Josef Gočár

Josef Ludvík Gočár
architekt Josef Gočár
Narození	13. března 1880 Semín Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	10. září 1945 (ve věku 65 let) Jičín Československo Československo
Místo pohřbení	Slavín (hrobka)
Vzdělání	AVU
Alma mater	Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání	architekt, vysokoškolský pedagog
Příbuzní	Jiří Gočár, syn
Hnutí	kubismus, funkcionalismus
Významná díla	Dům U Černé Matky Boží, Lázeňský dům v Bohdanči, Gymnázium J. K. Tyla v Hradci Králové, Kostel svatého Václava v Praze-Vršovicích
Ovlivněný	Jan Kotěra
Ocenění	rytíř Řádu čestné legie
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Ludvík Gočár (13. března 1880, Semín^[1] – 10. září 1945, Jičín) byl český architekt. Jeho díla především z kubistického a funkcionalistického období patří k vrcholům české moderní architektury. Vysoce oceňován je také jeho podíl na urbanistických koncepcích některých měst, zejména Hradce Králové, Pardubic a Humpolce.

Narodil se v roce 1880 v Semíně do katolické rodiny pivovarského sládka Aloise Gočára^{[p 1]} a manželky Anny, rozené Hüttlové.^[1] V roce 1891 se rodina přestěhovala do Bohdanče. Od roku 1892 studoval na nižší reálce v Pardubicích; v letech 1902–1905 pak na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, nejprve mimořádně v ateliéru Jana Kotěry a později jako řádný žák jeho speciální školy. V roce 1911 zakládá Skupinu výtvarných umělců.

V období 1916–1919 sloužil v armádě.

Byl ženatý s Marií Chladovou (* 1899), dcerou pardubického sládka a primátora. Manželé Gočárovi měli syna Jiřího, pozdějšího architekta.^[2][3]

V roce 1923 byl jmenován po Kotěrově smrti profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze, v roce 1928 byl zvolen rektorem této školy, funkci zastával do roku 1931. Na škole působil jako pedagog až do svého penzionování v r. 1939.^[4] Pracoval jako architekt pro firmu Baťa ve Zlíně.

Roku 1925 získal za návrh čs. pavilónu pro mezinárodní výstavu v Paříži Velkou cenu, r. 1926 řád francouzské Čestné legie,^[5] v tom samém roce se stává členem České akademie věd a umění.

Josef Gočár zemřel v Jičíně, je pochován na vyšehradském Slavíně.

Od roku 1905 začal s prvními projekty (sgrafitové domy v Hradci Králové). Po ukončení studia pracoval v Kotěrově ateliéru. V roce 1908 z něj vystoupil a osamostatnil se. Stal se také členem Sdružení architektů. Jako jeho první samostatné dílo je označována Červená vila Josefa Binka v Krucemburku (1908–1909).^[6] V letech 1909–1910 realizoval první větší projekty: schodiště u kostela P. Marie v Hradci Králové (stavba z armovaného betonu, spojnice náměstí s obvodní komunikací pod hradbami) a obchodní dům Wenke v Jaroměři. Z roku 1910 je rovněž železobetonová stavba vodojemu v Lázních Bohdaneč.

V letech 1909–1910 vznikla rovněž významná stavba v Pardubicích – areál Winternitzových automatických mlýnů v malebném místě na pravém břehu řeky Chrudimky.^[5] Tento areál je doposud zachován a tvoří zde významnou dominantu.

V následujících letech vytvořil nejvýznamnější díla své kubistické epochy: Dům U Černé Matky Boží v Praze a Lázeňský dům-Gočárův pavilon v Lázních Bohdaneč.

Podílel se rovněž na tvorbě interiérů, vytvořil řadu bytových návrhů, nábytku (např. vnitřní zařízení pražské kavárny Hladovka).^[4]

Ve 20. letech začalo období tzv. rondokubismu a v této době vznikly další významné stavby. V letech 1921–1923 byla realizována stavba budovy Legiobanky v Praze Na Poříčí. Budova je pojatá jako těžká pětiosá palladiánská architektura s Gutfreundovým reliéfem přes celou šířku překladu a parapetu, který je podepřený na obou koncích i nad vstupem plastikami Jana Štursy.

