ing. Josef Friedl pracoval jako aktivista a člen celostátního vedení (výboru) Dělnické akademie[1][5] a byl blízkým spolupracovníkem profesora Volfganga Jankovce. Stal se také členem a funkcionářem Československé sociálně demokratické strany dělnické v pražské Krči.[5] Po německé okupaci Čech a Moravy (po 15. březnu 1939) se Ing. Josef Friedl zapojil do výstavby domácího protinacistického odboje a posléze se dostal do nejvyšších pater vedení ilegální odbojové organizace PVVZ.[5] Kromě jiného měl na starosti působení PVVZ ve východních Čechách (na Chrudimsku a Nasavrcku), také koordinoval spolupráci s regionálními organizacemi PVVZ na Moravě a ve Slezsku[1] a současně vedl rozsáhlou zpravodajskou agendu.[5] Zpravodajsky zajišťoval spojení PVVZ s komunistickou protiněmeckou rezistencí a rovněž se sovětským konzulátem sídlícím v Praze.[5] V zaměstnání Friedl s pomocí svých kolegů a svého švagra pro potřeby protiněmeckého odboje zhotovoval falešné protektorátní doklady. Friedl se také podílel na tisku dokumentu Za svobodu.[3] V odboji používal krycí jména „Třešňák“ nebo „Václavík“.[2] V letech 1940 až 1941 vykonával funkci zástupce PVVZ v zastřešujícím Ústředním vedené odboje domácího (ÚVODu) a v roce 1941 (až do svého zatčení) působil též v Ústředním národně revolučním výboru Československa.[5]

Dokument Za svobodu

Docent PhDr. Josef Fischer spolu s Ing. Josefem Friedlem[1], profesorem Volfgangem Jankovcem, spisovatelem K. J. Benešem, profesorem Josefem Grňou a Antonínem Hamplem byli tvůrci kolektivní programové platformy Za svobodu do nové Československé republiky (někdy nazývané též Za svobodu do nového Československa nebo zkráceně Za svobodu). Dokument Za svobodu byl vypracovávaný v letech 1939 až 1941 původně jako ideový program domácího odbojového hnutí v rámci působení ÚVODu a měl se stát oficiálním ideovým programem Ústředního národně revolučního výboru Československa (ÚNRVČ).[3]

František Pavelka

Jako představitel PVVZ se Ing. Josef Friedl sešel dne 6. října 1941 v Riegrových sadech[p. 2] na pražských Vinohradech s parašutistou svobodníkem aspirantem Františkem Pavelkou (příslušníkem výsadku PERCENTAGE). Jedním u úkolů operace PERCENTAGE bylo předat ilegální organizaci na území protektorátu poselství exilového prezidenta Dr. Edvarda Beneše a generála Sergeje Ingra, jakož i radiomateriál a šifrovací klíč. Pavelka předal Friedlovi poselství[7] od ministra národní obrany exilové vlády generála Sergeje Ingra a náhradní krystaly do ilegální radiostanice.[3] Na oplátku Friedl zprostředkoval Františku Pavelkovi kontakt s odbojářem JUDr. Karlem Bondym.[3]

Setkání v restauraci Akropolis

Setkání vedoucích představitelů PVVZ JUDr. Karla Bondyho a Ing. Josefa Friedla s parašutistou svobodníkem aspirantem Františkem Pavelkou proběhlo 6. října 1941[8] a pak nejméně ještě jedenkrát po tomto datu v restauraci Akropolis.[p. 3] (Právě na schůzce 6. října 1941 předal František Pavelka představitelům PVVZ novou vysílací šifru a také pozdrav od generála Sergeje Ingra.)[8] Na schůzkách byla projednávána odbojová spolupráce.[7] Setkáním s Friedlem, Bondym a pravděpodobně i s plukovníkem Josefem Churavým (ON) se Pavelka napojil na civilní i vojenskou složku ÚVODu, ale to již v době, kdy tyto složky byly v procesu destrukce způsobené zatýkáním jejich členů gestapem.[3]