• Kubistické stavby Josefa Gočára
• 
  Budova Automatických mlýnů v Pardubicích, 1909–1925
• 
  Dům U Černé Matky Boží v Praze, 1911–1912
• 

  (c) Zp, CC BY-SA 3.0
  Lázeňský pavilon v Bohdanči, 1912–1913
• 
  Legiobanka v rondokubistickém slohu, 1921–1923

Na počátku dvacátých let začal rovněž intenzivně pracovat v Hradci Králové. Gočár zde postupně zpracoval územní plán města, vytvořil regulační plán nábřeží, výstavbu v Labské kotlině, školní bloky (Gymnázium J. K. Tyla), střed města (dnešní Ulrichovo náměstí). Plány výstavby zahrnovaly rovněž systém vnějšího dopravního okruhu s radiálami směřujícími do centra města, mezi nimiž se střídají obytné čtvrti s plochami zeleně.

• Stavby Josefa Gočára v Hradci Králové
• 
  Budova Gymnázia J. K. Tyla v Hradci Králové (1925–1927)
• 
  Ulrichovo náměstí s budovou ředitelství ČSD (1927–1932)

V letech 1927–1928 probíhaly práce na kostele sv. Václava v Praze-Vršovicích (náměstí Svatopluka Čecha), jedné z nejpozoruhodnějších funkcionalistických staveb.

Na konci dvacátých let začalo období konstruktivismu a Gočár pokračoval ve výstavbě v Hradci Králové. V letech 1927–1932 byla stavěna budova Ředitelství státních drah – železobetonová konstruktivistická budova s výplňovým zdivem.

Gočárova práce v Hradci Králové vrcholila v letech 1931–1936 návrhem a realizací budovy Okresního a finančního úřadu.

Do období funkcionalismu patří i největší Gočárova práce pro Pardubice – projekt Grandhotelu a Okresního domu, který byl realizován v letech 1927–1931. Multifunkční, čtyřpatrový funkcionalistický palác, zabírající velkou plochu západní strany dnešního náměstí Republiky, měl několik společenských sálů, kavárnu, bar, hotelové prostory, kanceláře a v suterénu kino. Část fasády byla tehdy moderním způsobem obložena modrošedými skleněnými destičkami – opaxity, kavárna byla umístěna do nárožního půlkruhového proskleného arkýře. Počátkem 90. let přestal tento komplex sloužit svým účelům, stavba několik let chátrala a poté byla přestavěna na obchodní centrum.

• Červená vila Josefa Binka, Krucemburk (1908–1909)
• Jaruškův dům, Brno (1909–1910)
• Wenkeův obchodní dům, Jaroměř (1909–1911)
• Winternitzovy mlýny, Pardubice (1909–1925)
• Dům U Černé Matky Boží, Celetná ul. čp. 569 Praha, (1911–1912)
• Tychonova 269/4 a Tychonova 268/6, dvojvila, Praha 6-Hradčany (1911–1913)
• Bauerova vila, Libodřice u Kolína (1912–1914)
• Lázeňský dům v Bohdanči (1912–1913)
• Masarykova kolonie, Bylanská 17-47, U Hráze 5-11 Praha-Strašnice, (1919–1920)

^[7]

• Budova Legiobanky (Palác Archa), Praha, Na Poříčí (1921–1939)
• Masarykovo náměstí, Hradec Králové (1922)^[8]
• Koželužská škola, Hradec Králové (1923–1924)^[9]
• Moderní přestavba (novostavba s ponecháním původního průčelí) (1923–1925) pravého křídla Sweerts-Sporckova paláce, Praha 1 – Nové Město, čp. 1034, 1036, Hybernská Hybernská 3–5
• Budova Gymnázia J. K. Tyla v Hradci Králové (1925–1927)^[10]
• Obecné a měšťanské školy na Tylově nábřeží, Hradec Králové (1926–1928)^[11]
• Ambrožův sbor církve československé husitské, Hradec Králové (1926–1929)^[12]

• Mateřská škola na Tylově nábřeží, Hradci Králové (1926–1928)^[13]
• Strnadův rodinný dům, čp. 608, Na Marně 5, Praha 6 – Bubeneč (1926–1927, dům nevhodně přestavěn 1958–1964)^[14][15]
• Menšinová škola občanská a obecná, Ústí nad Labem (1926–1930)^[16]
• Ředitelství ČSD v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí (1928–1932)^[17]
• Vila Anny a Františka Gastgebových, Lázně Bohdaneč čp. 280 (1930)^[18]
• Užhorodská hlavní pošta (1928-1932)
• Několik domů v rámci Osady Baba v Praze 6 - Dejvicích
• Gočárovy domky – původně tři objekty byly první odbavovací halou na letišti ve Kbelích, při úpravách letiště dva dochované přeneseny do Zoo Praha.
• Medova vila v Humpolci^[19]

• 1908–1909 hrobka JUDr. Josefa Kaizla, kovová plastika: Objetí lásky a smrti, Bohumil Kafka 1906–1907, Praha, Vyšehradský hřbitov, arkády, hrob číslo 14-38
• 1920 Náhrobek Růženky Pollertové (Reizl Pollertová, +1918), Praha, Nový židovský hřbitov na Olšanech, před náhrobkem pamětní deska Antonie a Josefa Pickových.
• asi 1922 úprava hrobky Josefa Mánesa, Quido Mánesa a Amalie Mánesové, medailon Josefa Mánesa z roku 1856 od Hanse Gassera, současná kopie od Tomáše Rafla z roku 2008.
• 1925–1926 hrobka rodiny Pilcovy, plastika Jakuba Obrovského, Olšanské hřbitovy, hrob VI - 6a - 28
• 1926 náhrobek Františka Drtiny, Olšanské hřbitovy, Praha, 1. obecní hřbitov, hrob V - 95, na náhrobku byla původně plastika Otakara Španiela, v roce 1975 nahrazena nápisovou deskou
• 1927 náhrobek JUDr. Františka Fiedlera, busta Otakar Španiel, Praha, Olšanské hřbitovy, hrob VI - 6a - 21^[20]

• 1909 – Výstava projektů z III. soutěže na přestavbu Staroměstské radnice v Praze, obecní škola u sv. Havla, Praha
• 1912 – Druhá výstava Skupiny výtvarných umělců, Obecní dům, autor architektonického řešení: Josef Gočár
• 1914 – Čtvrtá výstava Skupiny výtvarných umělců, Obecní dům

• 1921 – Členská výstava Společnosti architektů, Uměleckoprůmyslové museum v Praze
• 1930 – Sto let českého umění 1830–1930, Budova SVU Mánes
• 1932 – Výstavy bydlení – stavba osady Baba, Baba, Praha
• 1935 – Výstava architektury, bydlení a urbanismu, Uměleckoprůmyslové museum v Praze
• 1940 – Za novou architekturu, Uměleckoprůmyslové museum v Praze ^[21]

Ve dnech 26. dubna až 31. srpna 2022 probíhala ve Východočeském muzeu v Pardubicích (Zámek čp. 2) interaktivní výstava nazvaná Přivedli svět domů. Binkovi a Josef Gočár.

Architekt Josef Gočár a továrník (koželuh) Josef Binko z Krucemburku zde byli prezentováni nejen ve vztahu stavebník – stavitel. Výstava ukázala i jejich rodinné vztahy. Červenou vilu bylo možno vidět nejen na architektonických plánech, ale jako promyšlené umělecké dílo. Bratry Binkovy Gočár seznámil s mladými, tehdy začínajícími umělci jako byli například František Kysela, Vojtěch Sucharda, Marie Teinitzerová, Pavel Janák nebo Jan Štursa. Výstava tak po mnoha letech představila unikátní exponáty z rodinných archivů. Dobová atmosféra a život rodiny je zachycen na autorských fotografiích bratrů Binkových.^[22] Katalog^[23]

• 

  (c) Zp, CC BY-SA 3.0
  Vodojem v Bohdanči
• 
  Kostel svatého Václava v Praze-Vršovicích
• 
  Wenkeův obchodní dům (nyní Městské muzeum) v Jaroměři
• 
  Menšinová škola občanská a obecná v Ústí nad Labem
• 
  Hlavní pošta (Užhorod)
• 
  Továrna UP závodů v Třebíči

• Josef Gočár/Otakar Novotný, Bořecký J a kol., 2011, 212 s., SVU Mánes, Praha, ISBN 978-80-905116-0-6
• LUKEŠ, Zdeněk; PANOCH, Pavel; KARASOVÁ, Daniela, KOTALÍK, Jiří T.. Josef Gočár. Ilustrace Ester Havlová, Štěpán Bartoš, Pavel Frič. Praha: Titanic, 2010. 450 s. (Architekt). ISBN 978-80-86652-44-3. 
• BENEŠOVÁ, Marie. Josef Gočár. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1958. 52 s. 

• Seznam architektů

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Gočár na Wikimedia Commons
• Osoba Josef Gočár ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Gočár
• Martina Bílá: Některé Gočárovy projekty zůstaly jen sny a vizemi, Český rozhlas
• ArchiWeb – Josef Gočár
• Zhýralé Pardubice – G. S. – Pardubická architektura Gočára, Janáka a Machoně^{[nedostupný zdroj]}
• Josef Gočár – architekt, který zajistil klid v centru Hradce^{[nedostupný zdroj]}
• Jiří Hůla, Výročí 2010: Josef Gočár (130 let od narození)
• Hradec Králové a architektura Josefa Gočára Archivováno 25. 11. 2020 na Wayback Machine.
• ZOO Praha: Gočárovy domy.