Zrada, věznění, rozsudek

Do rukou gestapa se dostal Friedl vinou zrady bývalého rotmistra československé armády konfidenta Antonína Nerada v sobotu 18. října 1941[8] v Laichterově nakladatelství (v ulici U Rajské zahrady 956/4), kde byl zatčen.[2] Dva dny po jeho zatčení (20. října 1941) pokračovala další razie v řadách pražské PVVZ.[2] Toho dne byl zatčen JUDr. Karel Bondy, účetní Laichterova nakladatelství Jindřich Krása a Antonín Kulička.[2] Jindřich Krása byl Friedlův blízký spolupracovník.[8][9] Krása přechovával ve svém bytě část archivu PVVZ (především schéma krycích adres),[9] kterého se gestapo tímto zmocnilo.[1] Takto získaný „Krásův archiv PVVZ“ umožnil gestapu zatknout ještě do konce října 1941 několik členů vedení PVVZ a do konce ledna 1942 prakticky zlikvidovat většinu sítě PVVZ (a citelně zasáhnout i odbojovou skupinu ÚVOD).[8][9][p. 4] Na likvidaci předních představitelů domácího odbojové organizace PVVZ nasadilo gestapo několik konfidentů, kteří nějakou dobu před zatčením tyto odbojáře intenzivně sledovali.[2] Na rozbití této odbojové struktury nesl značnou vinu konfident gestapa Jindřich Velinský (alias „Viktor“)[8] a bývalý štábní rotmistr prvorepublikové armády Antonín Nerad.

Německý lidový soud Friedla obvinil z toho, že: "V letech 1939 až 1941 v Praze a jiných místech Protektorátu nepřetržitě a spolu s jinými osobami připravoval velezrádný podnik, který směřoval k násilnému odtržení části Říše".[3]

Friedl byl nejprve vězněn na pražském Pankráci;[4] od 3. února 1942 do 5. května 1942 v Pardubicích; potom do 22. května 1944 opět v Praze; od 23. května 1944 do 5. října 1944 v Gollnowě u Štětína[4] aby byl nakonec převezen do Drážďan.[4] Dne 27. října 1944 byl odsouzen k trestu smrti a dne 8. února 1945 byl v Drážďanech popraven stětím gilotinou.[3][8][4]

Pamětní desky

V budově Matfyz

Ve vestibulu (uvnitř) budovy Matematicko-fyzikální fakulty UK (Sokolovská 49/83, Praha 8; 50°05′38″ s. š., 14°27′01″ v. d.) je umístěna vpravo od vchodu do budovy pamětní deska věnovaná památce padlých kteří položili své životy ve druhé světové válce 1939 - 1945. V sekci "Absolventi a žáci" je uveden Ing. Friedl Josef 1907 - 1945.[10]

Pamětní deska PVVZ

V rohovém činžovním domě v Praze 2 na Vinohradech v ulici Anny Letenské 34/7 se za protektorátu odehrála řada schůzek členů PVVZ. Na připomínku těchto aktivit je na domě umístěna pamětní deska se jmény 26 odbojářů. Josef Friedl je uveden jako osmý shora.[11]

Galerie

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Shodou okolností se jednalo o vilku, která sousedila s domem na adrese 142 00 Praha 4 – Lhotka, Zálesí 46/56, kde bydlel (až do jara 1940, kdy musel odejít do ilegality) odbojář JUDr. Rudolf Mareš.[3]
  2. ↑ Riegrovy sady - německy Riegerpark, v letech 1940 až 1945 se nazývaly Smetanovy sady - německy Smetanapark[7]
  3. ↑ Restaurace Akropolis se nacházela na adrese Kubelíkova 1548/27, 130 00 Praha – Žižkov (v letech 1930 až 1945 se ulice nazývala Dvořákova - německy Dvořák-Strasse)[7]
  4. ↑ Účetní Laichterova nakladatelství Jindřich Krása zemřel 12. března 1943 v koncentračním táboře v Osvětimi.[8]

Reference

  1. ↑ a b c d e f g ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1939 - 1941) (Rejstřík osob: Josef Friedl). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. S. 36. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je první z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 
  2. ↑ a b c d e f g FOŘTÍK, Milan. Operace Percentage. Praha, 2021 [cit. 2023-10-06]. 101 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova; Filozofická fakulta; Ústav českých dějin. Vedoucí práce Mgr. Miroslav Michela, Ph.D. s. 42, 90 (příloha 29). Dostupné online.
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m n ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1941 - 1943). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. Kapitola Tristan, s. 14, 15, 21. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je druhý z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 
  4. ↑ a b c d e f g h i j k Friedl Josef (* 15. 9. 1907 Praha – 8. 2. 1945 Drážďany) [online]. Encyklopedie ČSSD (založena ke 135. výročí založení strany) [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f g h i TOMEŠ, Josef. FRIEDL Josef (*15.9.1907 - 8.2.1945) [online]. Biografický slovník Českých zemí (BSČZ); Historický ústav AV ČR [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c Friedl, Josef, 1907-1945 [online]. Bibliografie dějin Českých zemí (Historický ústav AV ČR) [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: Josef Friedl). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 389, 433. 
  8. ↑ a b c d e f g h PADEVĚT, Jiří. Kronika protektorátu. 1. vyd. Praha: Academia, 2021. 871 s. ISBN 978-80-200-3203-4. Kapitola Jmenný rejstřík: Josef Friedl, s. 305, 313. 
  9. ↑ a b c SLÁDEK, Luděk. Jiří Baum / Anna Baumová [online]. Kam po Česku cz, 2018-08-26 [cit. 2023-10-07]. Pro Památník Terezín. Dostupné online. 
  10. ↑ KOŽUŠNÍKOVÁ, Monika. Pamětní deska padlým [online]. Spolek pro vojenská pietní místa - archivní verze, 2009-06-30 [cit. 2016-02-04]. Dostupné online. 
  11. ↑ ŠTRUPL, Vladimír. Pamětní deska odbojové činnosti skupiny PVVZ [online]. Praha 2, Anny Letenské 34/7, Vinohrady: Spolek pro vojenská pietní místa - archivní verze, 2004-06-24 [cit. 2014-09-16]. Dostupné online. 

Literatura

  • TOMEŠ, Josef. Průkopníci a pokračovatelé: osobnosti v dějinách české sociální demokracie 1878-2005: biografický slovník. 2., rozšířené vydání Praha: Česká strana sociálně demokratická, 2005 249 stran, + [20] stran obrazových příloh; strana 53; ISBN 80-239-7733-4.
  • FILIPÍNSKÝ, Jan, ed. a DUNDR, Vojtěch, ed. Padlým hrdinům: památník obětí československé sociální demokracie v osvobozeneckém boji 1939-1945. Vydání první. V Brně: Září 1947; 217 stran; strana 59.
  • GRŇA, Josef. Sedm roků na domácí frontě. 1. vydání Brno: Blok, 1968; 323 stran; průběžně na vícero stránkách (passim).

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of German Reich (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Flag of Germany (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Karel.Bondy.(1906-1945).gif
JUDr. Karel Bondy (* 1906 – † 1945) byl český podnikatel, advokát, finančník, politik a odbojář.
R.Mares.Praha4.zalesi.46.56.detail01.JPG
Autor: Mojmir Churavy, Licence: CC BY-SA 4.0
Rodinná vilka na adrese: 142 00 Praha 4 – Lhotka, Zálesí 46/56, Česká republika. Zde bydlel za protektorátu významný účastník protinacistického odboje a sekretář akademické YMCA JUC. Rudolf Mareš (* 1909 - † 1944) se svojí manželkou Ludmilou a jednoročním synem Tomášem u své tchyně a tchána. Na jaře 1940 se ho zde pokusilo gestapo zatknout, ale Rudolfu Marešovi se podařilo uprchnout. Vyskočil z pokoje oknem a unikl přes zahradu do sousedního domku.
BenesKarelJosef.jpg
Karel Josef Benes (1896-1969), český spisovatel a scenárista
Josef Grna 1897 1967.gif
Josef Grňa (* 11. srpna 1897 Předklášteří – 8. června 1967 Kroměříž) byl český právník, profesor brněnské techniky, představitel domácího odboje za druhé světové války. V roce 1951 byl odsouzen za údajné neoznámení protistátní činnosti na 2,5 roku vězení. Na fotografii ve věku kolem 50 let.
Anny.Letenske7.pametni.deska.JPG
Autor: Mojmir Churavy, Licence: CC BY-SA 4.0
Pamětní deska členům protinacistického odboje v Praze, ulice Anny Letenské 34/7. V tomto domě se scházeli členové odboje. Dali život za svobodu své vlasti. Pamětní deska obsahuje 26 jmen popravených nebo umučených členů odboje. Umístění GPS: 50°04′38,9″ s. š., 14°26′15,1″ v. d.
Antonin Hampl.jpg
Antonín Hampl (1874-1942). Český politik.
Praha4.Lhotka.Zalesi.cp.48.47.46.JPG
Autor: Mojmir Churavy, Licence: CC BY-SA 4.0
Trojitý rodinný řadový dům na adrese (zleva doprava, nejprve číslo popisné /pak číslo orientační) 142 00 Praha 4 – Lhotka, ulice Zálesí 48/60, 47/58 a 46/56.


V prostředním domě (47/58) bydlel za první republiky a protektorátu vedoucí ilegální odbojové organizace PVVZ ve východních Čechách (na Chrudimsku a Nasavrcku) a jeden z mnoha organizátorů rozsáhlé zpravodajské agendy Ing. Josef Friedl (* 1907 – † 1945) se svojí manželkou a dvěma dětmi.

V pravém krajním domě (46/56) bydlel za první republiky a protektorátu významný účastník protinacistického odboje a sekretář akademické YMCA JUC. Rudolf Mareš (* 1909 - † 1944) se svojí manželkou Ludmilou a jednoročním synem Tomášem u své tchyně a tchána. Na jaře 1940 se ho zde pokusilo gestapo zatknout, ale Rudolfu Marešovi se podařilo uprchnout. Vyskočil z pokoje oknem a unikl přes zahradu do sousedního domku.
Josef Fischer filozof.jpg
Josef Fischer český filozof, sociolog, publicista a překladatel
Volfgang Jankovec (1896 1944).jpg
Volfgang Jankovec, psán též jako Wolfgang Jankovec, v odboji působící pod krycím jménem „Havelka“ (* 10. října 1896, Plzeň – 20. prosinec 1944, Berlín) byl český středoškolský pedagog a publicista, za německé okupace Čech a Moravy působící v domácím odboji, za což byl popraven.
Josef.Friedl.(1907-1945).gif
Ing. Josef Friedl (1907 - 1945) řídil za protektorátu činnost ilegální odbojové organizace PVVZ ve východních Čechách a současně vedl rozsáhlou zpravodajskou agendu. Na podzim roku 1941 se stal jednou z mnoha obětí konfidenta Antonína Nerada. Ing. Josef Friedl byl zatčen v sobotu 18. října 1941 v Laichterově nakladatelství, až do roku 1944 byl pak vězněn na různých místech. Nakonec jej odsoudili 27. října 1944 k trestu smrti. Byl popraven 8. února 1945.
Josef.Churavy.1894-1942.jpg
Plukovník Josef Churavý (* 1894 – † 1942) (brigádní generál in memoriam). Příslušník československých legií v Rusku. Za protektorátu byl jednou z nejvýznamnějších postav II. odboje, kde působli jako čelný představitel ilegální vojenské organizace "Obrana národa". Spolupracovník zpravodajsko - sabotážní skupiny "Tři králové" (Balabán, Mašín, Morávek). Josef Churavý jako plukovník generálního štábu (V hodnosti plukovníka generálního štábu byl od 1. ledna 1937 do 1. května 1942.), foto datováno rokem 1938.
FrantisekPavelkaA.png
František Pavelka focený před známou zdí v londýnském Porchester Gate v obleku, který používal coby civilní oděv v prvních dnech pobytu v Protektorátu.